Tři králové ve škole - ozvuky minulosti

Dajte nám, dajte, máte-li dáti, je nám tu zima pod okny státi.
Jeden je nahý, druhý je bosý a tomu je najhorší, co koš nosí.

Jestliže kantorem nad dveře umístěné značení „K † M † B †“ spolu s letopočtem nepředstavuje – jak se dnes mladší generace domnívá – iniciály těchto tří patriarchů, jejich pravý obsah lépe objasňuje poslání takovýchto obchůzek: zkratka tvořená počátečními písmeny požehnání „Christus mansionem benedicat“ vyjadřuje přeci sdělení „Kristus žehnej tomuto domu“. Vždyť tato prosba, zapsaná svěcenou křídou, je zdůrazněna symbolikou tří křížků, opět nevyjadřující dnešními tříkrálovými skupinami užívaná znaménka „+“, nýbrž mnohem závažnější znázornění Nejsvětější Trojice.

O této symbolice se žáci mohou zprostředkovaně dozvědět například od Jana Mirotického z Kroměříže ve zmínce již z roku 1579, a to v souvislosti s jiným obyčejem – s volbou krále mazancem: Na den Tří králů, jak se nazývá den zjevení Páně mudrcům, byl každé čeládce připraven mazanec z medu, mouky, zázvoru a pepře, pomocí kterého volili mezi sebou krále. Mazanec připravila hospodyně, která do něj při jeho hnětení vložila nikým neviděna drobný peníz. Poté jej upražila na horkém ohništi a rozlámala na tolik kusů, kolik bylo členů čeládky, přičemž každý jeden takový kousek obdržel. Oddělovalo se také po kousku Ježíši Kristu, blahoslavené Panně a také třem mudrcům; tyto dodatečné kousky se poté rozdávaly místo almužny. Pokud někdo ve svém dílu nalezl ukrytý peníz, byl jmenován králem, posazen na stolici a třikrát s jásotem vyzdvižen vzhůru. Tomuto králi byla do pravé ruky vložena křída, kterou poté na břevna domu či na klenutí pokoje zapisoval třikrát znamení kříže. A věřilo se, že toto znamení má ochrannou moc proti všeličemu zlému; to proto se také těšilo veliké vážnosti.

I zde tedy peněžitý prvek sehrává klíčovou úlohu, jako symbol obdarování nově narozeného krále nás všech. Také uvedený prostý tříkrálový zvyk – volbu krále mazancem – si žáci mohou vyzkoušet ve školním prostředí a zároveň se zamyslet nad jeho významem a účinkem v řadách jeho provozovatelů. Právě v dětském věku je dosud patrné, jaký obecný význam mají v životě člověka rituály a obřadnost, které se v jeho pozdější existenci postupně vytrácejí a zanechávají lidskou podstatu bez jejich hlubšího řádu a jejich niterné opory. Příznak dětství může být právě tím prvkem, který je spojnicí mezi dávnou tradicí Tří králů a současným mladým pokolením. Dětství, které je zprostředkovatelem radosti a očekávání, ale také zdrojem obav o jeho křehkou a zranitelnou podstatu.

Avšak také ona hvězda, kterou měli naši mudrci příležitost pozorovat na obloze, se ukazuje jako příznačné tříkrálové znamení, kterým je možné se v rámci vyučování blíže zabývat. Přestože se podle současných astronomických poznatků nemohlo jednat o žádnou ze známých komet, je takovéto výtvarné zobrazení betlémské hvězdy velice rozšířené, a to od počátku 14. století, kdy jej poprvé užil italský malíř Giotto di Bondone. Inspirován svým vlastním pozorováním slavné Halleyovy komety užil její charakteristické tvarosloví pro svou fresku Klanění v jisté kapli v Padově. Toto kosmické těleso však mohlo být v okruhu Kristova narození pozorováno nejblíže v roce 12. př. n. l. a potom až v roce 66. n. l. Oním nebeským úkazem byla tedy patrně konjunkce Jupitera a Saturnu v souhvězdí Ryb, která proběhla v roce 7 př. n. l., a to dokonce hned třikrát, jak poprvé dokládá věhlasný hvězdář Johannes Kepler. Sedmiletý posun pak musel vzniknout nepřesnostmi ve stanovení počátku letopočtu, kterých se dopustil opat římského kláštera Dionysius Exiguus v 6. století. Jupiter – hvězda Boha, Saturn – hvězda Židů, souhvězdí ryb představující přelom jara a zimy – přelom staré a nové éry; narození židovského krále, který byl skutečně o sedm let starší, než se traduje, muselo být na základě podobných indicií těmito novozákonními vzdělanci-astrology dozajista předem očekáváno.

Złato na znamení
daľi věčného kraľování
myrhu na znamení
jeho svatého umučení;
kadidło jsou daľi
a v tom věčné kněžství znamenaľi.

Panna syna počała,
panenství své nezrušiła,
nám Boha porodiła
a čistou pannou zůstała;
jsouc jeho dceří
také i mateří vždy zůstała.

Patrně proto byly u nás v některých oblastech podomní obchůzky tří postav přestrojených za krále spojeny s nošením onoho příznačného symbolu – šesticípé hvězdy, jejíž pole byla polepena střídavě žlutým, zeleným a červeným promaštěným papírem, aby tak šířila tajemnou zář splývavě různobarevných odstínů. A jelikož nositelem této zvyklosti bývala často opět mládež, je rovněž případné se ji pokusit animovat jako součást dnešní výchovně vzdělávací náplně. S tuto hvězdou byl do stavení dopraven nejen vzdálený svit dávného betlémského světla, ale hvězda rozněcovala také světlo do nového, právě započatého roku. Měl následovat neodmyslitelný a každoročně očekávaný vinš všeho dobrého.

Z daleka, z daleké cesty
my jsme k vám přišli vinšovať,
vinšujem vám štěstí, zdraví
pro Kristovo narození.

A ty černý na tom zadu,
nevystrkuj na nás bradu!
Kdybych nebyl na slunce šel,
nebyl bych ani opálen.

A kdo je tomu příčina,
že je má tvář opálená?
Slunce je drahé kamení
pro Kristovo narození.

Je patrné, že odkaz Tří králů má mnoho co říci právě nastupující generaci, která v jeho charakteru může uskutečňovat také svou touhu po tajuplném poznání a neskutečných příbězích. Punc jeho konvenční oficiality je možné poněkud oslabit právě oním lidovým svérázem původního folklórního podání, které jej vlastně prvotně zplodilo.

Literatura a použité zdroje

BARTOŠ, František; JANÁČEK, Leoš. Národní písně moravské nově nasbírané. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, s, 1901.

SUŠIL, František. Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými. Praha: Argo, Mladá fronta, 1998. ISBN 80-204-0757-X.

ZÍBRT, Čeněk. Veselé chvíle v životě lidu českého: „Masopust držíme…“ (od nového léta do pytlového čtvrtku). Sv. 2. Praha: F. Šimáček, 1910.