Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Zatím kolem nich chodíme bez povšimnutí (ekosystémové služby)
5,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Ekosystémy poskytují nenahraditelné služby, které si lidé většinou vůbec neuvědomují. Pět předních odborníků z oblasti ekologie odpovídá, jak by se k tomuto problému mělo přistupovat v oblasti vzdělávání a neformální výchovy.
Ekologie je pojem, který v dnešní době hýbe světem. Někteří pokládají ekologii za pouhou třešničku na dortu prosperující společnosti, jiní její existenci takřka popírají a další jsou zase významně přesvědčeni o její důležitosti. Pro pracovníky s dětmi a mládeží je důležité, že environmentální výchova, jejíž odborné zázemí vytváří v první řadě ekologie, je jedním z průřezových témat, jedním z aktuálních problémů současného světa, a že je významnou a nedílnou součástí formálního i neformálního vzdělávání. Chápání významných ekologických souvislostí a environmentálních problémů je rovněž součástí klíčové kompetence občanské.
Společnost pro trvale udržitelný život uspořádala počátkem ledna v rámci svých pravidelných setkání v Praze na Novotného lávce nesmírně zajímavý seminář, který přinesl myšlenky, jejichž realizace by byla skutečným převratem v dnešním světě postaveném na spotřebě, ekonomickém růstu a zisku.
Ekosystémy, které člověk velmi necitlivě využívá, poskytují nenahraditelné služby, které lidé berou samozřejmě nebo si je dnes vůbec neuvědomují. Ty nejdůležitější jsou služby zásobní (potraviny, vlákna, energetické zdroje, léčiva, voda), podpůrné (primární produkce, opylení) regulační (čištění ovzduší, vody, likvidace odpadů, regulace klimatu, prevence přírodních pohrom, chorob, škůdců, degradace půd) a kulturní (spirituální, estetické, terapeutické hodnoty, rekreace, ekoturismus).
Tou základní myšlenkou je nutnost začlenit ekosystémové služby do tržního mechanismu, do kalkulace tržních cen, protože v opačném případě nebude jejich hodnota ve spotřebitelském chování zohledněna a nabídková strana nebude stimulována k ochraně svého přírodního kapitálu a poškozování či likvidace ekosystémů coby kapitálu nebude sankcionováno.
Některým účastníkům panelové diskuse, významným osobnostem z oblasti ekologie, jsem položila dvě otázky:
1. Na semináři zaznělo, že by vzdělávací a výchovná zařízení měla radikálně změnit svůj přístup. V čem vidíte současný přístup jako neuspokojivý a v jakém smyslu by jej měla tato zařízení změnit?
2. V oblasti výchovy a vzdělávání dětí a mládeže hraje významnou roli tzv. neformální vzdělávání mimoškolní činnost)poskytované domy dětí a mládeže, školními družinami a ve velké míře neziskovými organizacemi, které pracují s dětmi a mládeží. Tyto instituce mají dobře propracované formy a metody práce s dětmi, v tomto případě by ale zřejmě potřebovaly poradit s obsahem. Co byste jim doporučil/a?
Ing. Martina Pásková, PhD (Ministerstvo životního prostředí):
1. V České republice podle mého názoru zatím převažuje spíše atomizovaný přístup k výuce, který nedostatečně propojuje dílčí předměty a sféry lidského života. Jsem přesvědčena, že vzdělání nelze oddělovat od výchovy, má-li být cílem celková kultivace osobnosti a ne výroba specialistů pro jednotlivé sektory naší ekonomiky. Proto zatím neumíme, to co se na západ od nás již běžně aplikuje: spojit matematiku s hudební výchovou, fyziku s tělocvikem, přírodopis s výtvarnou výchovou atd. Nedostatečně děti učíme myslet v souvislostech, hledat příčinami a přemýšlet na důsledky lidského jednání. Systémový (celostní) přístup je pro většinu pedagogů španělská bota, proto nevedou děti, k tomu, aby sami sebe vnímaly jako součást nějakého většího a důležitějšího celku, a aby si byly vědomy toho, že to co činí svému okolí (přírodě, krajině, společnosti) činí ve svém důsledku sobě.
2. Doporučila bych jim, aby ve větší míře navázali na formální vzdělávání a právě pomocí aktivit neformálního vzdělávání je prohloubili do emocionální hladiny – v oblasti formálního vzdělávání jsou totiž naopak často dobře vybaveni obsahem, ale forma bývá často naprosto nevyhovující, jak jsem již uvedla. Touto prohloubenou spoluprací by došlo k větší synergii mezi formálním a neformálním vzděláváním, což by vedlo k většímu efektu na kultivaci osobnosti dítěte. Jde o to, aby se dosáhlo většího propojení mezi zprostředkovanými informacemi (učitel, počítač, učebnice atd.) a přímou zkušeností, resp. informací, kterou lze vyčíst přímo v terénu (v krajině, ekosystému, hrajícím si kolektivu atd.).
RNDr David Pithart, PhD (Daphne ČR, Koalice pro řeky):
1. Je třeba zaměřit se na procesy, které v přírodě probíhají a na roli ekosystémů v těchto procesech. Sledovat, co se děje s vodou v krajině, co se děje, když se voda někde zadrží, když se vypaří, nebo naopak když se velkou rychlostí řítí krajinou. Podívat se na to, kolik kyslíku vyrobí za den strom a kolik ho spotřebuje člověk, kolik vody vypaří strom, jak to ochladí letní horko, jak je to cítit v lese, že vzduch je jiný. A kolik stojí stavba přehrady a co to znamená – vystěhovat lidi, zabránit rybám, aby se dostaly domů. A na druhé straně poukázat na to, že s povodněmi se dá žít, když se řekám poskytne prostor. Povídat si o tom, co všechno nám dává les a že to není jen hodnota dřeva. To jsou věci, které pozorný člověk, i dítě, může vidět a zakusit na vlastní oči, to jsou věci a děje docela zřejmé, které jsme se naučili zpoza hradeb svých měst nevidět. Tyto procesy by se měly vyučovat napříč tradičními předměty, protože mají svou fyzikální, biologickou, společenskou, historickou i etickou a dokonce i psychologickou a teologickou rovinu. Kvůli vodě zanikly civilizace, kvůli vodě může být válka, voda je nesmírně důležitým symbolem, archetypem – očisty, vzkříšení, v psychologii nevědomí. Ekosystémové procesy jsou dynamické, „akční“ a proto mohou zaujmout i dnešního roztěkaného člověka a „hyperaktivní“ děti. Nemyslím, že by bylo nutné: „radikálně měnit přístup“, ale prostě mírně přesunovat priority. Řada výchovných pracovníků už to ostatně dělá.
2. Snažit se názorně demonstrovat, co pro nás ekosystémy dělají. Například v oblasti tlumení klimatických extrémů - jinými slovy tedy poukazovat na ony přehlížené služby. Například někde na zahradě v ekocentru vypustit povodeň do modelu malého rovného vybetonovaného koryta v zastavěné nivě a zároveň do nivy s meandrujícím tokem. A dívat se, co se děje s vodou, jak vypadá povodeň, nastavět tam panáčky od Schleicha a nechat je utopit. Nebo vymyslet stolní hru, jak čelit katastrofám – vichřicím, povodním, suchu, požárům – a jako prostředky ochrany si kupovat požárníky, sanitky, ale taky krajinné prvky – mokřady, meze, rybníčky, zatravňovat – prostě budovat na stole takovou ekologicky vyváženou krajinu. Takových nápadů bude jistě spousta – prostě zakomponovat do výuky, že příroda „pracuje“ pro nás, že se bez jejích „služeb“ neobejdeme, že jsme ve vzájemném vztahu, usilujeme o určitou rovnováhu, a když ji budeme stále porušovat, „nevyplatí“ se nám to.
Mgr. Jiří Guth (Společnost pro trvale udržitelný život):
1. Po pravdě, nemyslím, že by nějaké – jakékoliv - tak moc paušální tvrzení mělo smysl. Například těch několik desítek vzdělávacích a výchovných zařízení, které znám, nějaký společný přístup prostě nemá. Jeden z mála typů takových zařízení, který by snad mohl většinově „změnit svůj přístup“, jsou pedagogické fakulty, ale nevím, jestli případné podrobnosti k tomu sem patří... Myslím, že všeobecně je klíčové udržet, obnovit nebo vytvořit na pedagogických pracovištích příjemnou a motivující atmosféru resp. podmínky. Ty jsou podle mě v mnoha případech důležitější než zvyšování platů.
2.Tady snad žádné zvláštní doporučení není potřeba. Nabídka institucí, odborníků, knih a nejrůznějších tištěných i multimediálních dokumentů je přebohatá. Takže v podmínkách zmíněných v předchozí odpovědi stačí být jen trochu náročný a vytrvalý a o obsah je postaráno. Ostatně podle mých zkušeností to mnohé takové instituce dělají a opravdu víc poradit nepotřebují. Ale zase se pokusím o obecnější úvahu. Existuje nezanedbatelné riziko, že několik málo komunikačně zdatných a ochotných odborníků -možná i v dobré víře- rozšíří prostřednictvím osobních přednášek a psaných a natočených dokumentů své někdy i bohaté, ale vždycky dílčí znalosti a hlavně postoje a názory. Nebojte se internetu ani google a snažte si zjistit víc, hlavně ve kterých polemikách jak kdo vystupuje.
Prof. RNDr Pavel Kovář, CSc (Přírodovědecká fakulta UK):
1. Začněme mimo vzdělávací a výchovná zařízení, protože to, co zaznívá v široké veřejné aréně -z úst politiků a ze sdělovacích prostředků, vnímáme „v prvním nárazu“ všichni – autority nás ovlivňují. Každý vlivný člověk, který komentuje věcný problém, by měl mít alespoň elementární kvalifikaci nebo základní poučení a neschovávat účelové prosazování občasných nesmyslů či nepravostí za „právo na názor“, protože pak jde o matení veřejnosti. V případě tématu, o kterém právě mluvíme, stojí na počátku rozlišování otázek, které si na jedné straně klade víc než sto let rozvíjená vědní disciplína ekologie (oproštěná od jakýchkoli ideologií), a na druhé straně praktických problémů životního prostředí (jež musí řešit aplikační, správní a rozhodovací sféra, tedy i politika). Takto vedená hranice rozlišování však neznamená, že první oblast činnosti znamená gheto pro přírodovědecké obory, jimž bývá nakazováno, aby se ve svém tvůrčím hledání racionálních výstupů nespojovaly s jinými disciplínami mimo přírodní vědy a neodvažovaly se předkládat návrhy na management alternativního využívání ekosystémů. Aby ubylo tak často podsouvaného aktivistického environmentalismu (s negativní konotací) a přibylo odbornosti, měla by být hodinová dotace přírodovědných předmětů ve vzájemné rovnovážné skladbě - hlavně na středních školách - posílena a nastoleny takové pracovní podmínky pro učitele, aby tyto předměty reprezentovali kvalitní absolventi vysokých škol.
2. Předpokládám, že ti, kdo uvedené organizace vedou, jsou zkušenými personami s erudicí jak v pedagogickém, tak odborném úseku odpovídajícího vzdělanostního spektra. Pak určitě dbají na výběr lidí do svého týmu, nejen podle prvotní motivovanosti, ale i na základě ochoty získávat nové poznatky v zahraničí a sledovat literaturu, která jim okruh poznání také může významně rozšiřovat. Rozhodně neškodí kontakty na kvalitní vysoké školy, které na špičkové úrovni rozvíjejí soudobé ekologické poznání a s kterými snad lze dohodnout nějakou formu spolupráce - např. příležitostné semináře nebo kursy (říkám to i při vědomí, že současný enormní tlak na vybičované výkony v badatelské části práce posuzované podle publikační činnosti v renomovaných mezinárodních časopisech a formalisticky hodnocená pedagogická činnost čím dál méně dovoluje univerzitním pracovníkům najít si čas na cokoli mimo hlavní povinnosti).
Doc. RNDr Ladislav Miko, CSc (Generální ředitelství pro životní prostředí Evropské komise):
1. Za klíčové považuji, aby kromě standardních přístupů byla předávána informace o ekosystémech (co to je, jak jsou organizovány) a zejména o jejich funkcích (jakou roli hrají jednotlivé prvky ekosystémů, druhy, jednotlivé procesy, jak je ovlivňují vnější faktory a zejména ovlivňování člověkem. Podstatou sdělení je, že pro funkci planety je důležité mnohem více, aby byly funkční ekosystémy spíše než abychom udrželi na všech místech každý druh, který se nám z nějakého hlediska líbí. Na druhou stranu zdravé a funkční ekosystémy obvykle zajistí i přežití druhů, které jsou jejich přirozenou součástí. Zatím se ale málo učí o tom, jak ekosystémy zajišťují (snad kromě samočištění vody a právě podpory biodiverzity) různé služby – ochranu proti erozi, ovlivnění mikroklimatu, udržení vody v malém vodním cyklu (tedy na místě), obnova a recyklace živin a další půdní procesy (tvorba zásob – humusu, tvorba půdní struktury jako základní podmínky pro živinové cykly atd.), vázání uhlíku, ochrana proti povodním atd.
2. Funkce a služby ekosystémů zmíněné výše se dají mnohdy dobře demonstrovat v praxi, obvykle kolem nich jen chodíme bez povšimnutí. Určitě by prospělo co nejvíce být v přírodě a tyto služby demonstrovat, poukazovat na výhody přírodních řešení proti umělým atd. Asi by to chtělo rozpracovat nějakou moderní metodiku k tomuto tématu, ale pro zkušeného odborníka by to neměl být problém. Zajímavou možností je podívat se do existujících materiálů (například výborné – stručné a jasné – jsou brožurky vydávané Ústřední komisí biologické olympiády k jednotlivým tématům každý rok, jejich brožurky např. k ekologii anebo ochraně přírody atd. patří k tomu nejmodernějšímu, co je v naší literatuře k dispozici.
Svatava Šimková
NIDM
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.