Život na dně oceánů: prostorová tvorba, světelná instalace ve výtvarné výchově

● Světelně-kinetická plastika – pro budovu Elektrických podniků města Prahy, model, 1936

V těchto objektech, v jejich organické formě, lze nalézt paralelu s tvarově rozmanitými, nepolapitelnými a nevyhraněnými tvory žijícími v mořských hlubinách. Pešánkovo zapojení kinetické roviny v plastikách a využití neonu jako uměleckého výrazového prostředku pak ukazuje pojetí světla a pohybu, jaké známe u mnoha současných autorů. Skrze inspiraci těmito díly tedy došlo ke snaze zapojit do hodin výtvarné výchovy formy uměleckého vyjádření, které se nově objevují ve 20. století a vyvíjejí se do současnosti.

Realizace:

Hodina proběhla v rámci praxe na ZŠ Korunovační. Byla realizována s žáky 3. třídy, kterou navštěvovalo 15 dětí.

Cíle:

● osvojení si práce s novými materiály, uvědomění si jejich specifik, charakteristických rysů, výhod i limitů

● seznámení s prostorovou tvorbou, experimentování s jejími výrazovými prostředky

Motivace:

Byla založena na předcházejících kontextech formou vizuálních ukázek (fotografií avidea hlubokomořských tvorů) a verbální komunikaci se žáky – povídání si o podmínkách pro život na dně moří a o podobě a způsobu života zde žijících živočichů.

Úkol:

Žáci měli za úkol vytvořit hlubokomořského živočicha s využitím netradičních materiálů. Následovalo jeho umístění do temného prostoru (krabice), který imitoval jeho životní prostředí. Zde měli oživovat živočicha pohybem, prosvěcovat baterkami a pořizovat fotografické záznamy. Na závěr měli svého hlubokomořského tvora představit ostatním.

Materiály: igelitové sáčky, balónky, svítící tyčinky, provázky, izolepa

Vyjadřovací prostředky: linie, tvar, barva, světlo, prostor

Fotodokumentace:

Reflexe

Tato hodina vznikla v rámci naší praxe na ZŠ Korunovační. Jak námět – bizarní tvorové na dně oceánů, tak forma – objekt, a především pak závěrečná instalace objektů do krabice žáky zaujala. Využití igelitů, balónků či svítících tyčinek (tedy stále nepříliš obvyklých materiálů) se těšilo velkému zájmu ze strany žáků.

I když balónky mohly vést k jisté jednolitosti v pojetí zvířat, díky různé míře nafouknutí, svazováním a spojováním a výběrem barevných igelitů vznikaly zajímavé a nevšední objekty. Samozřejmě balónky mají jistý limit, a to ten, že mohou prasknout. Žáci se tak mohou leknout, což se také stalo, když se jedna dívenka leknutím až rozplakala. Avšak slzy byly rychle zahnány a bez viditelné újmy.

Žákům jsme byli k dispozici, pokud některé fáze tvorby jim nešly zvládnout a vyžádali si pomoc – např. nafukování balónků nebo občasné pomáhání při svazování. Vše ovšem probíhalo v jejich režii. Beztak většinu práce zvládali samostatně. Takovýto druh výtvarné činnosti získal u žáků oblibu především tím, že jak mi sami sdělili, nic takového ještě v hodině výtvarné výchovy nedělali.

Vrcholem práce byla instalace objektů do velké krabice od pračky, což mělo evokovat temné prostředí, ve kterém hlubokomořští živočichové žijí. Svítící tyčinky a prosvětlování baterkami se pro ně staly velmi vizuálně zajímavou podívanou. Postupně se střídali a umísťovali tvory do krabice, přičemž je uváděli do pohybu. Prořízlé otvory jim umožňovaly sledovat dění uvnitř krabice. Zde byla nutná jistá koordinace. Dbát na to, aby si každý žák vše vyzkoušel. Nikoho neopomenout.

Původní záměr nechat žáky samotné vše zdokumentovat jsme z technických důvodů vynechali. Místo toho jsme věnovali větší část závěrečné diskuzi, kdy žáci o svých tvorech vyprávěli. Fotodokumentaci jsme pořídili po hodině. Posléze jsem z materiálů vytvořila video, respektive prezentaci ze snímků s využitím hudebního podbarvení ve snaze přiblížit atmosféru života na dně oceánů. Video jsme promítli na úvodu další hodiny a bylo k našemu uspokojení s nadšením přijato.