Příklad výchovně-dramatické aktivity rozvíjející osobnost žáků a jejich vztahy

Dále se pokračuje ve stejném duchu, tedy ve zvolené zvukové stránce žáka B. Žák B: „Mohu se připojit?“ // „Can I join in?“ Žák A: „Ano, samozřejmě.“ // „Yes, of course, you can.“ Žák B roli přijímá a pantomimicky předvádí další samostatně zvolenou činnost, která se váže ke stavbě domu. V kruhu tak postupně přibývají žáci (C, D, E atd.) a sedící je tiše pozorují. S rostoucím počtem žáků v kruhu na otázku „What are you doing?“ se snaží reagovat již zapojení žáci jednohlasně „I am building a tiny house.“ a napodobovat společně hlasové zabarvení příchozích (C, D, E atd.). Aktivita trvá až do té doby, dokud se do kruhu nepostaví všichni žáci a každý nepředvádí pantomimicky nějakou činnost, kterou si samostatně vymyslel.

Hru lze různě měnit dle skupiny, se kterou zrovna pracujeme. Zkušenějším žákům můžeme poskytnout více prostoru k samostatnosti, například co se týče pořadí vstupu žáků do kruhu.

Na první pohled je tato hra založena na pantomimě a také na práci s hlasem a vyjadřováním. Nicméně obojí je zde prostředkem k osobnostnímu a sociálnímu rozvoji žáka. Aktéři hry se učí zodpovědnosti vůči ostatním (způsob, kterým promluvím já, je závazný pro ostatní), a opačně i schopnosti percepce, koncentrace a nápodoby (nyní napodobuji já, nechám se vést). Ve chvíli, kdy je v kruhu dva a více žáků, kteří společně říkají, co dělají, dochází k posílení jejich spolupráce (musíme se sladit, máme podobné cíle). Vzhledem k tomu, že hra klade důraz na kooperaci, upevňuje pozici žáka ve třídě a jeho vztahy s ostatními. V rámci této aktivity se žáci dorozumívají tváří v tvář a společně plní úkoly na základě skupinového úsilí. Hru můžeme chápat jako alegorii světa, ve kterém každý dělá to své, ovšem na pozadí sounáležitosti s ostatními. Z hereckého hlediska, které sice není primárním cílem výchovně-dramatického procesu, ale přesto je jeho neopomenutelnou součástí, můžeme sledovat zlepšení žáků v oblasti improvizace.

Zároveň je možné provést reflexi uskutečněné aktivity se žáky formou společného rozhovoru. Vyučující může začít klást otázky na žáka A a B, kteří hru zahajovali, a pokračovat plynule k dalším žákům přicházejícím do kruhu později. Zpětnou vazbou pro pedagoga je rovněž aktivní zapojení žáků, dodržování pravidel a viditelný zájem.

Popsanou aktivitu jsem ověřila během výuky společenských věd v prvním a ve třetím ročníku střední odborné školy. Po rozpačitých začátcích, kdy si žáci zvykali na nový a pro některé dosud nezvyklý druh činnosti, došlo postupně k odbourání ostychu a žáci se dokázali aktivně a tvořivě zapojit. Osobně bych aktivitu doporučila využít zejména u prvních ročníků jako jednu z možností k vzájemnému poznání, posílení a stmelení kolektivu.