Profil absolventa podle Reicha

Zapsal jsem si MOOC kurz edX Envisioning the Graduate of the Future. Ten, kdo ví, že jsem od března v důchodu, si možná myslí, že mám spoustu času, ale realita je docela jiná. Stejně, jako vy všichni, těžko hledám chvilky na studium. Zvláště při vědomí, že podle nové, všemi hlavními poskytovateli MOOC přijaté konvence, bude obsah po skončení kurzu nedostupný. Ale stálo to za to.

Lektorem byl nám dobře známý výzkumník (nyní ředitel MIT Teaching Systems Lab) Justin Reich. Cílem kurzu bylo vytvořit ve spolupráci s kolegy vlastní profil absolventa střední školy. Velký důraz byl kladen na budování komunity online spolupracujících účastníků v duchu konektivismu (tzv. Learning Cycle) po vzoru P2PU (viz Learning Circles Facilitator Handbook). Řekl bych, že právě tato metodika je jednou z cest, kterými se bude ubírat další vývoj MOOC, a to nejen v rámci edX.

Nikoho nejspíše nepřekvapí, že jsem se do spolupráce s účastníky na tvorbě profilu mé vlastní neexistující školy nezapojil. Seznámím vás alespoň s Reichovými východisky pro tvorbu takového dokumentu. Formuloval je v rámci svého úvodního tutoriálu v kurzu. Popisuje 4 hlavní současné posuny cílů vzdělávání:

1. Síťové učení.
   Všichni se dnes, potřebujeme-li něco vědět, učíme s pomocí sítě. Typicky stále více poznatků nepřijímáme od svého učitele v rámci formálního vzdělávání, ale prostřednictvím online interaktivit a spojení s jinými lidmi. Existuje mnoho důvodů, proč tento způsob neformálního učení propojovat s formálním.
2. Automatizace práce.
   Počítače a roboti dramaticky mění, co a jak lidé dělají, chtějí-li v konkurenci se stroji uspět. Do budoucna má největší naději na získání placené práce ten, kdo disponuje informační (mediální) gramotností a dokáže kreativně řešit neočekávané nestrukturované problémy. Příkladem může být komunikace s někým, koho je třeba o něčem přesvědčit nebo ho něco naučit. To se týká např. učitelů schopných vcítění do problémů žáka a individuálního přístupu k němu. Jedním z hlavních cílů výuky proto musí být budování schopností žáků dělat neautomatizovatelné činnosti (tvořit).
3. Příprava na vysokou.
   Sice se to netýká všech, ale stále větší počet středoškoláků pomýšlí na další studium. Je však třeba vzít v úvahu, že se mění i vysoké školy. Např. MIT stále více praktikuje projektový přístup, který vede studenty k tvorbě a hledání nových přístupů ve všech oborech, k vytváření smysluplných výtvorů dokumentujících porozumění. Pořád je dost kurzů, v nichž si studenti musí dělat poznámky, učit se zákony apod., ale stále častěji se setkáváme s vlastními výtvory studentů – naprogramovanými roboty či prototypy strojů úplně nových vlastností.

Autoři kurzu ukázali několik příkladů dobré praxe. Mně se nejvíce líbil postup, který pro definování profilu absolventa svých středních škol zvolil obvod Shrewsbury nedaleko Bostonu (Portrait of a Shrewsbury Graduate). Použili kanadský nástroj na budování konsenzu online Thoughtexchange (připomínající metodiku Delphi aktuálně použitou pro vstupní návrh tematiky řešené naší Strategií 2030+). Cílem bylo do konečné podoby zapojit nejen učitele a žáky, ale též celou místní komunitu, hlavně rodiče. Vedlejším efektem takového postupu je též to, že pak škola nemusí obtížně zdůvodňovat, proč do výuky zavádí inovativní metody.

Shrewsbury: Engaging Multiple Perspectives