Publikace na internetu

Následující seznam deseti pravidel je inspirovaný Markem Prokopem a i přes své stáří (vyšel v roce 2003) stále neztratil ve svých základních rysech nic ze své aktuálnosti. 

1. Poznejte svého čtenáře. Pokud chtějí být žáci v publikování na internetu úspěšní, musí si jasně definovat, pro koho daný obsah tvoří a čeho jím chtějí dosáhnout. Postupně by pak měli zjišťovat, zda se jim skutečně daří zasáhnout čtenáře, kterého si představovali. Znalost cílové skupiny je důležitá pro volbu témat, stylu, ale třeba i grafického vzhledu webu.
2. Zaujměte přístup vydavatele. Každý, kdo provozuje nějaký web, se ocitá v roli vydavatele. Musí volit, jaké články budou mít dobrou čtenost, zda zařadit tu či onu věc. Je dobré, když se podaří vybudovat médium, které bude mít pravidelnou periodicitu.
3. Pište krátce a jednoduše. Obecně se má za to, že optimální délka článků na web je mezi jednou až dvěma normostranami (1800–3600 znaků včetně mezer). Pokud žáci nebudou provozovat nějaké odborné či velmi vyhraněné médium, je dobré, aby se do daného rozsahu vešli. Kratší články nemohou nabídnout tolik informací, dlouhé mají horší čtenost.
4. Tvořte aktivní obsah. Existuje řada webů, které jen přetiskují tiskové zprávy, překládají nebo získávají data z RSS kanálů. Veďte žáky k tomu, aby produkovali vlastní obsah, který bude pro čtenáře přínosný.
5. Uveďte obsah do souvislostí. Není důležité jen dodat informace ke čtenářům, ale také jim je zasadit do kontextu, říci, z čeho vycházejí a co budou znamenat. U žáků to povede k hlubšímu zájmu o daný obsah či k rozvoji analytického myšlení.
6. Pište o tom, co lidé hledají. Je výhodné, pokud se podaří žákům psát o tom, co lidi zajímá. Je třeba je vést k tomu, aby byli schopni hledat aktivně témata, která budou schopná oslovit čtenáře. To ale neznamená, že by okrajová témata neměla význam.
7. Pište skvělé nadpisy. Základem úspěchu článku je nadpis. Pro SEO má největší hodnotu a rozhoduje se podle něj také čtenář. Jinak výborný článek s nezajímavým nadpisem je bezcenný. Zde je dobré vést k tomu, aby si žáci s nadpisy pohráli – aby byly zajímavé, vtipné, přitažlivé, ale ne bulvární.
8. Pište skvělá shrnutí, věty a odstavce. Text je třeba členit do odstavců, které budou přiměřené délky. Na webu se doporučují spíše kratší odstavce i věty, které jsou doplňovány odkazy či obrázky. Je třeba vědět, že dlouhé bloky textu na obrazovce počítače či mobilu nikdo nečte. Důležité také je, aby články měly atraktivní perex i závěr. Ty budou mít vždy největší čtenost a mohou tak zasáhnout nejvíce čtenářů.
9. Pište skvělá metadata. Problematika metadat částečně vychází z módy, ale je pravdou, že v řadě případů, jako jsou například popisky obrázků, jsou velmi důležitá a to nejen pro vyhledávače, ale také pro nevidomé či slabozraké čtenáře. Velký význam z hlediska SEO má také titulek stránky nebo informace o datu vytvoření či autorovi.
10. Redigujte, redigujte, redigujte. Mimořádně důležitá je redakce textů, ať již jde o opravy stylistické či gramatické. Web je vizitkou žáka a řada lidí je na chyby velmi citlivá. Veďte je k tomu, aby po sobě text několikrát přečetli nebo si zajistili kontrolu externí (například vzájemná kontrola textu se spolužákem). Špatnou korekturou lze významným způsobem poškodit i jinak velice dobrý text.

Z pohledu psaní pro web je důležitých ještě několik drobností. Je vhodné dbát na to, aby byly voleny rozumným způsobem vypadající a rozšířené fonty. Web by měl být v prvé řadě dobře čitelný, nehrát všemi barvami a druhy písma. Z nich je dobré použít jeden či maximálně dva. Je dobré vkládat odkazy na další články či zdroje informací, ale zásadně se vyhnout tomu, aby se skrývaly pod slovy zde, tady, atp. Užitečné také je umísťovat na web vhodnou infografiku – od obrázků přes grafy, diagramy až třeba po myšlenkovou mapu a to tak, aby nebyl nikde na webu příliš dlouhý blok textu.

Po tomto úvodu zaměřeném na některé praktické stránky publikování se ještě krátce podíváme na otázky publikační etiky, které by žáci rozhodně neměli minout. Ač se mohou zdát na první pohled často banální a jednoduché, praxe ukazuje, že ne všichni jsou s nimi srozuměni a dobře je chápou.

Informační etika

O informační etice se žáci jistě dozvědí nemálo v jazyce českém, ale přesto je rozhodně užitečné si představit alespoň základní oblasti, o kterých je možné se zmínit. První oblast se týká plagiátorství a citací. Zde je nutné žákům objasnit, co je ochrana duševního vlastnictví. To, že si anglický text nechají strojově přeložit a drobně jej stylisticky upraví, z nich neudělá autory. Je třeba je vést k tomu, aby vhodně citovali, když přejímají nějakou myšlenku, ale také, aby nevytvářeli zbytečné citace čistě pro efekt či dojem odbornosti.

Důležité je, aby byl kladen důraz na pravdivost a důvěryhodnost jimi publikovaných informací, aby byli schopni zprávy ověřovat a kontrolovat. Každá informace by měla obsahovat údaj, jakým způsobem se k ní žák dostal. Je důležité, aby informace byly poskytovány jako pravdivé, a je-li to možné, tak otevřeným způsobem. Zde je možné se zmínit například také o různých open sorce projektech.

Jistě není možné zapomínat ani na snahu o přátelské chování ke čtenářům – obrázky by měly mít popisky, text odpovídat nadpisu a neměla by být nějak progresivně vidět snaha o SEO, jako jsou dlouhé titulky, stále se opakující klíčová slova bez obsahového významu nebo neviditelný text. Žáci by si měli být vědomi své etické, společenské i právní zodpovědnosti za publikovaný obsah a také toho, že bude možné je jako autory v budoucnu snadno dohledat.

Možné je samozřejmě mluvit také o řadě dalších subtémat, jako je ochrana autorských práv u obrázků, krádeže obsahu a mnohá další. Téma informační etiky je poměrně obsáhlé a je jen na vhodném zvážení pedagoga, co vše do něj vloží. 

Příklady publikačních platforem

Již na první pohled je zřejmé, že není v možnostech tohoto článku, ale ani gymnaziálního vzdělávání představit žákům všechny nástroje, které slouží pro publikování. Mohli bychom zde hovořit o Twitteru či Facebooku, které jsou ale více sociálními sítěmi nežli publikační platformou. Také bychom mohli procházet jednotlivé služby z hlediska druhu publikovaného obsahu. My se v následující části omezíme na nástroje, které slouží k publikování běžně vypadajícího článku – tedy textu, který obsahuje video či obrázek. Výběr je spíše panoramatický a snaží se ukázat, co je na kterém modelu zajímavého či přínosného pro žáky. 

Blogger

Zřejmě nejjednodušším a nejrobustnějším nástrojem pro publikování je služba společnosti Google Blogger (http://www.blogger.com/). Na jeden účet je možné provozovat větší množství samostatných blogů. Těm je možné přiřadit různé šablony nebo měnit rozložení prvků na stránce s tím, že je podporována řada gadgetů. Jediným povinným prvkem je záhlaví s vyhledávačem. Aplikace je zdarma a plně lokalizována. Na jednom blogu může spolupracovat velké množství uživatelů. Do jednotlivých příspěvků je možné vkládat videa či fotografie.

Jedná se o poměrně populární nástroj také pro čínské disidenty, mimo jiné proto, že přenos dat je šifrovaný a je možné celý web jednoduše zálohovat. K dispozici jsou také přímo integrované statistiky návštěv, takže je možné jednoduše sledovat, kolik má web návštěvníků nebo o který obsah se nejvíce zajímají. Příjemný je také nástroj na moderování diskusí pod články. 

Ač se může zdát, že klasické blogování je již za svým pomyslným vrcholem, Blogger je stále populární služba, kterou používají i zpravodajské servery jako například Česká škola (http://www.ceskaskola.cz/), ale i mnohé další. Pokud mají žáci v plánu projekt zpravodajského charakteru nebo nějaký blog či emag, je Blogger rozhodně velmi robustním a rychlým řešením s vysokou spolehlivostí. 

Posterous

Pro publikování kratších textů se velice dobře hodí moderní nástroj Posterous (https://posterous.com/). Pomocí něj je možné nejen publikovat texty, ale také sdílet obrázky, video či hudbu. Příjemné je, že služba má přímo zabudovaný balíček Google Analytics, takže je možné jednoduše analyzovat návštěvnost dílčích projektů.

K dispozici je integrovaný zkracovač adres nebo velice dobrý přístup přes mobilní telefon. Tam, kde je Blogger příliš robustní a těžkopádný, může Posterous zaujmout rychlostí, jednoduchostí a určitou vzdušností. K dispozici je také relativně velké množství vzhledů, možnost provozu na vlastní doméně nebo intenzivní provázanost se sociálními sítěmi, což může řada žáků jistě ocenit. 

WordPress

Světově nejrozšířenější publikační systém je zřejmě WordPress (http://wordpress.org/), na kterém jsou postaveny servery, které představují přibližně 14 % světového provozu na internetu. Nejedná se o webovou službu, ale o systém, který je možné nainstalovat na webový server a až na něm publikovat. Je lokalizovaný do češtiny, nabízí přehledné ovládání a je k němu k dispozici velké množství šablon či doplňků.

Výhodou je, že v nové verzi umí pod sebou provozovat více webů, takže po instalaci na školní server je možné jej používat při výuce poměrně jednoduše. Je vhodný zvláště tam, kde chcete žákům ukázat, jakým způsobem se pracuje s reálnými redakčními systémy v běžné komerční praxi. Pokud navíc někdy v budoucnu budou chtít nějaký profesionální web používat, s velkou pravděpodobností sáhnou právě po WordPress. 

Weespr

Poněkud jinak orientovanou službou je Weespr (http://www.weespr.com/), umožňující publikaci elektronických magazínů, které je pak možné si stránku po stránce prohlížet. Není tedy tvořen blog a jednotlivé spoty, ale vycházejí celá čísla časopisů. Základní služby jsou nabízeny zdarma a stačí se jen přihlásit.

Pak se již objevíte v jednoduchém editačním prostředí, které výrazně připomíná MS Publisher. V levém menu je možné nastavovat design jednotlivých stránek – od rozložení fotografií přes možné vzhledy magazínu až po ruční nastavení vzhledu. Služba nabízí velice jednoduché propojení s webovými alby (Picasa, Facebook, Flick, ale také třeba zmíněný Posterous) a jednotlivé obrázky je pak možné do časopisu nahrávat metodou táhni a pusť.

Nakonec je možné magazín publikovat. Prohlížeč je velice solidní, dle mého soudu kvalitnější nežli z placeného Floowie. Příjemné také je, že aplikace umožňuje spolupráci více uživatelů na jednom projektu. 

Webnode

O Webonode (http://www.webnode.cz/) jsme se již poměrně obsáhle zmiňovali na RVP.cz. Zde proto jen naznačíme, ke kterým publikačním účelům se hodí. Předně je výhodné jej použít tam, kde část informací má trvalý charakter a část představuje zpravodajský či blogovací systém. Výhodou je, že jsou zde integrované platební kanály nebo eshopový systém, což se může někdy hodit.

Připraveno je poměrně velké množství vzhledů, šablon a doplňků, které umožňují významně rozšířit možnosti statické stránky. Osobně mi jako nevýhoda přijde nevelká rychlost načítání stránek a ne zcela dobře zvládnuté statistiky návštěvnosti, které za Google Analytics poněkud zaostávají. 

Závěrem

Nabídka publikačních nástrojů je samozřejmě podstatně širší. Řeč nebyla o českých službách, jako jsou Blog.cz, eStranky či Bloguje, které lze k publikacím poměrně dobře použít také, stejně tak jako o řadě služeb zahraničních. Cílem bylo ale spíše ukázat pestrost možností v publikování, nežli jen uvést prostý výčet aplikací.

Do daného tématu je samozřejmě možné zařadit řadu dalších témat, jako jsou základy SEO, otázka typografických pravidel, úvod do HTML, který se bude jistě dříve či později publikujícímu žákovi hodit, nebo otázky propagace webu či třeba jen zpracování videa na YouTube. Přesto věříme, že tento krátký úvod může být základním přehledem toho, čemu se v oblasti publikování na internetu ve škole věnovat.