Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Díky masivnímu rozvoji internetu mají dnes české školy možnost využívat mnoha on-line služeb, pomocí nichž mohou školní webové stránky vytvářet i lidé, kteří v tomto oboru nejsou profesionály. Pro školy nabízejí poskytovatelé zajímavé slevy, některé kvalitní služby jsou zcela zdarma.
Ústav pro informace ve vzdělávání provedl v květnu 2009 tzv. rychlé šetření, pomocí kterého zjišťoval situaci v oblasti webových stránek škol [1]. Z jeho výsledků vyplývá, že webovými stránkami disponuje 93,7 % základních, středních a vyšších odborných škol. Česká školní inspekce uvádí v tematické zprávě ze září 2009 jako výsledek vlastního šetření údaj 85,5 % základních škol. V knize Budujeme školní web [2] jsem kdysi zveřejnil výsledky průzkumu, podle kterého mělo v roce 2004 vlastní školní web pouhých 20 % základních a 85 % středních škol. Posun za pět let je tedy evidentní.
Obrázek 1 ukazuje, že ve více než třech čtvrtinách škol (75,8 %) může některý pracovník školy přímo vytvářet a měnit obsah školních internetových stránek. V 17,2 % škol nemají jejich pracovníci tuto možnost, změny jsou prováděny nepřímo přes externího autora stránek. Pouze minimální podíl škol své internetové stránky nemění (0,7 %).
ObrObrázek 2 znázorňuje způsoby, jak dnes mohou školy ovlivňovat obsah svých webových prezentací. Ten může nejčastěji měnit přímo vedení školy (60 %) a učitel informatiky (55 %). V necelé polovině škol (46 %) tyto změny vykonává jiný pověřený učitel. Ve více než pětině škol (21 %) tyto změny provádí kdokoliv z učitelů, kdo o to projeví zájem. Vybraní žáci mohou měnit obsah školních internetových stránek pouze v 5 % škol, ještě menší podíl škol (3 %) uvedl, že změny obsahu stránek jsou umožněny komukoliv z žáků, kdo o to projeví zájem. V této souvislosti je vhodné zmínit,
že některé školy své žáky k publikování na školních stránkách samy vybízejí.
Kdo by měl zájem zhodnotit vlastní web, může využít on-line aplikaci tzv. autoevaluačního asistenta – http://ondrej.neumajer.cz/skolniweb/aea/. Autor, veden aplikací, projde doporučená kritéria, podle kterých lze hodnotit kvalitu oficiálních školních webových prezentací a která jsou zároveň jakýmsi návodem na vytvoření kvalitního webu.
Obr.Změny v obsahu a ve způsobech vytváření školních webů oproti situaci před pěti lety je možné dohledat v článku Webové stránky škol v roce 2009 [3]. Jeden z hlavních posunů, který za poslední roky nastal, se projevil ve způsobu, jak jednoduše a v případě škol i finančně nenáročně lze dnes webové stránky vytvářet. Dříve byly stránky tvořeny nejčastěji prostřednictvím specializovaného komerčního software, jako například Microsoft FrontPage, nebo kvalitních programů dostupných zdarma, jako je Mozilla Composer, NVU, resp. SeaMonkey. Stránky pak byly umístěny na školní server nebo na pronajatý prostor na internetu (tzv. webhosting).
Jinou možností je nainstalovat na školním serveru nějaký redakční a publikační systém (CMS – Content Management System), kterých jsou desítky dostupné zdarma a v češtině. Vlastní webový server s CMS provozuje většina středních škol. Výhodou redakčních systémů je možnost spolupráce většího množství autorů, navíc umožňují oddělit nastavení vzhledu webu od vytváření obsahu – autoři textů se mohou plně soustředit na obsah a nemusejí se obávat toho, že nevhodným zásahem změní navržený vzhled webové stránky.
Každý z tvůrců školního webu zastává určitou uživatelskou roli, pod kterou se díky vlastnímu přihlašovacímu jménu a heslu do redakčního systému přihlašuje. Typickými rolemi školních webů mohou být například redaktoři (učitelé a vybraní žáci či rodiče, kteří vytvářejí texty), korektor (například učitel českého jazyka, který všechny články před zveřejněním edituje), šéfredaktor (typicky ředitel, který před zveřejněním každý článek odsouhlasí) nebo grafik (osoba zodpovědná za grafický vzhled webu) atp.
Třetí, nejmodernější možností je publikování na internetu prostřednictvím kvalitních redakčních
on-line systémů pro správu obsahu. Nabídka poskytovatelů takovýchto služeb je bohatá, navíc dostupná zdarma nebo téměř zdarma. Především pro školy, které nedisponují kvalifikovaným odborníkem, se jedná o nejjednodušší způsob, jak školní stránky umístit na web. On-line služby lze ale využívat nejen pro oficiální školní prezentace, ale i pro stránky a weby, které mají být využity
ve výuce, tedy pro výukové účely. Jedna škola tedy může používat několik webů, některé například jen pro své žáky a učitele (tzv. intranet).
Takovéto systémy umožňují jednoduchým způsobem vytvářet nové stránky webu, aktualizovat je, umisťovat na ně diskuze, ankety, odkazovníky, kalendáře atp. Jedná se o efektivní nástroj k tvorbě webových prezentací, který zájemcům umožní za pomoci internetového prohlížeče a bez hlubší znalosti profesionála spravovat obsah stránek či měnit jejich vzhled. Editovat obsah stránek je možné odkudkoliv na světě, není nutné instalovat žádný pomocný software či cokoliv konfigurovat. Stačí pouze internetový prohlížeč a připojení k internetu. V některých případech je možné provozovat školní stránky na vlastní zvolené doméně (například www.zslhota.cz).
Typickým příkladem takových systémů a hegemonem v této skupině služeb jsou do češtiny plně lokalizované Weby Google (Google Sites) dostupné z http://sites.google.com/ (pro školy vhodná zejména varianta několika sloučených služeb Google Apps na doméně), z českých potom například služba Webnode provozovaná na http://www.webnode.cz/. Existují i specializované projekty zaměřené přímo na školy, viz například http://www.skolniweb.cz/ nebo http://www.skolniweb.info/. Najít si chvilku čas a vyzkoušet některou z takových služeb může být pro nemalé množství škol výborně investovaný čas školního ICT koordinátora (blíže viz příspěvek ICT metodik, ICT koordinátor).
Tento článek je součástí metodické příručky Informační a komunikační technologie ve škole, kterou vydal Výzkumný ústav pedagogický v Praze v roce 2010.
Literatura
[1] Rychlá šetření 2009, Informační a komunikační technologie ve školách (2. kolo). ÚIV, 2009. http://www.uiv.cz/clanek/17/1765>.
[2] NEUMAJER, O. Budujeme školní web. Brno : CP Books, 2005. ISBN 80-251-0612-8. na http://ondrej.neumajer.cz/skolniweb/>.
[3] NEUMAJER, O. Webové stránky škol v roce 2009. Portál Ředitel školy.cz, 12. 10. 2009. http://reditelskoly.cz/show.asp?id=808>.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.