Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Měla jsem možnost si tento sport vyzkoušet. Je zábavný a velice rychle si vás získá.
Článek popisuje zásady pohybové gramotnosti na pravidlech kolektivního sportu kin-ballu. V úvodu zmiňuje také vývoj tohoto pojmu od prvních návrhů v rámci sociálního marketingu v Kanadě na počátku sedmdesátých let dvacátého století až po současnou definici termínu pohybová gramotnost. Podle autora pohybová gramotnost v tělesné výchově také vyhovuje současným požadavkům UNESCO na podporu inkluze ve všech typech vzdělávání.
Koncem šedesátých let dvacátého století narůstalo v Kanadě obecné povědomí o nezbytnosti změny přístupu k pohybovým aktivitám. Průzkum ukázal, že Kanada patří, v celosvětovém měřítku, k zemím s nejhorší fyzickou kondicí obyvatelstva (EDWARDS 2004).
Vláda premiéra Trudeaua reagovala způsobem, který se později stal vzorovým příkladem, jak může vláda demokratické změně ovlivnit chování obyvatel, v tomto případě „rozhýbat Kanadu“. Zásadní bylo úspěšné využití sociálního marketingu, metodou 4P, přesně podle učebnice komerčního marketingu Philippa Kotlera (Kotler, 1971).
V televizi se tak poprvé objevily reklamy na propagaci cvičení „Body Break“. Vládní agentura ParticipAction soustředila svou činnost na „prodej idejí“, v tomto případě zdravého životního stylu a pohybových aktivit. A tato nová strategie uspěla.
V průběhu let se Kanada přesunula z posledních míst v žebříčku úrovně pohybových aktivit obyvatelstva na úplnou špičku zemí s nejlépe fungující pohybovou kulturou. Vládní aktivita inspirovala další organizace jak ve státním, tak soukromém sektoru.
Na univerzitě v Quebeku se v polovině osmdesátých let minulého století učitel tělesné výchovy Mario Demers, spolu se svými kolegy, rozhodl přispět do celonárodního úsilí nabídkou nového kolektivního sportu, který bude splňovat nové zásady přístupu ke sportu.
V dalším vývoji pak nové zásady byly shrnuty pod pojem pohybová gramotnost, kterou současní autoři definují například takto: „Pohybová gramotnost může být chápána jako způsobilost a motivace využívat vlastní pohybový potenciál a tím významně přispět ke kvalitě života, přičemž vždy bude hrát roli kultura a společnost, v níž se individuum nachází a formuje ho, a také využívat individuálních pohybových kapacit, kterými člověk disponuje. Pojem pohybová gramotnost označuje spíše úroveň vzdělání v této oblasti, tedy nejde jenom o druh pohybu, ale o úroveň (kvalitu) pohybových dovedností a schopností, vědomostí o pohybu, o pohybové zdatnosti atp., a zahrnuje také do jisté míry i postoje a pohybové chování jedince. Nelze se pohybovou gramotnost učit či naučit, protože pohybová gramotnost odpovídá spíše kvalitativní úrovni získané pohybovým i vědomostním učením v celoživotním procesu.“ (Vašíčková, 2016)
Margaret Whitehead ve své knize „Physical Literacy Throughout the lifecourse“ píše: „Školní tělesná výchova se v mnoha rozvinutých zemích, včetně Spojeného království, vydává směrem k vysokým výkonům a elitářství. Jedním důsledkem je sklon zanedbávat žáky, kteří nemají vynikající schopnosti. Představa, že samotná účast v aktivitě je hodnotou sama o sobě, přestala být patrná v mnoha školních úkolech, s následkem, že méně talentovaní žáci byli demotivováni, zklamáni takovým předmětem a často hledali možnosti, jak se mu vyhnout.“ (Whitehead, 2010).
Právě tato myšlenka byla jednou z nejdůležitějších při návrhu nového kolektivního sportu. Jak přitáhnout ke sportu všechny ty, kteří jsou odrazování agresivitou mnoha kolektivních sportů vyplývající z tlaku na vítězství, které se stalo cílem namísto samotné pohybové aktivity.
Již první nápad byl využít míč, tedy nejčastěji používané náčiní, ve většině kolektivních sportů. Po mnoha pokusech byl zvolen lehký míč o průměru 1,22 m, který se bude posílat – odpalovat, tedy cílem bude udržet míč ve vzduchu.
V klasických kolektivních sportech proti sobě hrají dva týmy. To má však nevýhodu, že pokud se setkají dva týmy výrazně rozdílné úrovně, dochází k nedůstojným výsledkům a hra za chvíli přestává bavit oba týmy.
Proto byla navržena současná hra tří barevně odlišených týmů. Každý tým má čtyři hráče. Jeden tým útočí (odpaluje míč) a předem zavolá barvu týmu v obraně, na který bude útočit. Pokud tým v obraně udělá chybu (nechytí míč), dostávají body ostatní dva týmy. Útočit lze pouze na tým s nejvyšším skóre. Systém současné hry tři týmů dovoluje nasadit do jednoho zápasu týmy zásadně odlišné výkonnosti. Protože vždy dva týmy dostávají body, je mezi druhým a třetím týmem minimální bodový rozdíl. Pokud jsou dva lepší týmy vyrovnané, zůstává vyrovnané i skóre všech tří týmů po celou dobu zápasu.
Postupně vznikala další základní pravidla. Jedním z nejdůležitějších je povinnost všech hráčů týmů být v kontaktu s míčem dříve, než dojde k odpalu. Toto pravidlo tak zaručuje, že jsou stále do hry zapojeni všichni hráči týmu, že se musí účastnit všech herních situací, není možné „nenahrát“. Zároveň to z kin-ballu dělá jeden z nejvíce náročných kolektivních sportů, pokud jde o pohybovou aktivitu. Podle průzkumu Auburn University v Alabamě stráví každý hráč v pohybu nejméně 72,3 % času stráveného na hřišti (Hastie, 2011), což řadí kin-ball mezi „nejběhavější“ kolektivní sporty.
Kin-ball také obsahuje přísná pravidla slušného chování, protože se podle zásad pohybové gramotnosti snaží ovlivnit chování a postoje hráčů. Na začátku zápasu má každý tým 5 fair play bodů, které se započítávají do skóre. O tyto body může tým přijít při jakémkoliv projevu neslušného chování. A platí to pro hráče, lavičku včetně trenéra i fanoušky daného týmu. Při opakovaném prohřešku může dojít k vyloučení hráče i celého týmu ze soutěže. K tomu však nedochází, protože pravidla kin-ballu jsou také pravidly slušného chování, která se učí zároveň s pravidly hry.
V posledních desetiletích UNESCO podporuje inkluzi jako princip pro všechny typy vzdělání po celém světě. V tělesné výchově je hlavním principem pohybová gramotnost, která již inkluzi obsahuje. (Kiuppis, 2016)
Pravidla kin-ballu vyjadřují zásady pohybové gramotnosti a inkluze především následujícím způsobem:
Martin Paur
předseda Českého svazu Kin-ballu
WHITEHEAD, Margaret. Physical Literacy Throughout the lifecourse. New York: Routledge, New York, 2010. ISBN 978-0415487436.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
Velice zajímavý článek, který prezentuje ve formálním vzdělávání zatím ne příliš rozšířenou pohybovou aktivitu. Autor předkládá nástin vývoje v zahraničí a aktuálnost pro české prostředí vzhledem k trendu inkluze. Velmi inspirativní.
Odborný recenzent
Dominika Provázková Stolinská
