Odborný článek
Článek popisující základní myšlenky publikace portálu Edutopia dávající konkrétní návrhy na smysluplnou integraci technologií do výuky.
Edutopia je portál nadace The George Lucas Educational Foundation, jež patří známému filmovému magnátovi George Lucasovi, který se proslavil a zbohatl díky Hvězdným válkám a Indiana Jonesovi. Patří ke známým propagátorům moderních metod zavádění vzdělávacích technologií do praxe. Doslova uvádí, že jejich vizí je „nový svět vzdělávání, kde děti i rodiče, učitelé i ředitelé, politici i občané – všichni mají zájem měnit školství k lepšímu“.
Edutopia nabízí prostředí, kde lze najít nástroje pomáhající tuto vizi naplnit. Jsou zde teoretické materiály zdůvodňující moderní výukové postupy, výukové materiály, archiv videí, diskuze na různá aktuální témata, blogy zajímavých osobností - zkrátka, nebýt značné podpory technologií, byl by v mnohém podobný našemu portálu RVP. K nejdůležitějším činnostem Edutopie asi patří mapování příkladů dobré praxe, které šíří formou případových studií, článků a videí (viz např. Technologiemi posílená individualizace výuky).
Při příležitosti zahájení nového školního roku vydala Edutopia aktualizovanou verzi příručky Back-to-School Guide, která by měla učitelům pomoci v maximální míře využít potenciálu vzdělávacích technologií pro plnění výukových cílů napříč předměty, především v rámci informační a mediální výchovy. Podívejme se alespoň na nejzajímavější pasáže popisující odkazy na nástroje ve výuce využitelné. Většina z předpokládaných online výukových aktivit již počítá s vybavením žáků 1:1 nebo se skupinovou prací, při níž je k dispozici počítač.
Začátek školního roku je období, kdy je třeba nasadit výukově poněkud méně razantní aktivity, třeba takové, jež vedou k vzájemnému poznávání a utužení třídního kolektivu. Využít by se daly třeba následující nástroje.
Wallwisher – jednoduchá nástěnka, na níž může kdokoli cokoli připsat. Dejme tomu, že budete chtít zjistit, co kdo o prázdninách četl, co by se chtěl letos naučit, kam by příště chtěl jet na výlet apod. Stačí vytvořit novou nástěnku a předat žákům URL (adresu). Ti pak mohou připsat, co chtějí, mohou pracovat zároveň, vidí celý obsah stále před sebou, a mohou se k němu později kdykoli vrátit. Prostor dostane i ten, kdo by se ve třídě normálně třeba ani nedostal ke slovu.
Answergarden – podobný ale ještě jednodušší nástroj nevyžadující ani registraci. Stačí vložit otázku a je to. Vytvoří se formulářová stránka s vlastním URL, kam lze vkládat 20 znaků dlouhé odpovědi. Každý, kdo zná URL, tak může na danou otázku okamžitě reagovat. Celou věc lze integrovat do webu školy, blogu i do většiny známých sociálních sítí.
Marshmallowchallenge – aktivita známého experta na řízení a inovace Toma Wujice, která slouží k nácviku týmové práce. Je možno ji velmi snadno a levně realizovat se špagetami, lepicí páskou, drátem a kouskem cukroví připomínajícího žužu (marshmallow). Týmy dostanou vymezený čas a soutěží ve stavbě konstrukce, jež nese na vrcholu cukroví. Nejvyšší vyhrává. Je to docela legrace. Jak ale můžete zjistit na záznamu z konference TED (s českými titulky), Tom Wujic na datech získaných opakováním tohoto experimentu s mnoha různými skupinami lidí postavil velmi zajímavý výzkum.
Mnoho dnešních dětí ve svém volném čase fotografuje, vyrábí video, publikuje na sociálních sítích, posílá si textovky apod. Učitel by měl mít přehled, co kdo umí. Může se mu to hodit, bude-li potřebovat třeba s něčím pomoci. Přehled si může udělat pomocí průzkumu, v němž se svých žáků zeptá, zda mají zkušenosti s různými typickými činnostmi na počítači – poč. grafikou, digitální fotografií, tvorbou animací, podcastingem, editací videa, blogováním apod. Online dotazník je možno vytvořit pomocí těchto nástrojů.
Poll Everywhere – umožňuje zadat dotazník zdarma 30 respondentům. Odpovědět lze kromě webu též Twitterem či pomocí SMS (i od nás).
Polldaddy – umožňuje zadat dotazník zdarma 100 respondentům měsíčně. Dotazník lze integrovat do webu a odpovídat třeba prostřednictvím mobilu připojeného do internetu.
Surveymonkey – umožňuje každý vytvořený dotazník zadat zdarma 100 respondentům. Odpovídat lze kromě webu též mailem.
Kromě těchto specializovaných služeb lze samozřejmě dotazník vytvořit pomocí Google Docs, což je věc i u nás již dost známá. Většina dotazovacích systémů umí také hlasování, na které lze ovšem použít též specializovanou službu Doodle (např. výběr termínu pro schůzku apod.)
Zkoumání názorů různých respondentů (vrstevníků, rodičů ad.) je oblíbenou aktivitou mnoha různých projektů (např. eTwinningových). To znamená, že nástroje umožňující takový dotazník snadno a rychle vyrobit, předat respondentům a zpracovat najdou uplatnění i v našich školách.
Je celá řada možností, jak děti zapojit do aktivit, které sice nemají na první pohled s vlastní výukou mnoho společného, ale jsou výchovně důležité a dávají pocit smysluplné práce. Jsou to různé humanitární a dobročinné záležitosti, jako třeba Edutopií zmiňované Pennies for Peace nebo systém mikropůjček Kiva doporučovaný Alanem Novemberem (viz Škola jako digitální vzdělávací farma).
Spousty věcí lze dělat též lokálně. Pomáhat lidem, pěstovat rostliny, chovat zvířata, budovat a zvelebovat okolí. Vše je pochopitelně třeba dokumentovat a prostřednictvím internetu zveřejňovat. Jako inspirace může posloužit třeba americký portál Lift, jež má jako podtitul „otevřeme cestu na pomoc orientovanému vzdělávání“.
Je celá řada projektů, v nichž mohou žáci pomáhat s realizací skutečných vědeckých aktivit. Typickým příkladem je i u nás známý projekt Globe, který shromažďuje meteorologické údaje ze škol po celém světě a slouží vědcům jako seriózní zdroj doplňkových informací. Čas od času se objevují i jednodušší možnosti, jak skutečným vědcům pomáhat se sběrem dat – třeba při zkoumání životního prostředí, nerostů, rostlin, živočichů apod. Kuchařka Edutopie uvádí jako příklad několik projektů sbírajících data o ptactvu. Pro nás zajímavý by mohl být Bird Sleuth (Ptačí detektiv), který dětem pomáhá vybrat vhodnou vědeckou metodu zkoumání ptactva.
Existuje celá kategorie projektů, v nichž naopak vědci nebo jiní experti pomáhají žákům řešit problémy. Příslušná kategorie v taxonomii internetových výukových projektů se nazývá Vzdálený rádce. V některých zemích již došli k poznání, že je poměrně důležité, aby žáci měli možnost kontaktu se skutečnou praxí. Cílem není jen je něco naučit, ale též přesvědčit, že činnost školní má skutečný smysl. Pokud se to podaří, pak se nikdo neptá: „A proč se mám zrovna tohle učit?“
Průzkum ukázal, že ve Spojených Státech průměrný učitel utratí $500 každý rok za různé věci, které potřebuje do výuky. Edutopia se snaží ukázat cesty, které umožňují najít způsob, jak potřebné věci sehnat jinak. V USA existují projekty jako DonorsChoose.org nebo Adopt-A-Classroom, které pomáhají najít sponzora. Stačí vložit požadavek a zdůvodnit ho. Vhodný dárce se pak může sám přihlásit a věc škole koupit. Je pochopitelně zvykem pak vyjádřit svou vděčnost.
Jinou možností je získávat různé již nepotřebné materiály od místních firem – třeba zbytky papíru či kovů použitelné ve výtvarné výchově, vyřazované starší počítače či jiné technologie typicky od místní banky atd. Každý učitel by si měl udržovat přehled toho, jaké možnosti mu okolí jeho školy v tomto směru poskytuje. Díky internetu je pak snadno možno hledání sponzorů výrazně rozšířit a zdokonalit.
Vizualizace dat má velkou budoucnost. Učitelský spomocník o ní informoval již několikrát. Nejdokonalejší přehled zpracovala Andrea Patáková v článku Vizualizace dat jako výukový prostředek budoucnosti. Edutopia se pokouší téma pojmout ještě o něco komplexněji a zabývá se obecně zobrazováním informací (infographics). Zmiňuje takové nástroje, jako Wordle (z vloženého textu vytváří diagramy založené na shlucích slov vyjadřujících jejich strukturu a význam), Tagxedo (podobný nástroj s většími možnostmi ovládání) či Simple Diagrams (nástroj na snadné a rychlé kreslení diagramů a schémat).
Je důležité žáky připravovat na budoucnost, v níž většina z nich bude na úkolech spolupracovat v týmu vzájemně propojeném internetem. Naši čtenářů již určitě znají možnosti, které přináší rodina aplikací Google Docs. Edutopia u tohoto tématu zmiňuje ještě Sync.in, což je velmi jednoduchý nástroj na společnou tvorbu nevyžadující registraci. Pro předávání souborů pak navrhuje použít Drop.io či Dropbox. Všechny tyto služby a ještě mnoho dalších najdete pochopitelně v Odkazníku.
Facebook či Twitter jsou mezi teenagery stále populárnější. Je velmi pravděpodobné, že zjevný odpor, který vůči těmto sociálním sítím projevují některé školy i rodiče, zájem dětí jen zvětšuje. Správná cesta vede přes integraci těchto nástrojů do výuky. Každý se hodí trochu k jiným účelům. Facebook nebo možná ještě lépe jiný běžný veřejný blog (např. Blogger) jako představení výukových výsledků veřejnosti (a rodičům), mikroblogovací systém jako Twitter či Edmodo pak poslouží jako tzv. zpětný kanál k výměně aktuálních nápadů a postřehů účastníků výukového procesu nezávisle na tom, kde se právě nacházejí (viz Donedávna nemyslitelné je dnes běžné!).
Umět prezentovat (prodat) výsledky své práce je mimořádně důležitou kompetencí pro život v 21. století. Konkurence na trhu práce se zvyšuje a uplatní se jen ten, kdo nejen umí, ale též o tom dokáže přesvědčit. Proto je třeba tyto dovednosti trénovat již ve škole. Množství online nástrojů, které mohou pomoci vytvořit zajímavou prezentaci, je obrovské. V Odkazníku je najdete v kategorii Služby, Web 2.0.
Kuchařka Edutopie doporučuje Glogster EDU, což je nástroj pro společnou tvorbu flashových nástěnek obsahujících nejen texty a obrázky, ale též libovolná multimedia. LiveBinders pro výrobu dokumentů spojujících libovolné digitální online materiály za účelem výuky. Prezi pro tvorbu online prezentací, což je mimochodem nástroj stále častěji využívaný i profesionály. Dovoluje spouštět velice elegantní na zvětšování objektů založenou prezentaci (na první pohled odlišnou od PowerPointu) v plné kvalitě z libovolného počítače odkudkoli.
Jinou velmi zajímavou doporučovanou aplikací je Museum Box. Umožňuje vytvořit si virtuální krabici a vkládat do ní vhodné artefakty či argumenty na podporu určitého tvrzení nebo zdůvodňující nějaký (např. historický) fakt. Myšlenka je založena na příběhu amerického abolicionisty Thomase Clarksona, který během své politické kampaně za zrušení otroctví sebou vozil bednu obsahující různé důkazy přesvědčující, že černoši jsou také lidi.
Současný učitel není na sebezdokonalování sám a zdaleka není odkázán jen na získávání nových poznatků tradičním způsobem z knih a časopisů nebo od kolegů, s nimiž se osobně setká. Na síti je celá řada vhodných míst, kde lze potkat jiné učitele. U nás je to určitě především vzdělávací portál RVP.cz. V USA je možností nesrovnatelně více. Tradiční a velmi úspěšné je 2D virtuální prostředí pro učitele TappedIn, moderní sociální síť Classroom 2.0 (využívající velmi populární Ning) nebo Teachers Teaching Teachers. Existuje nepřeberné množství fór (např. The Edutopia community) a tematicky zaměřených chatů, které jsou stále více orientovány na Twitter (Edchat). V této souvislosti bych vás rád odkázal na příspěvek Jak pomoci novým uživatelům Twitteru v inspirativním blogu Pavlíny Hublové Pepoušův nápadník.
Orientace v nepřeberném množství pomocných nástrojů není snadná. Snad má smysl takovéto přehledy čas od času dělat. Ve skutečnosti ale není důležitý nástroj, nýbrž obsah výukové činnosti. Úspěch se dostaví jen tehdy, dojde-li k propojení technologií s pedagogikou i odborností učitele. Přejme si, aby výsledkem bylo plošné zvyšování informační gramotnosti našich žáků!
zdroj:
Back-to-School Guide: Jump Start Learning with New Media, Edutopia, June, 2010
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.