Odborný článek
Co vidíme v díře ve zdi?
5,0 (1 hodnocení)
První díl článku popisujícího dílo profesora Sugata Mitry, který dlouhodobě experimentuje se samostatným využitím počítačů dětmi za účelem poznávání. Tento díl se věnuje počáteční fázi výzkumu v podmínkách chudinských čtvrtí v Indii i jinde na světě. Výsledky je možno považovat za značně překvapivé.
Profesor Sugata Mitra je dnes již světoznámý indický expert na edukační technologie. Učitelským spomocníkem byly už dříve zmíněny některé jeho názory či výsledky, přesto však práci tohoto novátora dosud nebyl věnován odpovídající prostor.
Tento článek je přehledem postupů a výsledků práce Mitrova týmu v posledních 11 letech. Je rozdělen do dvou dílů: v prvním je věnována pozornost přirozenému procesu, který je možné pozorovat, jestliže děti dostanou k dispozici počítač, ve druhém je na základě výsledků Mitrou provedených pokusů diskutováno cílené vzdělávání.
„Na Zemi, dokonce i téměř v každém státě, jsou místa, kde z různých důvodů nefungují dobré školy, a kam se proto dobří učitelé příliš nehrnou. Právě tato místa jsou epicentry potíží. Tudíž stojíme před ironickým problémem - dobří učitelé nejdou do míst, kde jsou nejvíce potřební.“ Takto prof. Mitra zahájil svou řeč pro americkou CNN 26. 9. 2010. Mitra zároveň předložil i návrh řešení. Je založeno na více jak desetiletém experimentování.
Experiment Hole-in-the-Wall (1999)
Prvním Mitrovým experimentem byl tzv. Hole-in-the-Wall (díra ve zdi). Byl uskutečněn na předměstí Nového Dilí. Děti zde nechodily do školy, znaly pouze pár slov v angličtině, nikdy neviděly počítač a nevěděly, co je to internet. V jednom slumu nainstalovali výzkumníci počítač do zdi. Bylo to jediné místo, kde si mohli být jisti, že počítač nedozná újmy. Na obrázku 10-ti letý chlapec ukazuje 6-ti leté kamarádce, jak surfovat na internetu.
Ukázka z videa dostupného na cnn.comUkázka z videa dostupného na cnn.com
Protože existovala možnost, že dětem náhodný kolemjdoucí ukázal, jak s počítačem pracovat, pokus byl opakován ve statisticky relevantních oblastech Indie, a pak i v jiných částech světa.
Podmínkou úspěšného průběhu je, že počítač musí být umístěn na bezpečném a přístupném místě, které mají děti spojeno s volným časem a hraním si. Stejného výsledku ve škole nejde dosáhnout, protože děti jsou pod dohledem, očekávají rozvrh a zkoušení.
Je důležité, aby byl monitor na počítači ve zdi dobře viditelný i kolemjdoucím tak, aby práci jednoho dítěte mohli sledovat další. To působí motivačně, což věděl už např. Vygotsky.
Výsledky experimentu byly přeneseny do grafu, který naznačuje lineární růst počítačové gramotnosti zúčastněných dětí. Bylo zjištěno, že děti samy bez přispění učitele za 9 měsíců dosáhly počítačové gramotnosti odpovídající 42 %, což je podle průzkumů počítačová gramotnost běžné pracovnice v kanceláři.
Když Mitra testoval počítačovou gramotnost žáků navštěvujících soukromou školu (děti z bohatých rodin), kde učí kvalifikovaní učitelé, děti dosáhly stejného výsledku (42 %).
| V čem tedy spočívá přínos učitele? Je možné jej nahradit počítačem? |
Děti se samy naučily přibližně 200 anglických slov a dále používat základní funkce MS Windows, surfovat na internetu, malovat, chatovat a posílat emaily, pouštět video a hudbu a samozřejmě najít, stáhnout si a hrát hry.
Jedním z úskalí volného pohybu dětí na internetu je nebezpečí zneužití druhou stranou. Úmyslné zobrazování morálně škodlivého obsahu samotnými dětmi je částečně řešeno dobrou viditelností plochy počítače. Potencionální hříšník by byl brzy odhalen. Jak ale uchránit ty nejmenší před náhodným střetem s nevhodným obsahem či člověkem s nedobrými úmysly? Tato otázka není dosud spolehlivě vyřešena.
Úspěch experimentu Hole-in-the-Wall má mnoho společného s principy, které vyznává i známá autorita edukačních technologií Seymour Papert:
· Samovolná touha poznávat je přirozeností dětí.
· Až škola v dětech tuto touhu dusí.
· Learning by doing, neboli „K získání znalostí je třeba si vyhrnout rukávy, zamazat si ruce a dát se do práce“.
Ve stejném duchu byl i experiment provedený v Kambodži. Na počítači nechal Mitra spuštěnou jednoduchou aritmetickou hru. Ve škole nebo doma by děti o hru pravděpodobně neměly zájem, ale na počítači nechaném k dispozici „na chodníku“, když kolem nebyl žádný dozor, si děti vzájemně dokazovaly, jaké aritmetické operace umějí provádět – učily se.
aaNovější alternativa počítače ve zdi, tzv. kiosek (Mitra and Dangwal, 2010, s. 5)
Sir Artur C. Clarke na základě Mitrových zjištění poznamenal: „Učitelé, kteří mohou být nahrazeni počítačem, by jím nahrazeni být měli.“ „Vzdělávání probíhá jen tehdy, mají-li děti zájem.“
| Budeme toho umět v budoucnu využít? |
Ve skupině učících se dětí narážíme na samostatně se organizující systém (Self Organnising System). Systém, jehož struktura je bez jakýchkoli přímých vlivů z vnějšího prostředí. Tyto systémy se vždy vyznačují vývojem. Funkční charakteristikou je výskyt dovedností, které dříve nebyly pozorovány. Děti se naučí to, co se chtějí naučit (opět viz Papert).
Proti nekontrolované výuce ve smyslu samostatně se organizujících systémů by se dalo namítnout, že není možné dětem nechat volnou ruku, aby se učily jen to, co chtějí. Chybí jim potřebný nadhled, nerozvíjely by se komplexně, což by mohlo negativně působit na jejich budoucí profesní i životní potřeby (srov. podle Warlicka sami přesně nevíme, jaképotřeby to budou).
| Proč naši žáci někdy zájem neprojevují? Měli ho někdy? Jak o něj přišli? |
Odpovědí může být další z myšlenek Seymoura Paperta: Namísto nástroje – prostředníka při cestě za vzděláním – jsme zavedli pro počítače zvláštní předmět a zvláštní hodiny s učitelem informatiky.Tento nástroj potenciálně schopný rozpoutat revoluci ve vzdělávání se tak stal jen dalším z mnoha konzervativních předmětů.
Mitra nebere výuku prostřednictvím počítače připojeného k internetu jako jedinou alternativu. Jasně vymezuje věkové rozmezí, do kdy má tento způsob jako hlavní výuková metoda smysl. V úvahách postupuje dále a kurikulum dělí na:
· oblast, která vyžaduje učitele, který je zběhlý v daném učivu i didaktice;
· oblast, která vyžaduje asistenta, který je o něco znalejší než sami žáci (mediátor);
· oblast, která vyžaduje pouze spolupráci vrstevníků a přístup k internetovým zdrojům.
Závěr
Všechna pozorování jsou precizně doložena v příslušných v článcích. Z nich plynoucí závěr je jednoduchý. Děti jsou samy schopny naučit se používat počítač a internet bez ohledu na své počáteční znalosti nebo na lokalitu, kde vyrůstají.
Globální dopad zavedení počítačových „kiosků“ je v místech s nízkou nebo nulovou vzdělaností dětí ohromný. Prvotní shluky kolem monitoru se postupem času rozptýlí. Ve společnosti dětí se totiž vyvíjí schopnost managementu a administrace kolem dění u počítače. Mitra dokázal, že s užitím jednoho počítače se více než 300 dětí stalo počítačově gramotnými během 3 měsíců.
V oblastech, kde mají obyvatelé to štěstí, že mají školy, je provedený experiment určitě důvodem k zamyšlení nad stylem, jakým jsou děti vyučovány. Jestliže se něco prokazatelně mohou naučit samy, tak proč plýtvat prostředky na přípravu učitelů, jejich platy i další se vzděláváním spojenými výdaji? Všichni si však uvědomujeme, že tento čistě ekonomický pohled nebude úplně správný. Dobrý učitel by ale měl v každém případě přemýšlet o tom, v čem je způsob jeho přístupu k vyučování možno upravit podle Mitrou prokázaných možností a schopností žáků. K čemu dochází, dostanou-li žáci k dispozici počítačové vybavení a jsou navíc též vhodně nasměrování, je popsáno v 2. části článku.
Tento materiál byl připraven z těchto zdrojů:
· Can computers take place of teachers?. CNN, 2010
· Moodle Moot UK 2010 Videos, 2010
· MITRA, S. Minimally Invasive Education : A progress report on the "Hole-in.the-wall" experiments. Educational Technology. 2003, 34, s. 367-371. ISSN 0007-1013.
· PAPERT, S. The Children's Machine : Rethinking School in the Age of the Computer. New York : Basic Books, 1994. ISBN 0-465-01063-6.
· MITRA, S; DANGWAL, R. Limits to self-organising systems of learning - the Kallikuppam experiment. British Journal of Educational Technology. 2010, 41, 5, s. 672-688. ISSN 0007-1013.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.