Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Dobrovolník není amatér
5,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
<p>Postavení dobrovolnictví ve společnosti a v legislativě, různé podoby dobrovolnictví u nás a dobrovolnictví v Klíčích pro život - to je obsah článku, zveřejněného v Literárních novinách.</p>
Kdo je to vlastně dobrovolník? Patří sem paní, která se každý den stará o kytky před panelákem nebo pán, který pravidelně uklízí nepořádek v nejbližším parčíku, protože se na to nemůže dívat? Je dobrovolnicí dívka, která roky vede dětský oddíl, nebo kluk, jenž každé prázdniny tráví s partou kamarádů opravováním hradní zříceniny? Nebo sem snad patří zdravotnice červeného kříže, dobrovolný hasič nebo žena, která dochází pečovat o mentálně handicapované prostřednictvím dobrovolnického centra?
Postavení dobrovolnictví ve společnosti a v legislativě
Možná vás to překvapí, ale většina těch, o kterých byla řeč, podle stávající legislativy žádnou dobrovolnickou službu nevykonává. Jediný zákon, který se prozatím touto problematikou zabývá, je zákon 198/2002 , novelizovaný v roce 2004 o dobrovolnické službě. Tento zákon vymezuje, kdo a za jakých podmínek je dobrovolníkem a jaké výhody (zejména započítání praxe a u nezaměstnaných započítání do nároku na důchod) mu z toho plynou. Na základě paragrafu 2 odst.2, který říká, že Za dobrovolnickou službu uvedenou v odstavci 1 se nepovažuje činnost týkající se uspokojování osobních zájmů, anebo je-li vykonávána …v členském poměru. tedy neuznáním dobrovolnictví na základě členského principu, se tvůrcům zákona podařilo vyloučit většinu těch, které za dobrovolníky jinak zcela určitě lze považovat. Typicky se to například týká tisíců vedoucích oddílů neziskových organizací pracujících s dětmi a
mládeží - dle našeho zákona to nejsou dobrovolníci, byť věnují svým svěřencům dlouhodobě tisíce hodin svého času. Tato konstrukce zákona vycházela z typické praxe západní společnosti, kde dobrovolnictví probíhá na základě smluvního vztahu mezi vysílající a přijímající organizací a hodí se například pro mezinárodní výměny nebo pro dobrovolnictví v sociální a zdravotní péči, ale vůbec neodpovídá tradicím českého dobrovolnictví rozvinutého už na konci 19. století v rámci spolkového života. Jedním z výsledků právě probíhajícího Evropského roku dobrovolnictví by však měla být i změna této nespravedlivé disproporce.
Společnost se u nás se ovšem příliš nestará o právní vymezení dobrovolnictví a má svá vlastní kritéria, která se navíc mohou docela rychle měnit. Podle Českého statistického úřadu (Ročenka 2009) se za dobrovolníky u nás v roce 2003 pokládalo skoro 690 tisíc lidí starších patnácti let, v roce 2004 ani ne 500 tisíc, ale v roce 2007 už to bylo 1,2 milionů lidí. Podlesní výzkum z loňského roku ((Pavol Frič, Tereza Pospíšilová a kol: Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století, o.s. Agnes 2010) se za dobrovolníky pokládalo už skoro 30% obyvatel starších patnácti let. Víc než o skutečném počtu dobrovolníků svědčí tento vývoj o narůstání zájmu o dobrovolnictví a případně prestiže alespoň některých oblastí dobrovolnictví. Velmi významnou roli při tom hrály například povodně, kde se dobrovolnická pomoc ukázala jako nepostradatelná. V protikladu k tomu, i když je zde jasný pozitivní trend, dosud víc než čtvrtina obyvatel naší země pohlíží na dobrovolnictví s despektem či nedůvěrou.
Různé podoby dobrovolnictví u nás
Mnohdy převládá domněnka, že dobrovolnictví dostalo u nás šanci znovu až po listopadu 1989. Tento názor je poněkud nespravedlivý. Pomiňme teď dobrovolně-povinné akce, kdy např. učitelky pomáhaly stavět nový pavilon školy a vesničtí obyvatelé si v akci Z budovali prodejny Jednoty. Pokud však šli úředníci z továrny v pracovní době sázet jeden den do lesa stromky, nápadně to připomíná dnešní firemní dobrovolnictví, i když trhali příslovečný trn z paty jiné státní firmě. Kromě těchto sporných případů však svou činnost nepřerušila řada spolků, počínaje dobrovolnými hasiči, přes sestry červeného kříže, myslivce, chovatele, ochotníky, sbormistry, cvičitele a trenéry, turisty (vzpomeňme těch tisíců kilometrů vyznačených turistických tras), ochránce přírody až po pracovníky s dětmi a mládeží – vedoucí oddílů Turistických oddílů mládeže či Pionýra (zdaleka ne všichni pracovali s dětmi formálně a z donucení).
Po listopadu 89 se oblast dobrovolnictví výrazně rozšířila a obohatila o prvek „mecenášství“, pro který v socialistické společnosti z ideových důvodů nemohlo být a nebylo místo. Oblasti dobrovolnictví (i přes vznik zákona o dobrovolné službě) nebyly až do roku 2010 nijak určeny. V rámci výzkumu, který realizovalo o.s.Hestia, bylo zjištěno, že existuje výrazná propojenost aktivit českých dobrovolníků s jejich členstvím v organizaci, pro niž pracují. Až 91% všech formálních dobrovolníků představuje tzv. loajální dobrovolníky, kteří jsou zároveň členy OOS, pro niž pracují. Loajální dobrovolníci-členové se významně častěji než nečlenové vyznačují pravidelnou a dlouhodobou dobrovolnickou aktivitou. Dobrovolníky nečleny najdeme mezi krátkodobými, příležitostnými dobrovolníky, mezi těmi, kteří dobrovolnicky pracují v první linii, mezi aktivisty (Pavol Frič, Tereza Pospíšilová a kol: Vzorce a hodnoty dobrovolnictví v české společnosti na začátku 21. století, o.s. Agnes 2010).
Na síťovacím setkání několika desítek zástupců dobrovolnických organizací v prosinci 2010 v Berouně vzniklo jedenáct tematických pracovních skupin pro ERD 2011: dobrovolnictví ve zdravotnictví, v sociálních službách, v kultuře, ve sportu, dobrovolnictví s dětmi a mládeží, v ekologii, mezinárodní dobrovolnictví a rozvojová spolupráce, dobrovolnictví při mimořádných událostech, dobrovolnictví firem a dobrovolnictví v církvích a náboženských společnostech. Toto rozdělení ale definitivní a je možné je rozšířit o další oblasti.
Dobrovolnictví v Klíčích pro život
S výchovou k dobrovolnictví je nejlepší začít už v dětském věku a ideálním prostředím pro to jsou různé zájmové aktivity konané v rámci neziskových organizací nebo školských vzdělávacích zařízení (středisek volného času, školních družin a školních klubů). Proč je ideální začít právě tehdy? Podstatou výchovy k dobrovolnictví je totiž na jedné straně rozvíjení zájmu o druhé, případně o veřejné záležitosti, a na straně druhé vybavení mladého člověka dostatečnými znalostmi, dovednostmi a postoji (kompetencemi), díky kterým tento svůj zájem a všímavost může proměnit v účinné jednání.
Je tedy jenom logické, že výchova k dobrovolnictví je jedním z průřezových témat projektu Klíče pro život realizovaného Národním institutem dětí a mládeže MŠMT. Konkrétně šlo o cyklus kurzů připravovaných ve spolupráci s občanským sdružením Hestia. Jejich cílem bylo především zvýšení povědomí o dobrovolnictví ve střediscích volného času, školních družinách, školních klubech a nestátních neziskových organizacích pracujících s dětmi a mládeží, ale také podpora legislativních změn v oblasti dobrovolnictví v uznávání neformálního vzdělávání v tomto sektoru jako odborné kvalifikace.
Problematiky uznávání neformálního vzdělávání jsme se dotkli už minule (Správný vychovatel se vzdělává celý život), protože jde o jednu ze strategických priorit z hlediska skutečného rozvoje osobního potenciálu zejména mladých lidí. To potvrzuje i Memorandum o podpoře uznávání výsledků neformálního vzdělávání při práci s dětmi a mládeží, které bylo 3. listopadu přijato na mezinárodní konferenci věnované tomuto tématu. Nejen pedagogická pracoviště a ti, kteří s dětmi a mladými lidmi přímo pracují, ale i zástupci zaměstnavatelů – konkrétně Hospodářská komora ČR a Svaz pracovníků v průmyslu – v něm jasně vyjadřují své přesvědčení, že současná společnost by měla nabízet větší prostor těm, kteří umějí vzít svůj život do vlastních rukou, jsou ochotni věnovat čas vlastnímu rozvoji i péči o věci obecné ve snaze o nápravu toho, co je nevyhovující, k rozvoji toho, co je cenné. Proto si uvědomují důležitost podpory úsilí v oblasti uznávání kompetencí získaných mimo formální vzdělávání a slibují, že se zasadí se o to, aby význam, uplatnitelnost a udržitelnost neformálního vzdělávání byly i nadále důležitým celospolečenským tématem pro politickou reprezentaci, vzdělavatele a zaměstnavatele s důrazem na kompetence, které v něm jeho účastníci rozvíjejí.
Na závěr memoranda pak vyjadřují svoji připravenost vytvářet prostředí, v němž pracovníci mají možnost získávat práci, která umožňuje oboustranně výhodné využití znalostí a dovedností získaných v rámci neformálního vzdělávání, a podporovat myšlenku uznávání neformálního vzdělávání odstraňováním veškerých bariér – fyzických, ekonomických, sociálních a kulturních – bránících uplatnitelnosti na trhu práce.
Svatava Šimková, PR NIDM
Jiří Zajíc, zástupce ředitele NIDM
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.