E-portfolio pro učitele I.

E-portfolio je možné chápat jako sbírku digitálních objektů či informací o dané osobě, které jsou ale vzájemně provázané a logicky uspořádané. Není možné (v našem pojetí) tedy jako portfolio vnímat například složku, do které si nahráváme prezentace. To, co je důležité, není jen evidence artefaktů, ale také jejich reflexe či souvztažnost.

Obecně je možné uvažovat o portfoliu jako o rozvojovém, prezentačním a případně studijním. Toto rozlišení sleduje primární cíl daného projektu. Ve skutečnosti je ale každé portfolio spojené s reflektivní prací. Ostatně nabídnout vhodně strukturovaný životopis nebo vzdělávací plány něco takového nutně vyžaduje, ale také s prezentací. Portfolio tak není primárně depozitářem, ale aktivním tvůrčím prostředím, které pomáhá svému tvůrci s tím, aby se mohl sám rozvíjet a posouvat v jistém poli zájmu, který by nemusel bez jeho existence sám zřetelně vidět.

Typologie

Pokud se podíváme na základní možnosti diference digitálních portfolií učitelů, lze identifikovat tři základní koncepty jejich realizace, které se liší jak způsobem pojetí, tak také – a to především – mírou subjektivního či privátního uchopení. V této kapitole budeme pracovat s následující trojicí:

• Individuální reflexe a plány, které slouží primárně pro osobní potřebu každého jednotlivce, případně představují důležitý podkladový materiál pro mentoring. Takové digitální portfolio je primárně soukromé. Je v něm zdůrazněná složka „bezpečného prostředí“, ve kterém může učitel snadno sdílet své úspěchy i neúspěchy, a očekává citlivý a empatický přístup mentora či supervizora. Tento druh portfolia je vhodný především pro začínající učitele.
• Kolekce, které jsou racionální strukturou zachycující zdroje a témata, se kterými učitel pracuje, a strukturu, kterou jim vytváří. Pomáhají mapovat zdroje osobního rozvoje či učení, ale také přístup k pedagogické a didaktické praxi. Mohou být jak privátního, tak také veřejného charakteru. Často jde o kombinaci obou konceptů. Takové portfolio umožňuje dobře studovat, co vlastně člověk dělá, jak si upravuje své oblasti zájmů, ale také v čem chce být dobrý. Dobře koresponduje s konceptem práce nahlas.
• Osobní web či blog, který je primárně určený pro sebeprezentaci a komunikaci s veřejností, ať již školní nebo odbornou. Má jednoznačně veřejný charakter.

Všechny tři tyto oblasti jsou důležitou součástí portfolia každého učitele, neboť umožňují provádět nejen evidenci jeho stylu práce a myšlení, ale také nabízejí prostor pro jeho vlastní pojetí a osobitost přístupu.

V rámci každého přístupu se pokusíme nabídnout základní přehled o tom, k čemu je daná oblast užitečná a vhodná a co vlastně učiteli samotnému přináší. Bylo by chybou se domnívat, že portfolio je pouze diagnostickým objektem, který slouží mentorovi, případně školní inspekci či řediteli k tomu, aby mohli hodnotit daného pedagoga. Těžiště jejich smyslu je jinde – pomáhají, ve spolupráci s mentorem, rozvíjet autonomní pojetí pedagoga, který bude schopen se sám vzdělávat, odborně růst, zapojovat se do komunity nebo plánovat svůj osobní rozvoj. Cílem je tedy učitel sám o sobě, jak bychom mohli říci s Kantem, nikoli portfolio samotné.

Rádi bychom upozornili také na to, že naše pojetí portfolia je do jisté míry specifické a selektivní. Při úvahách nad ním čerpáme z konektivistického přístupu spojeného s Georgem Siemensem či Stephenem Downesem, ale také z pojetí sebeurčeného a sebeřízeného vzdělávání u Malcolma Knowlese. Digitální portfolio představuje pouze jednu z – byť po našem soudu více než podstatnou – možností, jak s portfoliem ve školním prostředí pracovat.

Web

K čemu vlastně může sloužit učiteli prezentace jeho osobních postojů, artefaktů a dalších objektů v prostředí počítačové sítě? Na tuto otázku není snadné odpovědět, nebo je příliš komplexní. Například Simon Edwige uvádí čtyři základní oblasti, se kterými je možné v případě webové prezentace učitele počítat:

• Hledá nové zaměstnání – v takovém případě představuje webová prezentace základní rozhraní, které může ukázat budoucímu zaměstnavateli, jakým způsobem učitel uvažuje, pracuje, s jakými materiály nebo technologiemi pracuje. Nemusí jít přitom jen o explicitní potřebu, ale pokud se podíváte například na LinkedIn, nejde o prezentaci lidí, kteří aktuálně potřebují práci, ale přesto vytvářejí určitý ekosystém informací, který může být pro případného zaměstnavatele zajímavý.
• Snaha o sdílení se s ostatními, tedy určitá komunitní činnost, patří mezi aspekty učitelské práce, které se objevují jak v řadě pedagogických přístupů a paradigmat (např. v konektivismu), ale jde také o oblast, která může být těsně navázaná na hodnocení pedagogů (například ve státě Florida v USA). Většinou zde jde ale primárně o potřebu nabídnout své materiály či prostředky druhým a dát jim k dispozici adekvátní obraz o vlastním vidění světa. V takovém případě je pochopitelné, že učitel nejen materiály sdílí, ale že je také užívá jako integrální součást svého intelektuálního kapitálu, se kterým se v prostředí učitelské komunity pohybuje. Právě proto, že je učitel většinu času své pracovní doby mimo kontakt s dalšími kolegy, může tento rozměr sdílení být velice důležitý a užitečný.

Možností, proč pracovat s osobní webovou presentací, je ale více. Jednotlivé modely aplikací tohoto typu portfolia se přitom vzájemně nevylučují a mohou se doplňovat, jakkoli například snaha o budování vědeckého profilu a komunikace s žáky na prvním stupni se bude jazykově lišit, jde o synergický efekt, který umožní i oné odborné části profilu dát jistý praktický a aplikační rozměr.

Jedním z důležitých momentů při tvorbě webových stránek je jistý rozměr sebeprezentace. V kontextu připravovaného kariérního řádu lze hovořit o učitelích, kteří budou mít přídomek „přední“, to jsou ti pedagogové, kteří se snaží ukazovat směr a inspirovat druhé kolegy, a osobní web právě tomuto účelu může velice dobře sloužit. Zde se otevírá otázka, co vlastně konstituuje takového učitele, kterého bychom za „předního“ mohli považovat. Je to délka praxe? Zkušenosti? Vzdělání? Vytvořené materiály a programy? Schopnost přistupovat k ostatním žákům či kolegům? Ať již je odpověď jakákoli, prezentační portfolio může být v tomto ohledu velice zajímavým a funkčním nástrojem. Tím, jak je české webové učitelské prostředí stále poměrně malé, může vést smysluplná koncepce tvorby takového webu k tomu, že dojde ke komunitní definici takového učitele tím, že se kolem něj vybuduje komunita čtenářů, následovníků, lidí, kteří se od něj nechávají inspirovat.

Simon Edwige upozorňuje také na to, že zatímco tvorba takového portfolia je záležitostí dvou až tří dnů, tak jeho udržování je celoživotním projektem, nebo alespoň jistým dlouhodobým záměrem. Tím, jak je člověk veden k systematickému a strukturovanému prezentování informací, může docházet také k některým pozitivním efektům, jako je hlubší promýšlení vzdělávací strategie a aktivit, které člověk vykonává. Jestliže se prezentujete jako přesvědčený konstruktivista a vaše webová prezentace vypovídá spíše o opaku, tak je to vhodný moment se zamyslet nad tím, zda se člověku daří spojovat své teoretické přesvědčení a hodnotový profil s reálnou výukou.

Jakkoli nemusí platit ekvivalence mezi dobrou webovou prezentací a dobrým učitelem praktikem, představuje právě web jedno z mála prostředí, které nabízí možnost systematického a kontextuálně uchopeného pojetí vzdělávacích aktivit. Rádi bychom také zdůraznili, že není nutné (a snad ani funkční) na web umísťovat vše, co s výukou, kterou reálně provádíme, souvisí. Sám učitel by si měl být vědom toho, co je jeho specifickým objektem zájmu, kterou činnost vykonává nadstandardně či zajímavě a čím se může prezentovat. Je rozhodně zajímavější web, který se věnuje didaktické a odborné reflexi raně středověké kultury, než průřezový, který bude povšechně a (většinou zcela průměrně) mapovat látku celou. Skutečnost, že člověk nemůže být odborníkem na vše, je zřejmá a učitel by se s ní měl naučit také pracovat, jak směrem k žákům, tak také k webové prezentaci.

Rádi bychom upozornili ještě na jeden důležitý aspekt, totiž na to, že právě web přestavuje jednu z mála možností, jak nechat svoji práci posoudit širší odbornou veřejností. Jedním z problematických bodů současné pedagogické praxe je právě omezená možnost získávání zpětné vazby od relevantních odborníků, což je dáno jak tím, že člověk svůj předmět často učí na škole sám, nebo nefunkční a nemotivující formou takového hodnocení. Jednou z věcí, které je u volby webu možné zvažovat, je ta, zda na něm povolit komentáře, a v jaké podobě. Současná praxe, kdy s případnou výtkou či chybou pracujeme jako s čímsi nechtěným a potlačovaným, je problematická v tom, že brání jak libovolnému kreativnímu přístupu k řešení daného problému, tak také možnosti se reálně zlepšovat. Web může představovat platformu, kde k této evaluaci může docházet a může pomoci s rozvojem v dané oblasti.

Současně se lze také setkat s obavou, že naše unikátní myšlenkové postupy či vzdělávací přístup, řešení tématu nebo koncepci práce s žáky či s materiály bude někdo přejímat, a tím oslabí jedinečnost daných postupů. Zde je ale nutné uvést několik námitek – pedagogické prostředí není v prvé řadě konkurenční, ale spolupracující. Jen výjimečně se lze setkat s přímým konkurenčním bojem, který je ale spíše nezvládnutím školním atmosféry či kultury, než něčím, co by se mělo předpokládat nebo s čím by se mělo pracovat. Skutečnost, že druhý člověk od nás přebírá jisté znalosti, je naopak chtěná, jde o samotný fundament pedagogické praxe, a pokud vaše pojetí pomůže v lepší práci kolegů a k lepšímu vzdělávání žáků, jde naopak o důvod k radosti. V neposlední řadě se můžeme vrátit ke konceptu předního učitele. Není právě tím, kdo dokáže oblast vzdělávání v některé malé konkrétní oblasti posouvat dále?

Reálný obsah webu se může a bude lišit podle toho, jaký učitel, s jakou koncepcí s daným prostředím pracuje. Rádi bychom zdůraznili, že web není oddělený od dalších komponent osobního portfolia. Portfolio jako celek vytváří přirozený a ucelený obraz o učiteli jako o osobě s vlastní sociální, odbornou, ale také lidskou či kulturní dimenzí. Není možné jednotlivé diskutované oblasti od sebe násilně oddělovat. Webová prezentace je spíše určitou sumarizační či prezentační aktivitou, než něčím, co existuje samo o sobě. Právě na tento rozměr integrity je třeba klást důraz jak ve tvorbě samotného portfolia, tak také například v mentoringu.

V druhém dílu se zaměříme na to, co by prakticky mohlo být součástí webové verze e-portfolia a stručně se podíváme také na některé nástroje, které se pro jeho tvorbu dají využít.