Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
V rámci vycházky do okolí využila autorka principů zážitkové pedagogiky a vytvořila zajímavý program, jehož podrobný popis nalezne čtenář v příspěvku.
V Základní škole v Pečkách vyučujeme v 5. ročníku podle Vzdělávacího programu zvláštní školy (č. j. 22 980/97 - 22) žáky s lehkým mentálním postižením.
U našich žáků se mi osvědčilo využívat metod a postupů zážitkové pedagogiky, která při výuce využívá zážitku, prožitku a jejich vlastních zkušeností. Jde o to, aby žák vnitřně vnímal vše, co na něj z okolí působí. Žáci si takto osvojené informace lépe a déle pamatují.
Pedagog, který se ztotožňuje s postupy zážitkového vzdělávání, by měl pochopit, že nelze naučit vše, ale lze k učení motivovat. Není rozhodující množství osvojených poznatků, ale je důležitá jejich propojenost, smysluplnost, trvalost a využitelnost pro život.
Při plánování zážitkových akcí se mi osvědčilo hovořit s žáky o chystaných aktivitách a dát jim příležitost pro vyjádření vlastních nápadů. Zjistím tak, v kterých oblastech mají vlastní zkušenosti a prožitky a kde naopak žádné osobní zkušenosti nemají. To, co si sami prožijí, si velmi dobře pamatují. Navíc si své vzpomínky stále připomínají a zpřítomňují v živých debatách se svými blízkými. Nové poznatky si tak opakují a upevňují.
V rámci vlastivědy 5. ročníku se žáci měli dozvědět něco o domově a jeho okolí. Měli se naučit znát:
Rozhodla jsem se zprostředkovat jim uvedené dovednosti prostřednictvím poznávacího putování po okolí, z něhož jednotliví žáci pocházejí. Společně jsme vybrali a pomocí mapy vytýčili trasu putování.
Dalším úkolem bylo ve vlakovém jízdním řádu vyhledat ranní odjezdy vlaků. Vysvětlili jsme si postup vyhledávání a porozuměli i dalším základním poznámkám a zkratkám. Pro kontrolu jsme ještě vyhledali odjezd vlaku na internetu. Naučili jsme se novou internetovou adresu: „http://www.vlak.cz/".
Dohodli jsme čas a místo setkání. Čas setkání i odjezdu vlaku jsme si ukázali na cvičných hodinách.
Všechny důležité informace týkající se odjezdu, příjezdu a věcí potřebných k putování, jsem sdělila písemně rodičům. Osvědčilo se mi podávat tyto informace s dostatečným předstihem.
Trasu vlaku z Peček do Plaňan jsme našli na mapě. Zopakovali jsme si, jak se železniční doprava na mapě značí, a zjistili jsme, kolikátou zastávku budeme vystupovat. Opět jsme do výuky zapojili počítač a přes internetový vyhledávač jsme našli informace o trati motorového vlaku Pečky - Kouřim. Vyhledali jsme spoustu zajímavých informací o historii trati a objevili několik fotografií z minulosti i současnosti tratě.
Cestu do Peček jsme naplánovali pěšky přes obce Radim a Dobřichov. I tuto trasu jsme si našli na turistické mapě. Část naší cesty vedla po zeleně značené turistické trase. Vysvětlili jsme si turistické značení a nakreslili si turistické značky do sešitu. Dále jsme v mapě našli odlišné značení Peček a Plaňan oproti Radimi a Dobřichovu. Značení jsme si porovnali ve vysvětlivkách mapy.
Následující hodinu jsme si ve třídě četli o zajímavostech jednotlivých oblastí. Na cestě se budeme snažit vybavit si poznatky z četby. Žáky zaujala informace, že v okolí obce Radimi byly objeveny pozůstatky dávného osídlení člověka neandrtálského a staroslovanského osídlení. K tomuto tématu jsem našla dvě publikace, doplněné poutavými ilustracemi. Vysvětlili jsme si, jak se žilo v době kamenné, shlédli dokumentární pořad „Pravěká zvířata" a hovořili o tom, jak žili Slované.
Před cestou bylo nutné s žáky probrat, jak se má člověk chovat ve veřejném dopravním prostředku a jak se chovat na veřejnosti a ve styku s lidmi. S žáky jsme opakování pojali jako scénku nakupování. Část žáků se podílela na sehrání scénky a zbytek se snažil hodnotit chování svých spolužáků. Protože část zpáteční cesty povede po silnici, zopakovali jsme si, jak se chová chodec jako účastník silničního provozu.
Kromě chvilek k odpočinku a času na svačinu jsem počítala také se zařazením soutěže nebo hry pro odreagování a k posílení fyzické zdatnosti.
Na cestu jsme se vybavili mapou regionu, dalekohledem, fotoaparátem a metrem.
Z Peček jsme jeli vlakem do Plaňan a odtud šli pěšky zpět do Peček. Z plaňanského nádraží jsme se vydali na náměstí. Zde si žáci mohli koupit občerstvení. V Plaňanech jsme navštívili kostel z roku 1200 a prohlédli si sochy proroků Izairáše a Jeremiáše, zvonici a barokní budovu děkanství z 18. století.
Další zastávkou na trase byl plaňanský lom. Kámen, který se zde těží, se používá jako stavební materiál. Lom je zajímavý i nálezy netradičních nerostů. Další zajímavostí je odkrytí pásma českého příbojového moře. V prohlubních dna bývalého moře se nalézá řada zkamenělin. V lomu se stále těží a přístup do něj proto není možný.
Dále jsme pokračovali cestou podél řeky Výrovky. Její tok je poměrně dlouhý a lidé ji v různých částech pojmenovali odlišně - například Kouřimka. Kolem Výrovky se vyskytuje mnoho rostlin a živočichů. Viděli jsme topoly, blatouchy, černý bez a zaujaly nás velké listy lopuchu. V trávě jsme zahlédli užovku obojkovou. Na topolech jsme pozorovali hnízda různých ptáků. Viděli i slyšeli jsme datla.
Před Radimí jsme si ukázali naleziště památek ze střední a mladší doby kamenné, kdy zde žil člověk neandrtálský. Také se zde nacházelo staroslovanské hradiště s dosud patrným, až osm metrů vysokým sypaným valem.
Další místní zajímavostí je radimský lom - přírodní geologická památka. Netěží se zde od roku 1958. Lom byl založen pro stavbu trati Pečky - Kouřim. Přírodní rezervací se stal proto, že se v něm nalézá vzácný hvězdicovitý křemen zeleného zbarvení. Druhou zvláštností tohoto lomu je zachovalé podloží českého křídového moře s množstvím zkamenělin.
Připomněli jsme si, že Radim byla sídlem lichtenštejnského panství. Staré osídlení na území obce dosvědčují archeologické nálezy vystavené zčásti v Národopisném muzeu v Praze a zčásti v Polabském muzeu v Poděbradech.
Další zastávkou na naší trase byl přírodní park, který se nachází u renesančního zámku, vystavěného na místě bývalé tvrze. Po mostě z 18. století jsme přešli řeku Výrovku. U mostu roste mohutná chráněná lípa. Po pečlivém přeměření jsme zjistili, že obvod lípy má 315 centimetrů. Výšku žáci jen odhadovaly. Na břehu Výrovky hnízdí jeden z nejkrásnějších ptáků naší přírody, ledňáček říční. Seznámili jsme se se způsobem života ledňáčka a prohlédli si břeh podél říčky, do kterého si ledňáček vyhrabává hnízdní noru.
Cesta pokračovala po břehu Výrovky až k vrchu Pičhora (Dobřichov). Proslul významnými archeologickými nálezy žárových hrobů. Připomněli jsme si, že nálezy z této oblasti jsou vystaveny v Národopisném muzeu v Praze. Vrch je také zajímavý výskytem teplomilných květin a živočichů.
Z Pičhory jsme pozorovali kostel Nejsvětější Trojice, který patří mezi první v české zemi. Ke kostelu jsme se dostali po zelené turistické značce cestou mezi poli, kde podle pověstí skončila bitva u Lipan. Žáky velmi zaujalo vyprávění o této bitvě i podzemních chodbách vedoucích z Pičhory do mlýna.
Ještě než jsme došli k dobřichovskému hřbitovu, minuli jsme přírodní památku Sládkovu stráň. Rostou zde například prvosenky jarní, chrpy a mnoho dalších rostlin. Všimli jsme si také lip, u jejichž kořenů se hromadily ploštice ruměnice.
Od dobřichovského kostelíčku s gotickými prvky jsme pozorovali dalekohledem severní polovinu Čech, horu Kozákov, Trosky, skalní města Českého ráje, Krkonoše a Ještěd s vysílačem.
Zbytek cesty do Peček jsme věnovali sledování krajiny a života v ní. Slyšeli jsme koroptve a povídali jsme si o každoročním zimním sčítání káňat lesních a dalších dravých ptáků. Sčítání je celostátní a řídí se přísnými pravidly. Hovořili jsme i o tom, že káňat a ostatních dravých ptáků v naší krajině ubylo.
Putování nás dovedlo zpět na okraj Peček. Zvládli projít celou předem vytýčenou trasu a během cesty jsme fotografovali. Při fotografování se vystřídali všichni žáci. Někteří se tak během cesty vlastně naučili základy obsluhy digitálního fotografického přístroje.
Hodnocení a další využití získaných informací a dovedností
Pro hodnocení zážitkových programů je důležité brát v úvahu pozitivní prožitek, pocit úspěchu a možnost dalšího využití získaných znalostí a dovedností.
Práci a úkoly je dobré hodnotit jak v průběhu programu - motivace, tak i bezprostředně v závěru programu, aby žáci věděli, jak si počínali - zpětná vazba. Hodnotíme práci skupiny žáků jako celku a samozřejmě individuálně každého žáka tak, aby si mohl prožít svůj „vlastní triumf".
Informace získané během zážitkového programu je vhodné využít dál. My jsme sestavili kvíz, nechali jsme žáky sdělit své zážitky z programu dalším spolužákům a uspořádali jsme na chodbě školy výstavu fotografií s tematikou programu.
Každý žák si vybral dva své snímky a ty jsme pomocí jednoduchého grafického programu „Zoner 7" dále upravovali. Vznikla řada opravdu velmi pěkných, osobitě pojatých fotografií, které jsem vytiskli na barevné tiskárně. Při pracovním vyučování jsme snímky opatřili vlastnoručně vyrobenými rámečky z dřevěných latěk. Tyto obrázky nyní slouží i jako výuková pomůcka. Některé fotografie byly umístěny i na chodbách pečeckého pečovatelského domu. Obyvatelé tohoto domu nad obrázky vzpomínají, jak vyfotografovaná místa vypadala za dob jejich mládí. Několik fotografií jsem odeslali i na soutěž výtvarných prací, kterou pořádala Speciální škola v Kolíně.
Z pohledu učitele je příprava a realizace zážitkového vzdělávacího programu náročnou záležitostí. Výsledek práce však za to stojí. Z těchto programů se vrací stmelenější kolektiv žáků se spoustou společných zážitků. Žáci jsou samostatnější ale dokáží spolupracovat, pomáhat si a být kamarády. Mimo osvojení základního učiva jsou právě tyto dovednosti tím nejcennějším vkladem, který škola může svým žákům do dalšího života dát.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
