Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Využití bazální stimulace ve vyučovacím procesu
5,0 (2 hodnocení)
Základní seznámení s konceptem bazální stimulace.
„Bazální stimulace je koncept, který podporuje v nejzákladnější (bazální) rovině lidskévnímání a komunikaci“[1]
Je určen pro všechny, kteří jsou dlouhodobě či krátkodobě omezeni ve vnímání, pohybu nebo komunikaci, tedy i pro žáky se smyslovým, tělesným, kombinovaným a mentálním postižením.
Cílem BS je podpora rozvoje fyzické soběstačnosti, hybnosti, začlenění do společnosti, zlepšení funkce organismu, vnímání v prostoru a čase, uvědomění si vlastní identity atd.
Prezidentka Mezinárodní organizace Bazální stimulace PhDr. Karolína Friedlová definuje cíle bazální stimulace takto:
1) Zachovat život a zajistit vývoj. 2) Umožnit klientovi pocítit vlastní život. 3) Poskytnout klientovi pocit jistoty a důvěry. 4) Rozvíjet vlastní rytmus klienta. 5) Umožnit klientovi poznat okolní svět. 6) Pomoci klientovi navázat vztah. 7) Umožnit klientovi zažít smysl a význam věcí či konaných činností. 8) Pomoci klientovi uspořádat jeho život. 9) Poskytnout klientovi autonomii a zodpovědnost za svůj život.[2]
Základními prvky BS jsou pohyb, komunikace a vnímání.
Důraz je kladen na procítění těla, protože většina lidí s fyzickým či mentálním znevýhodněním vnímá svět výhradně prostřednictvím vlastního těla.
Možnosti komunikace tedy nespočívají pouze v řeči či písmu, ale i v rovině ostatních možností – tj. komunikaci vestibulární, vibrační, somatické (základních) a optické, auditivní, taktilně-haptické a orální (nástavbových).
Škála využití BS je široká – hospicová péče, domovy pro seniory, ústavy sociální péče, nemocnice (JIP, LDN, neonatologie) atd., ale též školy, zejména školy speciální.
Bazální stimulace se nedá používat jako přesně ohraničená metoda výuky, ale prostupuje celý vyučovací proces, vlastně ji částečně používají všichni pedagogičtí pracovníci ve snaze vytvořit žákovi co nejpříznivější prostředí – se žákem hovoříme v přirozené tónině, a to jasně a srozumitelně, nesnažíme se o komunikaci s více osobami najednou, snažíme se žákovi vysvětlit, co budeme dělat, ritualizací jednotlivých činností se snažíme zabránit neočekávaným a nepředpokládaným zvratům, snažíme se redukovat okolní rušivé zvuky, používáme vhodné a individuálně strukturované podněty atd.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Mgr. Lenka Říhová17. 1. 2011
děkuji za osobní slova v závěru článku :-)
o bazální stimulaci lze diskutovat také tady
http://diskuze.rvp.cz/vie...=157&t=293 (http://diskuze.rvp.cz/viewtopic.php?f=157&t=293)
Jednotlivé techniky musejí být prováděny přesně, proto je mohou používat pouze absolventi certifikovaných kurzů BS.
Desatero BS dle PhDr. Friedlové
1) Přivítejte se a rozlučte s klientem pokud možno vždy stejnými slovy. 2) Při oslovení se ho vždy dotkněte na stejném místě (iniciální dotek). 3) Hovořte zřetelně, jasně a nepříliš rychle. 4) Nezvyšujte hlas, mluvte přirozeným tónem. 5) Dbejte, aby tón vašeho hlasu, vaše mimika a gestikulace odpovídala významu vašich slov. 6) Při rozhovoru s klientem používejte takovou formu komunikace, na kterou byl zvyklý (anamnéza). 7) Nepoužívejte v řeči zdrobněliny. 8) Nehovořte s více osobami najednou. 9) Při komunikaci s klientem se pokuste redukovat rušivý zvuk okolního prostředí. 10) Umožněte klientovi reagovat na vaše slova.[3]
Využití BS ve vyučovacím procesu
ZŠ, MŠ a PrŠ Trhové Sviny byla zařazena do sítě škol MŠMT dne 16. 5. 1996. Ve školním roce 2010/2011 máme dvě oddělená pracoviště – České Budějovice a Trhové Sviny.
Vzděláváme žáky s kombinovaným postižením, lehkou až hlubokou mentální retardací, hypotonickou i spastickou formou DMO a diagnózou autismus.
Součásti školy:
1. Základní škola praktická 2. Základní škola speciální 3. Mateřská škola speciální 4. Praktická škola jednoletá
Jednotlivé prvky BS zařazujeme nejen do samotného vyučovacího procesu, ale již od vstupu žáka do třídy. Samozřejmostí je dodržování „Desatera“.
V mé třídě je 6 žáků se střední až hlubokou mentální retardací. Spolu s asistentkou vyučujeme žáky ve věkovém rozmezí 11–23 let. Všichni žáci této třídy jsou chodící.
V samotném vyučovacím procesu volíme nejčastěji: iniciální dotek, polohování (mumie, hnízdo, mikropolohování), MSD (masáž stimulující dýchání), kontaktní dýchání, vestibulární stimulaci, vibrační stimulaci a povzbuzující masáž.
Denní režim – rituálek
a) Iniciální dotek – dotek vždy na stejném místě těla (žáci kladou ruce do mých dlaní). Iniciální dotek je doprovázen verbálně – pozdravíme se, každého žáka přivítám, popřeji mu hezký den atd.
b) Přivítání písničkou „ahoj, ahoj“
c) Uvědomění si vlastní identity – mluvící žáci řeknou své jméno, ostatní jejich jménem oslovím. Ztotožnění se s fotografií.
d) Orientace v čase a prostoru – řekneme si, jaký je den (názor – obrázky), někteří žáci dny v týdnu vyjmenují, ostatní na prstech s dopomocí ukáží. Připomeneme si, že jsme ve škole, žáci ukazují předměty a osoby, které ke škole patří (lavice, tabule, teta Danuška atd.). Při této činnosti procvičujeme i barvy.
e) Hmatová stimulace – dotýkáme se předmětů s různou povrchovou strukturou. Pomůcka: hmatový chodníček.
f) Čichová stimulace – dvě vůně rozlišného charakteru. Žáci je buď verbálně pojmenují, dokonce říkají, kdy je používáme (vanilka – když máma peče), jiní mimikou vyjadřují „ňam“
g) Zraková a sluchová stimulace – písničky „Já jsem malý človíček“ a „Hlava, ramena, kolena, palce“. Žáci se vědomě dotýkají svého těla – nápodobou i verbální podporou „ukaž“.
Rituálek je pravidelný, každodenně se opakující. Trvá zhruba 20–25 minut. Po něm následuje vyučovací blok.
Mé osobní zkušenosti s využitím prvků BS
Iniciální dotek: Nečekané doteky mohou vyvolat u dětí se sníženým stupněm vnímání strach, leknutí a nejistotu. V mé třídě je žákyně, která na začátku školní docházky odmítala jakýkoliv fyzický kontakt s cizí osobou. Nyní mi sama klade ruce do dlaní, protože ví, že se tato činnost pravidelně opakuje. Tato forma komunikace v ní již nevyvolává pocit ohrožení. Zmíněná žákyně nekomunikuje běžným způsobem, ale při iniciálním doteku se mi snaží říct „ahoj“.
Orientace v čase a prostoru: Tato činnost patří u dětí k nejoblíbenějším. Pro mě je kontrolou porozumění řeči, pro žáky je přínosem v překonávání strachu z prostoru a v chuti rozběhnout se po třídě.
Hmatová stimulace: Pokud žáci neberou sami daný předmět do ruky, hladím je povrchem na hřbetu pravé ruky. Když si chystám „kožíšek – lechtá“, již se předem v očekávání smějí. Původně jsem chtěla ke každému dni přiřadit jeden povrch a jednu vůni, ale střídání pěti dnů žákům nevyhovovalo, máme tedy dvě vůně (mýdlo a vanilka) a dva hmatové stimulátory (kožešinu a hrubé dřevo). Záměnu provádím vždy po týdnu. Uvažuji i o zařazení nelibého pachu (např. houby). Cílem by mělo být mimické vyjádření „fuj“.
Optická stimulace –nápodoba: I nemluvící žáci s doprovodným „ukaž“ tuto činnost zvládají.
Polohování: Tuto činnost zařazuji v okamžiku, když jsou žáci unavení, nebo při poslechu relaxační hudby. Vede k výraznému uvolnění, navození pocitu spokojenosti, a to u všech žáků.
Vestibulární stimulace: Provádím s jedním žákem (když ostatní pracují s asistentkou). Částečnou nevýhodou je pro mě značná fyzická náročnost, ale z druhé strany je vlastně odměnou, když se dítě o mě s důvěrou opře celou vahou svého těla.
Také o tom je bazální stimulace. O důvěře, která panuje mezi učitelem a žákem.
O lidství a přání dávat, jenž nosíme v sobě, jinak bychom nemohli naši práci vykonávat. Výsledky, kterých dosahujeme, se nedají změřit grafem ani tabulkami, dokonce ani popsat v krásných známkách na vysvědčení.
Bazální stimulace nepomáhá pouze žákům či klientům zpříjemnit svět. Učí i nás – kým vlastně jsme.
[1] FRIEDLOVÁ, K. Skriptum pro základní kurz Bazální stimulace v ošetřovatelské péči. 1. vydání. Frýdek-Místek, 2005. [2] FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. 1. vydání. Praha, 2007. [3] FRIEDLOVÁ, K. Bazální stimulace. SESTRA. 2000, vol. X, č. 5. s. 6–8. ISSN 12100104.
