Výuka anglického jazyka u těžce sluchově postižených žáků

Těžké sluchové postižení vede k omezení či úplné ztrátě zvukových podnětů. Nejzávažnějším sekundárním handicapem takového postižení je komunikační bariéra. Ta brání přenosu informace zvukovou cestou (řečí a sluchem). Neslyšící si spolu nemohou vyprávět tak, jako ostatní lidé. Musí používat náhradní komunikační metody – znakový jazyk.

Těžce sluchově postižený žák (dále označení „neslyšící” podle § 2 zákona č. 384/2008 Sb., o komunikačních systémech neslyšících a hluchoslepých osob) obtížně chápe lexikální stránku slova v českém jazyce. Často přesně nerozumí významu jednotlivých slov. Ještě větším problémem je pochopení významu slov v kontextu – ve větách, pochopení jejich vzájemné vazby, pochopení změny smyslu věty při změně pozice slova ve větě. Důsledkem je informační bariéra – porozumění čtenému textu je na nízké úrovni (funkční negramotnost = číst umí skoro všichni, ale většina postižených funkční negramotností smyslu čteného textu nerozumí). Aby neslyšící žáci pochopili smysl čteného textu, často se text pro ně upravuje, zjednodušuje, aby byl sdělovaný obsah pro ně pochopitelnější.

Neslyšící žák většinou nemá svůj vlastní mateřský jazyk – český ani znakový jazyk není pro něho mateřským jazykem. Jsou vzácné výjimky, kdy znakový jazyk může být mateřským jazykem neslyšících, například pokud neslyšící žák pochází z rodiny neslyšících rodičů či prarodičů, kteří dobře znají znakový jazyk a pokud se tito rodiče nebo prarodiče skutečně věnují svým dětem a komunikaci ve znakovém jazyce u neslyšícího dítěte od nejrannějšího věku používají. Zdůrazňuji spojení „dobře znají znakový jazyk”. Český znakový jazyk není dosud kodifikován (neexistuje spisovná forma českého znakového jazyka) a v současnosti probíhají často až nevraživé diskuse, která forma znakového jazyka má být uznávána za tu jedinou správnou. Českému znakovému jazyku prezentovanému určitými skupinami neslyšící žáci často vůbec nerozumí, nebo rozumí jen s obtížemi.

Při jazykové výuce musí být zohledněna vizuální stránka komunikace, která pro neslyšícího člověka obsahuje 100 % informací. Při komunikaci se uplatňují všechny komunikační systémy – znakový jazyk, znakovaná čeština, odezírání, prstová abeceda a písemná forma českého jazyka i cizího jazyka plus obrázky. Konec konců, všechny zde uvedené systémy se používají ve výuce neslyšících žáků ve všech dalších předmětech, nejen při výuce cizího jazyka.