Učitel a sociální sítě

Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.

• Martin Rusek16. 9. 2011

  Děkuji za zajímavý příspěvek. Otvírá velmi zajímavou otázku spojenou s celkovým chováním učitele k žákům. Je ovšem alarmující, že se autorka při svém věku staví spíše do obranné pozice. Mladým, začínajícím učitelům, bývá vlastní spíše kamarádský styl. Tento, přes všechna rizika, je uplatňován ve vyšším vzdělávání i v mnoha jiných zemích a to zcela právem. Autorka příspěvku nadužívá slovo profesionál. Ředitel firmy, který nemůže při firemním víkendu s ostatními do sauny, protože je motorkář a jeho hruď zdobí tetování Harley-Davidson, doplácí na pokrytectví tohoto světa. Do podobné role by se měl stavět i učitel? Neomylný stroj se schopností každou situaci řešit kulantně, nedopouštět se chyb, nekouřit, nepít, zajisté i jíst jen zdravě, pouštět důchodce sednout v dopravním prostředku bez ohledu na vlastní stav, nemluvit sprostě, neventilovat emoce, nemít vztah(y) – nebýt člověkem. Součást působení učitele, jak se tomu můžeme dočíst třeba v novém příspěvku kolegy Suchohradského (http://dedvseved.blogy.rvp.cz/prispevky/jak-naplnit-nase-poslani.html) je výchova příkladem. Zcela právem ji mnozí považují za důležitější než přenos samotných poznatků. Má tedy učitel dávat příklad korektního androida? Ne! Musí se prezentovat jako osobnost, a to jak ve třídě, tak i na sociálních platformách. Takové chování má jistě svoje hranice, některé skutečnosti pro žáky zkrátka nejsou, profesionalita učitele však nespočívá v jeho odtažitosti a nelidskosti. Vytvářet takový obraz, mít služební email a profil a masku, je stejné pokrytectví jako odsuzovat tetovaného ředitele. Svoje žáky a studenty na facebooku přidané nemám, nemyslím si, že jsou moji přátelé. Přesto jsem jen rád, když se mohou seznámit s tím, že jejich učitel má mimo svého oboru ještě nějaké koníčky, chodí na koncerty, dělá sport a čas od času se zúčastní nějaké veselice. Napíše-li mi někdo něco na zeď, píše to on, tohle neovlivním. Máme šetřit děti podobných excesů? To pak s nimi budeme jezdit v tramvaji, a jakmile někdo další nasadí k neslušnému slovníku, budeme jim zacpávat uši. I Mirek Dušín, poté, co se stal učitelem a začal přemýšlet nad smyslem edukace, opustil své rigorózní chování. Žáci ho pak měli radši a výuka konečně začla nést sladké plody efektivity.

• Lukáš Mižoch16. 9. 2011

  No, věta z úvodu jako nejjednodušší alternativa se mi jeví založení nového „profesionálního“ profilu (s použitím pracovního emailu), který bude využíván právě a jen k tomuto účelu (pokud se rozhodne ignorovat pravidlo jednoho Facebookového účtu) se mi moc nelíbí, de facto říká, že my po žácích dodržování pravidel vyžadujeme, ale sami pravidla dodržovat nemusíme. Nehledě na fakt, že takový duplicitní účet může být snadno nahlášen (např. naštvaným žákem).

• E Kocourek16. 9. 2011

  Hluboký a všestranný nesouhlas s panem Lukášem Mižochem. Nevím, co po svých studentech vyžaduje - snad dodržování všech nesmyslných pravidel všech možných aplikací, co jich jen na webu běhá? Já od studentů vyžaduju dodržování MÝCH pravidel (jejichž podmnožinou jsou NĚKTERÁ celo-školní pravidla), a při porušení -které si samozřejmě musím já ohlídat- jim hrozí MOJE sankce. Ať si Facebook (a kdokoli další) vymýšlí svoje uhozená pravidla, když si myslí, že si je dokáže uhlídat. Ale proč by s tím hlídáním Facebooku měl pomáhat český učitel, to nechápu. Ke komentáři pana Martina Ruseka: Neodhalovat studentům osobní údaje (typu tetování Harley-Davidson) možná je a možná není pokrytectví, ale rozhodně to je sebezáchovný postup. Varuju všechny pedagogy, kteří k tomuto poznatku dosud nedošli vlastní trpkou zkušeností (ale soudím, že takových mnoho není). Do jaké role se bude stavět ten který učitel je koncepční rozhodnutí každého jednotlivého učitele, a na roli "neomylný stroj se schopností každou situaci řešit kulantně, nedopouštět se chyb, nekouřit, nepít, atd., nemluvit sprostě, neventilovat emoce – nebýt člověkem" neshledávám nic špatného. Kdyby se mi podařilo se do té role vejít, a kdybych TÍMTO osobním příkladem ovlivnil studenty, jistě by to této zemi neuškodilo. K požadavku "nemít vztah(y)" upřesnění - je třeba nemít takové vztahy, o kterých by studenti věděli.

• Ivan Ryant17. 9. 2011

  Vychováváme příkladem, chca-nechca. A příklad může být i odstrašující nebo přinejmenším nehodný následování. Vím, že středoškoláci to dokážou rozlišit a využívám toho. Za druhé nejsem dokonalý a tedy ani neomylný. Studenti se musí naučit kriticky posuzovat, co jim říkám. Když udělám chybu a student mě opraví, tak ho pochválím a omluvím se. A když dojde na látku, kterou zvládám jen nedokonale, a studenti protestují, tak se bráním: já to umět nemusím, stačí, že vás to umím naučit, ale vy to musíte umět. A pokud jde o soukromí, tak v dobách profízlovaných Státní bezpečností jsem si zvykl, že nemám šanci cokoli utajit. Dnešní doba není méně profízlovaná, přestože StB už oficiálně nemáme. Proto i dnes se snažím nic neskrývat. Hraju v životě různé role, ale nežiju proto několikerým životem. Jsou jen věci, kterými se nechlubím, věci, za které se stydím, věci, za které se omlouvám.

• Bořivoj Brdička17. 9. 2011

  Nedá mi to, a zapojím se. Vidím to tak, že je třeba rozlišovat, zda se něco před žáky vysloveně snažíme utajit, a nebo zda to něco prostě považujeme za soukromou věc, do níž jim nic není. Jsem přesvědčen, že vše, co se týká profesního života, je u učitele věcí veřejnou. Zbytek patřící do kategorie soukromých záležitostí by měl zcela jistě splňovat pravidla slušnosti natolik, že by neměl být důvod se za něco stydět. Není důvod to tajit, ale ani zveřejňovat. To mi připomnělo jeden hraniční případ, který možná byl pro článek inspirací. V USA byla vyhozena učitelka za to, že na Facebooku zveřejnila své fotografie z dovolené, na nichž v plavkách seděla s přáteli na pláži a popíjela drink - zjevně už v poněkud podroušeném stavu.

• Mgr. Zdeněk Sotolář17. 9. 2011

  Je ovšem důležité si uvědomit, že skutečným nebezpečím není jen sama sociální síť, ale hyenismus médií. Za smrt kolegy, který se nechal vyprovokaovat k pohlavku, nemůže samotné video na internetu, ale především reakce médií. Je tedy úplně jedno, kde je hranice soukromí a co je otázka profesionality.

• Bořivoj Brdička18. 9. 2011

  Případ kolegy, který se nechal vyprovokovat k pohlavku, je velice smutný. Minimálně ukazuje na nepochopení situace ze strany mnohých učitelů. Ta provokace byla nejspíše vedena snahou natočit zajímavé video učitele diskreditující. Dovoluji si tvrdit, že na tom onen učitel nese část viny. Pokud by prostředí, v němž se výuka odehrává, mělo něco takového umožňovat, asi je to důvod k okamžitému odchodu. Mě třídní pohlavkovala skoro denně, a nikdy jsem jí to neměl za zlé! Naopak.

• Bořivoj Brdička19. 9. 2011

  Problematiku toho, zda svou síťovou přítomnost tajit, či ne, dokresluje můj dnešní článek o internetových bublinách - http://spomocnik.rvp.cz/clanek/13701/. Jde totiž o to, že ten, kdo nebude svou (profesní) způsobilost dávat najevo, nebude dobře hodnocen.

• Jana Pávová22. 9. 2011

  Dobrý den, děkuji za všechny příspěvky v debatě, jsem ráda, že jste se podělili o svoje názory. Dovolte mi na ně reagovat: Komentář pana Ruseka: Na zahraniční univerzitě jsem strávila dva roky. Během této doby jsem měla možnost pracovat se žáky a učiteli několika desítk základních škol - setkala jsem se mladšími učiteli se striktně profesionálním přístupem i se staršími učiteli, jejichž přístup by se dal považovat za kamarádský. Co se týká univerzitních učitelů setkala jsem se obecně s přístupem, který bych nazvala profesionálním (nemyslím si, že v tomto případě toto slovo užívám příliš často) spíše než kamarádským. Tamní vysokoškolští učitelé si moc dobře uvědomují, že vystupují v roli poskytovatelů služby, za kterou se (velmi draze) platí. Což ovšem neznamená, že tím máte zajištěno úspěšné studium, apod. Myslím si, že kamarádský styl může být vlastní jakémukoli učiteli, bez ohledu na věk. Ale i to má své meze, jak z pohledu žáka, tak i učitele. Chovat se profesionálně rozhodně neznamená nebýt člověkem. Zcela se ztotožňuji s názorem pana Kocourka a myslím, že není třeba nic jiného dodávat. Možná to je alarmující, ale nejsem fanouškem nadužívání technologií obecně, tím spíše v edukačním prostředí. Sama bych nebyla ochotná používat Facebook nebo jiné sociální sítě ke komunikaci se svými žáky. Jak jsme s našimi žáky komunikovali před jejich boomem? Myslím si, že emailová komunikace (samozřejmě při použití pracovní adresy) v případě potřeby bohatě stačí. Při práci na projektech se mi zamlouvá systém wiki. Zkrátka si myslím, že sociální sítě pro výuku nejsou potřeba. Můj článek vznikl jako studentská práce pro ty učitele, lteří mají jiný názor, a já jim přeji úspěšné sdílení. :) Komentář pana Mižocha: Dovolte mi s Vámi souhlasit je částečně. Nebylo úmyslem navádět někoho k porušování pravidel. Na druhou stranu, je třeba kriticky zhodnotit, jakou platnost tato pravidla mají. Pokud by někoho trápilo, že je porušuje, není nic jednoduššího, než si místo profilu založit skupinu "žáci pana učitele XY", nastavit kontrolu na úroveň, kterou považujet za vhodnou, a můžete v klidu pracovat. Případně se můžete přeorientovat na systém wiki. Komentář pana Kocourka: Děkuji za podporu mého názoru. Komantáře pana Ryanta a pana Brdičky: Zcela souhlasím, že zkrývat a nechlubit se je rozdíl. Vztah žák - učitel není nikdy vyvážený, učitelé jsou vždy v roli nadřazené (nemyslím tím ale, že by se nadřazeně měli chovat). Myslím si, že je zcela v pořádku a vlastně nutné si se svými žáky vytvořit vztah, založený na důvěře a respektu (chtěla bych doufat, žez obou stran), zejména, když spolu tráví několik let. Nemá to ale co dělat s tím, že učitelé zveřejní vše ze svého soukromí. Prostě si myslím, že jsou věci, do kterých nikomu jinému, včetně žáků a studentů, prostě nic není. Komantář pana Sotoláře: Váš příspěvek zcela vystihuje to, co jsem se snažila říct. Nejde o to, co na sociální síti zveřejníte, jde o to, kdo to shédne a co s tím udělá. Lidé umí být krutí, ať se jedná o kolegu nebo žáka. Nebuďme naivní, lidé si navzájem ubližují a někteří to dělají rádi. Já jsem se snažila nabídnout tipy, jak se vyvarovat negativních (a jak je zmíněno v dalších příspevcích, někdy bohužel i tragických) důsledků. Autorka

• Martin Rusek5. 11. 2011

  "Sama bych nebyla ochotná používat Facebook nebo jiné sociální sítě ke komunikaci se svými žáky. Jak jsme s našimi žáky komunikovali před jejich boomem? Myslím si, že emailová komunikace (samozřejmě při použití pracovní adresy) v případě potřeby bohatě stačí." a to je právě to, vážená kolegyně. Co je špatného na využívání žákovi vlastnímu kanálu? Nevnucuji jim další nástroj, podřizuji se nástroji, aby oni se podřídili tomu, co jim sděluji. Před boomem technologií učitelé s žáky komunikovali méně, šlo ale o naprosto jinak fungující žáky a také o jiný styl výuky. S otevíráním školy, na jejímž pozitivu se snad shodneme, se musí otvírat i učitel. Právě sociální síť je k tomu jako stvořená.

• Jan Pospíšil8. 8. 2022

  Velice zajímavý článek. Hodně odlišnou cestou jde nyní nová česká aplikace Lives, která neběží na standardní zdi, ale google mapách. Doporučuji vyzkoušet: https://www.livesapp.eu/ Zase to posouvá všechno o něco dál.