Zamyšlení nad úrovní čtenářské gramotnosti v MŠ

„V testu čtenářské gramotnosti dosáhli čeští žáci pouze podprůměrných výsledků…“ [1]

Může mateřská škola pomoci zlepšit nepříznivý výsledek ve čtenářské gramotnosti žáků v následujícím období?

Rozhodně. Nepředpokládejme samozřejmě převratné výsledky, ale nic, co by mělo být na nějaké odpovídající a kvalitní úrovni, nelze zvládnout najednou a rychle.

Vzhledem k tomu, že se pohybujeme v předškolním vzdělávání, nedá se asi přímo mluvit o čtenářské gramotnosti jako takové, ale spíše o podpoře jejího rozvoje, o předčtenářských dovednostech, znalostech a zkušenostech.

Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání, který je pro mateřské školy závazný, coby dokument vymezující hlavní požadavky, podmínky a pravidla pro institucionální vzdělávání dětí předškolního věku a určující společný vzdělávací rámec, sice nehovoří o funkčních gramotnostech, ale specifikuje klíčové kompetence.

...komunikativní kompetence

dítě ukončující předškolní vzdělávání

• ovládá řeč, hovoří ve vhodně formulovaných větách, samostatně vyjadřuje své myšlenky, sdělení, otázky i odpovědi, rozumí slyšenému, slovně reaguje a vede smysluplný dialog
• dokáže se vyjadřovat a sdělovat své prožitky, pocity a nálady různými prostředky (řečovými, výtvarnými, hudebními, dramatickými apod.)
• domlouvá se gesty i slovy, rozlišuje některé symboly, rozumí jejich významu i funkci
• v běžných situacích komunikuje bez zábran a ostychu s dětmi i s dospělými; chápe, že být komunikativní, vstřícné, iniciativní a aktivní je výhodou
• ovládá dovednosti předcházející čtení a psaní
• průběžně rozšiřuje svou slovní zásobu a aktivně ji používá k dokonalejší komunikaci s okolím
• dovede využít informativní a komunikativní prostředky, se kterými se běžně setkává (knížky, encyklopedie, počítač, audiovizuální technika, telefon atp.)
• ví, že lidé se dorozumívají i jinými jazyky a že je možno se jim učit; má vytvořeny elementární předpoklady k učení se cizímu jazyku..." [2]

Ty reprezentují výstupy, tzn. co dítě na konci předškolního vzdělávání zpravidla dokáže nebo čeho může dosáhnout. Pokud je vzdělávací obsah školního vzdělávacího programu mateřské školy zpracován s ohledem na zmíněné kompetence, na jejich dosahování a na celkový rozvoj osobnosti ve všech vzdělávacích oblastech, má dítě dobré podmínky k rozvoji a podpoře předčtenářské gramotnosti.

V mateřské škole se v rámci jazykové a literární „výchovy“, lépe řečeno při rozvoji komunikativních kompetencí, učitelky věnují různým aktivitám souvisejícím s předčtenářskou gramotností.

Vedou děti k souvislému vyjadřování (děti si mohou při odpoledním odpočinku vyprávět pohádky – mladší za pomoci obrázků), k vyřizování krátkých vzkazů, vedou je k tomu, aby dokázaly vyjádřit svá přání, obavy, zážitky.

V rámci přípravy předškoláků na vstup do školy mají děti k dispozici grafomotorické listy s různými úkoly, zaměřenými krom jiného na dovednosti předcházející prvopočátečnímu čtení a psaní. Četbou pohádek a jejich rozborem – vysvětlováním – se děti seznamují s pro ně neznámými slovy, jevy a ději, učí se dávat fakta do souvislostí, zapamatovat si informace, vnímat děj. Volně bývají ve třídách k dispozici ilustrované knihy a encyklopedie, u předškolních dětí pak někdy i počítač s adekvátními vzdělávacími programy. Důležité je i využívání hádanek, seznamování s básněmi a říkadly, vymýšlení rýmů, které rozšiřují slovní zásobu dětí. Snahou škol by mělo být využívání množství příležitostí, které mohou děti v rozvoji předčtenářské gramotnosti podpořit.

V roce 2009 proběhla veřejná akce Kniha mého srdce [3], což je celonárodní anketou o nejoblíbenější knihu českých čtenářů. Myslím, že ukázala, že čtení pro radost je stále ještě populární, že lidé stále ještě čtou, že knihy znají – což dokazuje i celkový počet 322 881 hlasujících (čtenářů).

A protože čtení pro radost je jednou z možností rozvoje čtenářské gramotnosti jako takové, přínosná je také akce Celé Česko čte dětem [4]. Oficiálně se do této akce mohou zapojit i školy nebo školská zařízení a v podstatě každý, kdo o realizaci projektu projeví zájem. Hlavní myšlenkou, velmi obecně řečeno, je přivést děti ke čtení, a to tím, že jim bude denně 20 minut předčítáno.

Oba zmíněné projekty byly (nebo jsou) možná zbytečně medializované, možná se jim přikládá zbytečně veliká důležitost, ale jsem přesvědčená, že i takováto aktivita může některé děti a žáky vést tím správným směrem a rozvoj jejich čtenářské gramotnosti podpořit.

Ze setkání, tzv. „Kulatého stolu“ SKAV (Stálá konference asociací ve vzdělávání = dobrovolné seskupení pedagogických asociací, programů a občanských sdružení usilující o podporu a ochranu progresivních změn ve vzdělávání a o zprostředkování výměny informací a komunikace mezi pedagogickými iniciativami, neziskovým sektorem, státní správou, samosprávou a veřejností) a EDUin (obecně prospěšná společnost informující veřejnost o tom, co se ve vzdělávání děje, propojující odborníky a propagující výsledky výzkumů a studií) v únoru 2011 vyplynulo např. že:

„... Čtenářskou gramotnost lze definovat jako schopnost porozumět psanému textu, zabývat se jím, přemýšlet o něm a používat ho k dosažení vlastních cílů, k rozvoji vlastních vědomostí a potenciálu a k aktivní účasti ve společnosti.“ [5]

V mateřských školách jde o porozumění slyšenému a je jen na učitelce, jaké formy a metody vzdělávání a práce s dětmi využije k tomu, aby si ověřila, že děti pohádce nebo jinému slohovému útvaru opravdu rozumí. Děti mohou kreslit, malovat, vymýšlet jiné verze vyústění příběhů (co by se stalo, kdyby...), napravovat chování hrdinů. Takové činnosti jsou pro ně zajímavé a pro jejich čtenářství důležité.

„... Čtenářskou gramotnost není možné kvalitně učit, pokud se jí nebudou věnovat učitelé všech předmětů. Nelze ji nechat jen na učitelích českého jazyka.“ [5]

Pokud školy postupují koncepčně, využívají rozličné metody a formy vzdělávání (viz např. RVP PV), určitě je možné s návazností na kvalitní průběh vzdělávání v základní škole, aby se výsledky následujících výzkumů PISA zlepšily. Samozřejmě v řádech let, ne okamžitě a určitě pouze v souvislosti s ucelenou a promyšlenou podporou dané oblasti vzdělávání.

Některé mateřské školy zaměřily vzdělávací obsah svého školního vzdělávacího programu přímo na podporu jazykového rozvoje dětí, což svědčí o tom, že si určité slabiny v této oblasti uvědomují a snaží se s nimi pracovat. Jejich činnost je kladně hodnocena ze strany zákonných zástupců dětí (zájem o školu a vyjádření spokojenosti) i odborníků (např. inspekční zpráva České školní inspekce).

Literatura a použité zdroje

PALEČKOVÁ, Jana et al. Hlavní zjištění výzkumu PISA 2009, Umíme ještě číst?. 1. vyd. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2010. 52 s. ISBN 978-80-211-0608-6.

SMOLÍKOVÁ, Kateřina. Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. 1. vyd. Praha: Výzkumný ústav pedagogický, 2004. 48 s. ISBN 80-87000-00-5.

[cit. 2012-07-18]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10214215895-kniha-meho-srdce/.

[cit. 2012-07-18]. Dostupné z: http://www.celeceskoctedetem.cz/cz/menu/185/specialni-programy-pro-ms-a-zs/.

Čtenářskou gramotnost lze dobře naučit, jen chtít [online]. 2011. [cit. 2012-07-18]. Dostupné z: http://www.eduin.cz/tiskove-zpravy/ctenarskou-gramotnost-lze-dobre-naucit-jen-chtit/.