Zadie Smith: Bílé zuby (White Teeth)

EVOKACE

Dramatizace (15 min.)

Účastníci dostanou barevné lístečky s texty určenými k dramatizaci. Každý text má svou barvu, rozdáme je v tom počtu, kolik potřebujeme herců pro přehrání dané scénky. Podle barev se rozdělí do 4 skupin. Během 5 minut se připraví na dramatizaci. Texty se nemusí učit zpaměti.

Základem pro dramatizaci je upravený text knihy Zadie Smith Bílé zuby (Praha: BB art, 2003, s. 113 - 115).

2 herci

(Syčivým šepotem pronášená výměna názorů mezi Samádem a Alsanou Iqbálovými, zatímco seděli vzadu na středečním setkání členů školní rady.)
Alsana: „Dej tu ruku dolů."
Samád: „Nedám ji dolů."
Alsana: „Dej ji dolů, prosím tě."
Samád: „Nech mě na pokoji."
Alsana: „Proč mě chceš pořád tak zahanbovat, Samáde? Dej ji dolů."
Samád: „Mám svůj názor. Mám právo mít svůj názor. A mám právo ten názor vyjádřit nahlas."
Alsana: „Ano, ale musíš ho vyjadřovat tak často?"

4 a více herců

(Rozhovor probíhá na pravidelném setkání školní rady.)
Katie Miniverová: „Ano, pane Iqbále?"
Samád Iqbál: „Ano, ano. Mám návrh. Mám návrh."
Další členové školní rady: (Jemná manifestace povzdechů, krátká fáze měnění polohy, škrábání, křížení nohou, krámování v taškách, urovnávání kabátů na židlích...)
Katie Miniverová: „Další, pane Iqbále?
Samád Iqbál: „Ó ano, paní Miniverová."
Katie Miniverová: „Jenom, že jste už dnes večer předložil dvanáct návrhů; domnívám se, že by snad někdo jiný -"

5 a více herců (3 herci, pokud nehrají další členové školní rady)

(Rozhovor probíhá na pravidelném setkání školní rady. Samád se podíval do svých desek, podtrhnul cosi třikrát tužkou a znovu se otočil ke sdružení rodičů.)
Samád Iqbál: „Svátek díkůvzdání."
Další členové školní rady: (Přesunování, křížení nohou, urovnávání kabátů...)
Katie Miniverová (tiše): „Ano, pane Iqbále?"
Samád Iqbál: „Co to má všechno kolem Svátku díkůvzdání znamenat? Co to je? Proč je to? A proč to musí moje děti oslavovat?"
(Ředitelka školy, paní Owensová, elegantní žena s jemnou tváří, naznačí, že se s tím vypořádá ona.)
Paní Owensová: „Pane Iqbále, záležitost náboženských svátků jsme poměrně důkladně probrali v podzimní zprávě. Jsem si jista, že si jste vědom toho, že škola uznává pestré množství různých náboženských a světských událostí; například Vánoce, ramadán, čínský Nový rok, díválí, jom kipur, chanuka i úmrtí Martina Luthera Kinga."
Samád Iqbál: „Chápu. A je v Zámecké škole hodně pohanů?"
Paní Minivereová: „Pohanů - obávám se, že nero-"

6 herců

(Setkání školní rady. V pozadí sedí a přihlížejí Alsana - Samádova manželka, Janin a Ellen.)
Paní Owensová: „Ano, ehmm... dobrá, budeme o návrhu hlasovat?"
(Paní Owensová se nervózně rozhlédla po místnosti a hledala zvednuté ruce.)
Katie Miniverová: „Podpoří návrh někdo další?"
(Samád stiskl Alsaninu ruku. Kopla ho do kotníku. Dupl jí na nohu. Štípla ho. Ohnul jí malíček a ona neochotně zvedla pravou paži.)
Paní Owensová: „Děkuji, paní Iqbálová."
(Janin a Ellen shlížejí na Alsanu se slitovným úsměvem vyhrazeným pro utiskované muslimské ženy.)

Po přehrání scének na improvizovaném jevišti (8 židlí s cedulkami, aby bylo jasné, kdo koho hraje, a účastníci se mohli lépe v ději orientovat) následuje krátká diskuse: Jaká očekávání ve vás budí tento text? Jakému tématu se asi budeme věnovat? (Podle odpovědí může lektor přizpůsobit otázky během čtení s předvídáním.)

UVĚDOMĚNÍ

Čtení s předvídáním (45 min.)

Po dramatizaci se účastníci usadí na židlích, odkryjeme jim flip s náčrtkem vztahů mezi jednotlivými postavami:

Samád a Alsana Iqbálovi
(manželé arabského původu, z Bangladéše)
synové Magid a Millat (dvojčata)
Jamajčanka a Angličan, spřátelená rodina
dcera Irie

Na stejném flipu máme napsaná pravidla čtení s předvídáním:

Čteme společně (potichu) vždy danou část textu.
Nedíváme se dopředu na další listy.
Až dočteme, dáme to najevo zvednutím hlavy.

Základem pro čtení s předvídáním je text knihy (s drobnými jazykovými úpravami) Zadie Smith Bílé zuby (BB art, Praha 2003, s. 132 - 137). Text je rozstříhán na 6 částí, jde tedy o 6 archů A5 sešitých sponkou, na poslední arch můžeme připojit informace o autorce a o knize.

Obě děti byly oblečené od hlavy až k patě v černém. Obě měly na levé paži bílé pásky, na kterých bylo primitivní ztvárnění košíků se zeleninou. Obě měly na šňůrce na krku zavěšené psací bloky s perem.
„Kdo vám to udělal?"
(mlčení)
„Byla to amma a paní Jonesová?"
(mlčení)
„Magide! Irie! Někdo vám vyřízl jazyk?"
(další mlčení; dětské mlčení, tak toužebně očekávané dospělými, a přesto strašidelné, když k němu konečně dojde)
„Millate, ty víš, o co tady kráčí?"
„Blbnou," zakvílel Millat. „Jsou to prostě mazaný, nasejřený, slabomyslný hlupáci, pan Magor a paní Šeredka Ohyzdná."
Samád se otočil na svém sedadle dozadu, aby se podíval do očí těm dvěma rebelantům. „Mám se vás snad ptát, o co tady kráčí?"

Po přečtení pokládáme účastníkům následující otázky. Po položení otázky necháme vždy prostor na přemýšlení (několik vteřin ticha).

O co dětem může jít?
Jakým způsobem se otec dozví, o co dětem jde?
Své názory podpořte přečtením míst v textu, které vaši hypotézu podporují.

Po kratší diskusi se vrátíme k textu, otočíme na další list. Lektor přečte první slova, aby bylo jasné, že všichni čtou stejnou část.

Magid popadl své pero a svým úhledným spartánským tiskacím písmem napsal: JESTLI CHCEŠ, potom papír vytrhl a podal ho Samádovi.
„Slib mlčení. Chápu. Ty taky, Irie? Byl bych si myslel, že ty jsi na takovýhle nesmysly příliš rozumná."
Irie chviličku škrábala do svého bloku a podala liebesbríf dopředu.
PROSTESTUJEME.
„PROS - TESTUJETE? Co je to pros a proč to testujete? To tě naučila tvoje matka, tohle slovo?"
Irie vypadala, jako kdyby měla puknout přetlakem slov, které chtěla vysvětlit, Magid jí však gestem naznačil, ať si zamkne ústa, vytrhl jí papír z ruky a přeškrtl první S.
„Aha, už rozumím. Protestujete."
Magid s Irie maniakálně přikyvovali.
„Hmm, to je vskutku fascinující. Předpokládám, že celý tenhle scénář narežírovaly vaše matky? Kostýmy? Poznámkové bloky?"
(mlčení)
„Jste docela jako političtí vězňové... neprozradíte ani ň. Dobrá: smím se zeptat, ohledně čeho protestujete?"