Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Každá učitelka v MŠ by měla vést o dětech písemnou dokumentaci, která by měla zachycovat vývoj dětí v průběhu docházky do školky. Záleží na každém předškolním zařízení, jakou formu dokumentace zvolí.
Osobnostní, a tedy individualizované, pojetí předškolního vzdělávání ze své podstaty vyžaduje, aby učitelka každé dítě dobře znala a věděla, jak které dítě prospívá, jak se v průběhu předškolního vzdělávání rozvíjí a jaké pokroky dělá či naopak nedělá. Je to z toho důvodu, aby mu mohla nabízet odpovídající činnosti a v případě potřeby měla možnost včas dítěti zajistit potřebnou podporu a pomoc. Pro svoji pedagogickou práci potřebuje mít učitelka dobrý přehled o dětech, jejich vývoji a postupu v učení. Je nutné, aby měla učitelka ve sledování a hodnocení určitý systém, tedy aby vedla písemnou dokumentaci. Je to z důvodu, že si pochopitelně nemůže vše pamatovat, a že by mohlo něco důležitého uniknout její pozornosti.
Dokumentace, která by měla být výsledkem sledování dětí, by se měla týkat "mapování" toho, jak se děti v průběhu docházky do mateřské školy rozvíjejí a jak postupují v učení. Učitelka by tak měla mít možnost tyto rozvojové a vzdělávací pokroky zaznamenávat a hodnotit a mít tak o každém dítěti dobrý přehled. Výsledné záznamy by neměly být samoúčelné, měly by být především podkladem pro práci učitelky. Mohou učitelce poskytovat zpětnou vazbu o její pedagogické činnosti, pomohou jí nabízet dítěti takové činnosti, které je v jeho rozvoji a učení posouvají vpřed. Mohou jí pomoci i tehdy, je-li třeba zdůvodnit vlastní pedagogické postupy. Vedení takovéto dokumentace u všech dětí přiměje učitelku k občasnému zamyšlení se nad každým dítětem, a to i nad tím "nenápadným". Prostřednictvím záznamů si učitelka snadněji uvědomí, že každé dítě je jiné, vyvíjí se jiným tempem, jinak postupuje v učení a že se vzdělávací potřeby jednotlivých dětí velice různí. Neuvidí pak před sebou jen třídu dětí, ale každé dítě zvlášť.
Bylo by proti smyslu a filosofii předškolního vzdělávání, aby se zaváděly jakékoli jednotné záznamy. Každá škola má právo pracovat svým způsobem, tím může nejen škola, ale dokonce i každá učitelka, postupovat jinak. Proti zavedení jednotných záznamů stojí i fakt, že u jednotlivých dětí může být potřeba sledování a vedení záznamů různá. Nejde o to, aby se vyplňovalo ve všech mateřských školách a o všech dětech cosi, co je formální a ničemu nepřispěje. Je třeba nalézt v každé mateřské škole způsob, který bude vyhovovat a který učitelkám ve vztahu ke konkrétním dětem něco přinese.
V některých mateřských školách jsou zaváděny jakési kartotéky, které obsahují určité, pro všechny děti stejné, "karty" či záznamové archy, které mají učitelky v daných intervalech vyplňovat. Učitelky záznamy vyplní, založí a dále s nimi nepracují. Záznamy nejsou nijak provázány s pedagogickým procesem a nejsou tedy funkční. V těchto případech hrozí reálné nebezpečí, že se takováto dokumentace může stát pouhou administrativou (značnou měrou zbytečnou). Zcela oprávněně pak vedení takovýchto záznamů vnímají učitelky jako práci navíc, která jim nic nepřináší, záznamy vidí jako nepotřebné a neužitečné.
Záznamy, které neslouží svému účelu, tj. zkvalitnění pedagogické činnosti, a se kterými učitelka dále nepracuje, jsou zbytečné.
Je třeba smířit se s tím, že smysluplné pedagogicko-diagnostické činnosti by měly být napříště samozřejmou součástí profesionální práce učitelky.1 Je tedy zapotřebí nalézt v mateřské škole smysluplný způsob, jak zajistit, aby učitelky měly o dětech dobrý přehled, aby dobře znaly a sledovaly jejich měnící se potřeby, možnosti i limity, a dle toho také ve své pedagogické činnosti postupovaly. Způsob, který si škola zvolí a systém, který si vytvoří, by pak měl být popsán ve školním vzdělávacím programu. Bude se tedy lišit školu od školy, možná i třídu od třídy.2
Popsat konkrétní způsob znamená vyjádřit, jak budou učitelky postupovat, co a jak budou u dětí sledovat, co a jak zaznamenávat a vyhodnocovat. Jako podklad pro sledování dítěte a písemný záznam o jeho prospívání mohou být používány různé záznamové archy, karty, rozvojové mapy, tabulky, grafická schémata, poznámkové listy apod. Je na učitelkách, co si zvolí či vytvoří a co budou používat. Pokud se učitelky dohodnou na jednotném způsobu dokumentace (např. na jednotné formě poznámek, resp. záznamových archů), neznamená to, že by děti měly být všechny společně, a tedy "naráz" a v určitých stejných termínech, "hodnoceny". Učitelky by měly mít možnost postupovat při sledování dítěte i vedení zápisů individuálně, tj. různým způsobem či formou, protože u každého dítěte má smysl zaměřit se na něco jiného. Konkrétně to znamená, že např. dítěti, které hůře prospívá, je třeba věnovat více úsilí, pečlivěji sledovat jeho pokroky a vést tedy častější záznamy, popř. shromažďovat více různých podkladů; u jiného dítěte má smysl soustředit se třeba jen na určitý problém, u dalšího dítěte, které se rozvíjí tzv. bez problémů, stačí "kontrolovat" jeho rozvoj a pokroky v učení jen občas, popř. vést poznámky stručnější, v delších intervalech apod.
Pokud má učitelka možnost pracovat v tomto směru individuálně, tj. poznamenávat to, co považuje u toho kterého dítěte za důležité a pro jeho vzdělávání smysluplné, pokud se může věnovat záznamům průběžně, dle možností a tak často, jak považuje za potřebné, netřeba se obávat formalismu a bezúčelnosti. Není nepodstatné ani to, že jakýkoli systematicky vedený písemný záznam, třeba stručný, prokazatelně dokládá výsledky pedagogického úsilí učitelky, neboť nejlépe vypovídá o tom, co se dítě pod její odbornou péčí "naučilo", odkud kam se "posunulo".
Za optimální způsob napomáhající učitelce skutečně realizovat individuální přístup k jednotlivým dětem je možno považovat to, aby každému dítěti byla při vstupu do mateřské školy založena, nejlépe ve spolupráci s rodiči dítěte, jakási osobní složka, jejíž součástí by byly i poznámky o jeho rozvoji, vedené způsobem, který je v tom kterém případě funkční, a tedy způsobem u jednotlivých dětí různým.3
V této osobní složce, resp. portfoliu dítěte, je možno shromažďovat různé informace a podklady, které o dítěti a jeho prospívaní vypovídají (např. informace od rodičů dítěte, poznámky o osobních zvláštnostech dítěte, o jeho zálibách či jeho obavách, o jeho silných a slabých stránkách, o důležitých událostech, zvláštních situacích apod., o zdravotních otázkách, o úspěších i neúspěších dítěte, o jeho vzdělávacích pokrocích, o rodinném zázemí, o spolupráci s rodiči). Je možno do něho zakládat také různé vybrané dětské práce, výtvory, fotografie apod., což může zajímat nejen rodiče, ale i samotné dítě a být tak dobře využito k jeho vlastnímu sebehodnocení.
Materiály v této složce obsažené mohou být vhodným předmětem neformální komunikace rodičů s učitelkou, což může napomoci ke vzájemné dohodě a spolupráci ve věcech výchovy a vzdělávání dítěte.
Je třeba dbát o to, aby jakékoli osobní poznámky o dítěti i záznamy o jeho rozvoji a učení byly považovány za důvěrné a byly zpřístupněny pouze učitelkám a rodičům.
Co se týče kontroly či inspekce ve věci hodnocení a diagnostiky, učitelka by měla být schopná prokázat, že má o dětech dobrý přehled, že jednotlivé děti dobře zná, že zná jejich možnosti i limity a sleduje jejich měnící se potřeby, a zároveň i to, že tomu přizpůsobuje svou pedagogickou činnost. Jaký způsob u kterého dítěte zvolí a jak si jej zdůvodní, by mělo být ponecháno na učitelce samé.
1 V RVP PV je na str. 44 a 45 (v kap. Povinnosti předškolního pedagoga) uvedeno, že sledovat a hodnotit individuální pokroky dětí v jejich rozvoji a učení by mělo být součástí odborné činnosti učitelky.
2 Některé inovativní či alternativní programy mají své způsoby, jak rozvoj a vzdělávání dětí sledovat a hodnotit (např. Začít spolu, Škola podporující zdraví).
3 VÚP realizuje projekt s názvem Metodika na podporu individualizace vzdělávání v podmínkách mateřské školy, která by měla nabídnout učitelkám konkrétní pomoc při sledování a hodnocení učebních a vzdělávacích pokroků dětí, včetně alternativních záznamových archů. Metodika bude v r. 2006 ověřována a poté zpřístupněna praxi.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.