Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Příspěvek je součástí diskusního fóra k problematice filmové výchovy a jejího zařazení do systému všeobecného vzdělávání.
Obecně vzato, šíření filmové gramotnosti na základních a středních školách by mělo být postaveno na přirozené schopnosti žáků vyjadřovat své vidění a cítění tvůrčím způsobem, v našem případě se bude jednat o filmovou řeč. Jednotlivé žánry (animovaný film, hraný film, dokumentární film a reportáž) mají jedno společné: vyjadřování pomocí obrazu a zvuku na přenosném médiu, mimo reálný čas. Je potřeba uvědomit si specifické možnosti filmové tvorby – především využití detailu. Žáci při své práci často napodobují televizní pořady. Tato práce je však velmi vzdálená od tvorby filmové. Tady je důležité podat vysvětlení pedagogy – v čem spočívá originalita filmu.
Televize – její řeč je postavena na potřebě zaplnit velký časový úsek. Dlouhé záběry převážně v celku doprovázené neustálým komentováním.
Film – vyjadřovací schopnosti jsou postaveny na citlivé montáži jednotlivých vyjadřovacích prostředků – obraz a jeho zpracování (využívání detailu jako přímé řeči) a zvuk sloužící k podpoře obrazu.
Myslím, že právě ujasnění si rozdílu mezi televizí a filmem, by mělo být úvodem k samotné výuce filmu.
Je důležité, aby se žáci aktivně zúčastňovali každé části filmové výchovy, zpočátku jako ukázkové figuríny. Je důležité vyzývat je k dialogu, jakési besedě. Právě citlivá součinnost mezi pedagogem a žáky je základní podmínkou úspěšné tvorby, i když není vždy jednoduché připustit, že hlavním tvůrcem je žák. Úspěšnost filmové výchovy je založena na citlivém přístupu učitele, na jeho toleranci a uznání mladého názoru, neboť právě tato dětská myšlenka je základním kamenem uměleckého díla. Vyučující pak zastává funkci poradce především v otázkách technických. Právě technické znalosti jsou nezbytné u filmové tvorby a tady se nabízí přistoupit k filmové historii – vysvětlení černé komory (kamera obskura), způsob zachytávání pohybu – kamera nahrazuje lidské oko pomocí rotační závěrky. Vysvětlit, proč při projekci filmu (videa) nevidíme pouze rozmazané šmouhy.
Od technické historie se pedagog dostane k filmovým dějinám. Určitě není vhodné zabíhat do detailů formou historických dat, ale spíše upřednostnit ty tvůrce a filmy, které přinesly revoluční poznání v oblasti filmové řeči. Např. Příjezd vlaku do stanice (bratři Lumiérů) je jeden z prvních filmů, který vlastně bezděky ukázal všechny základní velikosti záběrů – od celku až po detail! Jiný vhodný příklad je film Křižník Poťomkin jednoho z prvních filmových režisérů S. Ejzenštejna, který ukazuje obrovský význam detailu! Tady je vhodné přirovnání filmu k divadlu:
Možná se stálé přirovnávání filmu k jiným formám vizuálních umění bude zdát zbytečné, ale právě ujasnění si, co je film a jeho řeč, pomůže žákům od začátku se správně orientovat při tvorbě. Ještě si dovolím poznámku: teorie je velmi důležitá, ale sama o sobě bez praktických ukázek vyprchá! Je na vyučujícím, aby dokázal teorii s praxí propojit. Reagovat na reflexi žáků – využít ji k dokonalejšímu seznámení s danou tematikou. Stálá spolupráce mezi pedagogem a žákem přináší úžasné výsledky. Samozřejmě, že je důležitý počet žáků, který by neměl překročit 12 posluchačů.
Zatím jsme se zabývali filmovou řečí, která platí pro všechny žánry a je jakýmsi úvodem do samotné filmové tvorby. Další krok je soustředit se postupně na jednotlivé žánry a vyučovat je samostatně, protože každý má své specifické možnosti.
Výtvarná složka je u animovaného filmu základní. Vytváří charakter prostředí, jeho atmosféru – předurčení celého filmu. Aktéři (kreslení nebo loutky) se vyjadřují především pohybem – jeho dynamikou a mírou stylizace. Animovaný film je založen právě na stylizaci! A jako jediný ze všech žánrů nezachytává pohyb, ale časosběrným snímáním pohyb vytváří – oživuje neživé!
Pro praktické ukázky je vhodné využít žáky jako loutky. Žák-loutka musí být "mrtvý" a teprve po zákroku animátora "drží" jednotlivé pohybové fáze. Toto předvádění umožní ukázat rozdíly mezi rychlostmi pohybu, názorně předvede využití fyzikálních zákonů (akce–reakce, setrvačnost, těžiště atd.). V roli loutky i animátora se žáci postupně vystřídají na různých akcích (lomení rukama, chycení se za hlavu, úklona, vyznání lásky – velmi oblíbené a mnoho dalších).
Mimika a motorika herců je jedním z hlavních vyjadřovacích prostředků. Samozřejmě je důležitá i výtvarná složka, není však dominantní. Hraný film se snímá v reálném čase na médium, které je po zpracování možno používat na různých místech a v různých časech. U hraného filmu je výraznou složkou světlo, které dotváří charakter prostředí i herců. Zvuková složka, pokud se jedná opravdu o hraný film, je pouze doplňková. Tím nechci říci, že podřadná! Naopak – jako vhodný doplněk obrazu vše ještě podtrhne. Filmová hudba je samostatná tvůrčí disciplína a musí být "poslušná" obrazu.
Vzhledem k tomu, že žáci budou své filmy ozvučovat, je i problematika hudby důležitá. Jde především o správné návyky, které by žáci měli získat už na základních školách.
I zde si mohou žáci vyzkoušet různé dějové situace – např. přečtení si smutné, nebo i tragické zprávy a následně adekvátní reakce. Rozhodnout, jak sekvenci rozdělit do jednotlivých záběrů. (Místo kamery poslouží i rámeček z černého papíru o poměru stran 4 : 3.)
Stále je důležité připomínat význam příběhu – námětu – myšlenky. Jít za podstatou a vyhýbat se "omáčce", která je bohužel v televizních seriálech základní.
Mládeží často opomíjený žánr. I zde platí význam námětu – pokud bude svým tématem zajímavý pro dětského diváka, bude i zájmem dětského tvůrce. Dokumentární film se věnuje konkrétní osobě, konkrétnímu případu či události. Tady je komentář důležitý a tvoří rovnocennou složku díla. I žáci určitě mezi sebou najdou zajímavého spolužáka, třeba sportovce, a vyzkoušejí si sled záběrů a jejich velikosti (pomocí rámečku), ale také rozhovor a komentář. Opět je důležité zapojit do akce celou skupinu – výměna rolí i témat.
Je důležité také vysvětlit rozdíl mezi dokumentem a reportáží.
Zachycuje určitou událost bez zásahu do děje – prostě jen monitoruje a přidává komentář. Tento žánr je předurčen televizní tvorbě, ale i žáci si jej mohou vyzkoušet, například reportáž o školním přeboru v čemkoliv. Tento žánr dává možnost se projevit dětským komentátorům, hlavně těm, kteří se rádi předvádějí, ale v tomto případě to není na škodu.
I tuto činnost lze zkoušet ve třídě bez techniky.
Jednotlivé žánry jsme si představili jaksi "nasucho", ale pro první krůčky filmovou tvorbou je to finančně nenáročné a nezpůsobí to žádné škody a přitom názorně, a doufám i zábavně vysvětlí filmové zákonitosti.
Určitě nejbližší tvorbou pro děti je oživování – animování. Vzpomínám si na svá dětská léta, kdy jsme v rámci "výtvarky" kreslili podle modelů třeba jablka. Domnívám se, že dnes je to podobné, ale podobný už nemusí být konec takové hodiny. Může nastoupit oživený příběh – z jablka vykoukne červík a něco zlomyslného provede. To, co provede, je otázkou fantazie každého žáka – pokud nebude opisovat.
Vše se provede následovně:
Každý žák bude mít k dispozici prosvětlovací pult z matného plexiskla s fixačními kolíky.
Obrázek
ObrázekKolíky slouží k zafixování jednotlivých fází zakreslených na pauzovacím papíře, jak je patrno z obrázků. K děrování jednotlivých listů poslouží běžná kancelářská děrovačka. (Náklady na toto zařízení nepřesáhnou 800 Kč (včetně prosvětlovací lampy). Za vhodnou považuji montážní lampu se zářivkou – je to bezpečné a studené světlo, takže se lampa může položit i na hořlavou podložku – na lavici).
Prosvětlovací pult se používá i při profesionální tvorbě kreslených filmů. Jako první vrstva se dává pauzák s nakresleným formátem (4:3), na něj se položí obrázek jablka – ten poslouží jako základní fáze (mutrfáze). Další vrstvy jsou již pohybové fáze. Díky prosvětlení je vidět průběh zdánlivého pohybu. (Kresby se přenesou do počítače pomocí skeneru).
Tento způsob práce vyhoví při výrobě kresleného filmu. Je také možné kreslit/fázovat na běžný kancelářský papír pastelkami, pak už odpadá následná činnost kolorování v počítači. Pro animaci existuje řada programů, které však nejsou příliš levné, ale pro potřeby školy poslouží i jakýkoliv střihový program, do nějž se "naskládají" jednotlivé fáze jako obrázky JPG, kde se načasují (vytvoří se výdrže) a také se film v programu dá ozvučit – tedy dokončit.
Kromě kresleného filmu si žáci mohou vyzkoušet animaci loutkovou. Zde však již je zapotřebí digitálního fotoaparátu, na který se budou fáze zachytávat zase jako obrázky JPG. Loutky mohou být plastelínové, případně s drátěnou kostrou, oblečené dle fantazie. Těch možností je spousta, jen si je třeba uvědomit, že pro snímání potřebujeme více prostoru a také alespoň základní osvětlovací park. Existují také loutky papírové (film ploškový), které se snímají vertikálně na trikovém stole, viz obrázek.
ObrázekDůležité kroky při výrobě animovaného filmu:
Poznámka: Časování (sekundární animace) je hlavní složkou týkající se samotného oživení. Zde se citem nastaví rytmus (prodlužování a zkracování výdrží). Prostě autor i divák musí mít pocit přirozenosti v pohybu.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.