Výuka cizích jazyků u předškolních dětí

Předškolní věk je často při osvojování cizího jazyka chápán jen jako přípravné období, kdy se děti pouze seznamují s cizím jazykem, vytvářejí si pozitivní postoje k učení se cizímu jazyku. Proto je důležitá forma představení učiva, která musí být hravá a pro děti zajímavá a zábavná, taková, která děti motivuje k učení a nikoliv demotivuje (Lojová, 2005).

Principy seznamování s cizím jazykem děti předškolního věku

Hra má u dětí předškolního věku nezastupitelnou a důležitou roli. O. Čačka (1994) dokonce toto věkové období nazývá „zlatým věkem dětské hry“. Hra je hlavní činností dětí, hlavním zdrojem poznávání. Pomocí hry se dítě vžívá do různých rolí, což představuje přípravu na skutečný život.

Této charakteristiky je třeba využívat také při seznamování děti s cizím jazykem a řídit se slovy Jan Ámose Komenského, který řekl, že „hra je radost. Učení při hře je radostné učení“.

Děti se učí cizí jazyk formou hry, učí se bezděčně, neuvědomují si, že se učí, berou seznámení s cizím jazykem jako hru, jako zajímavou, novou zkušenost. Učení formou hry je radostné, bezděčné, pro děti přirozené, děti se tímto způsobem naučí bez problémů a snadno a bez stresu celou řadu slovíček, větných frází. A navíc takovéto seznámení s cizím jazykem je pro ně motivací do dalšího učení se cizímu jazyku, dává jim stimulaci k učení, chuť se učit, chuť poznávat.

Nabídneme-li dětem pestrou škálu pro ně zajímavých a zábavných pohybových, výtvarných, dramatických, rytmických smyslových her, začnou se bezděčně učit cizí jazyk bez jakéhokoli stresu. Cizí jazyk se pro ně stane se vyhledávanou zábavou (Lojová, 2005, Hanšpachová, Řandová; 2005).

Děti mají rádi říkanky, básničky a písně, čehož využíváme při představování cizího jazyka, kdy s dětmi často zpíváme či recitujeme v cizím jazyce jednoduché písně, básně, říkanky.

Děti ještě neumí číst a psát, proto při seznamování s cizím jazykem používáme poslechové a mluvené aktivity.

Děti milují fantazijní předměty a pohádky, proto se doporučuje při představování cizího jazyka využívat pro  zpestření a přiblížení dětskému světu prvků pohádkového světa (Slattery, Willis, 2001).

Cizí jazyk si děti osvojují posloucháním, hraním si, napodobováním, pozorováním aj. Jelikož děti mají v oblibě předem daná pravidla, rituály, pevně stanovenou strukturu, je nutné, aby učitel učící tuto věkovou kategorii měl pevně daný postup při práci a často opakoval známé aktivity. Jelikož se dětí jsou schopny soustředit pouze krátkou dobu, musí učitel často střídat při představování cizího jazyka jednotlivé aktivity (Slattery, Willis, 2001.)

Charakteristika seznamování s cizím jazykem děti předškolního věku

Při seznamování s cizím jazykem děti předškolního věku nelze používat jen mluvená slova. Pokud učíme tyto děti, musíme do seznamování s cizím jazykem zahrnovat hru, pohyb, mimiku, pantomimu, používat obrázky a předměty, zpívání jednoduchých písniček, recitování jednoduchých básniček, ztvárňování krátkých divadelních scének, ve kterých postavy mluví v jednoduchých větách. Zkrátka učit tak, aby forma představování cizího jazyka byla přizpůsobena učebním charakteristikám této věkové kategorie, aby děti dokázaly lépe pochopit smysl toho, co jim chceme říci.

Pozornost

Jak již bylo řečeno, pozornost je u dětí předškolního věku krátká, dokážou se soustředit pouze krátkou dobu. Tato učební charakteristika této věkové kategorie je pro osvojování cizího jazyka velkou nevýhodou, neboť jen udržet pozornost celé skupiny dětí je pro učitele těžký úkol. Proto je důležité, aby tuto věkovou kategorii učil nejen učitel, který ovládá cizí jazyk na výborné úrovni, ale je také kvalifikovaným a zdatným pedagogem pro děti této věkové kategorie, ovládá nejen cizí jazyk, ale také jeho metodiku orientovanou na děti předškolního věku, má znalosti z pedagogiky a psychologie týkající se dětí předškolního věku.

Učitel, který si chce zajistit soustředění dětí na cizí jazyk po celou dobu seznamování, chce, aby děti spolupracovaly po celou dobu, musí často střídat jednotlivé učební aktivity, které jsou přizpůsobené věku, schopnostem a učebním charakteristikám dětí této věkové kategorie, pro zvýšení a upoutání pozornosti dětí mění také tempo a hlas. Důležitým úkolem učitele je zajistit, aby děti byly jednotlivými učebními aktivitami pohlceny, neboť čím déle a více jsou děti jednotlivými učebními aktivitami pohlceny, tím lépe se dokážou soustředit a efektivněji si nové poznatky zapamatují, jsou také více odolné na vnější podněty, které děti rozptylují a kterých je neustále mnoho. Z výše popsaného vyplývá, že forma osvojování cizího jazyka dětmi předškolního věku by měla být hodně pestrá, měly by se střídat různorodé, zajímavé a pro děti této věkové kategorie zábavné učební aktivity. Osvojování cizího jazyka by mělo být organizováno v kratších časových úsecích.

Učební aktivity se doporučuje střídat přibližně každých pět až deset minut, tohoto časového údaje se však nelze striktně držet, je třeba si spíše všímat zájmu dětí a jejich nadšení z dané hry. Pokud tedy hra či jiná učební aktivita děti zaujme, baví je, je možné u ní setrvat delší dobu, než bylo naplánováno. Pokud hra či jiná učební aktivita děti nezaujme a nedokážou se na ni plně soustředit, pak je lepší aktivitu změnit (Lojová, 2005, Reilly, Ward, 1997).

Pravidla a opakování

Předškolní děti potřebují zažívat pocit bezpečí, jistoty a stability, potřebují cítit, že jim dospělí, ať již učitelé či rodiče, věnují pozornost. V mateřské škole jim tyto potřeby naplňuje především láskyplný učitel osobním individuálním kontaktem, ale také známé prostředí, pravidelný režim a návyky či opakování oblíbených aktivit (Lojová, 2005).

Učitelé by si měli uvědomit, že děti mají rády předem daná pravidla, rituály, strukturu dne a opakování oblíbených činností.

Proto je důležité, aby učitel již na začátku seznamování s cizím jazykem jasně, konkrétně a srozumitelně stanovil pravidla. Například: „Pokud mluví učitel, děti musí být potichu a poslouchat, co jim učitel říká.“ „Nikdo nesmí křičet.“ „Nikdo nesmí házet věcmi.“ „Pokud chci něco říci, přihlásím se.“ (Je třeba dětem předvést, co se tím myslí, neboť toto pravidlo je běžně zavedeno až při výuce na základní škole a děti ho nemusí znát).

Je také dobré, pokud lekce cizího jazyka mají podobnou strukturu. Je důležité, aby alespoň každá lekce začínala a končila stejně. Na počátku je vhodné začít pozdravem „Good morning“ či „Good afternoon“, kterým se pozdraví děti s učitelem. Pokračovat můžeme krátkou básničkou či písničkou, díky čemuž si děti uvědomí, že již nadešel čas se uklidnit a soustředit se na osvojování učiva. Na konci lekce používáme také předem stanovený rozlučovací rituál, který pro děti představuje signál pro závěr. Může to být jednoduchá rozlučovací fráze či užití krátké konverzace, kdy učitel řekne: „Thank you, see you next week. Good bye.“ Děti pak odpoví: „Good bye.“

Stejně tak je dobré, když v průběhu seznamování s cizím jazykem používáme předem stanovená a dětmi postupně osvojená znamení, která signalizují, co bude následovat. Například zahrání předehry k písni znamená, že začneme zpívat. Pokud se tyto signály/rituály stanou zavedenou rutinou, bude snazší děti organizovat (Reilly, Ward; s. 14–15, 1997).

Je také dobré, když lekce cizího jazyka zahrnují i učební aktivity, které jsou již dětem známé, děti je mají osvojené a oblíbily si je. Opakováním písniček, básniček i didaktických her, které si děti oblíbily, si opakují a fixují slovní zásobu a fráze, ale také zažívají pocit bezpečí, jistoty (Reilly, Ward, 1997).

Hodnocení

Děti je potřeba co nejvíce chválit a povzbuzovat, při hodnocení se zaměřovat na pozitivní stránky dítěte, všímat si toho, co dítě umí, nikoliv toho, co ještě neumí. Díky pozitivnímu hodnocení dětí upevňujeme jejich sebevědomí a současně vytváříme pozitivní vztah k učení cizího jazyka (Lojová, 2005).

Existují pro děti zajímavé a motivující způsoby hodnocení, jako například na tabuli namalovat kytičku a do ní umisťovat značky (čili obrázky, které mají děti ve školce na skříňkách se svými věcmi) dětí, které se krásně zapojují, spolupracují a s jejichž prací a chováním jsme plně spokojeni.

Podobně můžeme značky dětí, které zlobí, nespolupracují, s jejichž prací či chováním nejsme spokojeni, umisťovat do pytle, tedy do obrázku pytle namalovaného na tabuli.

Podobným způsobem jako kytička a pytel může sloužit veselý a smutný obličej. Pod veselý obličej umisťujeme značky dětí, s jejichž prací či chováním jsme spokojeni, a pod smutný obličej umisťujeme značky dětí, s jejichž prací či chováním nejsme spokojeni.

Děti, které chceme na konci lekce pochválit za dobrou práci, spolupráci a krásné chování, můžeme odměnit obrázkem.

Spolupráce s rodiči

Stejně jako u žáků, tak i u dětí předškolního věku je důležitá spolupráce s rodiči. Ti by měli vědět, jak si jejich dítě vede, co mu jde, co mu nejde, jak na lekcích pracuje, spolupracuje, jak se chová. Je  důležité informovat rodiče také o pokrocích dítěte. Rodiče by měli být obeznámeni s náplní kurzu, aby si mohli probrané učivo s dětmi zopakovat doma. Dobrou metodou také je rodiče občas pozvat, aby se mohli na lekci, pokroky a práci svých dětí podívat či s dětmi připravit v rámci různých svátků (vánoční besídka, svátek matek, …) představení pro rodiče, na kterém děti předvedou, co se již naučily.

Zájem a podpora rodiny dítěte je velmi důležitým faktorem v jeho motivaci k učení (Reilly, Ward; s. 8, 1997).

Literatura a použité zdroje

ČAČKA, Otto. Psychologie dítěte. Tišnov: Masarykova Univerzita Brno, 1994.

HANŠPACHOVÁ, Jana; ŘANDOVÁ, Zuzana. Angličtina plná her: pro děti předškolního a mladšího školního věku. Praha: Portál, 2005.

LOJOVÁ, Gabriela. Individuálne osobitosti pri učení sa cudzích jazykov I. Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislave, 2005.

SLATTERY, Mary; WILLIS, Jane. English for Primary Teachers: a handbook of activities and classroom language. Oxford: Oxford University Press, 2001.

REILLY, Vanessa; WARD, Sheila M. Very Young Learners. Oxford: Oxford University Press, 1997.