Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Muzika nejpřirozenější nám jest
5,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Příspěvek se pokouší znázornit a shrnout pojetí hudební výchovy nastíněné v některých spisech J. A. Komenského, které blíže vymezují náplň a přínos školního i předškolního provozování hudby. Nabízí tak srovnávací hledisko se současnou koncepcí, obsahem a praxí této vyučovací disciplíny, která z jím započaté tradice vyrůstá a souvisle na ni navazuje.
Jestliže se Komenský ve svém rozsáhlém díle snažil mimo jiné vytýčit souhrnný didaktický rámec všech výchovně vzdělávacích oblastí, je zřejmé, že do svých úvah a koncepcí nezapomněl začlenit také hudbu a zpěv. Výrazné stopy těchto snah vidíme již v jeho pedagogické práci, Didaktika velkz let 1633-1638 jeho lešenského pobytu, přestože otištěna byla až v Amsterodamu roku 1657 v souborném vydání Komenského spisů Opera didactica omnia. Je pozoruhodné, že Komenský již tady ve třiceti kapitolách vymezuje všechny úrovně vzdělávání, od školy mateřské, přes školu obecnou a latinskou, až po akademii, vždy v šestiletých cyklech. Nepřekvapí nás, že pro první tři zmiňované úrovně stanovuje i jistou hudebně výchovnou náplň.
V nástinu nejnižšího stupně označeného Idea školy mateřské uvádí základní znalostní nároky kladené na dítě do šesti let: „Začátkem HUDBY bude, naučí-li se něčemu snažšímu z posvátných žalmů a hymnů; to bude k dennímu cvičení ve zbožnosti." Zdůrazňuje tak provázanost náboženské výchovy a zpěvu, a to hned v úvodních fázích vzdělávání. Ačkoli je tu rozvoj hudebnosti v tomto raném věku chápán spíše jako zprostředkovaný, toto téma odkazuje na ještě podrobnější Komenského studii předškolní výchovy, Informatorium školy mateřské, kde je podrobněji definováno.
Podle Komenského slov je patrné, že učivo druhého cyklu je sestaveno tak, aby v úplnosti vyhovovalo přinejmenším běžným praktickým požadavkům, jestliže tvrdí, že „Účelem a cílem školy obecné bude, aby se všechna mládež mezi šestým a dvanáctým (nebo třináctým) rokem věku naučila tomu, co potřebuje po celý život." Ve stati označené jako Idea školy obecné však dokládá, že ani výuka hudebního umění není v této jeho vizi opomenuta. Podle ní by se měl každý učit „zpívat všechny obvyklé nápěvy a schopnější žáci také počátky figurální hudby." Tím stanovuje její úlohu a upevňuje její pozici jako rovnocenné vzdělávací oblasti dané periody.
Dá se očekávat, že na předposledním stupni, který Komenský charakterizuje v části s podtitulem Nástin školy latinské, již probíhá výuka s úzkou jazykovou orientací, a sice na jazyk mateřský, latinský, řecký a hebrejský. To však nijak neomezuje Komenského přání, aby se budoucí absolventi profilovali mimo jiné také jako „praktičtí i teoretičtí hudebníci." V poslední etapě jeho osnovy studia, tedy akademie, se však již Komenský k hudebně výchovným otázkám nevrací a dá se tedy předpokládat, že soustavné hudební školení v rámci všeobecného vzdělávacího cyklu pokládá za završené. Vraťme se však k počátečním stádiím výchovné praxe.
Již zmíněné první Komenského exilové dílo, Informatorium školy mateřské, Velkou didaktiku bezprostředně předjímá jak svým obsahem, tak i dobou svého dokončení (1632), bez ohledu na to, že původní český rukopis byl objeven až roku 1858. Jakkoli je určeno především rodičům jako průvodce předškolní výchovou jejich dětí, lze říci, že aspiruje i na širší obecnou platnost v oblasti vymezování cílů, obsahu, prostředků a metod rodinné výchovy. A to i přesto, že následující části cyklu pro školu obecnou, latinskou a vysokou, které měly přímo navazovat na Komenského Didaktiku, se nedochovaly.
Od začátku je patrné, že autor se zde projevuje jako dokonalý znalec dětské psychiky a svou zvláštní pozorností k jejich tělesnému a především pak duševnímu vývoji svým způsobem naznačuje základy psychologie dítěte. V tomto duchu Komenský společně s ostatními vyučovacími disciplínami pojímá i hudbu, přičemž nenavozuje zdání, že by ve věku do šesti let pomýšlel na regulérní výuku v pravém slova smyslu. Navrhuje spíše systematicky organizovanou přípravu na ni, a to zcela nenásilnou formou s respektováním dětské přirozenosti.
Stejně jako ve svých ostatních spisech instruktivního rázu i zde Komenský stanovuje, co by mělo dítě příslušného věku znát a ovládat. Nejde o nároky nikterak vysoké a nesplnitelné, když požaduje, že z hudby „bude uměti některý veršíček zpaměti zpívati." Komenský neklade do období dnes označovaného jako předškolní věk nadměrné učební požadavky a spíše se zaměřuje na aktivní zapojení dítěte prostřednictvím hry. Kromě toho v jeho výchovném plánu zaujímají své stálé místo i receptivní činnosti: „V druhém, třetím, čtvrtém roku a dále, jakýmkoli s nimi, neb jich samých vespolek, žertováním, hraním, běháním, honěním se, muziky posloucháním, na něco libého se díváním etc."
Prokazuje se tak, že Komenský uměl velmi dobře ocenit význam a účinnost rytmů dětských lidových říkadel, na něž poukazuje jako na vhodný výchovný prostředek. V příznivém smyslu upozorňuje také na zpívání rodičů či vychovatelů samotným dětem. V této souvislosti byla v Informatoriu v notované podobě otištěna ukolébavka Spi mé milé poupě. Dnes již víme, že domnělé autorství Komenského, které je mu často přisuzováno, je nepravděpodobné a že autorem nápěvu i textu začínajícího slovy „Schlaf, mein Kindlein, feste, dass ist dir das beste." je luteránský kazatel Jan Mathesus.
Velice zásadní se jeví skutečnost, že v tomto nadčasovém díle Komenský jako jeden z prvních vyzývá vychovatele k iniciování hudebních aktivit v podobě rytmizovaných slovních her s využitím dětských hudebních nástrojů a pohybových cvičení: „V druhém roce muzika zevnitřní již také dětem libá býti začíná, zpívání, hudení, helekání, břinkání, zvonění, hodin bití, hraní na nástroje muzické. Protož jim toho mírně dodávati, aby k melodii a harmonii uši i mysl jejich zvykaly. V třetím roce dětinská muzika ještě se také na poslouchání stavovati musí. Protož zpívá-li se před a po stole neb při modlení, to ať se v přítomnosti dítek děje a jim k tomu, aby jakž takž pozorovali, pomoc činí: též má-li kdo příčinu na některý nástroj před dítkami hráti, též je do chrámu, kdež celé shromáždění zpívá, s sebou bráti etc., dosti bude. V čtvrtém roku zpívání některým již nebývá nemožné: při zpozdilejších se ještě odložiti můž, toho jen, což o minulém roku řečeno, šetře. A přidati se v tomto roku můž (zvlášť pacholatům) pišťala, buben, husličky dětinské etc., aby sobě pískati, břinkati, drndati, a tím i sluch k rozličným hlaholům oblomovati, i v něčem následovati zvykali."
Komenský tak hudbě jednoznačně přiznává významné postavení v souhrnu vzdělávacích odvětví a důkladně stanovuje její výchovný rozměr v rámci daného vývojového období. Činnostní a tvůrčí pojetí, které je v těchto jeho požadavcích nepochybně přítomno, nám s jistotou navozuje iluzi podstatně mladší éry pedagogického smýšlení. Patrně se však tyto snahy opírají také o Komenského přesvědčení, jehož formulace byla propůjčena pro titul tohoto zymašlení.
K hudebně výchovným otázkám se Komenský vrací pochopitelně i ve spise Škola vševědná z roku 1651, kde se zaobírá především uplatněním svých pansofických idejí. Pro jejich praktické vyústění na konkrétní sedmitřídní škole, v níž se podle Komenského záměru „všichni učí všemu", vytyčuje učební náplň v oblasti hudby takto: „Cvičením hlasu bude hudba, tj. žáci budou každodenně ve škole i mimo školu zpívat svaté písně. A v tom se nesmí šetřit nikoho, ať je urozený nebo neurozený; všichni (podle příkladu Davidova) si musí zvykat zpívat a hrát Pánu jak v posvátných shromážděních v kostele nebo ve škole, tak i v soukromí. Ale i figurální hudbě bude nutno přidělit některé hodiny, aby i studium harmonie vzkvétalo plně v harmonické škole. Také by bylo možno zavést hudební nástroje; to by bylo obzvláště šlechtě později k ozdobě." Komenský zde tedy obohacuje provozování jednohlasého a sborového zpěvu o nástrojovou hru, což je rovněž v jeho době poměrně ojedinělé.
Jednotný každodenní rozvrh, který má být uplatněn ve všech ročnících, počítá se zařazením písní v průběhu první ranní hodiny. Náplní první hodiny odpolední má být potom buď „hudba nebo jiné zábavné cvičení matematické". V tomto smyslu se Komenský vyjadřuje i v některých dalších pracích, které vesměs patří do kategorie tzv. Řečí potockých. Například ve spise Zákony školy dobře spořádané shodně vřazuje hudební aktivity jako odlehčující prostředek výuky. V učebním plánu má následovat „po obědě hodina hudby nebo matematických zábav", a tedy i zde hudba figuruje „ruku v ruce" s matematikou, což patrně signalizuje přetrvávající vliv starověké hudební teorie a jejích aritmetických základů. Mimo to zde Komenský pojímá hudbu také jako možnou náplň chvílí odpočinku a doufá, „že se oddech zařazený na nevhodnou dobu změní v cvičení na procházce, při rozmluvě, hrách a hudbě."
Jednotlivé třídy pansofické školy, které se dělí podle úrovně a zaměření vzdělání, se liší také nároky na hudební znalosti a dovednosti svých žáků. Nejnižší třída označená jako „třída předsíně" má v hudebně výchovné náplni „stupnici hlasů a klíčů s počátečním cvičením ve zpívání škály (neboť by bylo hanebné, aby ctitelé Múz neznali muziku; proto byl kdysi Themistokles, že odmítl lyru, pokládán za méně vzdělaného)." Ve druhé „třídě brány" se má žák naučit mimo jiné i „dokonalému zpívání škály." Ve třetí „třídě síně" k tomu všemu přibude i „symfonie", čímž je míněno obecné označení pro vícehlasý zpěv i hudbu; ve čtvrté třídě „filozofické" následuje „instrumentální hudba".
Výchovná hlediska hudby a jejího provozování musela nutně najít své místo i v Komenského Obecné poradě o nápravě věcí lidských. Ačkoli byla pohřešovaná část tohoto velkolepého díla šťastnou náhodou objevena teprve v první polovině minulého století, její první dva díly byly vydány pravděpodobně už roku 1657. Také zde Komenský hudbě přisuzuje významnou úlohu mezi hlavními vzdělávacími oblastmi a opět ji uvádí do souvislostí s přírodovědnými obory, jestliže doporučuje „Zahajovat užívání rozumu skrze počátky věd (aritmetiky, hudby atd.)..." Kromě této výchovné role hudby však poukazuje i na její zásadní funkci sociální a kratochvilnou: „K hudbě ať jsou přibíráni všichni. 1. Neboť všechno má být harmonické, tedy hlavně tento obor zřetelně nejharmoničtější. 2. Hudba slouží slušnému oddechu.". Proto tedy navrhuje její řádnou institucionalizaci a vybízí, „ať se všichni učí hudbě, jejíž provozování má být všeobecné po všech církvích, domech, školách..."
Své přesvědčení, které je v předchozích uvedených dílech objasněno blíže, tu Komenský stvrzuje podobně stylizovanými výroky: „Tedy v každé škole cvičte zpívání žalmů každodenně. V první dětské škole to budou zpěvy dětské, ve vyšších vzletnější, až k labutím písním starců." Je to tedy opět vokální hudba, která z pohledu jeho myšlení tvoří jádro estetického a religiózního prožívání, od začátku až do konce lidské existence. V souvislosti s praktickou stránkou jejího školního provozování pak vyzývá, aby byly „vydávány zpěvníky...s připojením notace čtyř hlasů: v jedněch se vyznačí tenor, v jiných bas, soprán, alt, což je věc velmi snadná a půvabná." Přibližuje se tu tak svým snahám hymnologického charakteru, které v širším rozsahu naplňuje ve svém Amsterodamském kancionálu, v jehož předmluvě Komenský lapidárně shrnuje svou představu náležitého a správného zpěvu: „První na noty a slova, aby vše bylo pověděno slušně a bez omylů. Za druhé ve smyslu slov, aby každý rozuměl všemu, co se zpívá." Zásada názornosti a obsahové korektnosti tedy pokrývá nejen Komenského obecné didaktické nazírání, ale proniká i do úzké oblasti hudby a zpěvu, která v jeho pojetí představuje jeden ze základních předpokladů přirozeného rozvoje utvářejícího se člověka.
KOMENSKÝ, J. A.: Didaktika velká. Praha: Dědictví Komenského, 1930.
KOMENSKÝ, J. A. Informatorium školy mateřské. Praha: Kalich, 1992, ISBN 8070174927.
KOMENSKÝ, J. A.: Obecná porada o nápravě věcí lidských. Praha: Svoboda, 1992.
KOMENSKÝ, J. A.: O duchovním zpěvu: předmluva k amsterodamskému kancionálu 1659. Praha: Kalich, 1944.
KOMENSKÝ, J. A.: Škola vševědná. In: Vybrané spisy Jana Amose Komenského. Sv. 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1960.
KOMENSKÝ, J. A.: Zákony školy dobře spořádané. In: Vybrané spisy Jana Amose Komenského. Sv. 2. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1960.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.