Odborný článek
Digitalizace ve vzdělávání
14. 10. 2026
Jaroslav Mašek
Další tvorba autora14. 10. 2026
Jaroslav Mašek
Další tvorba autoraZpráva organizace EdReports odhaluje odvrácenou stránku rychlé integrace technologií do vzdělávání: často je nasazujeme dřív, než si ověříme, zda nebo jak skutečně pomáhají.
Poskytovatelé vzdělávacích technologií rychle začleňují umělou inteligenci do výukových materiálů, přestože existuje jen málo důkazů o tom, že tyto AI doplňky zlepšují výsledky učení žáků. Podle zprávy neziskové organizace EdReports předložil takové důkazy jen jeden z deseti zkoumaných dodavatelů.
„Věděla jsem, že důkazů nebude mnoho, ale překvapilo mě, jak málo jich skutečně bylo,“ říká Courtney Allison, ředitelka pro vzdělávání v EdReports. Podle ní zpráva upozorňuje na sílící problém: technické AI aktualizace, uskutečněné na pozadí, ztěžují školám možnost ověřit účinnost daných produktů.
„U digitálních nástrojů tento problém už nějakou dobu trvá a s AI se jen prohloubil,“ dodává Brittany Miller, výkonná ředitelka organizace Center for Outcomes Based Contracting, která zřizovatelům pomáhá přímo propojovat nákupy vzdělávacích technologií s akademickými výsledky. „Nástroje se rychle rozšiřují a trh je čím dál přeplněnější a nepřehlednější,“ dodává.
Sara Kloeko, viceprezidentka pro vzdělávání mladých lidí v asociaci Software and Information Industry Association (SIIA), podotýká, že u některých dodavatelů, kteří začleňují AI do produktů pro učitele nebo žáky, „výzkum ověřující výsledky možná zatím ještě není k dispozici“.
Pro kvalitativní studii vybrala organizace EdReports deset poskytovatelů vzdělávacích programů a technologií pro předškolní vzdělávání až po střední školu (K-12) a zkoumala jejich produkty využívající AI spolu s hlavními funkcemi a tvrzeními o jejich využití. Všechny uvedené společnosti o svém hodnocení informovala, jejich totožnost ale nezveřejnila.
Nejasná hranice mezi výukovými materiály s AI a bez ní může ovlivnit dění ve třídách, upozorňuje Jean-Claude Brizard, prezident a generální ředitel globální neziskové organizace Digital Promise, která usiluje o rozšíření spravedlivého přístupu ke vzdělávacím příležitostem. Nejhorší podle něj je, že „kvalitní výběr výukových materiálů nezaručuje kvalitu samotné výuky“.
Dokonce může být obtížné zjistit, zda výukové materiály obsahují AI, protože ji dodavatel může přidat, aniž by o tom školy informoval. „Najednou je zásadní i tak obyčejná věc, jako vědět, kde hledat zprávu dodavatele o aktualizacích nového produktu,“ říká Lora Kaiser, výkonná ředitelka Center for Education Market Dynamics, neziskové organizace zabývající se analýzou trhu, která usiluje o lepší výsledky znevýhodněných žáků tím, že podporuje širší využívání kvalitních výukových materiálů.
Kaiser po dodavatelích chce, aby školám umožnili rozhodnout, zda nové AI aktualizace přijmou. „Je to funkce, kterou si můžu zapnout, pokud chci?“ ptá se. „Pro naše učitele a žáky je každé takové drobné vylepšení s AI, které se objeví, rozhodnutím o výuce. Měli bychom s jistotou vědět, že se opírá o důkazy, a rozumět tomu, jak ovlivňuje kvalitu výuky pro žáky,“ říká.
Zpráva EdReports upozorňuje, že stávající hodnoticí metodiky sice často posuzovaly využití umělé inteligence z hlediska ochrany soukromí a bezpečnosti, jednotné postupy, jak zjistit, zda AI může zlepšit učení nebo zachovat ucelenost kurikula, však zcela chyběly. To může bránit získávání důkazů o její účinnosti ve vzdělávání.
Neexistuje ani shoda na tom, co se vlastně myslí těmito „důkazy“, říká Katie Boody Adorno, zakladatelka a generální ředitelka neziskové organizace Leanlab Education, která ve spolupráci s EdTech firmami a školami navrhuje výzkum.
„Myslím, že hlavním poselstvím zprávy je, že bychom měli přestat jen odškrtávat položky týkající se bezpečnosti a hodnocení a více se zaměřit na kvalitu: Kdo určuje, co je kvalitní, a jak to měříme a komunikujeme?“ zmiňuje.
Matt Moyer, ředitel základní školy Rupert Elementary School v Pottstown v Pensylvánii, říká, že jeho škola používá některé EdTech nástroje, které mají AI zabudovanou.
„Můj pohled na takové nástroje je, že v nich něco dobrého je, ale zatím nejsem přesvědčený, že přinášejí výsledky i mimo samotné používání daného nástroje. Myslím, že právě na to zpráva poukazuje,“ uvádí.
„Zajímavé bylo zjištění, že některé nástroje, které jsme už používali, měly AI zabudovanou, aniž nám o tom někdo řekl,“ pokračuje Moyer. I když dodavatelé vzdělávacích technologií ve svých prezentacích AI zmíní, rozhovory se podle něj obvykle točí kolem toho, „v čem je jejich AI lepší než AI někoho jiného“.
Učitelé chtějí důkazy, že výukové materiály skutečně fungují. Miller z Center for Outcomes Based Contracting však upozorňuje na zásadní chybějící část: na to, jak se tyto nástroje zavádějí do praxe.
„Studie ve skutečnosti nezohledňuje, co žák při práci s materiály opravdu dělá,“ říká. „Myslím, že kupující by měli trhu vyslat jasný signál: Musíte nám skutečně pomoci zavádět tyto nástroje účinněji. Jinak se bude opakovat stejný scénář jako za posledních dvacet let: objeví se nějaká nová, lákavá novinka, ale nepodaří se ji dobře uvést do praxe, a právě proto nebudeme moci shromažďovat důkazy o její účinnosti.“
Kloek dodavatelům vzdělávacích technologií doporučuje aktualizovat produkty tak, aby odpovídaly nejnovějším osvědčeným postupům v oblasti kybernetické bezpečnosti a současně doporučuje sedm principů AI ve vzdělávání organizace SIIA, které mají sloužit jako rámec pro zavádění umělé inteligence ve vzdělávacích technologiích. Uvedené principy doporučují, aby AI technologie upřednostňovaly potřeby výuky, rovnost ve vzdělávání, ochranu údajů o žácích a transparentnost. Firmy vyvíjející AI nástroje by podle nich měly spolupracovat se vzdělávacími institucemi na nových řešeních, přijímat nejvyšší etické standardy pro zajištění odpovědnosti a pomáhat zvyšovat digitální gramotnost v oblasti AI mezi žáky a učiteli.
Podle Kloek chce SIIA dané principy aktualizovat a doplnit o další dokumenty týkající se transparentnosti. Ty mají dodavatelům pomoci vysvětlovat zřizovatelům a rodičům, co jejich produkty dělají a k čemu jednotlivé nástroje slouží. „O tom, jak se tyto nástroje používají, však nakonec rozhoduje zřizovatel. Může také posoudit, zda je jejich používání vhodné a zda odpovídá jeho plánům pro AI nebo technologie obecně,“ říká Kloek.
Katie Boody Adorno z Leanlab Education se domnívá, že dodavatelé vzdělávacích technologií by měli svá tvrzení dokládat konkrétnějšími údaji. „Mnoho firem tvrdí, že jejich produkty ‚vycházejí z nejmodernějšího výzkumu‘. Ve skutečnosti to často znamená, že nástroj vytvořili na základě volného výkladu nějakého základního výzkumu, který obvykle vznikl v univerzitním prostředí,“ říká.
Courtney Allison doporučuje, aby zřizovatelé a školy začaly od dodavatelů požadovat více. „Kupující by se měli ptát: ‚Co tato značka, členství nebo certifikace skutečně dokládá?‘,“ říká. „A také by měli začít tím, že si sami položí otázku: ‚Jakou výukovou vizi máme pro naše žáky?‘“
Ředitel školy Matt Moyer se domnívá, že důkazy předkládané dodavateli vzdělávacích technologií obvykle vyvolávají více otázek, než kolik jich zodpovídají. Vedení škol a zřizovatele proto vybízí, aby se dodavatelů ptali například na velikost výzkumného vzorku, na odborníky, kteří výzkum provedli, na jeho parametry i na další konkrétní podrobnosti.
„Vedoucí pracovníci ve školství by měli tato tvrzení posuzovat a ptát se, co v praxi skutečně znamenají. Viděl jsem totiž mnoho případů, kdy se po bližším prozkoumání ukázalo, že daný údaj znamená něco jiného, než se zdálo,“ říká.
Jean-Claude Brizard z Digital Promise doporučuje, aby školy vyhledávaly prověřené dodavatele v online katalozích, například v EdTech Indexu nebo na LearnPlatform, a posuzovaly jejich produkty z hlediska ochrany osobních údajů, použitelnosti a vzdělávací hodnoty.
„Současné systémy hodnocení kvality vznikly pro neměnné materiály, jako jsou kurikula,“ vysvětluje Brizard. „S tím, jak se vzdělávací technologie a AI zavádějí stále rychleji, potřebujeme pružnější systém pro měření kvality a účinnosti.“
[1]
Rychlost a způsoby, jakými se umělá inteligence dostává do vzdělávacích materiálů, ovlivňují nebo limitují naši schopnost ověřovat její opravdový přínos pro učení žáků. Zpráva EdReports na tuto skutečnost nejen poukazuje, ale zároveň nám radí, co v takové situaci dělat: před nasazením nového nástroje zjistěte, co přesně dělá a jak budete jeho dopad na výuku vyhodnocovat. Jinak hrozí, že se z konkrétní technologické novinky stane jen další nástroj, jehož skutečný přínos zůstane nejasný.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 4.0.
