Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Začleňování žáků-cizinců do českých škol
4,0 (1 hodnocení)
Příspěvek přináší informace o problematice vzdělávání žáků-cizinců. Autorka se věnuje přístupu ke vzdělávání cizinců z hlediska legislativy, upozorňuje na problematické momenty jejich začleňování do českých škol a nabízí možnosti, jak žáky-cizince vyučovat.
1 Úvod
Nepochybně většina z vás se již ve své praxi setkala se situací, kdy vás kontaktoval nějaký cizinec, který chtěl přihlásit do školy svoje dítě nebo dítě svých známých. Pokud vaše škola nesídlí v krajském městě, vedle tržnice či na jiném místě s velkou koncentrací cizinců, je pro vás tato situace velmi nezvyklá. Pravděpodobně vám vyvstanou otázky typu: Mohu, nebo musím je přijmout? Co musím udělat? Jaké doklady mám požadovat? Měli bychom řešit typ pobytu nebo dokonce jeho legalitu? Do jakého ročníku cizince zařadit, když nerozumí česky? A jak je vlastně budeme učit?
Podobné otázky musí více méně vyřešit všichni ředitelé škol, kde jsou cizinci vzděláváni a takových není málo. Podle Českého statistického úřadu se počty cizinců na našich školách pohybují kolem 2 %. Mezi nejčastější země původu patří Vietnam, Ukrajina, Slovensko, Rusko a Mongolsko. I přes vzrůstající migrační trendy byla problematika vzdělávání cizinců doposud na okraji zájmu, především vlivem relativně pomalé reakce na otevření hranic, kterým předcházelo 40 let úplné uzavření okolnímu světu a s ním i přirozenému fenoménu migrace. Podle demografických ukazatelů budou počty cizinců stále narůstat, a proto je vhodné se problematikou vzdělávání cizinců začít zabývat na úrovni škol, ale i samospráv a především ministerstva.
2 Specifika žáků-cizinců
2.1 Odlišný mateřský jazyk
Než přejdeme ke konkrétním informacím, musíme si objasnit základní věc: proč se vlastně zabývat cizinci? Jakým způsobem se jejich přijímání a vzdělávání liší od vzdělávání českých dětí? V zásadě si na tuto otázku umí odpovědět každý z nás: jedná se o odlišný mateřský jazyk
, který je příčinou omezené nebo žádné možnosti komunikace s rodiči-cizinci a především s žáky samotnými. A spolu s omezenou komunikací je zásadní zejména fakt, že
vyučovací jazyk je pro žáky
-
cizince zároveň jazyk cizí
, který se teprve učí. To pracovníky sdružení META, kteří se cizinci a jejich vzděláváním dlouhodobě zabývají, vedlo k zavedení pojmu
žáci s odlišným mateřským jazykem (OMJ)
. Tento pojem vyjadřuje základní odlišnost těchto žáků, jejich bariéru a zároveň jejich vzdělávací potřebu, kterou je potřeba vyrovnávat. V zahraničí se pracuje s podobnými termíny, ze kterých je zřejmá právě odlišnost původního jazykového prostředí, případně potřeba naučit se vyučovací jazyk jako jazyk cizí.
Cumminsova teorie
Podle teorie kanadského pedagoga a badatele Cumminse je nezbytné odlišovat základní interpersonální komunikační schopnosti od kognitivních a akademických jazykových dovedností. Všichni, kdo se učí nový jazyk, se podle této teorie nejdříve učí základním komunikačním dovednostem, tedy komunikovat v základních situacích tváří v tvář. Až mnohem později doplňují a rozvíjejí tyto schopnosti o kognitivní a akademické dovednosti. Ty jsou ale zároveň nezbytné pro školní úspěšnost. Tato jazyková „nadstavba“ se vyvíjí až po pěti až sedmi letech, to znamená, že nelze předpokládat, že tito žáci budou okamžitě schopni zapojit se do všech školních aktivit.
2.2 Přístup k informacím
Kromě odlišného mateřského jazyka je další důležitou potřebou a zároveň nedostatkem přístup k informacím. Většina z nás si ani neuvědomuje, kolik informací kolem vzdělávacího systému a jeho organizace je nutné pro dobrou orientaci a úspěšné zvládání znát. Tyto informace nám postupně zprostředkovali naši rodiče a ostatní dospělí v průběhu našeho dětství. Osvojování těchto znalostí bylo naprosto nenásilné a je součástí celkovému porozumění naší společnosti a kultuře, které získávají všichni členové společnosti v procesu socializace a enkulturace. Jeho důsledkem je jisté „předporozumění“, které děti vstupující do školy mají.
U cizinců, kteří k nám přicházejí často z naprosto odlišného prostředí, nelze toto „předporozumění“ předpokládat. Představme si sami sebe a naši bezmoc v případě, že bychom chtěli my sami nebo naše děti studovat ve Vietnamu nebo v Rusku. Pravděpodobně bychom byli velice zmatení a zorientovat se by nám trvalo delší dobu. Pokud bychom navíc měli jazykovou bariéru a všechny informace bychom obdrželi v cizím jazyce a v neznámém písmu, situace by byla ještě složitější. Proto je poskytování informací (nejlépe) v jazyce příchozích (nebo alespoň ve světovém jazyce, kterému rozumí) pro úspěšnou spolupráci zásadní.
Tlumočníci
Důležité je využívání profesionálních tlumočnických služeb, které jsou v České republice zatím nahrazovány tlumočením prostřednictvím známých či dětí. V mnoha situacích to může stačit, ale při řešení závažnějších otázek by měly mít obě strany – škola i rodiče – jistotu, že informacím, které si předávají, rozumí všichni zúčastnění.
2.3 Kulturní odlišnost
Posledním specifikem žáků s odlišným mateřským jazykem, které ovlivňuje jejich vzdělávání, je jejich odlišná sociokulturní zkušenost. Žáci často pocházejí ze vzdálených zemí, s odlišným pohledem na učení, výchovu i okolní svět. Do velké míry žáky ovlivňuje také náboženské zázemí rodiny, tradice a zvyklosti. S problematikou kulturní odlišnosti je spojeno zajímavé téma interkulturní senzitivity, kterou by se měli naučit všichni, kteří přicházejí do styku s lidmi z odlišných kultur. Tato dovednost je zásadní jak pro ředitele, jednajícího s rodiči žáků s odlišným mateřským jazykem, tak především pro učitele, který má takové žáky ve třídě, a v neposlední řadě také pro všechny žáky, kteří se v multikulturním prostředí pohybují. Interkulturní senzitivita je téma, které bezesporu patří do průřezového tématu MKV i do samotného klimatu školy.
