Westerståhlův model objektivity

Důležité je v načrtnuté souvislosti podotknout, že kritéria relevance vycházejí ze čtyř parametrů – z normativních požadavků, díky nimž si novináři vybírají vnější autoritu (teorie, ideologie, posouzení experta), z nezávislých ukazatelů reálného světa (statistiky, oficiální zdroje), z představ publika, pro které je zpráva důležitou formou vědění, a z představ novinářů majících určité nároky na to, co by se mělo zveřejnit.

c) Informativnost odkazuje k rysům informačního obsahu, které zvyšují pravděpodobnost, že se informace dostane k publiku; že ji publikum zaznamená, pochopí a zapamatuje si. Tato tzv. pragmatická stránka informace je pak důležitá pro pochopení informačního jednání subjektů.

2) Nestrannost 

Studium nestrannosti naráží na jisté metodologické obtíže plynoucí z povahy zkoumaného jevu, protože u zpravodajských organizací (i u novinářů samotných) lze předpokládat určitý stupeň ideologického vlivu a předpojatosti, které jsou skryté. Badatelé nicméně vycházejí z analýzy mediálního textu a ptají se,  zda je sdělení a) vyvážené a b) neutrálně prezentované (tedy zda text systematicky upřednostňuje jednu stranu na úkor druhé).

a) Vyváženost v sobě zahrnuje výběr faktů a názorů a vynechávání faktů a názorů. Právě fakta mohou implikovat určité hodnoty a na faktickém základě se pak projevují názory. Požadavky na vyváženost jsou nicméně odvozeny od míry zastoupení určitých stran v tom kterém mediálním sdělení. Odtud pak  Westerståhl přichází se dvěma součástmi vyváženosti – rovnocennou pozorností protagonistům (vedení továrny versus odbory) a přiměřenou pozorností aktérům (podle síly jejich angažovanosti). Zastoupení stran lze přitom měřit na základě jim věnovaného času (prostoru).

b) Neutrální prezentace souvisí s používáním potenciálně hodnotících slov, záběrů, fotografií, stylu a způsobu ověřování informací. Při posuzování neutrality se hodnotí – podobně jako u vyváženosti – konotace, tedy  nepojmové rysy významu, např. citové, intenzifikační prvky. Neutrální prezentace pak zahrnuje nehodnotící prezentaci a snahu vyhýbat se senzacechtivosti.

Třebaže Westerståhlův model objektivity spatřila vědecká obec už bezmála před třiceti lety a třebaže nezohledňuje nejnovější společensko-technologické trendy (nová média), které silně formují současné chápání objektivity, zůstává schéma spolehlivým teoreticko-metodologickým nástrojem pro studium komplexních mediálních jevů.

Literatura:

McQuail, D. (1999). Media Performance. Mass Communication and the Public Interest. London: Sage.

Reifová, I. a kol. (2004). Slovník mediální komunikace. Praha: Portál.