Výtvarným vyjadřováním otevíráme dětem oči

Aby se dítě výtvarně i psychicky rozvíjelo, potřebuje být samo sebou a uplatňovat své individuální a neopakovatelné vztahy ke světu. Základním východiskem je pak prožitek, kterým se dítě obohacuje a jehož prostřednictvím intenzivněji vnímá své okolí. Učí se dívat kolem sebe s údivem, a tak, jako by to bylo poprvé.

Uvedené skutečnosti jsou předpokladem pro vznik dynamicky pojatého tématu, skrze které pak dítě vlastními silami, za pomoci učitele a v konfrontaci s ostatními, objevuje koncepty světa jako hlubinné všelidské obsahy. Dítě se učí vnímat svět svýma vlastníma očima, což vede k odbourávání ikonografických schémat a jejich nahrazení jiným způsobem vyjádření. Neopakovatelné a individuální vnímání světa podporuje hledání nových výtvarných forem, stimuluje fantazii a vytváří podmínky pro vznik osobitého výtvarného jazyka. Do výtvarného vyjadřování vstupují jako nové formy výtvarné řady a výtvarné projekty. (Roeselová, 1997)

Již na úrovni mateřské školy je možné přistupovat k výtvarnému vyjadřování zcela novým, a pro některé neobvyklým způsobem: vést děti k samostatnému objevování a k údivu nad tím, co je obklopuje viditelně, ale také nad tím, co je „zatím skryto“ a připraveno k dalšímu zkoumání. Tento způsob přístupu k výtvarnému nejen vyjadřování, ale také celostnímu vnímání, vyžaduje holistický pohled, dostatečný časový prostor a společnou angažovanost dětí i pedagoga na vyvážené úrovni. Procesu učení se zúčastní obě strany se stejnou angažovaností a zaujetím.

Jako příklad uvádím možné využití jednoho ze tří základních prvků výtvarného vyjadřování „BOD“ v různých tématech, nicméně odpovídajících zpracování právě za pomoci formy. Dále pak zpracování výtvarné řady „ULICE“ originálním, pro děti ve zcela novém pojetí. Blíže k obojímu v přílohové prezentaci.

Na tomto místě uvádím vytýčení základních cílů a metodická východiska ke zmíněným výtvarným činnostem. Tyto jsou také uvedeny v přílohové prezentaci vždy před dokumentačními fotografiemi.

Základní prvek výtvarné tvorby - „BOD“

Věková skupina u všech výtvarných činností 4-6 let

Podzimní hrátky

1. Orosené pavučiny – inkoust nanášený špejlí, pavučina z rosy
2. Zdobíme větrníky – dekorační činnost, otisky vatových tamponů namáčených do vodových barev

Cíle:

• Naučit děti vnímat přírodní prostřední v tomto ročním období. Všímat si detailů, jevů a harmonie přírody, které jinak nevnímáme, a zobrazit je za pomoci základního prvku tvorby – bodu.
• Seznamovat děti s různými výtvarnými technikami, upevňovat správné pracovní návyky v tomto směru.
• Posilovat prožitek z výtvarných činností.
• Rozvíjet schopnosti vyjadřování představ a fantazie pomocí různých výtvarných technik.
• Využívat netradičních materiálů k plošnému vyjádření.
• Seznámit se s dekoračními činnostmi, zkoumat různé kombinace střídání barev a pokusit se o vytvoření pravidla v tomto směru.

Metodické východisko:

Východiskem pro zpracování byly vycházky do přírody s přímým pozorováním a rozhovory o typickém podzimním počasí. S využitím fotoaparátu jsme zachycovali pavučiny babího léta, sbírali a lisovali podzimní listí, prohlíželi si tvary a strukturu jejich žilkování. V tomto směru měly děti k dispozici lupu.

Dále jsme vedli rozhovory o větru, jak jej lze využít k podzimním hrám. S větrníky si děti hrály na školní zahradě.

Struktura sněhové vločky – zmizík inkoust

Cíle:

• Vnímat řád, strukturu, symetrii, osovou souměrnost a hru s tvary v přírodě.
• Seznámit se s novou technikou vystihující zobrazovaný objekt, ale také atmosféru, která se vždy objeví s prvními sněhovými vločkami.
• Hledat neobyčejnost a krásu s využitím přístupné techniky – zvětšením sněhových vloček.

Metodické východisko:

Metodickým východiskem pro výtvarnou činnost bylo pozorování prvních sněhových vloček a následné rozhovory nad vytištěnými fotografiemi zvětšené struktury sněhové vločky. Tyto fotografie měly děti volně k dispozici k pozorování v průběhu výtvarné činnosti.

Metodická řada – „ULICE“

Cíle:

• Vnímat různé druhy architektonických staveb, všímat si detailů a funkčního zaměření s tím, jak se odráží v architektuře samotné.
• Odbourat ikonografická schémata – v tomto směru vést děti k pozornému vnímání světa, rozpoznání  výtvarné i jiné hodnoty ve všech věcech a učit se je vyjadřovat pomocí výtvarné tvorby.
• Všímat si kontrastů mezi různými architektonickými styly.
• Odbourat stereotypy ve výtvarné výchově prostřednictvím vnímání, uvědomování si a následného výtvarného zachycení skutečnosti.
• Vnímat odlišné působení architektonického řešení na pozorovatele; dokázat popsat a zhodnotit, jak působí různé prostředí na člověka, posilovat estetické vnímání.
• Zvolit odpovídající výtvarnou techniku, pro zpracování konkrétního dílčího tématu metodické řady; v tomto směru za pomoci dětí vybrat z několika možností vhodný grafický materiál.

Metodické východisko:

Východiskem pro zpracování metodické řady byly vycházky do města, spojené s rozhovory o architektonickém řešení staveb se zaměřením na funkčnost. Při procházce vznikaly současně fotografie, které se pak staly podkladem pro výtvarné zpracování. Volba grafického materiálu byla výsledkem společné diskuse nad fotografiemi.

Z několika možností děti vybíraly vhodný výtvarný materiál pro odlišné architektonické řešení. Rozhovory s dětmi směřovaly také k tomu, jak na ně působí odlišné stavby, kde by chtěly bydlet, proč apod.

Literatura a použité zdroje

ROESELOVÁ, Věra. Řady a projekty ve výtvarné výchově. Praha: Sarah, 1997. 219 s. ISBN 80-902267-2-8.