Příklady rozborů komunikační situace a výstavby textu
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Příklady rozborů komunikační situace a výstavby textu
3,0 (1 hodnocení)
Příspěvek předkládá dva příklady rozborů komunikační situace a výstavby textu, které lze využít ve vyučování českému jazyku na druhém stupni základních škol či nižších gymnázií.
Krátce po poledni se loď otřásla prudkým nárazem. Všem bylo jasné, co se stalo. Loď narazila na skálu. Do boku lodi se valila proudem voda. Kapitán rozkázal spustit záchranné čluny. Loď zůstala zaklíněna v podmořské skalní rozsedlině a stála na místě. To dávalo naději, že se nepotopí naráz. Kapitán poslal Robinsona i Xuryho hned do prvého záchranného člunu. Sotva odrazili od korábu, vyzvedla vysoká vlna loďku do výše, převrátila ji a zaplavila celou její posádku. Robison zoufale plaval ke břehu. Kdykoliv se octl nad vodou, nabral dechu, aby vydržel chvíli, než se převalí další vlna. Byl snad jen nějakých deset metrů od břehu, když ho mocná vlna srazila a vyhodila pak na skálu. Robinson pozbyl vědomí. Úder další vlny jej vzpamatoval ještě včas. Se zbytkem posledních sil přidržel se skaliska. Když vlna opadla, plazil se na vyvýšené místo. Křečovitě se držel skály, aby ho zuřivě bijící vlnynestrhlyzpět. Konečně byl již v takové výši, kam vlny stříkaly jen svou pěnu. Tam klesl v mdlobách. Byl zachráněn.
(PLEVA, Josef Věromír. Robinson Crusoe. Praha: Albatros, 1970, s. 44. - doporučujeme především pro 6., 7., popř. 8 ročník.)
Rozbor komunikační situace
Časové zařazení:
18. století (předpokládáme znalost příběhu Robinsona), slovo koráb (piráti)
událost proběhla krátce po poledni (přesné vyjádření v textu)
Místní zařazení:
děj se odehrává na moři (Tichý oceán), u skalisek, nedaleko břehu (Jižní Amerika)
autor - popisuje Robinsonův příběh tak, jakoby byl sám účastníkem
Robinson - bývalý student, 18 let, jediný z celé lodi se zachrání
kapitán - vydává rozkazy na lodi
Xury - černošský chlapec, Robinsonův přítel
zbytek posádky
Objekty:
loď, koráb - jeho zničení, potopení
záchranný člun - vyvolává pocit bezpečí, ale je přemožen vlnou
skála - nebezpečí (náraz lodi), naproti tomu poskytuje pomoc (může se přidržet)
skaliska - výška, kam se vlny nedostaly
vlna - zuřivě bijící (graduje nebezpečí), ale stříká jen svou pěnu (zklidnění)
voda - nebezpečný živel, valila se proudem (strach, obava)
břeh - místo záchrany, útočiště, ale na mocné vlny nestačí
Otázky a úkoly k rozboru komunikační situace:
Dokážeš časově zařadit děj? Které zastaralé slovo může pomoct?
Kde se děj odehrává? Urči místo co nejpřesněji.
Kdo příběh vypráví a jak?
Je autor knihy hlavním hrdinou? Vysvětli.
Napiš, co všechno víš, nebo co jsi z textu zjistil o hlavním hrdinovi.
Kdo se zasloužil o záchranu Robinsona?
Které další osoby v ukázce vystupují? Co o nich víš?
Jaké protiklady vyjadřují objekty: záchranný člun, vlna, skála, břeh?
Řekni, co mohlo předcházet ději uvedenému v ukázce. Co by mohlo následovat.
Rozbor výstavby textu
Ukázku tvoří jeden odstavec z knihy. Můžeme říci, že se jedná o uzavřený celek, kterému lze vymyslet vhodný nadpis, např. Robinson je zachráněn, Síla vodního živlu, Zkáza lodi atd.
Analyzovaný text lze rozdělit na více úseků, které spolu souvisejí a navazují na sebe. Autor nejdříve popisuje, kdy a jakým způsobem došlo k nárazu lodi, jejímu ztroskotání a postupné zkáze, a to pomocí vět jednoduchých. Naději (nepotopí se naráz) střídá zoufalství (vysoká vlna - převrácení lodi - zaplavení posádky), dále popisuje reakce účastníků zkázy (pokyny kapitána).
V další části se autor soustředí na zápas Robinsona s vodním živlem. Jde o nejnapínavější pasáž úryvku. Děj graduje, náznaky záchrany (byl jen nějakých deset metrů od moře) vystřídá beznaděj (mocná vlna ho srazila, pozbyl vědomí).
Věty na konci odstavce vyjadřují Robinsonovo odhodlání bojovat o svůj život a snahu zachránit se za každou cenu (se zbytkem posledních sil, křečovitě se držel, plazil se). Vyvrcholením je věta poslední (věta holá - důraz).
Konektory:
lexikální - to, ji když, jej, ho
gramatické - shoda přísudku s podmětem (octl, nabral, vydržel,...)
Orientátory:
časové - krátce, naráz, hned, sotva, kdykoliv, pak, ještě, včas, chvíli atd.
místní - kam, tam
prostorové - vyjadřovány především podstatnými jmény na skály, do boku, v rozsedlině, do člunu, ke břehu, nad vodou, od moře, od korábu
Otázky a úkoly k rozboru výstavby textu:
Kolika odstavci je ukázka tvořena? Rozděl ji do několika částí.
Vymysli pro ukázku vhodný název.
Je ukázka ukončená?
Vyhledej nejnapínavější pasáž úryvku, ve které děj graduje.
Kterými výrazy je vyjádřeno Robinsonovo odhodlání bojovat o svůj život?
Jaký význam má v ukázce vložení budoucího času - nepotopí se?
Vyhledej v textu synonymní výrazy.
Vypiš výrazy (orientátory), kterými je v textu vyjádřen čas a prostor.
Využij poznatků o bouři na moři z ukázky a napiš reportáž, zprávu, SMS.
Napiš básničku o Robinsonovi.
Zdramatizuj příběh.
Nakresli události popisované v ukázce.
Ztvárni děj pomocí hudby.
Ukázku z knihy O. Pavla je vhodné využít především v 8. třídě v hodině literární výchovy k završení tématu Druhá světová válka v literatuře.
Po návratu z koncentráku si naši užívali. Chodili tančit do barů Belvedere, Barbarina. Víno teklo proudem, jako by si chtěli vynahradit léta strádání, bídy a ponižování. Chodíval k nám tenkrát Arnošt Lustig, studoval a flámoval s mým bráškou Jirkou. Lustig nejraději tančil s naší maminkou, tančíval skvěle, jako když se vánek vznáší nad parketami, a maminka s ním tančila moc ráda, protože můj tatínek dupal a funěl při tanci jako slon. Maminka byla krasavice a Lustig byl do ní tak trošku zamilován. Jednou pro ni přišel hezký světlovlasý pán a tatínek kývl, že maminka s ním může jít na parket. A ten pán se jí začal dvořit a v půli tance jí řekl: "Jste tak krásná," a oči na ní mohl nechat. Maminka se usmála, kterou ženu by to nepotěšilo. A pak ten hezký pán dodal: "Jenom by mě zajímalo, co máte s tím židem?" "Tři děti," řekla maminka, dotančila a sedla si zase vedle tatínka.
(SOUKAL, Josef. Čítanka pro 9. ročník ZŠ. Praha: SPN, 1996, s. 173. ISBN 80-85937-28-X.)
Rozbor komunikační situace
Časové zařazení:
děj se odehrává po 2. sv. válce, rok 1945, po návratu z koncentráku (nemůžeme určit přesněji - tenkrát)
večer (taneční zábava, bar)
Místní zařazení:
jeden z barů - Belvedere nebo Barbarina (nejde o přímé vyjádření místa)
nepřímo je zmíněn domov autora příběhu (... chodíval k nám...)
Osoby:
autor - čerpá ze vzpomínek na dětství, rodiče a bratry, není přímým účastníkem děje
tatínek - neuměl tančit (dupal a funěl jako slon), tolerantní, židovského původu
Jirka - starší bratr O. Pavla, spolužák a kamarád A. Lustiga, rád se bavil, chodil do společnosti (flámoval)
Arnošt Lustig - skvělý tanečník, obdivovatel maminky (byl do ní tak trošku zamilován)
hezký světlovlasý pán - tančil s maminkou, dvořil se jí, zřejmě Němec, který neměl rád židy (co máte s tím židem?)
Objekty:
bary - vyhledávání zábavy po válce
víno - vynahrazovalo léta strádání, ponižování a bídy, užívané ve velkém množství (teklo proudem), nadsázka, nikdo se neomezoval
Otázky a úkoly k rozboru komunikační situace:
Kdo příběh vypráví a jak? Jakých jazykových prostředků užívá?
Ve které době se příběh odehrává? Urči přesněji časové údaje.
Které výrazy dobu charakterizují?
V jakém prostředí děj probíhá?
Které postavy jsou v ukázce zmiňovány? Co všechno se o nich dovídáš?
Pokus se z textu zjistit co nejvíc o cizím pánovi (kdo to byl, jeho vztah k dalším postavám, jeho vlastnosti).
Jaký vztah měla maminka k tatínkovi? Vysvětli.
Je ukázka dějově uzavřena nebo se může situace vyvíjet?
Rozbor výstavby textu
Ukázku tvoří jeden odstavec, jehož součástí jsou přímá řeč a věty uvozovací psané na samostatných řádcích. Text můžeme rozdělit do tří úseků. V prvních dvou větách jsme uvedeni do situace a doby, ve které se příběh odehrává (doba po skončení 2. sv. války - po návratu z koncentráku). Jde o obecné informace.
Následuje druhý úsek, ve kterém se dovídáme, co se v tomto období odehrávalo v rodině autora příběhu, jak si dobu užívali jeho blízcí, se kterými nás postupně seznamuje a zlehka nastiňuje jejich vlastnosti, vztahy a postoje.
Ve třetí části nás autor uvádí do děje. Představujeme si situaci večer v baru, objevuje se cizí osoba - dochází k nejnapínavějšímu úseku celé ukázky. Konflikt způsobují pozůstatky z druhé světové války - vztahy mezi lidmi: nenávist k židům, k jiným lidským rasám - ,,co máte s tím židem?" Klidné maminčino řešení situace ukázku završuje. Po ní nemusí už nic následovat, je nám jasné, na co chtěl autor v textu poukázat.
