Využití prvků Hv a dětské dramatiky v hodinách čtení ve speciální škole
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Využití prvků Hv a dětské dramatiky v hodinách čtení ve speciální škole
2,0 (1 hodnocení)
Autorka přináší v příspěvku metodické poznatky a několik zajímavých her, které podporují výuku čtení u dětí s těžším mentálním postižením.
Každý pedagog, který pracuje s dětmi s těžší mentální retardací, dá jistě za pravdu tvrzení, že se výuka čtení ve speciální třídě podobá „běhu na dlouhé trati“. Setkala jsem se mnohokrát i s názorem, že učit takovéto děti číst a psát je úplně zbytečná práce, s čímž nemohu souhlasit. Vzhledem k latentnímu učení dětí musíme počítat s tím, že se výsledky naší práce dostaví později, ale mají pak nesmírnou cenunejen pro děti samotné, ale i pro okolí, které se s nimi setkává.
Při výuce čtení ve třídě speciální se mi osvědčilo využívat k metodě analyticko–syntetické jako pomocných metod i sociální čtení a čtení s použitím globální metody. Do výuky čtení zapojujeme i prvky hudební a dramatické výchovy. Často si uvědomuji hlubokou pravdu slov M. Sováka: „Vše souvisí navzájem – pohyb a slovo mluvené, slovo a rytmus, pohyb, rytmus a hudba, hudba, zpěv a řeč.“ (Sovák, M.: Logopedie předškolního věku, 1. vyd. Praha: SNP, 1984, s. 116, SPN 0-72-19/1)
Každé nové písmenko si děti osvojí v průběhu hudebně-pohádkového příběhu. Všem žákům pomáhá, mohou-li si při zrakovém vnímání abstraktního tvaru představit konkrétní prožitek (m - dotyk obou rtů, v - dotyk zubů na spodním rtu atd.). Při práci v ZŠS se dají využívat i některé techniky, metody a pomůcky vypracované pro děti s poruchami učení. Zavedeným postupem při výuce čtení je u nás vyprávění a dramatizace příběhu, obrázek, tvar písmena a jeho pojmenování příslušným fonémem, vykreslování, vyhledávání, modelování, vyšlapávání, zapojení písmenka do slabik, slov i vět, rytmizace, zpěv písniček na příslušné slabiky…
Čtení písmen, slabik, slov i vět, motorika mluvidel, zraková i sluchová percepce, fonematický sluch, prostorová orientace, paměť apod. se dá nejlépe procvičovat v různých didaktických hrách. Děti se většinou zapojí aktivněji, přidáme-li do procesu učení trochu hudby, rytmu a humoru. Několik osvědčených her, které u dětí podnítily počáteční zájem o čtení písmen, slabik i slov, zde uvádím. Hry většinou žáky zaujaly, sami si pak vyžadovali jejich opakování. Proto je u některých her uvedeno i značné množství obměn („variací na známé téma“).
(Procvičování motoriky mluvidel se zaměřením na správnou výslovnost jednotlivých samohlásek, seznamování s grafickou podobou samohlásek, procvičování zrakové a sluchové percepce. )
Předlohou a inspirací pro hraní se samohláskami mi byla knížka Stanislavy Emmerlingové „Když dětem nejde čtení 1““.
Při čtení samohlásek pomáhá dětem výrazné nastavení mluvidel současně s pohybem připomínajícím tvar procvičovaného písmenka. Nejprve zapojujeme pohyb celého těla, později přidáváme jen pohyb ruky. Každá samohláska, na rozdíl od souhlásek, má i své prožitkové specifikum:
A - stoj rozkročný, vypouštíme hlásku A při výdechu z výrazně otevřených úst s pocitem uvolnění (ulehčení)
a - výslovnost stejná - vedle úst umístíme rozevřenou dlaň
E - stoj spatný, ruka skrčená před tělem ukazuje do strany na něco nepěkného, Evyslovujeme s pocitem odporu (jako když malému dítěti říkáme, že je něco ošklivé, špinavé…)
e - nastavení mluvidel kopíruje ruka -ukazováček a palec vodorovně před ústy
I - vyslovujeme I s úsměvem a pocitem radostného napětí (stojíme „jako pravítko“, na něco se moc těšíme…)
i - výrazná výslovnost doplněna veselým lehoučkým ťuknutím do nosu (děti si později při čtení i psaní uvědomují, že malé i má tečku)
O - vyslovujeme s pocitem obdivu, ruce před tělem znázorňují písmenko O (děti si rády představují, že před sebou drží kulatou mísu s báječnými dobrotami – Ó, Ó, Ó)
o - výrazná výslovnost je kopírována kulatým tvarem sevřeného palce a ukazováčku před ústy nebo okem, které si obdivně něco prohlíží – ó, ó, ó.
U - široce rozevřené paže uvolněně směřují vzhůru, vzhlížíme s pocitem úžasu (vidíme něco úžasného „jůůůůůůů“, např.: „Na jabloni visí velikánský drak!“ atd.)
u - výrazná výslovnost samohlásky, rty připomínají malou kuličku - ukazovák a palec směřující vzhůru před ústy kopírují písmenko u (později využíváme i při psaní - písmenko u má úzký pytlíček, do kterého by pěkně zapadla malá kulička, v případě dlouhého ů kulička vyskočila vzhůru)
Y - paže směřují šikmo vzhůru ale jsou v napětí, stoj spatný, nohy jakoby nám někdo táhnul dolů - hlásku vyslovujeme s pocitem obrovské tíhy
y - vyslovujeme s pocitem obrovské tíhy – sevřenou pěst si přiložíme k bradě a bouchnutím pěstí do stolu umocníme pocit tíhy (pohybem ruky jako bychom vytvářeli písmenku y „ocásek“)
Výhodou této metody je přirozené rozlišování mezi tvrdým a měkkým y/i. Pro děti je jednodušší spojit si měkké i s pocitem měkkého nosu a tvrdé y s tvrdým nárazem do stolu. Při čtení pak stačí i lehoučké ťuknutí do nosu nebo pěst na lavici a dětem se hned vybaví správná výslovnost dané samohlásky. Ulehčí se tak i pozdější nácvik, rozlišování a doplňování tvrdých a měkkých slabik, nebo doplňování samohlásek i/y v diktátech.
Tuto říkanku jsem vybrala také z knihy Když dětem nejde čtení 1. (Emmerlingová, S.: Když dětem nejde čtení 1. 1. vyd. Praha: Portál, 1999, s. 10 a 67, ISBN 80-7178-325-0)
Děti si ji nejprve uloží do paměti jako celek, teprve později dochází k uvědomělému pochopení pojmu samohláska. Samohlásky jsou tu oživeny do podoby rozmarných potvůrek, které musí být v každém slabikovém domečku, někdy v něm chtějí být úplně samy, pohodlně se tam zabydlí a vesele si zpívají:
/: A E I O U a Y samohlásky to jsme my :/
V první části žáci jednotlivé samohlásky soustředěně s prožitkem znázorňují pohybem celého těla a ve druhé části rozpustile poskakují.
Obměny
/: a e i o u a y samohlásky to jsme my :/ Učitel napíše říkanku na arch papíru, nebo na tabuli. Žáci čtou samohlásky v první části a doprovází výraznou výslovnost samohlásek pohybem ruky, druhou část doprovází rytmickou deklamací (tleskání, pleskání, ťukání…).
samohlásky se ztratily z říkanky – děti doplňují do napsané říkanky vymazané samohlásky
hádanky - poznávání samohlásek podle sošného tvaru, podle nastavení mluvidel, grafického tvaru na kartičce, podle fonému…
postřehování - samohlásky si hrají na schovávanou – učitel ukáže na krátkou chvíli vybraným žákům ztracené samohlásky, ti pak mají za úkol samohlásku znázornit pohybem. Jakmile ostatní žáci samohlásku správně uhodnou, vrátí se samohláska na své místo do říkanky
žáci vyhledávají v druhé části říkanky samohlásky, počítají, kterých je nejvíce, nejméně atd.
žáci objevují samohlásky v různých textech, nápisech na zboží, nápisech na ochodech atd.
Návaznost na předchozí hru. Nakopíruji na pracovní listy dětem otevřené slabiky, slova nebo věty sestavené z otevřených slabik; např: „MÍLA JE TU.“ Mladší žáci vyhledávají a vykreslují dané samohlásky pastelkami určených barev, starší žáci mohou vybarvit danou barvou i celou slabiku (samohlásku i její „kamarádku“ souhlásku, která stojí před ní, a vytváří tak slabikové domečky) a po té nám jednotlivé slabiky, slova nebo celou větu přečíst apod.
Obměny
hru „Na detektivy“ lze hrát později s vyhledáváním stejných počátečních slabik
v textu vyhledáváme stejná slova
vlastní jména
v textu vyhledáváme právě osvojované písmenko atd.
Tuto hru často hrajeme v době, kdy se učíme číst nové písmenko. Před čtením nového neznámého textu nejprve text „prozkoumáme“, zjistíme kolik má řádků, zda se tu objevují známá slova, kolik je tam stejných slov, dáváme pozor na nové písmenko (můžeme si ho i vykreslit) atd. Po důkladném zrakovém průzkumu už žákům nedá tolik práce krátký text úspěšně přečíst.
Hra „Písmenka se představují“
(Procvičujeme motoriku mluvidel, zaměřenou pozornost, paměť, sluchovou i zrakovou diferenciaci.)
Jedná se o rytmickou deklamaci
Sólo (nejprve učitel, později některý žák): Já jsem a (e, o, m, v, …)
Sbor: My jsme taky a (e, o, m, v, …)
Děti mohou písmenko opakovat (foném), číst z kartičky (grafém), rozpoznávat jen hmatem (písmena z pěnové hmoty, látková písmena…), odezírat z nastavených mluvidel, poznávat sošné tvary písmen (vytvořené pomocí prstové abecedy nebo těla atd.).
Výborně se hodí později i jako rozcvička před samotným čtením.
Pomůcky: rytmické hudební nástroje, klavír, kartičky s písmeny
Děti znázorňují pohybově danou pulsaci. Písmenka jsou položena v prostoru, pohyb mezi nimi – chůze, běh, dlouhý krok – hudební doprovod (hudební nástroj nebo jen orf. instrumentář). Vyhledávají určená písmena mezi ostatními.
Chůze:/: Dnes si vyšlo na výlet naše malé m ( velké M, V atd.), dnes si vyšlo na výlet naše malé m :/
Běh:/: Ztratila se samohláska, jmenuje se a, rychle mi ji najděte, jmenuje se a :/
Dlouhý krok:/: Z výletu se pomaličku vrací malé a, z výletu se pomaličku vrací malé a :/
Obměny
přestane-li nástroj hrát, děti se zastaví v pohybu
na zvuk určitého hudebního nástroje děti vytvoří sochu daného písmenka, ze svého těla (prstová abeceda, rychle písmenko napíší, sestaví ze dřívek apod.)
ozve-li se vysoký tón – výpon, ozve-li se hluboký tón – dřep, apod.
Hra „Na vláček“
(Procvičujeme sluchovou diferenciaci, analýzu a syntézu otevřených slabik, rozklad slov na slabiky, určování první slabiky ve slově.)
Pomůcky: kartičky s napsanými slabikami, obrázky, prostorová písmena, stavebnice s geometrickými tvary
„Jede vláček kolejáček, co nám veze - kdo to ví? Veze nám MA (lo, mu…) na začátku, kdo to dopoví.“
Děti vytvoří „vláčky“ (možno ve dvojici, trojici…). První dítě („lokomotiva“) drží v rukou kartičku s danou slabikou (využít můžeme i prostorová písmena – každé písmeno v jedné ruce, spojením vznikne slabika). Děti se pohybují prostorem za zpěvu písně a vyhledávají ke slabice vhodné obrázky. Obrázky mohou doplnit kolečky a tyčkami podle počtu slabik. Později využíváme této dovednosti při rozlišování a psaní krátkých a dlouhých slabik.
Děti zpívají známou píseň na předložené procvičované slabiky – „cizí řečí“
Obměny
děti si samy vyberou z nabízených slabik slabiku, která se jim líbí
určitou slabikou komunikují - ostatní poznávají podle intonace a dynamiky řeči, co nám chce „cizinec“ asi sdělit (poznávají, zda je veselý, smutný, rozzlobený, ustrašený apod.)
„díváme se na satelitní program zahraniční televize“ - podle melodie poznávají, jakou písničku nám „zahraniční zpěvák“ zpívá, ostatní se mohou přidat ke zpěvu, každý může zpívat „svou řečí“ (určenou slabikou - procvičování zaměřené pozornosti)
„Na štafetu“ – každý cizinec zazpívá kousek písničky svou řečí (danou slabikou)
cizinci se učí jinou řeč – procvičování čtení slabik
cizinci odjíždějí do své země – hledají na koberci vymezený prostor se slovem, které začíná jejich slabikou atd.
cizinci si posílají dopisy, vzkazy – vázané čtení slabik
cizinci se mohou přátelit - 2 „cizinci“ se chytí za ruce, a ze svých slabik tak vytvoří slovo, které ostatní mohou vyluštit
Hra „Na zvířátka“
Hry na zvířátka skýtají nepřeberné množství variací. V tomto případě se jedná o obměny předcházející hry.
zvířátka spolu komunikují danými slabikami (mé, bů, pí, …), zpívají si písničky apod., hledají si své domečky podle slabiky umístěné v ohraničeném prostoru, podle zvuku apod.
žáci mohou přiřazovat první písmeno, první slabiku, případně i celý psaný název zvířete k příslušnému obrázku nebo herci, je možné obohatit metodou globálního čtení
vhodné využití pohádky „O koťátku, které zapomnělo mňoukat“
„Zvířátko je smutné, neví, jak má požádat o jídlo.“ – děti přiřazují slabiku, znázorňující zvuk, kterým si mláďátko může říci o jídlo
„zvířecí škola“- zvířátka se učí číst, psát atd.
Děti motivuje, když v každé nové hře zažijí úspěch. Proto se snažím, aby hry na sebe pokud možno navazovaly a postupně tak upevňovaly a rozvíjely získané dovednosti žáků.
Literatura a použité zdroje
VÁCHOVÁ, J. Průvodce učebnicí Náš slabikář - 2. díl pro střední stupeň pomocné školy. Praha: Parta1, 1998. ISBN 80-85989-16-6.
SOVÁK, M. Logopedie předškolního věku. Praha: SPN.
EMMERLINGOVÁ, S. dyž dětem nejde čtení 1. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-7178-325-0.
