Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Včasná diagnostika mimořádně nadaných dětí a žáků byla předmětem výzkumného šetření, s jehož některými výsledky seznamuje série článků. Úvodní text obsahuje kromě charakteristiky, popisu vzorku a metodiky především shrnutí zjištění a závěry.
Tento příspěvek je součástí seriálu. Navazují na něj články Nadání a předškolní dítě, Rodina a nadané dítě a Nadané dítě a vrstevníci.
Široká problematika nadaných a mimořádně nadaných dětí, žáků a studentů zahrnuje několik klíčových témat. Jedno z nich, týkající se včasné diagnostiky mimořádně nadaných dětí a žáků, se stalo předmětem výzkumného šetření, s jehož některými výsledky vás chceme seznámit v sérii článků. Tento úvodní text obsahuje kromě charakteristiky, popisu vzorku a metodiky především shrnutí zjištění a závěry. Související články se potom věnují jednotlivým sledovaným výzkumným kategoriím.
V roce 2006 byla na IPPP ČR ve spolupráci s vybranými psychology pedagogicko-psychologických poraden (koordinátory péče o nadané v regionu) realizována standardizační studie k psychodiagnostickému nástroji SON-R 2,5-7, který měří úroveň kognitivních schopností u dětí od 2,5 do 7 let věku. V průběžném roce bylo sebráno 653 protokolů od dětí z celé ČR dle normálního rozložení ve všech sledovaných sociodemografických kategorií. 1) V rámci tohoto šetření byl také distribuován dotazník vztahující se k výše formulovaným tématům. 2) Přímými respondenty dotazníku byli tedy psychologové pedagogických poraden ČR, kteří jsou součástí pracovní skupiny k problematice nadaných žáků na IPPP ČR a zároveň krajskými koordinátory problematiky péče o nadané žáky ve svých regionech.
Předkládaný text je zkrácenou verzí kompletní výzkumné zprávy, která je k dispozici na stránkách Institutu pedagogicko-psychologického poradenství ČR (http://www.ippp.cz/), sekce Studie, odkaz Výzkum, položka Longitudinální výzkum nadaných žáků a standardizace SON-R, dílčí zpráva.
Stěžejní metodou výzkumu byl dotazník, který byl vyplňován o dětech s výsledným celkovým IQ nad 125 bodů dle vyšetření pomocí SON-R 2,5-7 (kromě kapitoly 5.3.4., kdy byla využita všechna data ze standardizace, tedy 653 probandů).
Testování nástrojem SON-R probíhalo v rámci běžného vyšetření za účasti alespoň jednoho rodiče. Dotazník byl vyplňován s pomocí rodičů a u některých otázek také dětí. Kromě objektivně anamnestických dat (kdy je přirozeně dotazován rodič a v některých případech také dítě) je v dotazníku dotazován také psycholog, zejména v oblasti „dojmu", tedy skutečnosti, jak psycholog dítě pozoruje v porovnání s ostatními klienty v klinické situaci. Tento údaj nám může pomoci diferencovat behaviorální specifika nadaných dětí. 3)
Získána data byla zpracována v programu SPSS. Otevřené otázky byly kódovány do kategorií, které jsou uvedené u každé položky. Použité statistické metody byly četnosti, výpočet průměru a podílu, kontigenční tabulka a T-test dvou nezávislých proměnných.
Vzorek tvořilo celkem 140 dětí. Z tohoto počtu bylo 79 chlapců (56,4 %) a 61 děvčat (43,6 %). Všechny děti byly ve věku od 2,5 do 7 let. Regionální rozložení bylo rovnoměrné (s mírně převažujícím počtem dětí z Prahy a dalších velkých měst). Některé položky dotazníku nebyly vyplňovány (viz údaje níže), což zadání umožňovalo.
Cílem šetření bylo zmapovat charakter současné populace nadaných dětí, které v dohledné době nastoupí povinnou školní docházku. Mapování probíhalo v několika oblastech, které ovlivňují, nebo mohou ovlivňovat školní výkon a zároveň vytvářejí specifické vzdělávací potřeby, na něž je třeba odpovědět adekvátním pedagogickým působením. Šetření tedy sledovalo čtyři základní kategorie:
Všem těmto čtyřem kategoriím se budeme postupně věnovat v samostatných příspěvcích. Zde bychom chtěli shrnout výsledky a závěry výzkumného šetření.
Ze získaných výsledků můžeme formulovat tato tvrzení:
U většiny ze sledovaných kategorií můžeme poukázat na heterogenitu složení populace nadaných žáků. Zajímají se o různé věci, jsou povahově odlišní, z různého prostředí a různě se nacházejí v kolektivu vrstevníků. Přestože předpokládáme, že vysoká úroveň rozumových schopností implikuje určitá specifika jedinců na poli poznání, chování a osobnosti, nelze tato specifika jednoznačně shrnout, a tedy formulovat s jistotou balík opatření, který by odpovídal na vzdělávací potřeby těchto jedinců ve smyslu rozvíjení klíčových kompetencí. Ze získaných zjištění se však dá předpokládat, že v populaci nadaných jedinců existují určité typy dětí, které lze v určitém směru charakterizovat.
Za prvé je to typ tzv. leadera, tedy jedince, který dokáže své nadání uplatnit na poli vztahů s vrstevníky a v jisté konfiguraci i s autoritami. Ze získaných zjištění (např. pozorované vlastnosti, pozice v kolektivu vrstevníků) můžeme usuzovat na třetinu až polovinu populace nadaných. Takový jedinec bude aktivní ve směru k okolí, bude citlivý na svou pozici v kolektivu, bude organizátorem a zároveň spolupracujícím článkem, kterého je vhodné vtahovat do dění např. ve školní třídě, pověřovat ho různými úkoly apod. Dá se předpokládat, že bude ochotný pomoci slabším, řešit problémy kolektivu atd. Může jít také o jedince, který v systému kolektivu není nijak výjimečný, je v něm však spokojený a je také přijímán okolím. Tomuto typu budou odpovídat spíše dívky.
Druhý typ může být tzv. badatel, tedy jedinec stojící spíše na okraji kolektivu, avšak zpravidla respektován pro své dovednosti (zejména v kolektivu starších dětí). Jeho spokojenost v kolektivu bude spíše proměnlivá, podobně jako ochota participace na společných aktivitách. Bude více zaměřen na své poznávací aktivity, než na dění např. ve školní třídě. Můžeme usuzovat přibližně na čtvrtinu až třetinu populace nadaných.
Třetí typ by mohl být rebel, tedy jedinec, který je charakteristický velmi silným Já, bude mít tendenci spíše nerespektovat autority, dělat si věci po svém, bude se projevovat jako tvrdohlavý, živý. Jeho vztahy s vrstevníky budou spíše proměnlivé, stejně tak jako jeho spokojenost v kolektivu. Tento typ by mohl být také charakterizován jako „neúspěšný" leader (kdy nedojde k požadované reakci okolí na jeho aktivitu). Ze získaných výsledků můžeme usuzovat přibližně na šestinu až pětinu jedinců.
Je třeba dodat, že se jedná o jedince v předškolním věku s přihlédnutím na možné charakteristiky při nástupu školní docházky. Dá se tedy předpokládat, že zejména u skupin leader/rebel se mohou poměry zastoupení v průběhu základní a střední školy měnit.
Validitu jednotlivých typů však můžeme ověřit pouze kvalitativním šetřením, např. analýzou záznamů z dlouhodobého pozorování jednotlivců.
Lze konstatovat, že získaná data v mnohých kategoriích odpovídají výsledkům ze zahraničí (např. souvislost mezi vzděláním rodičů, socioekonomickým statutem a IQ dítěte, nebo v oblasti vlastností často silné Já u nadaných). Určitou nerovnováhu lze pozorovat snad jen v oblasti role nadaných v kolektivu vrstevníků, která u nás není zdaleka tak silná jako např. v USA či v Německu (srovnej Heller, Mönks, Sternberg, Subotnik, 2000, str. 578).
Získaná data jsou dobrým východiskem pro podrobnější studium této skupiny dětí, zejména s pomocí kvalitativních metod zkoumání. Pomocí těchto metod by tak mělo být možné ověřit, zda se výše uvedené charakteristiky „potkávají" v jedinci, zda skutečně tvoří výše naznačené typy a zda lze formulovat určitý koncept identifikace jednotlivých typů nadaných dětí společně s možnou predikcí školní úspěšnosti a doporučených pedagogických postupů.
V této oblasti však přesto můžeme uvést některé zásady, které mohou být užitečné při pedagogické práci s nadanými:
Použitá literatura a zdroje:
Keller - Mönks - Sternberg - Subotnik: International Handbook of Giftedness and Talent second edition. Elsevier Science, Oxford, 2000, str. 578.
1 Pohlaví, věk, region ČR, trvalý pobyt ve městě/vesnici, vzdělání rodičů, socioekonomický status, úplná/neúplná rodina, národnost, tělesné postižení dle údajů ČSÚ (zejm. sčítání obyvatelstva z roku 2001 a další statistické údaje).
2 Viz přílohy, kapitola 7.
3 V textu přirozeně užíváme v této souvislosti formulace „psycholog dítě vnímá..." apod. Předpokládáme však, že pozice psychologa v klinické situaci je předpokladem diagnostické objektivity s určitým referenčním rámcem (klinická zkušenost) a osobní neangažovanosti, výše uvedené formulace lze tedy v tomto kontextu nahradit formulacemi typu „dítě je...".
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
