V předchozí kapitole jsme sledovali vztah priorit RVP a OSV a stručně charakterizovali OSV a cíl tohoto textu.V této kapitole pojednáme o tématech pro lekce osobnostní a sociální výchovy rozdělených do tří skupin.
Obsah kapitoly:
- Vstupní témata na počátku kursu/předmětu a závěrečná na jeho konci
- Témata opakující se obvykle ve více lekcích
- Celkový přehled témat OSV
- Témata spíše pro osobnostní rozvoj
- Témata spíše pro sociální rozvoj
- Témata spíše pro morální rozvoj
- Aplikační témata (rolově situační - specifické aplikace)
A) Vstupní témata na počátku kursu/předmětu a závěrečná na jeho konci
Tato témata jsou vázána na časovou fázi setkávání členů skupiny/třídy/kroužku a fakticky tedy též na fázi vývoje skupiny účastníků.
- Na počátku obvykle stojí účelově tato "témata", příp. tyto cíle:
- Vstupní informace
Tématem je skutečně "otevření" - pozdrav, přivítání, příp. více či méně stručné sdělení toho, "oč půjde" - viz i níže. - Uvolnění bariér, navození příjemné a otevřené atmosféry
Tématy jsou rozpouštění počátečních obav, základní kódování/ukázání praktického stylu práce v lekcích a vytváření dobrého klimatu. - Základní vzájemné poznání
Tématem jsme my sami - kdo je kdo, šance pro každého samostatně vystoupit před ostatními, šance na první zážitek společného fungování - Očekávání a obavy
Tématem jsou naše představy a postoje o/ke kursu - pokud není spojeno s předchozím, pak účelem tu je zjistit, jaké představy o tématu a jaká přání (příp. obavy) ve vztahu k němu žáci mají, nakolik mají zájem ovlivnit svými konkrétními potřebami a problémy obsah výuky atd. - Cíle a záměry učitelovy (resp. cíle předmětu/bloku)
Tématem jsou cíle a témata. Pokud nebylo důkladněji řečeno výše, lze tak učinit v samostatném čase. Cíle a záměry učitelovy lze uvést v soulad s potřebami či očekáváními žáků a pokud je to možné a účelné, lze případně v této fázi společně vytvořit i zárodek "plánu práce" na určité období výuky. - Formulace pravidel fungování skupiny
Tématem jsou formy soužití. Pravidla může sice formulovat učitel předem sám, ale je účelné na nich spolupracovat s žáky. Pravidla se týkají všeho, co zúčastnění (tedy učitel i žáci) považují za důležité pro dobrou koexistenci (vesměs jde o regulaci vztahů, kvality komunikace, regulativy chování v průběhu lekce, pravidla pro průběh učebních činností - např. dobrovolnost účasti ve hře atd.). Pravidla je dobré sepsat a vyvěsit na viditelné místo.
- V závěru se obvykle objevují tato témata:
- Závěrečné hodnocení - závěrečná reflexe
Obecným tématem je skutečně zhodnocení akce, zhodnocení výsledků učení a jejich přenášení/transfer do situací mimo lekce, vyjádření pocitů ve vztahu ke kursu, skupině, učiteli (resp. i sobě), doplnění zatím chybějících informací (např. toho "jak mne vidíte po roce?"). Může tu být ale zařazena i aktivita "prověřující" naučené (např. komunikačně kooperativní hra) s následnou reflexí pokroku. Téma je tedy vázáno hodně k procesu a jeho výsledkům, i když samo o sobě má rovněž učební potenciál a nese témata k učení se např. myšlenkovému strukturování učebně-sociálních situací a jejich hodnocení, otevřenému sdělování, sebehodnocení apod. - "Go home" témata
Obecným tématem bývá přemostění života ve skupině a života mimo ni - jde o "návratová témata" - vracíme se domů. Tato tematika připadá v úvahu zpravidla u těch forem, které jsou dlouhodobé a dospívají ke svému konci nebo u forem tzv. "internátních" (týdenní výjezd apod.). U běžných každotýdenních lekcí nebývají "go home" témata nutná!!!. Patrně každý známe smutek při návratu z tábora - tato tematika připomíná již před ukončením skupinové činnosti, že se vracíme do běžných podmínek, a co pěkného nás po návratu může potkat, na koho a nač se těšíme, jak si uděláme radost atd.
B) Témata opakující se obvykle ve více lekcích
Tato témata lze sledovat jako opakující se vždy znovu v hodinách/setkáních s různým obsahovým (viz témata sub C) zaměřením:
- Počáteční rozhýbání, uvolnění, zklidnění, soustředění, příp. naznačení (hlavního) tématu
V interakční pedagogice se často objevuje na začátku hodiny/lekce aktivita (cvičení, hra), která nese některé z témat uvedených v názvu tohoto odstavce; jde o přerámování, změnu nebo optimalizaci aktuálního fyzického a/či psychického stavu žáků a jejich orientaci na práci, která je nyní čeká, jindy o relaxaci nebo soustředění; techniky mohou být tematicky orientovány různě (často jde o psychomotorické aktivity), někdy jsou ve vztahu k dalším tématům nebo hlavnímu tématu lekce indiferentní, někdy se již k tématu váží a kódují je. - Počáteční debata
Někdy jako samotnou počáteční/vstupní aktivitu - jindy vedle jiné počáteční aktivity - zařazuje učitel posezení v kruhu, při němž může vesměs kdokoliv hovořit o čemkoliv (ve vazbě na minulou lekci, na jakoukoliv zkušenost mimoškolní atd.). Jde tedy o sekvenci vnitřně tematicky mnohotvárnou, jejíž obsah přináší většinou společný i oddělený životaběh žáků i učitele. Obecně se dá říci, že tématy tu jsou obvykle "sdílení" zážitků, zkušeností atd. s ostatními, "řešení problémů", které se vyskytly nebo "získávání informací". - Závěrečná reflexe
Téma závěrečné reflexe se váže (analogicky k závěru kursu) k tomu, co se odehrálo v rámci hodiny, lekce, bloku, tedy k tomu, co lze jako dílčí témata označit např. takto: "co se odehrálo", " jaké jevy se ve hře objevily (důvěra, spolupráce apod.)", "co jsem/jsme za-/prožil/i", "co nás těšilo a co ne", "co jsme se o sobě/ nás dověděli", "co jsme se naučili", "jak jsme se to naučili", "co se dařilo a co by bylo možno udělat jinak" , "čím se podobá tato situace jiným situacím v našem životě" a "jak můžeme naučené využít". Obecným tématem je schopnost strukturování učebních zážitků a reflexe vůbec a v případě sdílené reflexe (skupinová apod.) též sociální dovednosti. - Ukončení lekce
Tématem bývá "tečka", jasné "spuštění opony", zřetelné oddělení jednoho "tady a ted" od jiného, rozloučení. Není ovšem nutno ukončovat vždy lekci nějakou speciální hrou či technikou - ukončení lekce často bývá dáno závěrečnou reflexí, upozorněním na to, co bude příště, ohlášením konce a pozdravem atd.
Dále se výběr a řazení témat řídí cíli a plánem učitele, strukturou jevů (např. od neverbální komunikace k verbální atd.), potřebami skupiny, událostmi, které nastanou ve skupině žáků či ve škole, společnosti atd. Výčet témat sub C tedy nemá "chronologickou" povahu z hlediska jejich řazení v čase výuky. Řada metod a technik zahrnuje prvky i několika témat (třeba komunikace i sebepoznání) - záleží na konkrétním cíli a akcentu, který vyučující před/na metodu položí. Není tedy nutné (a ani dost dobře možné) striktně dodržet pořadí témat zde uvedené.
C) Celkový přehled témat OSV
POZOR!! Subtémata označená (∼) jsou tématy de facto naukovými nebo teoretické povahy, tématy pojmenovávajícími jevy (co je osobnost, co je důvěra, co je vztah, co je hodnota...) a sledujícími vztahy mezi těmito jevy (např. kvalita vztahu a způsob komunikace...). Nejde o to "přednášet" tato témata - lze je těsně propojit s praktickými činnostmi, demonstrovat prostřednictvím her a technik a hovořit o nich v rámci reflexí (o nich viz dále) po herních/učebních aktivitách. O znalosti těchto témat na straně učitele viz upozornění v závěru úvodní statě. Slůvko "spíše" v titulcích znovu upozorňuje na vzájemné prolínání témat.
- Sebepoznání1
- sebepoznání v oblasti vztahu k vlastnímu tělu
- sebepoznání v oblasti vlastností
- sebepoznání v oblasti prožívání
- sebepoznání v oblasti učebních/studijních stylů
- sebepoznání v oblasti mezilidských vztahů
- sebepoznání v oblasti hodnot a postojů
- sebepoznání v oblasti chování, činností a dovedností (v různých typech situací - úspěchu, konfliktu apod., v komunikaci, v zátěžových situacích, při řešení problémů, spolupráci apod.)
- sebepoznání z hlediska "osobní historie", vlivu různých osob na vývoj "já", životní etapy apod.
- sebepoznání v oblasti celkového sebeobrazu (komplexní pohled na "já")
- (∼) osobnost, její proměny v čase života a možnosti poznání a ovlivnění
- Zdokonalení základních kognitivních funkcí
(viz téma Rozvoj schopností poznávání v textu průřezového tématu OSV) Pojem "kognitivní funkce" překrývá řadu poznávacích procesů. Ty jsou klíčové pro prožívání, chování či pro jakýkoliv rozvoj. V systémech osobnostně sociální výchovy u nás jde běžně o zdokonalování:- smyslového vnímání vůbec
- pozornosti a soustředění
- představivosti a fantazie
- paměti
- cítění rytmu
- cítění věcí, prostoru, prostředí (a vztahu k nim)
- způsobu myšlení - myšlenkových operací
- dovedností pro řešení problémů (viz i dále samostatná položka osnovy)
Témata spíše pro osobnostní rozvoj (osobnostní orientace témat)
Témata spíše pro sociální rozvoj (sociální dovednosti - sociální orientace témat)
Témata spíše pro morální rozvoj (axiologická - hodnotová orientace témat)
Aplikační témata (témata rolově situační - specifické aplikace)
1 Sebepoznání prolíná de facto všemi tématy - každá činnost, kterou žáci budou dělat má větší či menší sebepoznávací potenciál; nebudeme sebepoznání již u dalších témat uvádět jako téma dílčí!!! Přesto je užitečné věnovat se blízko začátku kursu tématu i samostatně a je spíše vhodné zařazovat individuální sebepoznávací aktivity (tedy sebepoznávací aktivity typu "já o já"); aktivity typu "druzí o já" (např. prostřednictvím výroků spolužáků o "já" apod.) spíše až po vyhodnocení úrovně a kvalit vztahů ve skupině žáků.
