Výuka cizího jazyka u dětí mladšího školního věku

Už předškolní děti jsou schopné odhadnout význam toho, co jim někdo říká, přestože ještě nerozumí každému slovu v daném výroku. Proto je důležité především mluvit na žáky anglicky, jak nejvíce to je možné. Čím více jazyka žáci uslyší, tím více ho pochytí. V mnoha teoriích o učení se jazyku se setkáváme s tvrzením, že žáci mají v učení jazyka tzv. tiché období, ve kterém pouze potřebují jazyk přijímat a až po určité době jej začít produkovat. Aby učitel mohl mluvit ve výuce hodně anglicky a děti mu plně rozuměly, měl by se snažit vyjádřit význam toho, co právě říká nebo toho, co po žácích požaduje, i doprovodnými prvky komunikace, např. pomocí gest, intonace, pohybů, předvádění, výrazů obličeje, obrázků, předmětů (Halliwell, 1992; Slattery, Willis, 2001).

Nejčastějším doporučením pro učitele anglického jazyka je používat tzv. classroom language, což jsou fráze, které se ve výuce opakovaně v hodinách vyskytují. Classroom language zahrnuje např. pozdravy, pochvaly, fráze v úvodu a na konci hodiny, žádosti, omluvy, pokyny, instrukce, fráze používané pro organizaci ve třídě apod. Tyto fráze je důležité žáky učit jako celé věty, nikoliv jako jednotlivá slova.

V hodině cizího jazyka je potřeba také u dětí podněcovat komunikaci, což se daří při aktivitách, které vytvářejí skutečné, reálné interakce a podněcují dětskou představivost (Halliwell, 1992), jako je kupříkladu popis příšery či vysněného domu, který by chtěly jednou mít. Stimulovaní dětské představivosti je silným podnětem k tomu, aby děti samy komunikovaly, popisovaly svůj nápad.

Výuka by také měla zahrnovat učení hrou pomocí písniček, básniček, divadelních scének a didaktických her. Do výuky by měly být zahrnuty i pohybové aktivity, protože děti fyzický pohyb potřebují. Učitelé by si měli také uvědomit, že mladší žáci se dokáží soustředit krátkou dobu, a tak by měli činnosti střídat, aby byla vyučovací hodina rozmanitá.

Role učitele v cizojazyčné výuce

Učitel by měl ve vyučovacím procesu plnit dvě hlavní funkce. Zaprvé, má funkci řídící, což znamená, že učitel by měl vytvořit takové podmínky, které budou zajišťovat učení se a osvojování si cizího jazyka. Za druhé má funkci vzdělávací – měl by tedy žákům zprostředkovat cestu k vědomostem a zlepšit jejich zručnost v cizím jazyce (Kollárová, 2004, s. 79)

Učitel představuje významnou determinantu ovlivňující výuku a její výsledky. Jsou učitelé, kteří mají s žáky vynikající výsledky a ve třídě při výuce nemají kázeňské problémy, ale jsou také učitelé, kteří nemají u žáků téměř žádnou autoritu, ve výuce řeší spoustu kázeňských problémů a jejich žáci nevykazují vysokou úroveň vědomostí v daném předmětu. Proto bylo vytvořeno nejen mnoho klasifikací různých typů učitelů, ale také charakteristika dobrého učitele.

Charakteristiku dobrého učitele vytvořil Barry Sesnan, který vše, co charakterizuje dobrého učitele, shrnul do tří hlavních principů (1997, s. 158):

• Dobrý učitel ví, co učí (výborně ovládá učební látku, je zdatným expertem ve svém oboru).
• Dobrý učitel zná řadu efektivních vyučovacích metod (ovládá metodologii, je výborným didaktikem).
• Dobrý učitel zná silné a slabé stránky svých žáků a vždy se snaží žáky „vylepšit“, formovat jejich osobnost, vést je k eliminaci slabých stránek a rozvoji silných stránek.

Role žáka v cizojazyčné výuce

V současné době dochází k určité změně postavení žáka v hodinách cizího jazyka. Žák postupně nabývá role posluchače, spolupracovníka, žadatele, imitátora, výzkumníka a prezentátora (Janíková, 2008). Na základě humanizace cizojazyčné výuky se v současné době čím dál více klade důraz na individuální zvláštnosti žáků. Důležité je, aby učitel o těchto individuálních zvláštnostech žáků věděl, znal potřeby žáků, jejich silné a slabé stránky, učební styl a strategie.

Tyto důležité informace učitel může získat pomocí dotazníků zaměřených na zájmy žáka, na znalosti cizího jazyka, rozhovorem se žákem a také pozorováním žáka při učení, při samostatné i skupinové práci (Scriverner, 2005, s. 69-70)

Postupy při výuce anglického jazyka u dětí mladšího školního věku

Cílem výuky anglického jazyka by především měl být rozvoj komunikačních dovedností dětí v cizím jazyce. Při výuce žáků mladšího školního věku je hlavním cílem probuzení zájmu o daný předmět – učíme děti hravou formou a povzbuzujeme je k celoživotnímu vzdělávání, poskytujeme jim pozitivní stimuly k učení, k chuti učit se cizímu jazyku. Při výuce dětí mladšího věku dbáme především na rozvoj dovednost poslechu a mluvení. Při výuce používáme aktivizující metody.

Učivo obsažené v učeních osnovách anglického jazyka pro 1. stupeň ZŠ vede k dosažení úrovně A1 (dle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky).

Tuto úroveň lze ve stručnosti vymezit následovně:

1. Žák je schopen se jednoduchými větami zapojit do rozhovoru.
2. Žák je schopen jednoduché konverzace o oblastech každodenního života jako je bydliště, škola, rodina, nakupování, jídlo, volnočasové aktivity.
3. Žák rozumí krátkým textům psaným v jednoduché angličtině, obsahujícím především jednoduché věty a základní časy (přítomný čas prostý, přítomný čas průběhový, minulý čas prostý, budoucí čas s použitím will).
4. Žák rozumí jednoduchým pokynům.
5. Žák je schopen napsat jednoduchý vzkaz, pozdrav, krátký dopis či blahopřání

Základní pravidla výuky anglického jazyka na 1. stupni ZŠ

Porozumění slyšenému

Je nejen důležité, aby učitel mluvil ve vyučovací hodině anglického jazyka co nejvíce anglicky, ale také aby žáci slyšenému porozuměli. Proto učitel používá mimiku, gestikulaci, obrázky, předměty apod. V situacích, kdy učitel nedokáže vše vysvětlit pomocí angličtiny, používá také mateřský jazyk.

Nepřímé učení

Aby se v dětech povzbudila chuť k učení, je třeba je motivovat, nejlépe je tedy děti učit takovým způsobem, že se děti učí anglickému jazyku, osvojují si novou slovní zásobu, větné fráze a jednoduchá gramatická pravidla, aniž by si uvědomily, že se učí. Děti se učí hrou, do výuky zapojujeme dětem blízký pohádkový svět, učíme je pomocí básniček, písniček.

Zapojení pohybu

Jelikož děti v mladším školním věku milují pohyb, zapojujeme do výuky pohybově-didaktické hry.

Zapojení smyslů do výuky

Děti mladšího školního věku potřebují ve výuce používat princip názornosti.

Jednou z důležitých didaktických zásad jazykové výuky je multisenzorický přístup, který znamená, že čím více smyslů zapojíme při expozici a fixaci nového učiva, tím lépe si žáci danou látku zapamatují. Proto výuku zpestřujeme manipulačními činnostmi, výtvarnými činnostmi, používáním smyslových a psychomotorických her, pohybových a hudebních aktivit.

Střídání činností

Jelikož děti se nejsou schopny soustředit na jednu činnost déle než patnáct minut, učební aktivity střídáme na základě pozorovaného zájmu a nadšení dětí, čímž výuka zůstává pestrá a živá.

U dětí mladšího školního věku se doporučuje měnit metody cca po 5–6 minutách. Pamatujeme na to, že po pasivní činnosti by měla přijít aktivní, fázi soustředění by mělo vystřídat uvolnění pomocí písně, pohybové hry apod.

Jelikož u dětí mladšího školního věku stále přetrvává obliba rituálu, zařazujeme do výuky kromě nových učebních aktivit i dětem známé a jimi oblíbené učební aktivity (Slattery, Willis, 2001.)

Opakování jako nejlepší cesta k osvojení

Osvojené učivo musíme stále opakovat, abychom ho nezapomněli. Ve výuce jazyka toto platí dvojnásob, protože děti potřebují delší dobu, aby pasivně osvojené fráze, kterým rozumějí, začaly používat (Hunterová, 1999)

Opakuj po mě

Také stres z mluvení se nejlépe odstraní pomocí sborového opakování, které je realizováno formou zábavného drilu, kdy žáci opakují větné fráze po učiteli, (Petty, 2006)

Individuální přístup

Učitel při výuce uplatňuje individuální přístup, neboť si uvědomuje, že děti mají různé potřeby a používají různé styly učení. Dokáže pomoci také dětem se specifickými vzdělávacími potřebami a pracovat s dětmi se specifickými poruchami učení.

Hodnocení jako pozitivní motivace

Pochvala či malá odměna ve formě obrázku, razítka, nálepky hraje důležitou roli při motivaci žáků, posiluje jejich chuť učit se a podporuje sebedůvěru žáka v daném předmětu.

Užívání jazyka

Cílem výuky cizího jazyka je, aby se žáci naučili výborně komunikovat v cizím jazyce. Proto se snažíme žáky motivovat k tomu, aby používali cizí jazyk při komunikaci s učitelem i při rozhovorech s ostatními ve třídě.

Autenticita

Docílíme jí prostřednictvím činností s autentickými texty, navozováním autentických situací. 

Učení se v souvislostech

Novou slovní zásobu či nové gramatické učivo prezentujeme a cvičíme s dalšími již osvojenými lexikálními jednotkami. Velmi přínosné je zejména propojování známého s novým, nejlépe v určitém situačním kontextu.

Učení nad rámec jednoho předmětu

Výuka na 1.stupni ZŠ nám přináší jedinečnou možnost propojovat v rámci jedné hodiny více předmětů. Proto výuku cizího jazyka doplňujeme o prvky hudební, výtvarné a tělesné výchovy, a také o prvky vlastivědy, prvouky, matematiky či slohu. Mezipředmětové vztahy také používáme v rámci netradičních forem výuky, především při projektové výuce.

Literatura a použité zdroje

SLATTERY, Mary; WILLIS, Jane. English for Primary Teachers: a handbook of activities and classroom language. Oxford: Oxford University Press, 2001.

HALLIWELL, Susan. Teaching English in the primary classroom. London: Longman, 1992.

KOLLÁROVÁ, Eva. Svět cizích jazyků. Bratislava: Didaktis, 2004.

SESNAN, Barry. How to teach English. Oxford: Oxford University Press, 1997.

JANÍKOVÁ, Věra. Učíme se učit cizí jazyky. Brno: Masarykova univerzita, 2008.

SCRIVENER, J. Learning Teaching. Oxford: Macmillan Publishers Limited, 2005.

PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. Praha: Portál, 2006.