Živly – stínové divadlo

Oheň má rychlý a výrazný vývoj – můžeme se pro nějakou věc rychle nadchnout, zapálit; pokud však nemáme dostatek paliva (podnětů, výzev a kladných odpovědí), může dojít k vyhoření.

Oheň je symbolem změn, převratů, zla a válek. Naproti tomu však stojí nové poznání, inspirace a láska vycházející ze srdce. Každá proměna, je-li pravá, bývá často zkouškou ohněm.

Voda

Vodní živel může mít mnoho podob, od stojatých vod přes hravé bystřiny, neúnavné řeky až k nekonečnosti moří a oceánů. Typické pro vodu je plynutí, pohyb. Někdy mírný, jindy dravý a houževnatý. Vodní síla je trpělivá, tichá a vytrvalá. Pokud narazí na překážku, zdánlivě se jí vyhne a přizpůsobí se. Ve skutečnosti však tichá voda břehy mele.

Vodě je často připisována kouzelná moc – živá a mrtvá voda, kapka naděje, svěcená voda zahánějící zlo.

Ve spojení s časem se voda váže k počátku – stvoření života i ke konci – potopa světa. Její neustálý tok připomíná tok času. Pokud je příliš rychlá, protéká nám jako čas mezi prsty. Jindy je spojená s důležitým poznáním – do stejné řeky dvakrát nevstoupíš.

Voda dává zemi vláhu důležitou pro růst všeho živého, čistí a odlehčuje.

Vzduch

Vzduch je nezbytnou podmínkou k životu, je zároveň všude a nikde. Skutečně jej vnímáme teprve ve chvíli, kdy dosáhne větší intenzity jako vítr či bouře. Vzdušný prostor je bez hranic, je v neustálém pohybu. Pohyb je hravý, lehký a škádlivý.

Projevuje se prouděním, které přenáší prach, vůně, zvuky dokonce i semena – stejně jako nové myšlenky, nápady a ideje. V souvislosti se změnou je cítit, jak se vítr obrací, nebo že zavál svěží vítr či je jaro ve vzduchu. Vzdušný prostor je jako svoboda a volnost. Pro jedny vzrušující představa, pro druhé hrozba bez záchytných bodů.

Vzduch je živlem příslibů, které mohou, ale nemusí být naplněny.

Země

Země je pro současného člověka až příliš samozřejmou, něčím, co tu vždy bylo a bude. Ve srovnání s ostatními živly je těžkopádná, opakující se, předvídatelná a dlouhodobá – jako třeba roční období či koloběh života. Jsou chvíle, kdy objevujeme, jak důležité je pro nás stát nohama pevně na zemi. Země je grunt, na kterém si můžeme vytvořit zázemí, příbytek a zapustit své kořeny.

Země je obdařená vlastnostmi jako plodnost a schopnost rodit, je nositelkou přírodní moudrosti. Všechny děje mají na zemi svůj nejvhodnější čas a nelze je uspěchat.

Příroda, i když se na ni díváme z nejvyšší věže fantazie, zůstává pro nás, stejně jako pro tolik lidí na zemi, velkým darem moudrosti.

Živly a jejich ztvárnění

V zimním období, v době kdy jsou dny tmavé a večery dlouhé, jsme se s dětmi rozhodli využít tmy pro naši výtvarnou tvorbu. Ke spolupráci jsme přizvali pedagogy a děti z hudebního oboru, školní sbor Notičky.

Výběr písní

Jak název příspěvku napovídá, hlavním tématem byly živly. Žáci se již dříve věnovali tématu protiklady.  V rámci tohoto tématu jsme spolu hovořili i o protikladech přírody, tedy o živlech. Zaměřili jsme se proto na loutky a účinky světla. Nejprve však bylo potřeba vybrat písně, jejichž text by mohl být výtvarně a dějově zpracován. Museli jsme myslet také na to, aby písně byly vhodné pro sborové zpracování.

Při volbě písní jsme měli na paměti, že „První vznikl Chaos, ale po něm Země…“ Tím začíná řetězec plození a zrození v řecké mytologii. Také to, že po staletí se standardní filozofie držely předpokladu, že svět byl stvořen z chaosu obsahujícího čtyři základní elementy: země, vzduch, oheň a voda. Stvoření samotné potom představuje uvedení chaosu do harmonie. (Více na: http://www.svatovaclavske.cz/products/elementy/)

První píseň proto měla být rychlá, o vzduchu a o zmatku. Tyto podmínky splňovala skladba „Lítám“ od pana Václava Koubka. Další dvě písně známých autorů pana Zdeňka Svěráka a pana Jaroslava Uhlíře („Chválím tě, Země má“ a „Voda, voděnka“) představovaly klid na zemi a vodní živel. Poslední písní byla skladba „Mám v sobě oheň“ skupiny Babylon. Tato píseň měla vyvolat u diváků zamyšlení se nad celým tématem a jedinečností každého z nás.

Výroba loutek

Nejprve se žáci seznámili se stručnou historií stínového divadla a způsoby výroby loutek. Pro naše divadlo postačily loutky z papíru. Tvořili jsme je z tvrdého zbytkového kartonu. Vybrali jsme v písních reálné části (abstrakci měly zajišťovat světelné efekty) pro konkrétní loutky. Děti samostatně navrhly vzhled loutek – jejich obrys a detaily, které budou uvnitř. Kvůli různému věku dětí jsme volili různé množství průstřihů. Čím starší žáci, tím více detailů. Některé loutky měly i pohyblivé části. Vystřižené loutky jsme pak přilepili papírovou lepicí páskou na špejle, tavnou pistolí přidělali k provázkům a na dřevěné tyčky.

Příprava kulis

Původní postranní kulisy měly být také z tvrdého kartonu. Při zkouškách jsme však zjistili, že je karton nestabilní a zabírá hodně místa. Zvolili jsme proto barevné látky z různých materiálů, které jsme špendlíky připevnili na dlouhou tyč (nejprve koště, později kovovou tyč a také divadelní závěsné zařízení). Špendlení nám umožňovalo látku různě řasit a zdobit. Jednotlivé barvy či vzory měly připomínat živly. Plocha pro samotné stínové divadlo byla vytvořena z bílého prostěradla.

Tři cesty

Jako pedagog jsem stála před rozhodnutím, jak celé téma uchopit a představit je dětem. Nabízelo se několik cest pro realizaci. Úplně první myšlenka byla pustit nahrávku z CD a ponechat děti improvizovat. To jsme také udělali. Byla to neskutečná zábava a uvolnění. Děti se chtěly dívat a zároveň hrát. Střídaly se a vymýšlely nové pohyby, experimentovaly se světlem a vzniklými stíny. Pro nás jako výtvarný obor by tato fáze mohla být konečná. Avšak nenaplňovalo to hlavní cíl – spolupráci se sborem.

Protože jsme měli v plánu vystoupení pro rodiče, začínal nás tlačit čas. Bylo potřeba vybrané písně nacvičit se sborem a ujasnit si děj stínového divadla a koncepci celého představení. Nabídlo se zjednodušené řešení v podobě kombinace živého sborového zpěvu a nahrávek z CD. Touto cestou jsme se vydali. Sbor nacvičil dvě vybrané písně a také doprovodil vystoupení mluveným komentářem. Zbylé dvě písně, úvodní a závěrečnou hudbu zprostředkovala technika. Výsledek v podobě záznamu z vystoupení si můžete prohlédnout zde.

Třetí cestu nám svým způsobem určilo vedení školy. Po úspěšném představení pro rodiče jsme se shodli, že je velká škoda, aby polovina písní byla z nahrávek. Vybrali jsme proto pro sbor dvě nové písně a s dětmi z výtvarného oboru upravili děj stínového divadla podle textů. Takto upravené divadlo jsme pak společně předvedli na vystoupeních celé ZUŠ pro školky a školy. Uznávám, že tato cesta byla náročná, ale splnila veškerá očekávání jak dětí, tak pedagogů.

Ne-očekávaná úskalí

Práce s lidmi (dětmi) vyžaduje komunikační dovednosti. K úvodní starosti patřilo domluvení termínů společného zkoušení sboru a žáků VO. Trochu předpokládanou výhodou byl překrývající se čas výuky obou skupin, takže vlastně žádný problém.

K vytvoření stínů je potřeba tma a světlo. Tmu jsme řešili při nácviku zatemněním oken pomocí látek. Při vystoupeních stačilo zhasnout v sále. Světlo zajišťovaly různé lampy. Jejich teplo nás hřálo natolik, že jsme odhazovali svršky. Naštěstí jsme všichni dávali pozor a nedošlo k žádnému popálení ani újmě na zdraví.

Při nácviku jsme měli vždy alespoň trochu světla na práci. Na generální zkoušce jsme však zjistili, že musíme připravovat loutky a světelné efekty mezi jednotlivými písněmi při naprosté tmě. Nejprve nastala panika, ale oči si rychle přivykly. Drobné tlačenice již při premiéře byly vyřešeny. Světlo pro čtení textu a hru z not pak zajistily malé baterky či čelovky.

Trochu úsměvně vypadla situace na první společné zkoušce, kdy vedoucí sboru dirigovala. Děti však s neskrývaným zájmem sledovali stínohru na plátně. Takže jsme pro sbor museli celé divadlo nejprve zahrát. Pak už se žáci snažili dodržovat pokyny paní učitelky. Při představení byla taková tma, že sbor zpíval víceméně po paměti.

Větším problémem byl prostor. Tedy kde postavit a nacvičovat divadlo, aby kulisy nepřekáželi dalším skupinám. Vše jsme vyřešili skladností celých kulis i loutek do velké krabice a desek. V neposlední řadě jsme se museli poprat se strastmi při transportu divadélka na veřejná představení, která se konala mimo školu. Uvedená skladnost nám hodně pomohla. Také se vyplatila spolupráce s techniky v kulturních zařízeních, kteří nám pomohli se stavbou a umístěním kulis, zapojením světel na jevišti.

Pozitivní závěr

Tento článek je psán z pohledu výtvarného oboru. Učitelky hudebního oboru vnímaly tuto akci jako zpestření v době, kdy je po Vánocích a před jarními akcemi hluché místo. Na výběru písní jsme hodně spolupracovali, proto šel sboru nácvik hladce. Při společných zkouškách jsme se vzájemně doplňovali. Děti měli možnost více se poznat a poznat také práci jednotlivých skupin.

Co bylo na této společné akci pozitivní? Spolupráce výtvarného a hudebního oboru je možná, žádoucí a přínosná. Samotné vystoupení i záznam z představení v podobě videa přineslo pozitivní ohlasy účinkujících a diváků. Vše se zdaří, když je vůle a chuť.

Reflexe

Když si pedagog připravuje práci, většinou má nějakou vizi a cíl. Mou představou bylo vytvoření krátkého stínového divadla ve spolupráci se sborem. Hlavním cílem byla jako vždy výtvarná tvorba, rozvoj výtvarného cítění a pozitivní prožitky dětí. Netušila jsem, jak moc budou chtít spolupracovat děti výtvarného a hudebního oboru, ani to, kolikrát budeme naši práci prezentovat. Výsledkem pedagogického snažení a hlavně snažení všech zúčastněných žáků byla celkem tři veřejná představení stínového divadla s názvem Živly. Vize a cíl se tedy splnily. Poděkování patří všem, kteří měli výdrž.