Projektová únava podle Spencera

Americký pedagog, lektor, autor několika knih a odborník na vzdělávací technologie John Spencer patří k častým zdrojům našeho poznání. Nedávno shrnul informace o takzvané projektové únavě a propojil je se stále častěji využívanou projektovou výukou. Určitě stojí za to se s jeho poznatky seznámit [1].

Snad není třeba připomínat, proč se mnohé školy snaží nasadit projektovou výuku stále více. Vývoj světa zřetelně ukazuje, že cílem vzdělávání nemají být encyklopedické znalosti, ale životně důležité kompetence, které jsou ve velké míře ovlivňovány využitím technologií. Typickým důsledkem práce na projektech je právě rozvoj vhodných kompetencí žáků. Jak uvidíme vzápětí, nic se nemá přehánět.

Práce na projektu je většinou týmová. Ta je předmětem mnoha výzkumů a existuje kolem ní mnoho teorií (například Group Development Theories). Pro účely tohoto článku vystačíme s výrazným zjednodušením, které říká, že týmová práce na projektu není lineární. Vždy lze vysledovat určité cykly a je to zpravidla tak, že největší zájem o spolupráci projevují členové týmu na začátku projektu a na konci. John formuluje tři fáze:

1. Formování a bouře
   V této fázi týmy procházejí obdobím vzájemného poznávání, které je zakončeno bouřlivými konflikty. Tato fáze může vypadat neproduktivně, protože týmy kladou důraz spíše na vztahy než na úkoly. Díky tomu se v prvních dnech projektu často zdá, že členové odvádějí malou, nebo žádnou skutečnou práci.
2. Střední část
   Tým toho ještě moc neudělal a nastala všeobecná únava. Krize může vést k útlumu a neúspěchu, ale možné je též přehodnocení situace a posunutí do stavu zrychlení, který je typický pro závěrečnou fázi.
3. Finalizace
   Tým pracuje hladce s jasnými cíli a pocitem pokroku. Každý člen spolupracuje s ostatními a všichni respektují své role a odpovědnosti. Na individuální i kolektivní úrovni má většina účastníků tendenci pracovat nejrychleji, když se projekt blíží ke konci.

Únava se projevuje většinou hlavně uprostřed práce na dlouhodobých projektech. John formuluje 5 zásad na její minimalizaci:

1. Nastavte svá očekávání
   Když plánujete výuku založenou na projektech, většinou chápete produktivitu jako konstantu. Snažíte se nastavit nejlepší možné podmínky a představujete si, že práce na projektu bude soustavná. Problémem pak je, dojde-li k rozpadu skupinové dynamiky třeba vlivem konfliktů mezi žáky nebo obav z nezdaru. Je vhodné počítat s tím, že práce na projektu bude trvat déle, než jste očekávali (plánovací omyl), a připravit na tuto skutečnost žáky.
2. Aplikujte tvořivé myšlení
   Právě metodika tvořivého myšlení je pro práci na projektech velmi vhodná. Provází řešitele všemi fázemi práce a nenechá je ustrnout. Počáteční formování týmu a bouře otázek je dovede až návrhům řešení ve střední části projektu. Výtvory a pokusy s nimi spojené pak zřetelně odpovídají finální fázi práce na projektu, která má největší potenciál při eliminaci únavy. Typickým příkladem projektu postaveném na tvořivém myšlení je Hodina géniů.
3. Nastavte průběžné cíle projektu
   Zvláště u delších projektů je třeba eliminovat pocit žáků, že cíl je nedosažitelný. V takovém případě je vhodné rozdělit práci do zvládnutelných fází se samostatnými hodnotitelnými cíli. Ideální je, když si žáci tyto průběžné cíle stanoví sami. V pozadí je takzvaná „

Poslední rada je nabíledni. Snažte se již do samotné přípravy výukových aktivit (projektů) zapojit žáky.

The Project Management Process

Literatura a použité zdroje

SPENCER, John. The Surprising Science of Project Fatigue [online]. 2023. [cit. 2023-09-07]. Dostupné z: https://spencerauthor.com/project-fatigue/.