When Words Sing – zvuková magie slov

Mluvní projev může představovat velice bohatý, rozmanitý a především snadno přístupný zdroj zvukotvorných prostředků využitelných v rámci hudebně výchovné praxe. Snad právě vlivem této jeho dostupnosti je mnohdy v dané oblasti školní činnosti neprávem opomíjen a ponecháván ladem. Jeho využití v okruhu hudebně tvůrčích experimentů však již samo o sobě zahrnuje zapojení vysoké míry kreativity, kterou vyžaduje opravdu nevšední zvuková produkce získávaná prostřednictvím našeho hlasového ústrojí. Významný metodicky koncipovaný text R. M. Schafera When Words Sing je zaměřen, jak je již z jeho názvu patrné, především na tuto verbální stránku vokálního projevu. Pokyny, podněty a cvičení, které jsou zde obsaženy, se pohybují ve většině případů mezi poezií a zpěvem, přičemž toto zaměření představuje u Schafera specifickou oblast pojatou v duchu jeho ostatních pedagogických pojednání. On sám uvádí, že jeho záměrem bylo pracovat se surovým verbálním zvukem a začít tak zcela od začátku jako domorodec, který nezná rozdíl mezi mluvou a zpěvem, ani mezi citem a zvukovostí.[1] Dostává se tak k elementárním složkám hudební materie, která vychází z přirozených estetických zákonitostí a archetypů vytrácejících se v umělých kulturních projevech dnešního civilizovaného světa.[2]

Náplň metodiky je uspořádána do jednotlivých tematických oddílů a každé téma je uvedeno motivačním textem, na nějž navazuje několik praktických aktivit. Tvůrčí experimentální práce se slovy a vokálními zvuky je zde iniciována také prostřednictvím jednoduchých cvičení, jako například pravidelným opakováním vlastního jména. Schafer nabádá, aby jméno bylo reprodukováno do té doby, dokud neztratí svou vlastní identitu. Jeho význam je pozvolna tlumen a hypnotizován až do okamžiku, kdy přestane patřit svému nositeli. Od tohoto okamžiku je to již podle autora pouze podivný zvukový objekt visící před námi a nabízející se, abychom jej mohli prozkoumat svým sluchem. Tento postup je pak možné provést i s jinými slovy jako techniku, která vychází z mantrické jogínské praxe.[3] Většina slovních projevů pro nás z hlediska navyklé praxe představuje jen dorozumívací prostředek, ať již k výměně informací či jako nositel emocionálního obsahu. Odpoutáním pozornosti od jeho sémantické vazby nacházíme jeho zvukový potenciál, který v kontextu soudobého estetického cítění nabízí široké pole hudebně tvůrčích aplikací. Jejich předností je možnost bezprostředního začlenění do hudebně pedagogické náplně bez požadavku na jakoukoli materiální základnu.

Pokročilejší způsob orientace ve světě slovní zvukovosti může podle Schafera spočívat v kategorizaci základních znějících struktur. Tyto zvukové textury autor vymezuje i graficky, a to zvláště pro potřeby notace a zpětné interpretace. „Chaos“[4] či „vznícení“[5] mohou být jedněmi z těchto znázorněných prvotních principů, jejichž obdoba je zde uvedena:

chaos (obr. autor)

vznícení (obr. autor)

Tyto prvky mají každý svou specifickou tvarovou i akustickou charakteristiku a jejich posouzení a ověření ve smyslu tvůrčího užití při vokálních experimentech může být podle autora velmi efektivní náplní hudební výuky. Pro podobnou texturu vystihující „zmatek“[6] můžeme rovněž nalézt uplatnění ve verbálně zvukovém experimentu:

znatek (obr. autor)

Všechny tyto tvarové skupiny zachycují jistý druh neorganizovaných dějů, které z určitého makropohledu přece jen vykazují jakési rysy formálního uspořádání. Právě z tohoto hlediska u nich shledáváme velice přirozený způsob hudebního zpodobnění, dosažitelný i v mezích běžné vyučovací praxe. „Souhvězdí“ a „oblaka“[7] jsou zase struktury, jejichž přímý věcný odraz nacházíme v přírodním prostředí a naší všední reálné zkušenosti. Jejich charakteristickému členění, které přibližují následující příklady, mohou být také přisouzeny zřejmé hudební konotace.

souhvězdí (obr. autor)

oblaka (obr. autor)

Snaha o znějící ilustraci těchto autentických jevů tak přispívá nejen k jejich odlišnému vnímání a estetickému pojímání v pohledu zúčastněných žáků a studentů, ale také k jejich dosud netušeným možnostem umělecké interpretace. První element je tedy v uvedeném pojetí hudebně popisován jakýmsi shlukem tónových staccat, na rozdíl od elementu druhého, kontrastně vyznívajícího tóny legatovými. Jejich hlasová ztvárnění však mohou nabývat řadu zcela rozličných podob, jejichž uskutečnění se nemůže obejít bez kreativního přístupu a prvků improvizace.

Od těchto forem, které více či méně popisují existující útvary a děje, je možné přistoupit k abstraktnějším znázorněním pokusné hudební produkce prováděné prostřednictvím hlasu. Takovými vokálními strukturami, jejichž podoba je spíše geometricky inspirována, mohou být podle Schafera „bloky“ (tónové klastry) či „klíny“ (dynamicky odstupňované souzvuky)[8].

bloky (obr. autor)

klíny (obr. autor)

Jejich členění, co se týče hudebního času a výškových vztahů, je tu udáno proporcionálně, a tedy s přibližným určením, které se liší každým svým dalším provedením a interpretačním přístupem. Tyto tvary definují hudební formování z hlediska celku, přičemž koncepci jejího detailu ponechávají opět neuzavřenou a připravenou k dílčímu dotvoření. Kontrastním případem vzhledem k uvedeným strukturám je vokální textura ztvárňující „obrys“[9].

obrys (obr. autor)

Její bezprostřední uplatnění nabízejí tradiční melodické útvary s plynule proměnlivou výškou tónu nebo zvuku; příhodné jsou však i její komplikovanější polyfonní či heterofonní interpretace, kterými se Schafer důsledněji zabývá například ve svém textu Ear Cleaning. V uvedených melodických průbězích vidíme například rozlišení dvou linií s ostrou a souvislou tendencí nárůstu či poklesu.

Hlavní předností této Schaferovy podnětné práce, zaměřené výhradně na kreativní uplatnění hlasové kapacity žáků a studentů, je zajisté okamžitá dostupnost zde užívaných zvukových prostředků a formotvorného materiálu; obzvláště je-li tento obsáhlý výklad možností jejich praktické aplikace odvozen z autentické pedagogické zkušenosti jeho autora. V českém prostředí tak může představovat jakýsi rozcestník pro zdejší hudební pedagogy, kteří by chtěli následovat podobné směřování tvůrčí výuky, a to nejen v duchu Schaferových myšlenek, ale i cestou ostatních stoupenců experimentální a kreativní hudební výchovy. Její náplň nemusí odkazovat pouze k moderním estetickým východiskům soudobé hudební tvorby, ale naopak i k uměleckým projevům blízkým tradiční primitivní kultuře. V daném bodě se tak střetávají tyto protipóly hudební produkce a odhalují netušené principy svého společného fungování. I v tomto ohledu Schafer proniká do původních vrstev dosud skrytého potenciálu hudební pedagogiky a možná tak předjímá jednu z jejích budoucích orientací. Takovéto integrační tendence v oblasti estetické výchovy v současnosti nabývají patrnější kontury a jejich stopy můžeme spatřovat i u nás.[10] Proto věřme, že se v hudebně výchovném rámci postupem času zabydlí ještě důsledněji.

[1] SCHAFER, R. M. When Words Sing. In: The Thinking Ear: Complete Writings on Music Education. Toronto : Arcana Editions, 1986, s. 170–171.

[2] Srov. např. DRKULA, P. Hlas vždy sloužil jako lék duše. Rodina a škola, 2010, č. 3, s. 24–25.

[3] SCHAFER, R. M. When Words Sing. In: The Thinking Ear: Complete Writings on Music Education. Toronto : Arcana Editions, 1986, s. 172.

[4] SCHAFER, R. M. When Words Sing. In: The Thinking Ear: Complete Writings on Music Education. Toronto : Arcana Editions, 1986, s. 210.

[5] SCHAFER, R. M. When Words Sing. In: The Thinking Ear: Complete Writings on Music Education. Toronto : Arcana Editions, 1986, s. 211.

[6] SCHAFER, R. M. When Words Sing. In: The Thinking Ear: Complete Writings on Music Education. Toronto : Arcana Editions, 1986, s. 212.

[7] SCHAFER, R. M. When Words Sing. In: The Thinking Ear: Complete Writings on Music Education. Toronto : Arcana Editions, 1986, s. 213.

[8] SCHAFER, R. M. When Words Sing. In: The Thinking Ear: Complete Writings on Music Education. Toronto : Arcana Editions, 1986, s. 214.

[9] SCHAFER, R. M. When Words Sing. In: The Thinking Ear: Complete Writings on Music Education. Toronto : Arcana Editions, 1986, s. 215.

[10] Srov. např. DRÁBEK, V. Tvořivost a integrace v receptivní hudební výchově. Praha : Pedagogická fakulta Univerzity Karlovy, 1998, nebo také Umělecká tvorba a komunikace ve vzdělávací oblasti Umění a kultura.

Literatura a použité zdroje

SCHAFER, Robert Murray. When Words Sing. In: The Thinking Ear: Complete Writings on Music Education. Toronto: Arcana Editions, 1986.