Projekt: "Rok" - písničky pro nejmenší dětičky (2. část)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Projekt: "Rok" - písničky pro nejmenší dětičky (2. část)
Příspěvek je metodickou pomůckou, jak děti seznámit s jednotlivými měsíci a ročními obdobími. Podrobně rozpracovává zimní měsíce. Za pomoci písniček z CD Rok se děti učí poznávat procesy v přírodě, výtvarně i hudebně tyto procesy vyjádřit.
Před časem vydalo hudební studio MusicLand CD pro děti s názvem "Rok" - písničky pro nejmenší dětičky. Několik stovek mateřských škol vlastní tuto nahrávku, a proto bych se ráda podělila o zkušenosti, jak písničky z uvedeného CD tematicky využít při práci s dětmi. Námět celého CD je možno použít jako dlouhodobý projekt, který má za cíl děti motivovat k poznávání ročních dob a jednotlivých měsíců.
ovládat koordinaci ruky a oka, zvládat jemnou motoriku;
zaměřovat se na to, co je z poznávacího hlediska důležité (odhalovat podstatné znaky, vlastnosti předmětů, podobu a rozdíl, charakteristické rysy předmětů či jevů a vzájemné souvislosti mezi nimi);
zachycovat skutečnosti ze svého okolí a vyjadřovat své představy pomocí různých výtvarných dovedností a technik;
orientovat se v elementárních počtech (cca do šesti).
Je tady zima. Copak je to bílé, co padá z nebe? Co má koťátko nejradši? Je to také bílé, a tak není divu, že si to koťátko popletlo (navíc, když slyšelo, že na obloze je Mléčná dráha). Opravdu je z mléka? A jak to dopadlo? Poslechni si písničku "Koťátko".
Kam zmizel bílý sníh (pokusy) Připravíme si tři skleněné nádoby (zavařovací sklenice) na sníh. Jednu necháme za oknem, druhou dáme do třídy, třetí k topení. Pozorujeme s dětmi tání sněhu ve sklenicích ve třídě. Upozorníme děti na rozdílnou rychlost tání ve sklenicích ve třídě. Proč sníh za okny netaje a ve třídě ano? Proč sníh u topení taje rychleji? Závěr: sníh taje vlivem tepla. Co se stane s roztátým sněhem, když ho dáme za okno? Přemění se opět ve sníh? Necháme děti vyjádřit svůj názor, tvrzení ověříme další den. Pozorujeme s dětmi barvu sněhu za oknem, roztátého sněhu a ledu. Děti si ověří dotekem povrchovou teplotu. Proč se roztátý sníh nepřeměnil zpět ve sníh, ale v led? Kde vzniká sníh? (Odpověď najdeme s dětmi v encyklopedické knize "Počasí".)
Přečteme si "Příběh o putování sněhové vločky"
Sněžící mrak (manipulační činnosti) Nastříháme, nebo necháme děti vystřihnout šestiúhelníky z pevnějšího tónovaného papíru. Děti bílou zubní pastou nakreslí na vystřižený tvar hvězdičku - sněhovou vločku. Vystřižený tvar dětem usnadňuje kreslení základních čar sněhové vločky, které pak dále dokreslují. Sněhové vločky nití zavěsíme na obláček z lepenky. Hotovými obláčky si vyzdobíme třídu. Jemným foukáním rozhoupeme sněhové vločky na nitích, vytvoříme si tak atmosféru k písničce "Koťátko", kterou si s dětmi poslechneme. K jednoduchému refrénu se děti určitě přidají.
Co ukrývá mráček (číselná řada) Na magnetické tabuli nebo na podložku umístíme šest mráčků - domečků pro sněhové vločky. V prvním mráčku bydlí jedna sněhová vločka, ve druhém dvě, pokračujeme tak celou číselnou řadou, kterou chceme procvičit. Nejdříve otočíme mráčky vločkami nahoru, děti seřadí mráčky vedle sebe podle číselné řady. Pak jedno dítě vybereme jako hádače, druhé jako ukrývače. Ukrývač otočí jeden mrak sněhovými vločkami dolů, hádač určí, kolik vloček je v ukrytém mráčku. Nejdříve ponecháme mráčky posloupně, když děti zvládají, můžeme hru ztížit tím, že mráčky jsou volně v ploše.
LEDEN
Dílčí vzdělávací cíle
rozvíjení paměti a pozornosti, přechod od bezděčných forem těchto funkcí k úmyslným;
rozvíjení schopnosti citové vztahy vytvářet, rozvíjet je a city plně prožívat;
rozvíjení pohybových schopností, koordinace ruky a oka.
Očekávané výstupy
záměrně se soustředit na činnost a udržet pozornost;
orientovat se a aktivně používat pojmy malý, menší, nejmenší, velký, větší, největší;
vyvinout volní úsilí, soustředit se na činnost a její dokončení;
sluchově rozlišovat zvuky a tóny;
ovládat koordinaci ruky a oka při hře na jednoduchý hudební nástroj.
To máme sněhu! Pojďte děti, postavíme si sněhuláka! Kde? No přece ve školce! Bude to legrace, nevěříte? Tak pojďte, postavíme pro radost sněhuláka mamince, tatínkovi, sestřičce i bráškovi (znázornění pantomimou). Ke stavění sněhuláků si pustíme veselou písničku "Sněhuláček".
Jak se staví sněhulák (předmatematické činnosti) Na podložku nebo magnetickou tabuli umístíme kruhy různé velikosti. Maňásek se raduje, že si postaví sněhuláka. Sněhové koule však staví ve špatném pořadí, a tak mu sněhuláček pořád padá. Obrátí se k dětem o pomoc. Děti "naučí" maňáska rozlišovat velikosti sněhových koulí. Přikládáním na sebe mohou děti pozorovat, že větší koule menší kouli překryje, zatímco pod menší koulí je ta větší stále vidět. Necháme děti, aby si to samy vyzkoušely a vytvořily si tak vlastní zkušenost. Každé dítě postaví pro maňáska sněhuláčka a společně si zatančí mezi sněhuláčky na písničku "Sněhuláček" tak, jak se o tom v poslední sloce písničky zpívá.
Papíroví sněhuláci (hudební hrátky) Na každou kouli sněhuláka budeme potřebovat vždy tři kruhy stejné velikosti. Dva kruhy přehneme na polovinu, rozložíme tak, aby nám vznikl přehyb. Všechny tři kruhy stejné velikosti položíme na sebe a spojíme uprostřed sešívačkou. Lepidlem natřeme nepřehnutý kruh a přilepíme na podložku, vrchní kruh přehneme blíže k sobě, druhý méně tak, abychom vytvořili prostorový dojem koule. Postupujeme tak u všech koulí na sněhuláka. Hrnec na hlavu sněhuláka děti mohou dokreslit nebo nalepit z barevného papíru.
Pohádka "Tři sněhuláci" (činnosti na rozvoj sluchového vnímání) Vyprávíme dětem pohádku a necháme je reagovat způsobem, který dohodneme (např. lehce tlesknout, nebo ťuknout), když uslyší jakékoliv slovo, ve kterém slyší sníh (tzn. sněhový, sněhulák atd.).
Byl jednou jeden domeček. Nebyl to domeček v jakém bydlí děti, ale byl celý ze sněhu. V tom domečku bydleli tři sněhuláci - sněhutáta, sněhumáma a sněhuklouček. Ve sněhovém domečku stál uprostřed světničky sněhobílý stůl a kolem něho tři sněhobílé židličky. Ta největší patřila sněhutátovi, ta menší sněhumámě a ta nejmenší sněhukloučkovi. Na stole ležely tři mističky a v těch mističkách sněhové knedlíčky. V té největší misce, která patřila sněhutátovi, byly tři sněhové knedlíčky, v menší misce, co patřila sněhumámě, byly dva sněhové knedlíčky a v té nejmenší mističce měl sněhuklouček jeden sněhový knedlíček.
Šel kolem sněhového domečku malý skřítek Plamínek. Nakoukl opatrně oknem do světničky sněhového domečku, a když viděl, že v domečku nikdo není, vklouzl dovnitř. Porozhlédl se kolem a uviděl uprostřed světničky sněhobílý stůl se třemi sněhobílými židličkami a na stole mističky se sněhovými knedlíčky. Chtěl sněhový knedlíček ochutnat, ale jen co se sněhového knedlíčku dotkl, sněhový knedlíček začal tát. Jak dopadla kapka vody z roztátého sněhového knedlíčku na skřítka, začal Plamínek slábnout a zmenšovat se.
Kdo ví, jak by to s Plamínkem dopadlo, kdyby se právě v tu chvíli nevrátili domů tři sněhuláci - sněhutáta, sněhumáma a sněhuklouček. Když skřítek Plamínek uviděl tři sněhuláky, zastyděl se, že se tak nepěkně zachoval a vzal si, co mu nepatřilo. Studem celý zčervenal a prosil sněhuláčky, aby mu odpustili. Slíbil, že už nikdy nic takového neudělá. A jak tak studem červenal a červenal, začal Plamínek sílit a zvětšovat se, až se z něj stal zase docela normální skřítek.
Sněhuláčci Plamínkovi odpustili a pustili se do sněhové večeře. Pak ulehli do sněhobílých postýlek na polštářek ze sněhových vloček a nechali si zdát zimní sen.
Sněhuláčkova písnička (hudební hrátky) Sněhuláček z písničky bydlí ve sněhovém domečku. Střechu sněhového domečku krášlí ledová záclonka. Co je to děti? Viděli jsme ji na procházce. Na střechách některých domů visí různě dlouhé ledové (necháme děti, ať doplní slovo) rampouchy. Sněhuláček na ně hraje ledovou paličkou. Mají zvonivý zvuk, poslouchej. (Zahrajeme melodii na zvonkohru.) Muzikant hraje podle not, vypadají takto (ukážeme), víte, jak vypadají sněhuláčkovy noty? Jsou to nakreslené čáry. Některá je delší, jiná je docela krátká. Právě tak, jako rampouchy. Zahrajeme si na sněhuláčky? Zvonkohra nám poslouží jako rampouchy. Její kameny jsou také různé délky, to budou rampouchy ze střechy sněhového domečku.
Na zvonkohře ponecháme tři kameny C - E - G. Na kartičky nakreslíme kombinace třech různě dlouhých čar. Dítě si vybere kartičku, určí délku čar, pokusí se zahrát podle kartičky na zvonkohru. Ostatní děti mohou pohybově znázornit, že dlouhý rampouch hrajeme dole, kratší uprostřed, nejkratší nahoře.
ÚNOR
Dílčí vzdělávací cíle
osvojení si elementárních poznatků, schopností a dovedností důležitých pro navazování a rozvíjení vztahů dítěte k druhým lidem;
vytvoření povědomí o mezilidských morálních hodnotách.
Očekávané výstupy
porozumět běžným projevům vyjádření emocí a nálad;
uvědomovat si příjemné a nepříjemné citové prožitky (lásku, soucítění, radost, spokojenost i strach, smutek, odmítání);
projevovat zájem o knížky, soustředěně poslouchat četbu;
chápat prostorové pojmy (vpravo, vlevo).
Venku ještě panuje zima, ale u maminky v náručí je příjemné teplo. Pojď si, maminko, povídat. Proč svítí sluníčko a proč padá déšť? Také si, děti, s maminkou rády povídáte tak, jako v písničce "Proč?".
Srdíčko pro radost (povídání) Pustíme si pro vytvoření příjemné atmosféry klidnou hudbu. Připravíme si vystřižené srdíčko, které si děti postupně předávají. Dítě držící srdíčko odpovídá na otázku, komu by chtělo to srdíčko dát (mamince, tatínkovi, babičce, kamarádovi atd.). Proč právě jim? Protože si s námi hrají, povídají, je nám dobře, když jsme spolu. Když jim dáme srdíčko, jako bychom tím řekli: "Máme tě rádi." Přichystáme do krabičky vystřižená srdíčka. Děti si mohou kdykoliv srdíčko vzít, nakreslit do něj obrázek a dát je tomu, koho chtějí potěšit.
Pohádka "Sůl nad zlato" (práce s knihou) Položíme před děti šperkovnici s korálky, prstýnky, čelenkou a vedle solničku. Zeptáme se dětí, co se jim více líbí. Necháme je volně vyjádřit. Někdy se nám může zdát něco krásnější a lepší, a přesto to nemusí být pravda. Pak děti seznámíme s pohádkou. Část pohádky vyprávíme, doplňujeme četbou. Která z dcer měla tatínka krále doopravdy ráda? Přitom se zdálo, že mít ráda jako sůl je příliš obyčejné ve srovnání se zlatem a drahými kameny.
Strom něžných dlaní (výtvarná technika otiskování) Připomeneme si písničku "Proč?". Zpívá se v ní: "Já šťastná jsem, že spolu můžem' se smát a dlaň svou do dlaně tvé s láskou si dát." Je to příjemné, když vás drží za ruku maminka nebo kamarád, když jdeme na procházku? Dříve, než vyjdeme ze školky, víte s kým chcete být na procházce ve dvojici. Je to tím, že vám je spolu dobře. A když vás babička pohladí po vlasech, jaké to je? Všimli jste si, jak dlaně mohou tím, co dělají, říct: "Je mi s tebou dobře, máme tě rádi?" Vyzkoušejte si to. Pohlaď svého kamaráda a doma všechny, které máš rád. Budeš mít radost ty i oni.
Uděláme si "strom něžných dlaní". Na velký arch papíru nakreslíme kmen a otisknuté dlaně dětí vytvoří korunu stromu, který nám bude připomínat, aby naše dlaně nedělaly to, co ubližuje, ale byly něžné.
Pravá - levá (orientace v rovině) Do pravé dlaně dětem natiskneme srdíčko. Nejdříve děti podle instrukce uchopují předměty (pastelky, kostky, obrázky). Kontrolu si provedou sami tím, že se podívají do dlaně a porovnají - ruka se srdíčkem drží - nedrží předmět.
Následuje orientace v rovině rozdělené na polovinu. Podle slovních pokynů ukládají barevná srdíčka na pravou nebo levou stranu. Kontrolu si opět provedou srdíčkem v dlani. Položí dlaně na obě poloviny před sebe, pokud umístily srdíčko nesprávně, opraví se.
Srdíčko v pravé dlani není náhodou. Povíme dětem, že také při pozdravu si podáváme pravou ruku. Vyzkoušíme si to a děti se mezi sebou vzájemně pozdraví.
