Odborný článek
Doporučení formulovaná kanadskou komunitou moderních učitelů Committed Sardine s cílem zkvalitnit výuku a přizpůsobit ji současnosti.
The Committed Sardine (Angažovaná sardinka) je komunita lidí sdružených kolem mezinárodní skupiny expertů zabývajících se transformací školství v duchu 21. století. Hlavní centrum mají v kanadské Bristské Kolumbii omývané Pacifikem. Právě tato skutečnost je nejspíše důvodem, proč si pro své sdružení zvolili pro nás tak neobvyklý název. Jedná se o analogii ze života v moři. Taková velryba, chce-li změnit směr pohybu, trvá jí to i několik minut. Možná proto se v Britské Kolumbii vžilo přirovnání školství k velrybě. Hejno sardinek se však chová docela jinak. Většinou všechny plavou stejným směrem. Stane-li se, že několik jedinců změní směr, dostanou se do konfliktu s ostatními. Stačí ale, aby změnu směru uskutečnilo takových 10-15% sardinek, a přidá se k nim celé hejno. Ke změně směru pohybu přitom dochází neobyčejně rychle, a to i přesto, že celkové množství sardinek v hejnu je tak velké, že hmotností překonávají velrybu. Angažované sardinky jsou tedy jedinci snažící se o změnu směru vývoje školství. Je jich zatím přes 10 tisíc. Přidat se můžete i vy (zde).
The Committed SardineČinnost společnosti se zaměřuje na zpracování důležitých informací (sardine blog), publikování knih (book store) a poskytování služeb školám a školským institucím. Nabízejí různě zaměřené přednášky svých expertů (infoSavvy presenters) a další služby spojené se změnou nasměrování škol přímo na místě. Realizují též projekt s názvem 21st Century Fluency Project (Schopnosti pro 21. století), který se pokouší co nejpřesněji definovat to, jak by změna výukových postupů měla vypadat.
Dnes si přiblížíme dosud asi nejdůležitější výstup tohoto projektu. Je jím publikace 15 Ways to Become a Smarter Teacher (15 cest jak se stát schopnějším učitelem). Trochu připomínají Deset doporučení pro školu 21.st. podle IDEO. Zde je jejich přehled:
Činnost společnosti se zaměřuje na zpracování důležitých informací (sardine blog), publikování knih (book store) a poskytování služeb školám a školským institucím. Nabízejí různě zaměřené přednášky svých expertů (
Dnes si přiblížíme dosud asi nejdůležitější výstup tohoto projektu. Je jím publikace 15 Ways to Become a Smarter Teacher (15 cest jak se stát schopnějším učitelem). Trochu připomínají Deset doporučení pro školu 21.st. podle IDEO. Zde je jejich přehled:
1. Pochop, že jde o ně, ne o tebe!
Učitelé často chápou sami sebe jako odborníky, jejichž úlohou je předat své znalosti žákům. To se ale často nedaří. Mnohem vhodnější je povzbuzovat žáky k samostatnému uvažování a vlastní iniciativě. Pěkně to vystihuje ono známé heslo: „Nekaž ze stupínku, raději dělej průvodce na cestě za poznáním“. Jiné podobné přirovnání říká, že „je třeba se přemístit z místa řidiče autobusu jedoucího za poznáním na místo spolucestujícího“. V zásadách IDEO se výstižně ono povzbuzování namísto donucování popisuje jako „táhněte, netlačte!“. Je důležité si uvědomit, že nucení ve skutečnosti vytváří u žáků závislost na učiteli. Jen on je tím, kdo ví, jak úspěšně projít testem. Naším hlavním cílem ale je vychovat jedince schopné samostatného rozhodování a řešení problémů.
2. Poznávej své žáky!
Znát svůj aprobační obor nestačí. Výzkumy naznačují, že jednou z důležitých podmínek úspěchu je hluboká znalost nadání žáků, jejich zájmů, předchozích zkušeností a tužeb. Zdá se to být docela snadno pochopitelné – „nevíš-li, kde jsi, nemůžeš správně zvolit cestu a nikdy nedojdeš k cíli“. Přesto mnoho učitelů zapomíná zjišťovat, kde se jejich žáci nacházejí. Ověřování faktických znalostí rozhodně nestačí. Je třeba přemýšlet v „budoucím čase“ – mít představu o tom, kde žáci jsou, kam mají dojít a jak velký je mezi oběma stavy rozdíl.
3. Vytvoř bezpečné prostředí!
Učení je nutně doprovázeno experimentálním ověřováním vlastních nápadů. To může někdy být spojeno s nepříjemnostmi či dokonce přímo s rizikem. Učitel se proto musí snažit vytvořit prostředí, v němž je možno bezpečně takové experimenty realizovat. Nejedná se ale jen o prostředí online (bezpečný internet, o němž se tak často mluví), jde též o reálný pobyt ve třídě, kde by se děti měly cítit dobře. Hlavním požadavkem je absolutní důvěra k učiteli.
4. Projevuj nadšení a odhodlání!
Výzkum i praxe ukazují, že rozdíl mezi dobrým a vynikajícím učitelem není v odborných znalostech, ale v zájmu a chuti, s níž učí. Jeho odhodlání pomáhat žákům dosáhnout výukových cílů musí být nakažlivé. Je-li takové nadšení přirozené (nepředstírané), žáci mu většinou propadnou a sami mají chuť do práce. Je velmi důležité si uvědomit, jakou zodpovědnost na sebe učitel bere. Žáci velmi snadno vycítí, zda je učitelovo nadšení opravdové či ne. Zklame-li je, ztratí jejich zájem navždy.
5. Ukazuj žákům, jak moc je poznávání důležité!
Existují 4 fáze poznávání. 1. nevím, že nevím; 2. vím, že nevím; 3. vím, že vím; 4. nevím, že vím. Poznávání ve skutečnosti nikdy nekončí, musí probíhat celý život. Úkolem učitele je ukázat žákům, že se může odehrávat kdykoli a kdekoli. Přesvědčit je, že i oni mohou dospět k vyšším stupňům poznání. Musí ale vědět proč. Je důležité dávat veškeré výukové aktivity do souvislosti se skutečným životem.
6. Buď vždy srozumitelný, i když se jedná o složitý problém!
Zásadní schopností učitele je to, že libovolně složitou látku dokáže žákům předložit formou, které rozumějí. Základem výukového procesu je komunikace.
7. Nemusíš být dokonalý, ale důvěryhodný!
Někteří učitelé chápou projev citu nebo jakoukoli neznalost jako svou slabost. Právě tito bývají nejhoršími učiteli. Říci „nevím“ není přece žádná ostuda. Je to způsob, jak si zachovat důvěru žáků a jak jim ukázat, že i vy se stále musíte něco učit.
8. Uč srdcem!
Učit se nemá jen hlavou – nestačí používat naučené formulace a hotové výukové materiály. Skvělý učitel používá celou svou osobnost – učí duší! Dělat přitom chyby je normální. Nemá smysl se obviňovat, když se něco na poprvé nepovede. Je důležité se snažit z chyb poučit a stále se zlepšovat.
9. Důležité věci opakuj!
Pochopení většiny zákonitostí vyžaduje opakování. Výzkumy naznačují, že k úplnému pochopení je třeba alespoň 10 až 20 opakovacích cyklů v delším časovém horizontu. Přitom se ale žák nesmí nudit. Je proto třeba látku předkládat pokaždé trochu jinak a v různých souvislostech.
10. Dávej vhodné otázky!
Správný učitel ví, že poznání neznámého začíná vždy položením otázky. Nesmí to ale být otázka, na niž je možno odpovědět bezmyšlenkovitě opakováním faktu nebo výběrem dané možnosti – typicky ano/ne. Měly by to být otázky podněcující k hlubšímu zamyšlení, třeba „Jak to funguje?“, „Co to znamená?“, „Proč?“ apod. Někdy je vhodné převezme-li učitel roli „ďáblova advokáta“ a ptá se: „Co by se stalo, kdybychom to udělali jinak, než navrhujete?“
11. Nesnaž se jen předávat informace!
Školní úspěch založený na memorování fakt nemá pro praktický život žádný smysl. V době všudypřítomných informací se nikdo s pouhou znalostí fakt neuplatní. Důležité je umět je analyzovat a funkčním způsobem aplikovat. Vynikajícího učitele proto nezajímají ani tak odpovědi, jako myšlenkový proces v pozadí probíhající. Nejde o dosažení konkrétních znalostí, cílem je proces poznávání.
12. Nemluv tolik a poslouchej!
Vše, co jako učitelé děláme, je důležité. Naši žáci nás neustále pozorují. Jednou z cest, jak jim dát najevo, že nás zajímají, je vnímat je. Výukový proces není monolog, ale dialog. Není vůbec dobré, položíte-li otázku, začít ji hned nějak komentovat. Klidně čekejte 10 i více vteřin. Nikdy nevíte, zda během nastalého ticha neprobíhají důležité myšlenkové procesy.
13. Nech žáky se učit navzájem!
Škola není jediným místem, kde se učení odehrává, a učitel není jediným zdrojem informací. Významným zdrojem poznání je kontakt se spolužáky. Vzájemná spolupráce na realizaci výukových aktivit je stále častěji používanou výukovou metodou. Výzkum potvrdil, že ideální formou je vytvořit malé skupiny žáků pracujících na společném zadání (např. práce Sugata Mitry viz Levné počítače 1:1 stále centrem zájmu). Co se sami naučí, mohou posléze předat ostatním spolužákům.
14. Nepřistupuj ke každému stejně!
Dobrý učitel si je vědom toho, že každý žák má jiné výchozí podmínky a jiné schopnosti vzdělávat se. Měl by proto přistupovat ke každému odlišně. Projektové metody práce a technologie tuto tzv. „individualizaci“ výukového procesu podporují (viz Technologiemi posílená individualizace výuky, Doporučení evropského ICT clusteru).
15. Nikdy nepřestávej vychovávat!
Má-li být výchovná činnost úspěšná, musí vztah mezi učitelem a žákem jít nad rámec pouhé výuky. To jinými slovy znamená, že nekončí s koncem pracovní doby a že se neomezuje jen na školní budovu. Důležitou vlastností každého učitele je to, že musí milovat své povolání. Pokud to pro vás neplatí, možná jste zvolili špatně!
Učitelské povolání bylo vždy a je stále nikdy nekončícím posláním. Dnešní možnosti soustavného spojení každého s každým však dávají této skutečnosti docela nový rozměr (viz Konektivismus – teorie vzdělávání v prostředí sociálních sítí). Současný vývoj světa si žádá změny vzdělávacích postupů. Učitelské povolání nebude stejné, jako bývalo kdysi. Digitální generace vyžaduje jiný přístup. Každá zásadní transformace začíná u jednotlivců snažících se proti proudu měnit směr. Ta současná začíná teď, tady a právě u vás!
zdroj:
15 Ways to Become a Smarter Teacher, The Committed Sardine, June, 2010
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.