Vztah empatie a učení

Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.

• Jan Maršák8. 2. 2018

  a) "Vcítění vychází ze srdce, ne z hlavy." Emoce jsou spontánní mentální procesy v limbicko-hypotalamickém systému mozku. Jsou tudíž každopádně v hlavě, ne v srdci. Samozřejmě, tento systém je propojen s ostatními systémy mozku, konkrétně pak je silně propojen s prefrontálním kortexem, a tudíž emoce (empatii nevyjímaje) často silně interagují s procesy kognitivními a naopak. A protože v lidském organismu je jeho nervový systém dále úzce propojen i s dalšími složkami tohoto organismu, není pak ani nic divného na tom, že např. činnost srdce (např. jeho tepová frekvence) je silně ovlivňována afektivními procesy a správná funkce srdce pak také přirozeně podporuje dobré fungování mozku (především tím, že je mozek např. správně prokrvován). Ale z toho neplyne, že afektivní procesy vycházejí ze srdce. (A ovšem, procesy v nervovém systému (a nejen ty) jsou navíc ovlivňovány i sociálním prostředím.) b)Co si představit pod pojmem "holistické pojetí jdoucí na rámec mozkových aktivit"? c) "Nejnovější vědecké poznatky pracující s modelem komplexního systému lze do určité míry interpretovat dokonce jako rehabilitaci behaviorismu". Nerozumím tomu, proč by práce s "modelem komplexního systému" měla znamenat rehabilitaci behaviorismu. Navíc behaviorismus je pouze filozofická doktrína, tvrdící, že je možno studovat jen pozorovatelné chování objektů. Ale věda a technologie se vždy snažily a dnes se snaží o to víc vysvětlit také vnitřní složení, strukturu a mechanismy fungování daných objektů. Čili o nějaké rehabilitaci behaviorismu nemůže být ani řeči.

• Bořivoj Brdička8. 2. 2018

  Strávil jsem půl hodiny odpovědí, ale odeslání skončilo s chybou. Omlouvám se, ale nemám momentálně sílu si to zopakovat. Není to poprvé, co si říkám, že je dobré před odesláním zkopírovat text alespoň do schránky. Je to poučné, ale jistě zase časem zapomenu.

• Miroslav Melichar8. 2. 2018

  "Strávil jsem půl hodiny odpovědí, ale odeslání skončilo s chybou" - před nedávnem jsem dopadl přesně stejně 2x za sebou a vzdal jsem to. Je zde nějaký technický problém?

• Jan Maršák8. 2. 2018

  Mám naprosto stejnou zkušenost. Před odesláním komentáře ho vždy teď proto předem kopíruju. Nevím v čem je problém.

• Ondřej Neumajer8. 2. 2018

  Pánové, děkujeme za upozornění. Správce systémů RVP.CZ začal tento problém monitorovat a řešit. ON

• Bořivoj Brdička9. 2. 2018

  Nejsem schopen rozumět všem nuancím Markhamova chápání dané problematiky, tím spíše, že nejsem psycholog. Zcela zjednodušeně snad můžeme připustit, že bychom se ve výuce neměli orientovat jen na hlavu. Holistický pohled připouští, že vliv může mít mnoho různých věcí, přičemž nelze předem určit, co je důležitější. Budu se tomu v rámci komplexních systémů věnovat podrobněji v pondělí. Rád bych ale vysvětlil, jak vnímám onen nový pohled na behaviorismus. On totiž nikdy chování jen nesledoval, ale v pedagogice se zároveň snažil příslušné "vhodné" chování též vyvolávat. Dnes má pokračovatele třeba v počítačových hrách, které se snaží o totéž. Ještě mnohem důležitější je vnímat vývoj směřující k ovládání chování uživatelů internetu za účelem nabízení služeb či zboží. Vůbec nejvíce bychom ale měli sledovat a eliminovat rizika ovlivňování preferencí občanů jako voličů. Na potřebě digitální gramotnosti se jistě shodneme. Na označení používaných dezinformačních postupů za behavioristické netrvám.

• E Kocourek9. 2. 2018

  Behavioralismus nepotřebuje žádnou rehabilitaci, od Markhama ani od kohokoli jiného. V situaci, kde se za samozřejmost považuje, že subjekty (zejména učitel a žáci) spolu komunikují výhradně (nebo převážně) po síti, subjekt o svém protějšku nemůže mít jiné než behavioralistické poznatky. Jinými slovy, o komunikujícím protějšku nevíme nic jiného, než co nám o sobě sdělí sám svým chováním na síti. Neznáme jeho podstatu, natožpak jeho vnitřní strukturu. Turingův test je "mrtev", či překonán - za věrohodné odlišení člověka od programu se dnes již považují jen dvě okolnosti: vlastnictví platební karty a rozpoznání deformovaného písma. To rozpoznání písma, jak dlouho ještě? Že "není pochyb o tom, že model výuky založené na předávání hotových poznatků žákům je překonaný" ? Já o tom pochybuji velice silně. Všichni propagátoři "kritického myšlení" a všichni ti, kdo doporučují studentům, aby si sháněli informace kdesi na Internetu, nemají lepší model ověření pravdivosti informace nežli klasické "tomuto, milí studenti, věřte, neboť vám to říkám já, váš učitel." Pro pana Neumajera a správce systémů: je nastaven nevhodně nízký timeout pro přihlášené komentátory. Možná se tento timeout ještě sníží v okamžiku, kdy komentátor přejde do režimu editace. Takže po půlhodině psaní svého komentáře, když jej chce odeslat, pan Brdička již není přihlášený.

• Ing. Marek Drahovzal9. 2. 2018

  Na serveru byla odhalena chyba, která způsobovala předčasné odstranění informací o přihlášení uživatele (session) před nastavenou dobou platnosti. Za chybu se omlouváme a věříme, že nyní již nebudou s přidáváním komentářů problémy.

• Jan Maršák9. 2. 2018

  Ad Bořivoj Brdička, 09.02.2018: a) "Zcela zjednodušeně snad můžeme připustit, že bychom se ve výuce neměli orientovat jen na hlavu. Holistický pohled připouští, že vliv může mít mnoho různých věcí, přičemž nelze předem určit, co je důležitější." Pokud se pod pojmem "holistický" zde chápe skutečnost, že učení žáka při výuce je ovlivňováno více faktory, pak nic proti tomu nelze namítat (i když samotné učení vždy probíhá v hlavách nebo lépe řečeno v mozcích žáků). Ale toto bych nazval spíše pohledem systémovým než holistickým. Termín "holistický" se totiž v literatuře užívá často ve smyslu, že celek je důležitější než jeho části, resp. že celek určuje chování jeho částí (což bráno doslova je jistě absurdita, protože celek na své části působit nemůže). b) "On totiž nikdy chování jen nesledoval, ale v pedagogice se zároveň snažil příslušné "vhodné" chování též vyvolávat." Chtěl bych jen připomenout, že pod pojmem "behaviorismus" je chápána psychologická doktrína, že objektivně lze zkoumat pouze chování lidí, nikoli už např. mentální procesy. Samotné studium chování objektů proto ještě není behaviorismus, tím je až dogma, že vědecky lze zkoumat jen zjevné chování objektů. (Bez studia chování objektů se samozřejmě ovšem neobejdeme: chceme-li totiž chování objektu následně vysvětlit, musíme předem znát zákonitosti chování tohoto objektu.) Ad E Kocourek: "...subjekty (zejména učitel a žáci) spolu komunikují výhradně (nebo převážně) po síti, subjekt o svém protějšku nemůže mít jiné než behavioralistické poznatky." A to jsou behavioralistické poznatky?

• Bořivoj Brdička10. 2. 2018

  Dovolím si diskuzi posunout ještě trochu jinam. Připouštím, že jsem ovlivněn konstruktivismem a behaviorismus jsem vždy vnímal jen jako zjednodušující formu výuky, která se právě vnitřními procesy (nejen v hlavách žáků) nezabývá. Možná by bylo dobré v souvislosti s empatií připomenout tzv. "tiché poznání" (https://spomocnik.rvp.cz/clanek/20695/). Pan Kocourek nepřipouští možnost aplikace jiných než behavioristických postupů při online výuce. Podle mě je právě toto hodně důležité. Jsme schopni dojít dále (nebo výše)?

• E Kocourek10. 2. 2018

  Pro čtenáře, který se touto problematikou zabývá jen okrajově, upřesňuji, že při on-line výuce si můžete používat postupy jaké chcete. Pouze trvám na tom, že v takové situaci nemáte k dispozici žádné jiné než behavioralistické poznatky o tom, s kým komunikujete. Tedy např. učitel nemá o svých on-line studentech žádné jiné než behavioralistické poznatky. Jsem skromný behavioralista. Opravdu je mi jedno, jaké postupy chcete při on-line výuce aplikovat.

• Bořivoj Brdička11. 2. 2018

  Asi by bylo nutné si ujasnit, jaký je rozdíl mezi snahou pomocí vjemů ovládat chování člověka a behavioristickými poznatky pana Kocourka. Zjistíme, že vždy existuje určitá část poznání, která jde nad rámec samotných vjemů (dejme tomu vcítění). Je třeba se snažit v rámci online spojení přes zvyšující se transakční vzdálenost (https://spomocnik.rvp.cz/clanek/17825/) předávat i tuto složku poznání.

• E Kocourek11. 2. 2018

  Rozdíl mezi "snahou ovládat chování člověka" a "poznatky" mi připadá principiální, ale nechám se překvapit, co si ujasní pan Brdička. "Transakční vzdálenost" je vynalézavé mlžení popíračů behavioralistického modelu. V on-line komunikaci máte jasně oddělené a nezávislé subjekty. Chcete-li tvrdit, že on-line komunikující subjekty nejsou nezávislé, jde jen o lhaní si do vlastní kapsy. Pokud mohu soudit, hlavní složkou on-line komunikace je přenos textů. Může být doplněn přenosem obrazů, přenosem videa a přenosem audio-signálu. Chápu-li správně pana Brdičku, ta jeho on-line komunikace má ještě nejméně jednu "stopu" navíc - stopu vciťovací. Nebo možná ještě vciťovací stopu nemá, ale je třeba se o ni snažit. Radím panu Brdičkovi, aby se pro začátek snažil o něco snazšího, nežli o vciťovací stopu při on-line komunikaci. Co třeba zkonstruovat perpetuum mobile?

• Bořivoj Brdička12. 2. 2018

  Potvrzuji, skutečně se jedná o snahu povýšit online komunikaci výrazně nad rámec předávání neosobních textových informací, jakkoli se to může zdát panu Kocourkovi nemožné. Označení "vciťovací stopa" mi přijde velmi přiléhavé. Děkuji.

• Bořivoj Brdička17. 2. 2018

  Connie Malamed logicky propojuje empatii s tvořivým myšlením (https://spomocnik.rvp.cz/clanek/21371/): How To Use Design Thinking In Learning Experience Design (http://theelearningcoach.com/elearning_design/design-thinking-for-instructional-design/)

• Jan Maršák18. 2. 2018

  Ad E Kocourek: " V on-line komunikaci máte jasně oddělené a nezávislé subjekty. Chcete-li tvrdit, že on-line komunikující subjekty nejsou nezávislé, jde jen o lhaní si do vlastní kapsy." Tyto subjekty ale tak zcela oddělené a nezávislé asi zase nebudou, když spolu komunikují (byť online) a jsou tudíž součástí informačního systému. Do jisté míry tím může být ovlivňováno jejich myšlení, jejich emoce a potažmo i jejich chování.