Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Personal learning envirnoment (PLE) je aktuálním konceptem pro podporu sebeřízeného celoživotního učení. Zakládá se na přístupu k nástrojům webu 2.0 a sociálním médiím. Jaké nástroje využít a jak se svým PLE pracovat?
Personal Learning Environment (osobní vzdělávací prostředí) můžeme chápat jako technologie, nástroje webu 2.0 a sociálních médií, které člověku zprostředkovávají podporu v řízení vlastního učení [1]. Řečeno polopaticky, jsou to naše pro učení využívané sociální sítě, složky v počítači, vzdělávací aplikace, to-do listy, blog atp., které dohromady tvoří ideálně funkční a provázaný celek. Nutno podotknout, že s pojmem Personal Learning Environment se zatím zachází nejednotně. Můžeme se setkat s případy, kdy se jím míní soubor nástrojů, jindy označuje „prostředí“ pouze jeden nástroj a souborem je Personal Learning Ecology.
Personal Learning Environment nám se svými nástroji nabízí rozšířené možnosti pro sebevzdělávání. S poznámkovacími systémy můžeme cestovat časem ve svých úvahách, zapisovat na nekonečná pohyblivá plátna, být a nebýt na přednášce z Harvardu, či sdílet své myšlenky a naučené s lidmi po celém světě.
K promyšlenému utváření PLE můžeme mít různé motivace. Umožňuje personalizované učení dle individuálních potřeb a zároveň propojení a sdílení s lidmi v naší síti. Je nástrojem pro celoživotní učení, které se stává nutností. Může být podporou pro objevování nových proudů, které formální vzdělávací systém zvládá reflektovat s větším zpožděním. Smyslem PLE pro nás může být posouvání k větší svobodě a inovativnosti myšlení [2], chopení se vlastní iniciativy a zodpovědnosti za své vzdělávání.
Důležitým předpokladem pro učení v rámci PLE je rozvíjení sebeřízení ve vlastním učení. V oblasti vzdělávání dospělých je známou postavou propagátor sebeřízeného učení (SDL) Malcolm Knowles, který v 70. letech prosazoval spolu s SDL vzdělávací smlouvy. Vzdělávací smlouvy odrážejí potřebu definování vlastního vzdělávacího cíle, řízení času, výběr aktivity a způsob ověřování postupu či dosažení konkrétního cíle. V rámci využívání smluv pod vedením mentora je vše stvrzeno podpisem obou stran pro dosažení jakési závaznosti a motivace.
Mimo literaturu jsem se s takovou smlouvou, v původní papírové podobě, setkala v kurzu English autonomously na Masarykově univerzitě. Jakkoliv považuji za přínosné vidět vše na jednom místě, bavíme-li se o PLE a využíváme-li technologie, můžeme si povšimnout, že pro jednotlivé složky vzdělávací smlouvy používáme nějaký nástroj – cíle a aktivity se mohou objevit v to-do listech, čas řídíme pomocí kalendáře. Potřebné je tedy také osvojování digitálních dovedností a seznamování se se vzdělávacími technologiemi. I to je samozřejmě možné online, například na Learn Campu, který je sám o sobě zajímavých vzdělávacím počinem, jelikož je celý kurz jednoduše na blogu. Probíhal v roce 2015, ale obsah je stále dostupný a podstata aktuální.
Pakliže nemáme formálního učitele či mentora, s podporou plnění našich cílů může vypomoci i naše okolí. I taková podpora může mít koncepčnější charakter, popis bych ale nechala na samostatný článek.
Pojem sebeřízené učení se používá ve více významech, můžeme se také setkat s učením sebeurčeným (heutagogika) nebo autonomním.
Součástí tohoto přístupu k učení je digitální kurátorství. To můžeme chápat jako vytváření smysluplných celků z dílčích zdrojů, aby pro nás byly snadno dohledatelné a srozumitelné i s odstupem času[3]. To, co najdeme na internetu, tedy neukládáme nahodile a hlavně neukládáme vše.
Zejména na začátku vyhledáváme zdroje pro své učení. Ať už jsou to články, obrázky, infografiky, videa, tutoriály, dokumenty, MOOC, microlearning, je potřeba místo, kam je uložíme. K tomu mohou sloužit záložkovací systémy typu Delicious, či spojené poznámkovací systémy, jako je Evernote, OneNote. Ideálem je totiž k ukládanému odkazu rovnou napsat alespoň větu jako anotaci, to podstatné, proč si jej stojí za to uložit, jak s ním chceme nakládat. Anotování nás nutí k pozornosti a zabraňuje nadbytečnému hromadění zdrojů, ke kterým už se možná nikdy nevrátíme. Pro chvíli na rozmyšlenou mohou fungovat Read it later nástroje, například Pocket nebo Instapaper, do kterých zdroj uložíme k pozdějšímu přečtení, před uložením do našeho domovského prostředí. Pokud se k článku nevrátíte, nebude vám zbytečně překážet mezi pečlivě sesbíranými zdroji. Pro samotné poznámky je možné využívat nástroje, které nenutí k lineárnímu textu, a dovolují myšlenkové mapy či kreslení, jako je OneNote nebo Scapple.
Sesbírané a zpracované zdroje mohou sloužit pouze pro nás, ale můžeme je také sdílet. Cesta může vést přímo z našich poznámek a složek v Evernote, OneNote či z Google Drive na sociální sítě, nebo do kurátorských nástrojů. Mezi nejznámější patří zřejmě Flipboard, Scoop.it, nebo Fold.cm. Výše tedy můžeme vidět tři fáze kurátorství se svými nástroji: 1. získání dat, 2. řízení dat, 3. využití dat [3] (objevují se v různých obměnách).
Důležitou součástí PLE jsou také nástroje pro řízení, o kterých již byla zmínka. Plánování může začít u to-do listu, jako je Remember the Milk, Wunderlist, či Google Keep. Pokud vybraný to-do list nepodporuje propojení s kalendářem, je potřeba zvlášť zapsat konkrétní chvíle, ve kterých se učení budeme věnovat. Vyrobit si můžeme také checklisty nebo myšlenkové mapy, do kterých rozepíšeme jednotlivé kroky nebo části učení vědoucí k našemu cíli, jako je složení zkoušky Toefl z angličtiny, nebo ovládání pěti vybraných nástrojů. Pro přehled o čase stráveném konkrétní činností je možné používat například Toggl.
Pokud se účastníte MOOC, může se vám hodit Class central, která funguje jako databáze nabídky kurzů z různých platforem a umožňuje jejich prohlížení a správu z jednoho místa. Příjemné jsou také notifikace o blížícím se kurzu.
Mezi nástroji najdeme jistě takové, které jsou vytvářeny speciálně pro učení samotné, nebo se prolínají s jinými oblastmi. Těmito nástroji jsou vzdělávací aplikace, jako je Duolingo či English.me na výuku jazyků, Fabulous pro tvorbu návyků, Fleshcards pro usnadnění zapamatování, a v neposlední řadě LMS systémy.
Sociální sítě jsou spjaté jednak s kurátostvím, protože v nich můžeme zdroje získávat i sdílet, či se vzdělávacími komunitami a učením samotným, v případě Facebooku často i se řízením v podobě skupin a událostí.
Volit můžeme podle toho, zda chceme odkazovat přes naši základní sociální síť typu Facebooku či Twitteru ven, nebo je samotná síť cílem, jako je to u specializovaných sítí – Instagram a Pinterest pro obraz, YouTube pro video, Goodreads pro četbu knih, Medium nebo Tumblr pro text.
K učení patří také výstupy, ať už jsou to artefakty jako plakát v Canva, se kterou jsme se rozhodli naučit pracovat, nebo představení inovovaného kurikula. V rámci PLE má své místo e-portfolio, které ukazuje výběr z našeho vzdělávání. Využít je možné specializované nástroje, jako je Mahara, nebo vytvořit jednoduchou webovou stránku pomocí šablony ve Wordpressu či Wix. Podoby záleží na našich potřebách a kreativitě. Například toto portfolio si vytvořila studentka Pedagogického minima na KISKu, a toto zase vyučující.
Učení v rámci PLE popisují také různé modely. Ty mají často podobný základ, liší se v konkrétním kroku, či můžeme tuto odlišnost vyvolat sami přizpůsobením našim potřebám. Dle mého názoru slouží hlavně proto, abychom se v učení neztratili, rozhodně však nejsou doktrínou. Zmínit můžeme tři z nich:
Obecný model (A Generic Model)[4]
Dalšími modely jsou Collecting-Reflecting-Connecting-Publishing Model s důrazem na reflexi a sdílení, nebo Four C’Model, který se liší zejména podtržením vlastní tvorby. Každé PLE je individuální co do přístupu i nástrojů, jak ukazuje tento seznam.
Učiteli se nabízí možnost sdílení se svými studenty a mentee, tím je možné zprostředkovávat zdroje k tématu. Učím-li například fyziku, můj student se díky recenzi na mém blogu může dovědět o knize Michio Kaku, nebo si může všimnout našeho retweetu jeho příspěvku. Učitel takto může být i příkladem, protože se sám celoživotně vzdělává. Neopomenutelným prvkem je možnost sdílení mezi učiteli samotnými – pomoc pro přípravu na výuku, vzájemná motivace v krásné, ale náročné profesi. Mimo to, že sdílené PLE může být pro studenty a učitele inspirativní, může jejich práci reprezentovat také před rodiči.
K tématu sdílím navíc svou rešerši k tématu.
[1] HAWORTH, Ryan. Personal Learning Environments: A Solution for Self-Directed Learners. TechTrends [online]. 2016, 60(4), 359-364. DOI: 10.1007/s11528-016-0074-z. ISSN 87563894. Dostupné z:http://link.springer.com/10.1007/s11528-016-0074-z.
[2] BRDIČKA, Bořivoj. Smysl osobního vzdělávacího prostředí. Metodický portál: Články [online]. 17. 01. 2011, [cit. 2017-03-04]. Dostupné z: http://spomocnik.rvp.cz/clanek/10605/SMYSL-OSOBNIHO-VZDELAVACIHO-PROSTREDI.html. ISSN 1802-4785.
[3] ČERNÝ, Michal. Digitální informační kurátorství v pedagogickém kontextu. Brno: Flow, 2015. 85 s. ISBN 978-80-88123-03-3. Dostupné z:http://eknihy.knihovna.cz/kniha/digitalni-informacni-kuratorstvi-v-pedagogickem-kontextu.
[4] MALAMED, Connie. Models For Designing Your Personal Learning Environment. In: The eLearning Coach [online]. 2016 [cit. 2017-03-04]. Dostupné z: http://theelearningcoach.com/elearning2-0/designing.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
