Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Vzdělávací systém v Rusku
1,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Autorka se v příspěvku věnuje školské reformě probíhající v současné době v Rusku. Druhou část tvoří srovnání ruského a českého kurikula.
Následující příspěvek ve své podstatě tvoří tři samostatné části:
Demokratické změny v ruské společnosti jsou těsně spjaty s úsilím o reformu vzdělávacího systému. V souladu s Mezinárodní rezolucí o právech dítěte a Zákonem Ruské federace "O vzdělávání" je toto úsilí zaměřeno na vytvoření podmínek zajišťujících:
Do dnešní doby proběhly ve vzdělávacím systému významné pozitivní změny:
Největším problémem současného systému je to, že na sebe jednotlivé stupně vzdělávání nenavazují. Žáci přecházejí na vyšší stupně škol s různou úrovní znalostí. Reforma vzdělávání by tedy měla stanovit hlavní cíle vzdělávání na jednotlivých etapách, psychologicko - pedagogické základy pro jejich uskutečnění, přínos každé vzdělávací oblasti pro rozvoj dítěte, charakteristiku dítěte na konci každé vzdělávací etapy.
Členění vzdělávacího systému v Rusku zobrazují následující tabulky:
| Všeobecné vzdělávání | Základní - obdoba prvního stupně v ČR |
Základní - obdoba druhého stupně v ČR | |
| Střední | |
| Doplňkové | |
| Vzdělávání dětí nemajících rodiče | |
| Speciální |
| Profesionální vzdělávání | Základní |
| Střední | |
| Vysokoškolské | |
| Postgraduální | |
| Doplňkové |
Tradiční model základního vzdělávání je nezbytné podrobit modernizaci. Žáci jsou zahlcováni velkým množstvím informací, což je pro ně náročné a stresující. Škola se nedostatečně zabývá rozvojem osobnosti dítěte, jeho schopnostmi a kompetencemi.1 Základní škola musí stanovit následující hlavní cíle vzdělávání:
V dnešní době se základní škola vyznačuje absencí "jednotného startu". Šesti a sedmileté děti do školy přicházejí s různou úrovní znalostí a sociálních zkušeností. Odlišná pedagogická a sociální připravenost dětí k výuce i rozdíly v jejich individuálním rozvoji vedly k potřebě věnovat větší pozornost výběru obsahu základního vzdělání.
Tato etapa vzdělávání byla přetvořena v samostatnou etapu poměrně nedávno. Nutnost jejího přetvoření v samostatnou organizační jednotku byla spojena s potřebou prodloužení povinné školní docházky a s potřebou věnovat větší pozornost věkovým zvláštnostem pubescentů.
V Zákoně o vzdělávání je ustanoveno, že základní škola představuje samostatný stupeň vzdělávání, ovšem je třeba ji ještě přetvořit do organizační formy za podmínek, že budou zformulovány:
Tyto charakteristiky musí být zformulovány tak, aby odlišovaly základní školu od prvního stupně ZŠ a střední školy.
Střední škola je místem, kde se završuje povinná funkce společnosti, co se týče formování sociálně adaptované osobnosti, zároveň zde probíhá sociální, profesní a občanské sebeurčení mládeže.
Střední škola má tyto hlavní úkoly:
Zařízení pro doplňkové vzdělávání dětí představují centra a instituce zaměřené na dětskou tvůrčí činnost. Tyto instituce realizují doplňkové vzdělávací programy, které se orientují např. na sportovní, ekologicko - biologické, turisticko - zeměpisné, umělecko - estetické či čistě technické činnosti. Více než 400 institucí realizují programy sportovně - technického, vojensko - patriotického a vojensko - technického zaměření.
Množství dětí navštěvujících doplňkové vzdělávací instituce rok od roku roste. V dnešní době navštěvuje mimoškolní zařízení 40 % žáků. Praxe ukazuje, že systém doplňkového vzdělávání dětí neplní pouze vzdělávací, výchovnou, rehabilitační a kompenzační úlohu, ale zejména funkci preventivní.
Složitá ekonomická situace, chronický nedostatek finančních prostředků se negativně odrazily na systému doplňkového vzdělávání. Závažným problémem je technický stav budov, ve kterých se instituce doplňkového vzdělávání nacházejí (41,7 % budov musí projít kompletní rekonstrukcí, 6,1 % je v havarijním stavu). Řešením dané situace by mohla být změna financování, přechod na nové hospodářské mechanizmy řízení. Dále neudržitelným je každopádně fakt, že jsou tyto instituce bezplatné.
V podmínkách pokračující nestability sociálně - ekonomického a politického života v Rusku je možné za poslední tři roky sledovat tendenci nárůstu počtu dětí - sirotků a dětí, které zůstaly bez péče rodičů. Počet dětí, které potřebují státní podporu, neustále roste, ovšem ochrana jejich práv ze strany orgánů péče oslabuje.
Na základě tohoto stavu vypracovalo Ministerstvo školství zákon "O státních minimálních sociálních standardech péče o děti - sirotky a děti, které zůstaly bez péče rodičů", dále zákon "O financování práce adoptivních rodičů".
Nejdůležitějším úkolem pro zlepšení systému ochrany práv dětí je reforma orgánů péče o děti - sirotky.
Speciální vzdělávání se týká dětí s různými zdravotními problémy. Děti mohou využívat různé organizační formy speciálního vzdělávání - domácí péče, speciální vzdělávací zařízení, speciální třídy v běžných školách. Nejrozšířenější formou jsou speciální všeobecně vzdělávací instituce. Co se týče socializace této kategorie dětí, jako pozitivní varianta se jeví speciální třídy fungující v podmínkách běžných škol. Nejméně vhodnou se jeví varianta domácího vzdělávání, kdy dochází k izolaci dítěte od dětského kolektivu, vytvoření patologické uzavřenosti, obavy ze styku s ostatními dětmi. Ve snaze překonat tento jev vznikají v Rusku nové modely speciálních vzdělávacích institucí - školy domácího vzdělávání. Zkušenosti s tímto druhem institucí ukazují, že vzdělávací proces (realizace výuky, vytvoření učebního plánu) v těchto zařízeních závisí na potřebách psychicko-fyzického rozvoje a možností žáků, psychologicko-zdravotně-pedagogických doporučení a doporučení léčebně-preventivních zařízení.
V souvislosti s nárůstem počtu dětí se zdravotními problémy (spojeny zejména s vadami zraku, sluchu, řeči, pohybového ústrojí) roste rok od roku počet speciálních vzdělávacích institucí. Zdravotní handicapy bývají často u dětí kombinované (děti s vadami zraku a sluchu mívají často zároveň i vady pohybového ústrojí či defekty intelektu). Je proto nutné vytvářet nová pracoviště, která budou schopná zajistit adekvátní péči o takto postižené děti.
Typ výchovně-vzdělávacího speciálního zařízení mají právo vybrat rodiče.
Ve speciálních vzdělávacích zařízeních byly vytvořeny následující speciální podmínky:
Školy se snaží o vytvoření kvalitních podmínek pro profesní přípravu žáků, spolupracují s různými státními i soukromými organizacemi, co se týče možného zaměstnávání absolventů, školy mají nad žáky patronát v průběhu prvních pěti let po absolvování. Úkolem profesní přípravy dětí se speciálními vzdělávacími potřebami je realizovat přípravu v souladu s reálnou situací na trhu práce.
Velkým problémem, se kterým se školy musejí ve většině případů potýkat, je nedostatek finančních prostředků. Školám chybí nutné vybavení a přístroje, budovy, ve kterých se školy nacházejí, jsou dřevěné a v havarijním stavu. Školy jsou rovněž nuceny řešit zoufalý nedostatek speciálních pedagogů (práce je náročná a nedostatečně finančně ohodnocená).
V rámci programu "Děti Ruska" existují podprogramy "Děti - invalidé" a nově vzniklý (v roce 2006) podprogram "Děti s omezenými zdravotními možnostmi", které se soustředí na řešení sociálních, ekonomických, psychologicko-pedagogických a zdravotních problémů dětí se speciálními vzdělávacími potřebami.
Tato etapa vzdělávání se týká dětí ve věku od 6 do 10 let.
Současná moderní společnost se snaží ze žáků a studentů vychovat samostatné, zodpovědné a myslící občany. Aby bylo možno dosáhnout těchto cílů, je třeba rozšířit práva dítěte a rodičů, mít v úctě osobnost dítěte, mít na zřeteli vzdělávací zájmy jednotlivých žáků, vzdělávací proces musí odpovídat věku žáků, je třeba zajistit plnohodnotný psychický i fyzický rozvoj a ochranu zdraví dětí. Aby tyto procesy nepředstavovaly pouze teoretickou deklaraci, je nezbytné, aby se odrazily v konkrétních vzdělávacích strategiích.
Orientace na formování odpovědnosti, iniciativy a samostatnosti dítěte musí představovat hlavní prioritu vzdělávání, a to již od samotného počátku školní docházky. Hlavním projevem těchto vlastností je v nejmladším školním věku učební samostatnost - umění učit se. Vzdělávací proces se zaměřuje na sestavení "učební komunity", tedy skupiny dětí, která je vytvořena za účelem plnění úkolů. Pozice učitele sestavujícího tuto komunitu je zcela odlišná od pozice učitele při frontální výuce. Není důležité, aby učitel předkládal žákům hotová pravidla a vzorce. Učitel by měl pomáhat dětem při posuzování a hájení vlastních názorů, přijetí společného rozhodnutí atd.
Uvnitř "učební komunity" panují vhodné podmínky jak pro rozvoj schopnosti dítěte spolupracovat s ostatními, tak i pro rozvoj samostatnosti každého dítěte. Základním prostředkem pro tento postup je zásadní přehodnocení systému hodnocení (učitel se výrazně soustřeďuje na adekvátní hodnocení žáka v souladu s možnostmi jeho znalostí a dovedností). Známkování se pro nejmladší školní věk jeví jako nevhodné, stejně tak i jakákoliv jiná varianta srovnávání úspěchů žáka se standartami. Hodnocení musí odrážet proces posunu a vývoje, ne však úroveň dosaženou v určitý moment. Kriteria a prostředky hodnocení tvoří děti společně s učitelem.
Způsoby vybudování "učební komunity" a nového systému hodnocení představují základní oblasti experimentování v systému základního vzdělávání. Možnosti vzdělávacích programů škol, předmětové a třídní prostředí v nejmladších školních třídách, dále nové možnosti zapojení rodičů do vzdělávacího procesu, zdokonalování práce učitelů těchto tříd atd. napomáhají humanizaci vzdělávání.
V procesu přeměny vzdělávacího systému je třeba počítat s možnými riziky a omezeními pedagogického experimentování, je tedy třeba zajistit neustálý monitoring úspěšnosti experimentu.
V současném vzdělávání je možné zaznamenat mnoho kladných tendencí:
Negativním problémem ovšem zůstává malé množství škol, experimentování je často nepromyšlené a neopodstatněné, ještě stále se očekává, že žák bude vhodný pro školu a ne škola pro žáka.
Základní negativní tendence na základních školách:
Rusko v podstatě prochází cestou, kterou prošly evropské a americké školy již v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Jedná se o demokratizaci vzdělání, rozšíření práv dítěte a rodičů, úctu k osobnosti žáka, orientaci na formování samostatné a zodpovědné osobnosti.
Západní školy došly velice daleko v dosažení těchto cílů, avšak i západ se na cestě setkal s vážnými problémy. Humanistické hodnoty zaměnily tradiční školní hodnotu - vzdělanost. Výsledkem je pokles úrovně a kvality vzdělání. Mnoho absolventů evropských a amerických škol se jeví jako funkcionálně negramotní. Před ruským vzděláváním tedy stojí úkol přijetí humanistických hodnot při zachování nejlepších tradic národního plnohodnotného vzdělávání.2
Klíčem k úspěšnému rozvoji současné měnící se společnosti je formování samostatného, zodpovědného a myslícího jedince. Vzdělávání je schopno tento úkol řešit, pakliže se bude opírat o následující principy:
Z těchto principů vycházejí cíle vzdělávání na základní škole:
Současné reformy se snaží zejména o změnu systému základního vzdělávání. Osvojením předmětového materiálu by měl žák dojít k takovému emocionálnímu, sociálnímu a intelektuálnímu stadiu, kdy je žák schopen přejít od učení k samoučení. Základní škola by neměla být pouze "školou zvyků", ale místem prvních zkušeností dítěte ve vzdělávání, místem vyzkoušení si vlastních sil, místem objevení vlastního potenciálu a školou dospívání.
V rámci obecných cílů základního vzdělávání je třeba uvést následující úkoly:
Školská reforma v Rusku již udělala významný krok vpřed, aby se vzdělávací systém vyrovnal západnímu, liberálnímu přístupu ke vzdělávání. V prvních letech se reforma týkala především finančních a legislativních problémů. Reformní kroky se zaměřily na vybavení škol počítači a jejich připojením k Internetu, začleněním předmětu ICT do školního kurikula. V další etapě reformy, která je plánována na období 2006 - 2010, je Rusko připraveno orientovat se na samotné školní osnovy a učivo.
Rusko si ve spojitosti s dynamicky se měnící společností uvědomuje, že vzdělávací systém je nutné podrobit modernizaci. Školní zařízení musí výrazně přehodnotit svůj přístup, protože již zaostávají ve výchově připravených samostatných, uvědomělých občanů. Vzdělávací program by měl představovat veřejně přístupný dokument, který by informoval o obsahu činností konkrétního vzdělávacího zařízení (obdoba našeho ŠVP).
Základním cílem experimentu modernizace obsahu vzdělávacích programů musí být praktické nastolení mechanizmů formování klíčových kompetencí v intelektuální, občansko-právní, komunikativní, informační a dalších oblastech (klíčové kompetence v českém kurikulu: kompetence k učení; k řešení problémů; komunikativní; sociální a personální; občanské; pracovní).
Modernizace ruského kurikula by se měla týkat i striktně předmětového pojetí kurikula. Tradiční zaměření ruského vzdělávacího systému na výlučné formování předmětových znalostí a dovedností dnes neodpovídá nutnosti sociální adaptace a mobility současných žáků. Hlavním úkolem projektu modernizace by tedy mělo být vytvoření takového vzdělávacího programu, který by zajistil variabilitu a osobnostní orientaci vzdělávacího procesu ve škole, praktickou orientaci vzdělávacího procesu, zesílení činnostního prvku (osvojení projektových, výzkumných a komunikačních dovedností).
Rusko si je vědomo potřeby vytvoření nadpředmětových vazeb, ovšem okruhy aktuálních problémů současného světa, které v českém kurikulu tvoří významnou a nedílnou součást vzdělávání (průřezová témata: Osobnostní a sociální výchova; Výchova demokratického občana; Výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech; Multikulturní výchova; Environmentální výchova; Mediální výchova), je Rusko připraveno zařazovat ve formě výběrových, a tedy nepovinných předmětů.
Jak jsme již uvedli, ruské kurikulum je prozatím striktně předmětově orientované. Nesetkáme se v něm tedy se vzdělávacími oblastmi, jako v českém kurikulu, ale pouze s jednotlivými předměty. Představují je:
Jak již bylo uvedeno výše, Rusko prochází změnami, které v západních zemích probíhaly v 60. a 70. letech minulého století. Rusko si svoji ztrátu uvědomuje a svými reformami je připraveno rychle se západu přiblížit.
1 viz oficiální stránky Ministerstva vzdělávání Ruské federace - www.ed.gov.ru
2 Doslovný překlad z oficiálních stránek Ministerstva vzdělávání Ruské federace. Rusko si je sice vědomo nutné modernizace vzdělávání, je připraveno následovat "západní" model, stále se však obává přílišného liberalismu ve vzdělávání a výchově žáků.
www.school.edu.ru.
www.1september.ru.
www.mon.gov.ru.
www.center.fio.ru.
www.gain.ru.
www.ed.gov.ru.
www.minobr.sakha.ru.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.