Aby to nebylo jen na papíře IV.

Text je součástí seriálu příspěvků. Navazuje na články Aby to nebylo jen na papíře I., Aby to nebylo jen na papíře II. a Aby to nebylo jen na papíře III.

Jak jsem na předchozích stránkách zmínil, i školní vzdělávací program pro naši školičku jsem zpracovával společně s týmem dětských funkcionářů. Pracovní skupinu pro tvorbu ŠVP jsme sestavili na počátku školního roku 2005/2006. Snažili jsme se zapojit především ty nejstarší a nejschopnější žáky a tým pak doplnit zástupci jednotlivých ročníků.

Nejprve jsem, jak jinak, musel všechny zainteresované pro věc získat. Stejně pravděpodobně postupoval i mnohý ředitel vůči členům pedagogického sboru. Zodpovědnost za jednotlivé úseky práce si žáci rozdělili tak, aby právě ti nejschopnější zodpovídali za jednotlivé předměty a stejně tak za určitý ročník. Současně každý dostal nejméně jednoho šikovného pomocníka.

Od té doby jsme se pravidelně scházeli. V předstihu jsme se vždy dohodli, který ročník budeme zpracovávat, a na stůl v počítačové učebně jsme rozložili všechny učebnice tohoto ročníku. Kdokoli si pak mohl kteroukoliv prohlédnout a pokud potřeboval, půjčil si ji domů. Obvykle ve středu po vyučování jsme si společně sedli, ti velcí otevřeli poznámkové sešity a každý představil své návrhy.

Zpočátku jsem myslel, že to nebude žádná sláva, ale rád přiznávám, že jsem se hluboce mýlil. Někdy jsme ani nestačili zapisovat postřehy. Samozřejmě jsme pak museli všechno upravit a přeformulovat, ale sám jsem se občas divil, jaké že to důležité věci napadnou i ty nejmenší. Vždyť je to docela jednoduché. Stačí položit vhodnou otázku a každého vcelku brzy napadne, že by i prvňáček měl umět kupříkladu v tělocviku házet míčem, při pracovních činnostech stříhat nůžkami, sčítat a odčítat v odpovídajícím rozsahu atd.