Zkušenosti z praxí budoucích učitelů ICT

Studijní obory pro učitele s aprobací informatika prošly nejen na naší univerzitě změnou v souvislosti se strukturací studia. Systému praxí se tato inovace dotkla minimálně. Vycházelo se z osvědčeného modelu, který se jen uzpůsobil novým podmínkám. Tento model se dá charakterizovat následujícím diagramem.

Systém praxí

Předměty v „bakalářské" části programů jsou věnovány seznamování se s terénem. Zatímco pedagogické praktikum si studenti zařizují sami a mohou ho absolvovat formou tzv. souvislou (nejčastěji letním táborem) nebo průběžnou, tj. vedením kroužku v průběhu celého školního roku. Druhý předmět pak již absolvují pod vedením pracovníků Centra praktické přípravy. Je koncipován jako exkurze s náslechy do škol, zvláště pak základních a praktických. Student získává základní dovednosti pozorování a reflexe metod ve vyučovacím procesu. Tyto dovednosti se následně rozšiřují a upevňují v rámci úvodu do pedagogické praxe. Předmět je zaměřen na náslechy a obecně psychodidaktickou analýzu sledovaných jevů. Získané poznatky využívají při přípravě a následném rozboru mikrovýstupů a také při průběžné předmětové praxi. Ta je již koncipována jako individuální činnost každého studenta pod vedením učitele. Získané teoretické poznatky může uplatnit v rámci podílu na výuce.

Míra zapojení vychází jak z dovedností studenta, tak z přístupu "cvičného" učitele. Tato část praktické přípravy budoucího učitele má několik zajímavých souvislostí. Aby student nebyl přetížen – a všichni víme, jak zvláště psychicky náročné je učitelské povolání – dochází na určenou školu jednou týdně (tradičně v úterý). Pro utváření studentových názorů a představ o prostředí základních škol je důležité načerpat zkušenosti z většího množství zdrojů, proto tento typ praxe každý svůj aprobační předmět absolvují na jiné (obvykle liberecké) škole – to zaprvé. A zadruhé – změna působiště se aplikuje při přechodu ze zimního do letního semestru. Jako závěrečná zkouška „ohněm" čeká na budoucí učitele souvislá praxe, která se uskutečňuje na škole v místě bydliště studenta. Má komplexní charakter, tedy umožňuje studentům zapojit se i do života školy formou mimovýukových aktivit. Na zhruba jeden měsíc si, lidově řečeno, vyzkouší, jaké to je být učitelem. I v této části je rozhodující podpora cvičným učitelem.

Smyslem předchozího popisu je utvoření lepší představy, z aplikace jakého systému vycházejí zkušenosti, ze kterých jsou vyvozována následující tvrzení. Některá jsou pro oblast ICT specifičtější, ale většina se dá i zobecnit. Přejděme rovnou k jednotlivým problematickým bodům při provádění praxí. Jejich pojmenování, stručná charakteristika a návrhy řešení směřují k jedinému cíli – zkvalitnit přípravu budoucích učitelů informatiky, výpočetní techniky, informační výchovy apod. Důležitými osobami v tomto procesu jsou student, didaktik informatiky (teoretické hledisko) a cvičný učitel (praktické hledisko). A právě na spolupráci posledních dvou jmenovaných se zaměříme.

Didaktik (ne)zná cvičného učitele.
- Samozřejmě se jedná o jeho profesní kvality, nikoli osobní údaje. Každý jsme lepší než ostatní v něčem jiném. Jeden z kantorů může mít perfektně propracovaný systém hodnocení a testování žáků (slovní, úkolové, písemné), jiný je specialista na projektovou výuku a jiný skvěle vytváří interaktivní prezentace. Didaktik má pak jednoznačně možnost studentovi přidělit takový vzor, který ho bude rozvíjet právě v té části, kde student podporu vzhledem ke svým dovednostem potřebuje nejvíce.
- Z jedné strany je potřeba, aby si didaktik zjišťoval informace např. od vedení školy, které svou hospitační činností poskytuje základní penzum znalostí o dotyčném. Dále by se pak měl při návštěvě studentů na praxi zaměřit i na cvičného učitele. A nebo se s ním domluvit, že mu přijde sám na náslech. Tady je ale potřeba vstřícnost cvičných učitelů. Většina z nich jsou dozajista kvalitní pedagogové, a tak se nemají zač stydět. Nejedná se o jejich kontrolu, jen o snahu didaktika zajistit si potřebné informace. Navíc vzájemná diskuse o pozorování může být podnětná pro obě strany.
Cvičný učitel (ne)má potřebné vzdělání.
- Vycházejme z předpokladu, že učitel s potřebnou kvalifikací – jak pedagogickou, tak odbornou – je kvalitní. O tomto tvrzení se dá přirozeně dosti pochybovat. Vždyť právě ve vzdělávací oblasti ICT sehnat cvičného učitele s plnou kvalifikací je velký problém. Buď nám cvičného učitele dělají zkušení pedagogové, kteří ale nemají v aprobaci informatiku, nebo sice vystudovaní informatici, ale bez patřičného učitelského vzdělání. Vzácnou výjimkou jsou pak zkušení učitelé informatiky.
- Těžko vymyslíme v rámci tohoto příspěvku způsob, jak zajistit příliv učitelů informatiky. Můžeme se však zamyslet, jak přispět k jejich kvalitní přípravě. A ukazuje se, že zvláště pro první část průběžné praxe je daleko důležitější učitel s pedagogickými zkušenostmi a praxí, než odborník informatik, neboť ten obvykle neumí správně didakticky transformovat poznatky této vědní disciplíny. Samozřejmě nemůžeme generalizovat, ale akcentujeme tím důležitost právě složky pedagogické. Je třeba studenta naučit, jak s žáky hovořit, jak zapisovat na tabuli, jak procházet třídou, jak žáky vyvolávat, jak kontrolovat jejich práci apod. Student totiž zpravidla má velmi dobré odborné povědomí z VŠ.
Cvičný učitel (ne)má na studenta dostatek času.
- Již výše bylo zmíněno, jak je učitelské povolání náročné. Vykonávat cvičného učitele jsou povinnosti navíc. Bohužel díky tomu se nezřídka setkáváme se situacemi, kdy učitel bere studenta jako svou výpomoc. V průběhu jeho vystoupení ve třídě si opravuje písemky, připravuje si jiné hodiny a někdy se dokonce stává, že při výuce není ve třídě přítomen. V jiných případech cvičný učitel věnuje jen velmi málo času rozboru studentových aktivit.

Závěrem tedy ještě zbývá vyslovit jedno přání. Chtěli bychom časem organizovat pravidelná setkávání našich cvičných učitelů informatiky, na kterých bychom společně řešili aktuální otázky, vyměňovali si vzájemně zkušenosti a představy o dalším směřování nejen praxe a pregraduální přípravy budoucích učitelů ICT, ale také výuky či obsahu této vzdělávací oblasti.

Článek je upravenou verzí příspěvku, který autor přednesl na akci Počítač ve škole 2009.

Literatura a použité zdroje

WERNEROVÁ, Jana. Informace o pedagogických praxích. Liberec: CPP FPHP TUL, 2008.

Zkušenosti z praxí budoucích učitelů ICT

Autor

Kód

Autor

Kód

Literatura a použité zdroje

Klíčová slova

Licence