Využití ICT technologií v běžné výuce hudební výchovy na základních školách

Současné ICT technologie a jejich využívání ve výuce hudební výchovy mají své zastánce i odpůrce.

Jeden názorový proud vyzdvihuje pozitiva jejich integrace do hudebně výchovného procesu a upozorňuje především na motivační přínos této integrace – současné technologie jsou žákům blízké a propojení s běžně jimi užívanými médii (počítač, notebook, smartphone[1], tablet) rozšiřuje spektrum možností aktivního zapojení žáků do procesu výuky a poskytuje nový druh kreativity a aktivit.  Nezanedbatelný je i argument, že tento přístup vychází z reálného aktuálního stavu současného „hudebního prostoru“, pracuje ve značné míře s hudebním materiálem žákům blízkým, reflektuje lépe jejich potřeby a přání. Důležitým faktorem je i fakt, že není nutná předběžná dovednost hry na hudební nástroj a možnosti využití tohoto přístupu i mimo vyučovací proces.

Zastánci tradičního přístupu naopak argumentují nebezpečím pozvolného opouštění tradičního modelu činnostního pojetí hudební výchovy a ztráty tradičně pojímané hudebnosti jako takové. Je prokazatelné, že využívání současných technologií funguje jako velmi dobrá motivace k aktivním činnostem, otázkou však zůstává, zda lze tyto činnosti považovat za projev hudební kreativity.

Následující text si neklade za cíl přinést na tuto otázku odpověď, nicméně autoři textu se domnívají, že je nezbytné pojem hudební kreativity nově definovat a tyto projevy do něho zahrnout.[2]

Hudebně pedagogická veřejnost se dělí na základě výše uvedených přístupů na dvě části a důvod tohoto názorového rozdělení nemusí být nutně podmíněn věkem.  Důvody mohou být různé – počínaje formou a obsahem jejich studia a přípravy na praxi až po technické zázemí konkrétního pracoviště. Dosavadní zkušenosti ukazují, že i v podmínkách běžně organizované základní školy lze tyto přístupy úspěšně realizovat, záleží především přístupu konkrétního pedagoga.