Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Příspěvek propojuje metodiku seznamování s počítačovou technikou v mateřské škole a zkušenostmi a doporučeními autorky.
Žijeme v informační společnosti, do které se rodí i naše děti. A jelikož úkolem předškolního vzdělávání je připravit děti na život takový jaký je, nemůžeme se tvářit, že některé věci neexistují.
Na využívání počítače v předškolním věku se názory různí. Přesto se již začínají v mateřských školách objevovat stále častěji (např. projekt Kidsmart ve spolupráci IBM a MŠMT). V tomto příspěvku jsem se pokusila shrnout to nejdůležitější, co s jejich využitím v MŠ souvisí tak, aby byly využity ve prospěch dětí a současně byly maximálně eliminovány eventuální negativní dopady.
Vždy je třeba vycházet z podmínek daných prostředím, ve němž se dítě pohybuje. Jiné podmínky budou v prostředí rodinném, jiné v prostředí mateřské školy. Rozdílnost prostředí je dána především organizací života a uspořádáním prostoru.
Mateřská škola
V instituci předškolního vzdělávání doporučuji umožnit dětem kontakt s počítačem od 4 - 4,5 roku, kdy jsou již relativně schopné samostatně ovládat některé programy a chápat určité souvislosti. Situaci je ale třeba posuzovat ve vztahu k individuálním schopnostem jednotlivců. To znamená neodpírat kontakt s počítačem mladšímu dítěti, které již zkušenosti s počítačem má a dožaduje se vyzkoušet nové programy a hry z nabídky školy.
Úvodní vysvětlení obsluhy počítače a programu je vždy záležitostí učitele, a proto i on se musí naučit počítač a programy správně obsluhovat, aby mohl potřebné instrukce sdělit i dětem.
Rodina
V rodině záleží na rodičích. Pod hranicí 4 let musí s dítětem pracovat dospělý, protože dítě není schopno samostatně obsluhovat klávesnici ani manipulovat s myší, není schopno myšlenkově zvládnout některé reakce programu. Je na rodičích, aby naučili děti počítač obsluhovat. Kontakt dětí mladších 3 let s počítačem nedoporučuji.
V období mezi 3 - 4 roky mohou rodiče dětem průběžně předkládat didakticky zaměřené programy nebo poskytnout příležitost k volné experimentaci s linkou a bodem pomocí grafického editoru. Musí ale vycházet ze skutečnosti, že děti snáze zvládnou manipulaci s klávesnicí než s myší.
Při hledání odpovědi na otázku KDY? je třeba nejprve zodpovědět otázku JAK?. Problémy je třeba hledat ve způsobu vhodného pedagogického vedení a ve výběru kvalitních a věkově přiměřených programů.
Pokud chce učitel seznámit děti s nějakou novou dovedností nebo dovednost rozšířit (např. učit orientaci v prostoru, rozvíjet matematické představy atd.), doporučuji využívat nejprve běžné metody - metody didaktické (pozorování, předvádění, experiment atd.), názorné metody (předvedení, pozorování, pokus, příklad) a metody praktické činnosti (manipulace s předměty, pohyb v prostoru, pracovní list, didaktická hra atd.), až pak počítačový program, který nabízí potřebná zadání.
Řízená činnost
Počítače je vhodné využít zejména pro skupinovou činnost. Dobře se hodí pro aktivní procvičování znalostí a dovedností (např. zadání programu Kidsmart). Lze je využít jako obohacení v jednotlivých tematických celcích.
Příklad - téma Domácí zvířata
Část dětí prohlíží obrázkové knihy, další třídí obrazový materiál, část řeší zadání na pracovních listech, další vybarvuje obrázky, zbytek pracuje s učitelkou nebo samostatně na počítači (příslušná část programu Sluníčko apod.). Děti se v jednotlivých činnostech střídají. Na závěr by neměla chybět pohybová činnost (např. pohybová hra zaměřená na rozlišení zvuků, manipulaci s obrázky).
Spontánní činnost
Pro spontánní činnost již musí být děti schopny relativně samostatně obsluhovat počítače, být obeznámeny s ovládáním programu, zvládnout manipulaci s myší. Děti mohou kromě speciálních programů rovněž hrát počítačové hry, jako je pexeso, různé typy puzzlí apod. (hry s pravidly). Pro experimentaci můžeme poskytnout grafický editor.
Organizace spontánní činnosti dětí klade větší nároky na učitele. Musí sledovat čas, který děti stráví u počítače, střídání dětí, dodržování psychohygienických podmínek, správnost obsluhy programu či hry.
Ve vztahu k předškolnímu věku není možné stanovit cíle, kterých by mělo dítě v určité etapě vývoje dosáhnout. Záleží na vyspělosti a zkušenostech dítěte, na způsobu práce s počítačem, na způsobu vedení, na jeho motivaci a na podmínkách daných prostředím.Cílem využívání počítačů v MŠ není seznamovat děti s jejich obsluhou nebo obsluhou programu, ale využívat je jako jednu z nových metod, která může zpestřit vzdělávání předškolních dětí. Seznamování s obsluhou počítače vnímám pouze jako vedlejší produkt. Pro vzdělávání dětí jsou podstatné počítačové programy, resp. jejich obsah.
Věcné a hygienické podmínky
Velmi důležité je dodržování hygienických podmínek a požadavků na věkově přiměřenou ergonometrii. Základem je přiměřené technické vybavení, tedy funkční monitor, počítač a další počítačové vybavení.
Monitor by měl být umístěn ve výši očí, ve vzdálenosti asi 50 cm. Výška horního okraje monitoru by měla korespondovat s výškou očí dítěte, nikdy ne výše (docházelo by k neúměrnému napětí šíjových a krčních svalů).
Pokud se jedná o starší monitor, je třeba jej vybavit filtrem. Nové monitory již mají filtr instalovaný a splňují přísné ekologické a hygienické normy. Obrazovka by měla být nastavena bokem k oknu tak, aby nedocházelo k přímému osvětlení a odleskům. V opačném případě je nutné vybavit okna žaluzií. Na monitoru je dále nutné nastavit přiměřenou velikost znaků, kontrast a jas ve vztahu k osvětlení místnosti. Doporučené osvětlení místnosti je 300- 750 luxů.
Negativní záření monitoru dosahuje nejvyšší úrovně po stranách a nahoře. Ve vzdálenosti 50 cm od monitoru je intenzita nepatrná. Při shromáždění většího počtu než doporučeného počtu (viz níže), mají děti tendenci stát v blízkosti monitoru. Zde je třeba děti usměrňovat. Ty mateřské školy, které jsou vybaveny jednotkami Kidsmart nemusí tento problém řešit, protože konstrukce jednotky dětem neumožní, aby stály v tak těsné blízkosti. Pro snížení elektrostatického pole je vhodné vybavit místnost zvlhčovači a květinami.
Při sezení před obrazovkou by měla chodidla spočívat na zemi, nohy mají v kolenním kloubu svírat pravý úhel. Stejně jako lokty, které jsou opřené o pracovní desku stolu. Důležitá je nastavitelná dětská židle a stůl s vysunovací deskou pro klávesnici, která zajistí odpovídající vzdálenost monitoru od očí (všechny požadavky opět plní konstrukce počítačové jednotky Kidsmart).
Psychosociální podmínky
Seznamování s obsluhou programů by mělo být postupné, nenásilné. Pokud děti nemají o práci s počítačem zájem, nemá smysl je k ní nutit. Při využívání počítačů v předškolním vydělávání nedoporučuji používat odborné termíny kromě těch nezbytných (monitor, myš, klávesnice apod.).
Není vhodné trestat děti odepíráním počítače. Zbytečně by se z něj mohl stát fenomén, kterým není. Rovněž není vhodné podmiňovat hru u počítače splněním činností, které učitelka naplánovala a děti o ni nemají zájem. Děti potom plní činnosti formálně a povrchně. Děti musí mít jistotu, např. vyčleněním určitého časového prostoru nebo daným pravidlem, které vzniklo spolupráci s nimi, že jejich zájem bude uspokojen v domluveném čase. Děti se postupně nasytí a enormní zájem o počítač postupně opadne.
Pozornost je třeba věnovat dětem, které doma počítač nemají a mají tendenci pro svou hru volit výhradně počítač. Pozor, ale i děti, které mají doma neomezený přístup k počítači, si často neumí zvolit jinou činnost a v případě odepření počítače se nudí. Učitelka musí trpělivě pomáhat s hledáním jiných, pro dítě atraktivních činností.
Činnosti dětí u počítače je potřeba prokládat pohybovou činností či procházkami(stejně jako u každé sedavé činnosti). Doporučuji často připomínat přiměřený časový prostor (odměřovaný např. minutovým budíkem) a zdůrazňovat nutnost pohybu, čímž se pěstují i žádoucí návyky pro využívání počítačů v budoucnosti.
Časový prostor
Při stanovení přiměřeného časového prostoru je třeba vycházet z doporučeného času pro sledování televizních programů předškolními dětmi - asi 2 hodiny týdně, tzn. cca 20 minut denně (Říčan, Pithartová 1995).
V případě předškolních doporučuji čas stupňovat v závislosti na věku (viz stále platná Metodika práce v jeslích a mateřských školách):
Organizace
Nedoporučuji v MŠ zřizovat třídy typu počítačových učeben. V případě většího počtu počítačů (3 a více) v jedné třídě dochází k tomu, že je dítě při činnosti skutečně osamělé. Mohou nastat problémy technického charakteru, které musí dospělý odstranit na úkor času, který by měl věnovat dětem. Postačí tedy jeden počítač na třídu. Tak dochází k podpoře sociálního cítění, nácviku sociálních dovedností a komunikaci. Maximální počet dětí u počítače by neměl být vyšší než 4. Všechny děti by měly sledovat monitor zepředu, cca ze vzdálenosti 50 cm. Dospělý sleduje, zda se děti nepohybují v místech nejvyššího záření.
Existuje několik možností, jak lze organizovat řízenou činnost u počítače:
Pedagogické zajištění, příprava učitele
Rozhodnutí pedagogů konkrétní školy pro využívání počítače ve vzdělávání předškolních dětí musí být obsaženo ve školním vzdělávacím programu a následně zpracováno v třídních vzdělávacích programech. Ve školním vzdělávacím programu by měly být zohledněny činnosti, které vyváží možná zdravotní rizika (např. výraznější zaměření školy na pohybové aktivity, zaměření na prevenci ochrany zdraví atd.).
Učitelé by v prvé řadě měli zvládnout alespoň základní manipulaci s počítačem, mít zájem využívat počítač ve vzdělávací práci a vždy si najít čas předem se s programem seznámit. Je důležité, aby včas odhalili eventuální nedostatky programu (viz kapitola Výběr programu). Zadání nebo program, který nepracuje bezproblémově nebo obsahuje chyby, dětem vůbec nepředkládáme.
Program musí pedagog zvládnout obsluhovat tak, aby s ním mohl seznámit děti, které mají zájem, a současně dokázal věnovat pozornost i dětem, které si hrají s jinými předměty. Děti odradí situace, kdy se učitel seznamuje s ovládáním programu současně s dětmi a brání tak jejich touze vyzkoušet jej samostatně.
Než program učitelé zařadí do vzdělávací činnosti, promýšlí jeho smysluplné využití, přínos pro rozvoj dětí, zařazení a využití v tematických celcích a projektech. Zvažují využití pro řízené či spontánní učení a činnosti, využívají jej v kombinaci s ostatními běžnými metodami.
Dětem, které zvolí, především pro spontánní hru počítač, musí dospělý věnovat zvýšenou pozornost. Sleduje jejich chování, zda nejsou u počítače příliš dlouho, kolik dětí je u počítače, jestli ovládají program správně atd. V případě, že se mezi dětmi vyskytují jedinci, kteří volí pro svou činnost výhradně počítač, nabízí jim jiné zajímavé činnosti.
O úmyslu využívat počítače při práci s předškolními dětmi je nezbytné informovat rodiče. Rodiče by měli získat jistotu, že čas strávený u počítače bude přiměřený, vyvážený pohybem a dětem budou předkládány pouze kvalitní programy a hry, které si mají možnost vyzkoušet a seznámit se s nimi přímo v MŠ.
Škola by měla provádět osvětu směrem k rodičům ve smyslu dodržování přiměřeného časového prostoru stráveného dětmi u počítače. Rodina by měla navázat na čas, který již dítě strávilo u počítače v mateřské škole. Škola by měla rodičům doporučit kvalitní programy a hry a informovat je o nových, které se začínají ve škole používat. Z praxe víme, že jen málo rodičů je ochotno reagovat na doporučení školy. Jsem ale přesvědčena, že vštěpováním správných návyků dětem, můžeme působit i na rodiče.
Učitelé chápou počítač v mateřské škole jako učební prostředek, rodiče jako nezbytnost ve vztahu k budoucnosti dětí a děti jako herní prostředek.
Někteří psychologové jej u předškolních dětí spíše odmítají. Obávají se ztráty dovednosti komunikovat s vrstevníky, osamocení dítěte, možných negativních zdravotních důsledků, omezení jazykového rozvoje, ochuzení o zážitky ze společných her atd. Mé zkušenosti však nejsou negativní. Pokud některé z dětí chce spustit počítač, pokaždé se připojí někdo další. Dítě nikdy není u počítače samo a děti o programu diskutují, radí si navzájem, hodnotí vzájemně své "odpovědi", předávají si vlastní zkušenosti z ovládání programů. Využívám dovedností zkušenějších dětí k vysvětlení obsluhy hry nebo programu mladším nebo méně zkušeným. Děti se tak dostávají do role učitele, což jim stejně jako ve vztahu k dospělým zvyšuje sebevědomí a sebedůvěru.
Podpora rozvoje početních představ
Pochopení číselných pojmů musí předcházet smyslová zkušenost, kterou jedinec získá prostřednictvím vlastní činnosti. Takto nabytá zkušenost je předpokladem využívání počítačových programů.
Existuje řada programů zaměřených na podporu rozvoje matematických dovedností. Tyto programy sledují úspěšné zvládnutí obtížnější látky v pozdějším věku a poskytují různé varianty získávání zkušeností. Obsahem mohou být různé varianty nácviku. Nejčastěji se týkají porovnávání množství, utváření číselných představ v oboru do 10, přiřazování číselného znaku k danému počtu prvků, dorovnání předmětů do daného počtu. Některé programy vedou děti k vyhledávání číselných znaků na klávesnici tak, aby odpovídaly počtu prvků znázorněných na obrazovce.
Například program Kidsmart ve své nabídce obsahuje nejen procvičování matematických pojmů, ale i nácvik sčítání a odečítání, určení množství atd. Obdobné programy doporučuji využít pro individuální práci s dětmi.
Vnímání prostoru
Prostor vnímá předškolák nepřesně. Jeho vnímání ovlivňuje egocentrická perspektiva (nedovede odhadnout vzdálenost, přeceňuje velikost okolního prostoru a předmětů ve vztahu k vlastní osobě a naopak). Nepřesnosti souvisí s nedostatkem zkušeností z pohybu v prostoru a nedostatečně rozvinutým myšlením. Ze stejného důvodu nezvládá základní pojmy prostorové orientace a v souvislosti s dozráváním lateralizace špatně rozlišuje pojmy vpravo a vlevo.
Programy jsou zaměřeny na procvičování zejména pojmů nahoře, dole, vpravo, vlevo. Správné řešení na zadání, však nemusí být výsledkem pochopení nebo orientace ve schématu zobrazeném na monitoru, nýbrž výsledkem nácviku - mechanické paměti.
Některé programy jsou pro děti matoucí, protože ze zadání není zcela jasné, zda se jedná o posuzování z pohledu vlastní osoby nebo osoby znázorněné na monitoru. Chápání prostoru z pohledu druhé osoby je navíc pro dítě značně obtížné. Proto doporučuji procvičovat s dětmi orientaci v prostoru především standardními metodami.
Pro nácvik pojmů nahoře, dole, vpravo, vlevo se dobře hodí využití šipek na klávesnici a to při všech programech, kde je klávesnice využívána. Pro nácvik orientace v prostoru existují i oblíbené a účinné labyrinty, kdy děti musí pohybovat kurzorem prostřednictvím šipek, podle zakřivení cesty.
Problematické je pro děti pochopení pravého a levého "ucha" počítačové myši. Snadno poznají, že myš ovládají pravou (levou) rukou, ale další rozlišení levé a pravé strany chápou s obtížemi.
Počítačové programy nabízejí i procvičování ve čtvercové síti. Stejně jako v případě početních představ je třeba kombinovat PC programy se standardními metodami, zejména při orientaci na základě postavení vlastní osoby dítěte v prostoru.
Vývoj verbálních dovedností
Využívání počítače bývá často kritizováno pro omezování příležitostí k diskusi mezi dětmi. Pozorováním chování dětí u počítače jsem zjistila, že pokud sledují hrající dítě ostatní, zejména ti zkušenější, objevuje se snaha poradit a pomoci dítěti, které si není zcela jisté řešením úkolu nebo má problémy s ovládáním programu či hry. Ne vždy se však jedná o pomoc nezištnou. Schopnější jedinec často vystřídá méně schopného před monitorem.
Předškolák se učí mluvit především nápodobou. Počítač sice zvukově reaguje, ale nejedná se o komunikaci v pravém slova smyslu. Jazyk zprostředkovaný počítačovými programy není vždy dobrým vzorem pro rozvíjející se jazykové dovednosti. Zpravidla je schematicky, jednotvárný, chudý, postrádá citové zabarvení. Nepřispívá k rozvoji souvislého řečového projevu, slovní zásoby, neopraví agramatismy, neukáže barvitost jazyka.
Existují programy, které si za kladou za cíl podporu řečového projevu. Pro jazykovou výchovu jsou určeny speciální jazykové programy, založené na spojení obrázku se zvukovým doprovodem. Osvědčila se práce s animovanými klasickými pohádkami, které mohou děti nejen poslouchat. Spojení pohádky s počítačem, může u dětí podpořit zájem o jazyk. Souvislost s poslechem a řešením úkolů s motivem pohádek, ve spojení s počítačem, motivuje děti k vyhledávání a prohlížení knih s aktuální pohádkou a k navazujícím činnostem. Na klasické příběhy zpravidla navazují další úkoly, motivované daným příběhem.
Jednostranné využívání počítače však může vést ke ztrátě zájmu dětí o knihu. Počítač by měl pouze doplňovat běžné metody. To znamená využívat především vyprávění pohádek učitelkou, prohlížení obrázků s komentářem dětí, sledování filmových pohádek, promítaní diafilmů, návštěva divadelních představení atd. Vždy a to i tehdy, je-li počítač běžnou součástí světa dítěte, by měl dospělý hovořit s dětmi o jejich prožitcích, zkušenostech a dojmech a spolu s dětmi jednotlivé metody porovnávat.
Senzomotorické dovednosti
Díky celkovému zlepšení senzomotorické koordinace se v předškolním období jedinec stává schopnější nejen v oblasti hrubé motoriky, ale i v oblasti manuální zručnosti. Proto poměrně rychle zvládne i obsluhu počítačové klávesnice, následně i ovládání počítačové myši.
Pro vyučujícího je nezbytné, aby zjistil, jaké zkušenosti s využíváním počítače jednotlivé děti mají. Na základě toho volí programy a hry, ale také organizuje činnosti dětí. Děti, které se dostanou do prvního kontaktu s počítačem právě v mateřské škole, je třeba naučit nejprve zvládat zacházení s počítačovou myší a klávesnicí. Dokud tuto činnost nezvládnou, nemohou na počítači samostatně pracovat. Dětem činí velké problémy pohybovat myší při současném sledování pohybu kurzoru po obrazovce - mají tendenci sledovat pohyby ruky. Závislost pohybu kurzoru na pohybu ruky chápou pomalu. Obtíže jim činí i pochopení přerušovaného pohybu, za účelem umístění šipky (kurzoru) na požadované místo.
Manipulace s počítačovou myší nebo ovládání klávesnice rozvíjí jemnou motoriku a pokud není zvolena hra, jejímž cílem je právě podpora rozvoje jemné motoriky, je vždy vedlejším produktem při plnění jiného cíle (např. při experimentaci s bodem a linkou prostřednictvím grafického editoru rozvíjíme nejen představivost dítěte, ale současně i motoriku ruky). Při řešení jednotlivých úkolů si děti procvičují koordinaci zrakového vjemu s pohybem ruky. A nejen to. Aby dítě úspěšně splnilo zadání, musí se maximálně soustředit.
Podpora rozvoje chápání časových pojmů
Pojem času se v předškolním období rozvíjí pomalu. Vnímání času je v tomto období chápáno jako egocentrické a konkrétně názorné. Předškolák si vytváří představu o čase prostřednictvím konkrétních událostí a opakujících se jevů. Prezentizmus v nazírání světa se projevuje v jeho aktuálním vnímání.
V souvislosti s utvářením časových představ sehrává využití počítače spíše okrajovou roli. Ke snazšímu pochopení časových vztahů lze jako doplněk běžných metod práce s dětmi využít počítačové programy, jejichž součástí (obsahem) jsou úkoly, které se zaměřují na procvičování časové posloupnosti.
Děti si mohou díky počítači zábavnou formou osvojit dovednost orientovat se v čase (starší předškoláci) zaznamenáváním či plánováním událostí dne či týdne. Díky videosekvencím mohou nejenom vyslechnout, ale i sestavit příběh podle vlastní představy.
Existují i programy, které reagují na změny v kalendáři, tedy i na střídání ročních období. Jaké je právě roční období děti zjistí podle změny v zobrazení výchozího motivu (např. CD ROM Lexikon ohrožených druhů strašidel, Kidsmart).
Program je dobré vybírat na základě doporučení, odborné recenze nebo vlastních zkušeností. Tvorba dobrého a kvalitního programu má stejné podmínky jako tvorba dobré hračky. V prvé řadě musí být funkční. Nefunkční program děti odradí stejně jako v případě hračky. Grafika a barevné ztvárnění by mělo být v souladu s realitou. Doporučuji zvýšenou opatrnost u CD s výběrem her. Někdy se může jednat pouze o demoverze, které navíc špatně fungují.
Správná hračka, ale i program mají být vyvíjeny za účasti dítěte nebo alespoň v interakci s ním. Musí zohledňovat fyzické a duševní schopnosti dítěte, má vyvolat pozitivní citové uspokojení a obsahovat edukační efekt. Nesmí uzavírat dítě do světa iluzí.
Při výběru programu je dobré si nejprve ověřit, zda se na jeho vzniku podíleli odborníci - psycholog, pedagog, výtvarník a informační technolog. Před zakoupením programu doporučuji program vyzkoušet. Někdy jsou programové možnosti velmi chudé, i když grafika a námět slibují více.
Zvukový doprovod u některých programů je velmi nekvalitní. Může dětem předkládat nevhodný řečový vzor, který je svádí k napodobování. Ve většině programů jsou děti slovně odměňovány nebo chváleny. Jednotvárné opakování vět při chválení dítěte nebo pokárání při nesprávné odpovědi či reakci může být po delší době velmi nepříjemné.
Některé programy jsou velmi citlivé a dítěti dělá potíže označit právě to místo, na které počítač zareaguje - pak dochází k tomu, že dítě ze svého pohledu označilo správnou odpověď, ale počítač hodnotí jako chybu. Dobré programy při označení odpovědi znázorní dítěti co označilo a vyžadují její potvrzení.
Kromě programů mohou děti hrát počítačové hry. Protože cílem her je vést dítě k řešení určitých situací, zařadila bych je mezi hry didaktické.
Některé hry a programy umožňují dětem napodobovat dospělé a objevovat neznámé (např.program Jak věci pracují). Napomáhají rozvoji logické úvahy, podporují schopnost rychle se rozhodnout, zlepšují prostorovou orientaci, postřeh, modelují situace, do kterých by se dítě nemohlo vzhledem k věku dostat - simulují situace, kdy děti řídí letadlo, formuli, automobil atd. Děti se při řešení učí ze zkušeností a chyb, mění herní způsoby, aby dosáhly lepších výsledků, učí se analyzovat situaci a nalézat řešení.
Hra však může probíhat ve fiktivním prostředí, proto může být ve svém důsledku nezdravá a zkreslující. Potom je těžké rozlišit, kdy dítě konfabuluje a kdy si vymýšlí na základě nekontrolovaného hraní počítačových her. K takovým situacím dochází v rodinném prostředí, kde si děti bez kontroly hrají samy nebo se staršími sourozenci. Problematika virtuálních her je záležitostí dětí školního věku.
Přínos počítačů v předškolním věku
Dětem umožní postupné zvykání na počítače jako součást prostředí (prevence eventuální závislosti v pozdějším věku). Navíc se s počítače seznámí i děti ze sociálně znevýhodněného prostředí, což může vést ke zmírnění rozdílů mezi dětmi při využívání počítače na základní škole.
Speciální počítačové programy mohou pomoci při prevenci a nápravě specifických poruch učení. Výukové počítačové programy obsahují edukační efekt a ovlivňují rozvoj poznávacích schopností, proto mohou pomoci lépe připravit děti pro přechod do základní školy.
Možná rizika
Nekvalitní programy mohou zafixovat chybná řešení. Při omezené nabídce a častým opakováním stejného programu můžeme podporovat schematické myšlení (řešení je to, které uvádí počítač). To může vést k schematizovanému jednání a jednostrannému řešení, které dítě nerozvíjí (vím jak kliknout, abych byl úspěšný dítě automaticky volí správnou odpověď, popř. pokud si neví rady hledá odpověď metodou pokus-omyl).
Podmínky využívání
Zařazování počítačů musí být zakotveno ve školním vzdělávacím programu a posléze rozpracováno ve třídních vzdělávacích programech a projektech. Je třeba zabránit živelnosti, tj. zajistit kontrolu a vedení. Zařazení konkrétního programu musí být dostatečně promyšleno vzhledem k věku dítěte, tématu a kvalitě. Podpoře rozvoje určité kompetence musí předcházet nácvik běžnou metodou - využívání počítače je metodou doplňkovou, prohlubující. Nabídka programů a her musí být pestrá (bez prvků agresivity), aby se zabránilo stereotypu.
O využívání počítačů, příslušných programů a času vyčleněného této aktivitě musí být informováni rodiče.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.