Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Další článek na stejné téma (Knewton) napsal Michael Feldstein - Yes, I did say that Knewton is “selling snake oil” (http://mfeldstein.com/yes-i-did-say-that-knewton-is-selling-snake-oil/). Budeme se k tomu muset v blízké době vrátit.
Osobní vyznání jednoho ze zakladatelů didaktické koncepce konektivismu, dokumentující jeho současný odklon od systémů řízení výuky chápajících lidi jako součást svého umělou inteligencí disponujícího prostředí a návrat k humanisticky orientovaným postupům implementace technologií.
O Georgi Siemensovi jsem se zmiňoval nedávno, když jsem psal o Davidu Cormierovi (Největší konektivista dneška David Cormier). Konstatoval jsem, že se teď v Texasu věnuje hlavně analýze výukových výsledků. Již to, že jsem za největšího současného konektivistu místo Siemense a Downese označil Cormiera, naznačuje, že George dělal v minulém období dojem, jako by na konektivismus tak trochu zapomínal a věnoval se jiným věcem. 9. září prostřednictvím svého blogu podal důkaz, že tomu tak není. Oznámil svůj odklon od kontroly a řízení práce studentů zpět k podpoře rozvíjení jejich sociálních vztahů [1].
Už samotný název příspěvku naznačuje, že půjde o něco neobvyklého. Původní Adios Ed Tech, Hola something else převzal portál Edsurge s takto upraveným titulkem – Ztrácí vzdělávací technologie humanitu? Celý text tak trochu připomíná manifest, k jehož základním myšlenkám se hlásím i já. Zde alespoň to nejdůležitější.
George nejprve popisuje svou cestu, která vedla od prvních experimentů s plošným vybavováním žáků přenosnými počítači v 90. letech v Kanadě, přes vývoj systému řízení výuky, celou řadu projektů i výzkumů zaměřených na technologie ve výuce. Některé z těchto aktivit byly více centralizované (vývoj a využití LMS), jiné spíše decentralizované (sociální média a konektivismus). A pak pokračuje: „Ve světě vzdělávacích technologií dnes dochází k zásadní změně. Většinu svého profesního života jsem technologie používal s cílem pomoci lidem získat přístup k výukovým zdrojům, ke snadnějšímu vzájemnému spojení, na podporu formálního vzdělávání či ke zdokonalení výukových postupů a pedagogiky… Měl jsem to štěstí, že jsem mohl pracovat s mnoha talentovanými lidmi. Všichni jsme, přinejmenším do určité míry, sdíleli stejný cíl – prostřednictvím poctivosti, spravedlnosti a rovnoprávnosti zlepšením dostupnosti a úrovně vzdělání pomáhat zvýšit kvalitu života celé společnosti. Někdy to znamenalo pomoci lidem získat digitální dovednosti potřebné pro zaměstnání či rekvalifikaci. Jindy šlo o to, vyvolat zájem o spolupráci s lidmi z celého světa. Občas bylo nutné napravovat chyby a nespravedlnosti. Bez ohledu na momentální cíl jsem se vždy soustředil hlavně na člověka.
Dnešní vývoj technologií se vzdaluje od mých dřívějších vizí, v nichž bylo hlavním cílem zlepšení podmínek života lidí. Při aplikaci umělé inteligence a strojového učení neustále slyšíme, že se technologie stávají stále humánnější, stále více schopné samostatného rozhodování, což jsme vždy považovali za výhradní doménu lidí. Skutečným důsledkem tohoto vývoje je ve školství bohužel pravý opak – vzdělávací technologie se nestávají humánnějšími, dělají stroje z lidí. Místo aby zlepšovaly výukové postupy, transformují je na sled funkcí sledujících velmi omezený počet jednotlivých výukových cílů bez souvislostí.“
Úvahy George Siemense podpořily dva nedávné články. V prvním z nich Sebastian Thrun tvrdí, že „díky narůstající výkonnosti strojů je pro člověka stále obtížnější přínosným způsobem přispět k vývoji společnosti“. [2] George se ptá, proč se Thrunova firma (Udacity s několika miliony uživateli) za této situace vůbec ještě snaží učit lidi něco, co nebudou potřebovat. (A dává jim za to robotické certifikáty.) Proč se nevěnuje vývoji algoritmů onen „přínosný příspěvek k vývoji společnosti“ definujících. Jen připomenu, že profesor Thrun je jedním z největších odborníků na umělou inteligenci na světě (Jak jeden kurz změnil život profesora Thruna).
Druhým příspěvkem, který Georgovi pomohl udělat zásadní rozhodnutí, byl popis nejnovějších vlastností systému Knewton. Jeho duchovní otec a zakladatel stejnojmenného startupu Jose Fereirra v něm říká: „Tento robotický tutor v podstatě umí číst vaši mysl.“ [3] Thruna i Fereirru George zná a konstatuje, že při osobním setkání působí dojmem schopných charizmatických osobností snažících se zdokonalovat vzdělávání. Je však přesvědčen, že jejich nasměrování k robotickým tutorům je chybné. Takový stroj ještě dlouho nebude schopen pracovat s ničím jiným než pouze s kognitivními složkami lidské osobnosti. Výchova člověka (edukace) je však ve skutečnosti mnohem složitější proces, v němž samotné znalosti představují jen velmi malou část. Přesto je George přesvědčen, že právě Knewton má potenciál stát se něčím na způsob Googlu pro oblast vzdělávacích technologií. (O systému Knewton též viz Školská data jako předmět podnikání, Současný stav vývoje systémů adaptivního řízení výuky.)
Udacity i Knewton dělají z člověka stroj. Stává se pouhou součástí jejich dokonale navržených softwarových systémů. Sedni a klikej! Sedni a klikej! Jenže ve skutečnosti se podstatná část poznávání realizuje prostřednictvím rozhodovacích procesů, vytvářením metakognitivních dovedností, hledáním řešení, použitím vedlejších cest. Automatizace dělá z člověka objekt, který nemá potřebu přemýšlet, který neprochází hodnotným procesem hledání, který nemusí být lidský. Není to nic než konzum. Klikni, a budeš znát!
Dále George definuje 5 základních prvků, které podle něj má mít technologiemi podporované vzdělávací prostředí:
Své vyznání George zakončuje těmito slovy:
„Je čas na změnu. Rozhodl jsem se odstřihnout od líbivých hesel používaných současnými propagátory vzdělávacích technologií (typicky např. personalizace). Nechci být nadále spojován s modlou nástrojů snažících se výukový proces řídit. Je čas rozloučit se s technicistním řešením edukace chápajícím lidi jako neživé agenty v naprogramované infrastruktuře. … Je třeba dělat něco jiného. Vlastně se o to již několik let ve svých výzkumných aktivitách (projektech) do určité míry snažím, podobně jako Wiley v Lumen Learning či Groom v Domain of One’s Own. Chci se v příštích letech věnovat vývoji jen takových systémů, které formují komplexně celou osobnost studenta, podporují jeho kreativitu, tvorbu a vyšší formy myšlení. Učitel pro nás i při implementaci technologií musí zůstat nedílnou součástí vzdělávacího procesu.“
Jinými slovy, George Siemens prochází procesem změny nasměrování svých pracovních a výzkumných záměrů směrem k humanizaci aplikace technologií. Troufám si tvrdit, že tento jeho záměr můžeme alespoň částečně hodnotit jako návrat ke konektivismu. Přejme mu, aby se to na činnosti LINK Research lab na University of Texas, které šéfuje, úspěšně projevilo.
SIEMENS, George. Adios Ed Tech. Hola Something Else [online]. 2015. [cit. 2015-10-13]. Dostupné z: http://www.elearnspace.org/blog/2015/09/09/adios-ed-tech-hola-something-else.
Teaching Tomorrow [online]. 2015. [cit. 2015-10-13]. Dostupné z: http://www.economist.com/news/technology-quarterly/21662654-sebastian-thrun-pioneer-googles-autonomous-cars-wants-teach-people-how.
LAPOWSKY, Issie. This Robot Tutor Will Make Personalizing Education Easy [online]. 2015. [cit. 2015-10-13]. Dostupné z: http://www.wired.com/2015/08/knewton-robot-tutor/.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
