Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Výzkumný ústav pedagogický v Praze byl z rozhodnutí MŠMT pověřen úkolem připravit a vyhodnotit diskusi k případnému zavedení povinného předškolního vzdělávání v posledním roce před zahájením školní docházky. Diskuse se zúčastnili pedagogové mateřských i základních škol, profesní svazy a asociace, rodičovská veřejnost a vybraní odborníci. Článek seznamuje čtenáře s výsledky této diskuse.
Předškolní vzdělávání – jako doplněk rodinné výchovy – působí příznivě na rozvoj i učení dítěte v dětství, ale nepochybně má pozitivní význam i pro jeho další životní etapy. Včasná a potřebám dítěte odpovídající pedagogická péče poskytovaná mateřskou školou je všeobecně považována za významný počátek procesu celoživotního učení a vzdělávání, a tím i za jeden z důležitých předpokladů pozdějšího pracovního a životního uplatnění. Je snahou státu, aby se předškolního vzdělávání zúčastnilo co nejvíce dětí, pokud možno všechny. Proto se uvažuje o tom, zda by vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy nemělo být napříště koncipováno jako povinné, a tím všem dětem zajištěny – a státem garantovány – vhodné podmínky pro jejich zdravý rozvoj a učení.
Dnes je v ČR situace taková, že v posledním roce před vstupem do povinného vzdělávání se předškolního vzdělávání účastní 92,8 % dětí, ať už v mateřských školách, nebo v přípravných třídách zřizovaných při základních školách pro děti ze sociokulturně znevýhodňujícího prostředí. Pro většinu dětí v ČR je docházka do mateřské školy samozřejmostí. V současné době je naopak problémem uspokojit všechny žádosti rodičů, neboť kapacita škol nedostačuje. Děti v posledním roce před vstupem do základního vzdělávání jsou k předškolnímu vzdělávání přijímány přednostně a bezplatně. Všem „předškolním” dětem, jejichž rodiče projeví zájem, zajišťují místo obce. Pro většinu rodičů nejstarších dětí by tedy bylo nadbytečné řešit docházku dětí závazným opatřením. Naopak, pokud by toto bylo stanoveno jako povinnost, zabíraly by děti rodičů, kteří nemají zájem, místo těm dětem, jejich rodiče o tuto pomoc stojí.
Některé rodiny z různých důvodů možnost předškolního vzdělávání pro své děti nevyužívají. Část těchto rodin i později v povinném vzdělávání využívá možnosti individuálně vzdělávat své děti v rodině. Kromě toho jsou další skupiny dětí, které se neúčastní. Jedná se většinou o děti vyrůstající v prostředí, kde péče rodiny selhává a děti jsou oproti vrstevníkům ochuzeny a znevýhodněny. Dětí, které se předškolního vzdělávání neúčastní, je přibližně 7,2 %. Toto číslo bude ještě nižší, protože ve skupině docházejících dětí nejsou započteny ty, které se účastní vzdělávání v soukromých školách nezařazených v rejstříku škol.
Úvaha o zavedení povinné předškolní docházky je tedy všeobecně vnímána jako snaha zajistit, aby vzdělávací šance všech dětí byly vyrovnány a jejich právo na kvalitní a bezplatné vzdělávání bylo naplněno. Dalším důvodem může být i snaha v budoucnu prodloužit délku povinného vzdělávání směrem k mladším věkovým skupinám. Nabízí se však otázka, zda je eventuální zavedení předškolní vzdělávací povinnosti dnes potřebné a vhodné, popř. zda a za jakých podmínek by mohlo být všeobecně přijatelné. Nabízejí se i další otázky, např. zda lze zasahovat do práv rodiny tím, že stát stanoví rodičům povinnost posílat děti do mateřské školy, zda je možné nařídit vzdělávací povinnost nad běžný rámec jen některým skupinám dětí (jako kompenzační mechanismus jejich znevýhodnění), zda by bylo možno tuto povinnost na rodičích vymáhat a její porušení sankcionovat, zda může být míra účasti dítěte v předškolním vzdělávání stanovena jako podmínka ke vstupu do základního vzdělávání apod. Tyto otázky a i mnoho dalších byly předmětem diskuse, resp. různých forem šetření, provedených v době od června do října 2009.
VÚP byl z rozhodnutí MŠMT pověřen v roce 2009 úkolem Připravit a vyhodnotit diskusi k eventuálnímu zavedení povinného předškolního vzdělávání. Diskuse byla zahájena v elektronické podobě prostřednictvím Metodického portálu, dále byli formou písemného dotazníku či ankety osloveni pedagogové vybraných mateřských, základních i speciálních škol, rodiče dětí a žáků, profesní svazy zabývající se předškolním vzděláváním, asociace zastupující alternativní vzdělávání a vybraní odborníci.
Diskuse na Metodickém portálu byla spuštěna v květnu 2009 a v průběhu jednoho měsíce jejího trvání se jí zúčastnilo celkem 99 diskutujících. Nejvíce byli zastoupeni předškolní pedagogové (78) a pedagogové základních škol (12). Dále se účastnili speciální pedagogové (4), vysokoškolský pedagog (1), vzdělavatel učitelů (1), dětská sestra (1), úředník (4) a pracovník veřejné správy (1).
Shrnutí výsledků:
Touto formou byly osloveni pedagogové a rodiče dětí a žáků. Byl proveden výběr škol, které byly vyzvány ke spolupráci. Aby mohlo být zachyceno co nejširší spektrum názorů, byly v tomto vzorku zastoupeny všechny kraje, byly osloveny mateřské a základní školy, speciální školy, školy městské, venkovské, málotřídní školy i spojené subjekty mateřských a základních škol. Z původního vzorku 120 v červnu oslovených škol reagovalo 40 škol a přislíbilo spolupráci. Na další výzvu v září 2009 však zareagovalo už jen 14 škol. Hlavní sběr dat proběhl v říjnu a listopadu. Školy poskytly nejen názory pedagogů, ale zprostředkovaly také zadání ankety rodičům. Dále bylo využito deseti krajských konferencí pořádaných v rámci projektu Metodika. Celkově bylo shromážděno 1 189 vyplněných anketních lístků od rodičů a 713 dotazníků určených pedagogům.
Shrnutí výsledků:
K diskusi na téma eventuálního zavedení vzdělávací povinnosti pro děti v posledním roce před zahájením povinné školské docházky byly přizvány profesní organizace sdružující předškolní pedagogy. Diskuse se zúčastnily: Společnost pro předškolní výchovu, Asociace předškolní výchovy, Společnost křesťanských mateřských škol, OMEP, Českomoravský odborový svaz pracovníků ve školství (ČMOS PŠ), Asociace waldorfských mateřských škol, Moravský svaz předškolní výchovy.
Shrnutí výsledků:
O odborné stanovisko k otázce možného zavedení povinné vzdělávací povinnosti v mateřských školách byli požádáni doc. PhDr. Eva Opravilová, CSc., prof. PhDr. Karel Rýdl, CSc. a PhDr. Václav Mertin.
Shrnutí výsledků:
Pedagogové z mateřských, základních i speciálních škol, popř. i z jiných vzdělávacích institucí, kteří se jako jednotlivci účastnili diskuse, ve velké většině (čtyři pětiny) možnost zavedení bezplatného povinného předškolního vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy podporují. Důvodem může být to, že si z hlediska své profese uvědomují pedagogický i socializační význam předškolního vzdělávání, včetně včasného zachycení problémových dětí a položení základů celoživotního vzdělávání.
Podobný postoj zaujímají i rodiče. Více než polovina dotázaných rodičů souhlasí se zavedením bezplatného povinného předškolního vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy, pro další je toto řešení přijatelné. Tento názor lze vysvětlit tím, že aktuálně nespatřují v tomto řešení žádnou změnu, popř. to pro ně může do budoucna znamenat jistotu, že své dítě do mateřské školy bez problémů a bezplatně umístí. Mohou tedy navrhované opatření vnímat jako nabídku garance odborné služby, která jim umožní zaměstnanost a seberealizaci, a která přebere část odpovědnosti za výsledky výchovy a vzdělávání jejich dětí. Necelá čtvrtina rodičů je spokojena se současným stavem. Zásadně proti tomuto kroku se vyjádřili pouze jednotlivci.
Naopak postoje pedagogů vyjádřené prostřednictvím profesních sdružení jsou nesouhlasné. Celá záležitost je pochopitelně vnímána v širším kontextu odborném i společenském. Pedagogové si více uvědomují případná rizika tohoto kroku. Celkově převládá názor, aby předškolní vzdělávání zůstalo organizováno jako doposud a bylo i v posledním roce nepovinné. Většina dětí se vzdělávání účastní a rodičům by mělo zůstat právo volby. Včasné vzdělávání dětí ze sociokulturně odlišného prostředí by mělo být řešeno jiným způsobem, např. cíleně zaměřenými programy.
Nesouhlasné stanovisko zaujímají oslovení odborníci. Považují za adekvátní v současné době stanovit zákonný nárok na docházku dítěte do mateřské školy (postupně od 5, 4, 3 let, popř. v souladu s délkou mateřské dovolené), a rozhodnutí o účasti ponechat v kompetenci rodičů. Zavedení povinnosti docházky do mateřské školy pro většinovou populaci vidí jako nadbytečné. Cestu změny zákonů pro celou společnost kvůli malé skupině nepovažují za opodstatněnou. Adekvátnějším řešením pro tyto děti a jejich rodiče by měla být specifická nabídka různých možností, jak je zapojit do předškolního vzdělávání, připravených tak, aby je oslovily. Plošné zavedení vzdělávací povinnosti pro děti v posledním roce před vstupem do školy by dle názorů odborníků mohlo připadat v úvahu pouze za předpokladu, že by bylo řešeno systémově, v rámci transformace celého systému předškolního a počátečního vzdělávání. Měla by být zpracována koncepce povinného předškolního vzdělávání a zajištěna vysokoškolská příprava předškolních pedagogů. Názor psychologa na zavedení povinné předškolní docházky je obecně negativní, částečně by bylo akceptovatelné pouze tehdy, pokud by individuální vzdělávání v rodině bylo umožněno bez podmínek, tj. pouze na základě přání rodičů; odmítavý názor je zdůvodněn tím, že většina rodičů uspokojuje potřeby dítěte adekvátně a návštěvu instituce není nutno z psychologického hlediska považovat za obecně potřebnou.
Pozitivní přínos případného zavedení povinného posledního roku předškolního vzdělávání je spatřován ve vyrovnání podmínek pro všechny děti, ve včasném podchycení problémových dětí, popř. ve zvýšení odborné prestiže mateřských škol. Lze se zamýšlet nad tím, jak velký přínos by snížení hranice povinného vzdělávání bylo možno očekávat v našich podmínkách. Vzhledem k tomu, že nejstarší děti jsou v ČR do mateřských škol přijímány přednostně a vzdělávání v posledním ročníku mateřské je bezplatné, by stanovení této povinnosti mnoho nového nepřineslo. Změna by se týkala zejména rodin ze sociokulturně znevýhodněného prostředí a dále těch, které i později v základní škole využívají možnosti individuálního vzdělávání v domácím prostředí. A zůstává otázkou, zda by stanovení předškolní vzdělávací povinnosti bylo pro tyto skupiny obyvatel vhodným a účinným řešením.
Velmi odpovědně je třeba vážit možná rizika, zejména ve vztahu k rodičům a k dětem. Přestože pro většinu rodin by se ve skutečnosti mnoho nezměnilo, je třeba vzít v úvahu, že podobný krok by obecně mohl znamenat výrazný zásah do dosavadních práv rodiny a omezení kompetencí rodičů. Rodičům by navíc přibyla další povinnost – posílat děti do mateřské školy. A je otázkou, zda a v jaké míře by rodiče, kteří jsou s dnešním stavem spokojeni, byli ochotni toto omezení svých přání a pravomocí respektovat. Za další závažné riziko je všeobecně považováno, že dřívější zavedení vzdělávací povinnosti by mohlo přinést předčasnou scholarizaci, provázenou nedostatečným respektováním přirozených dětských potřeb a neúměrným zatěžováním dětí, což by mohlo ohrozit jejich zdravý rozvoj a nepříznivě tak ovlivnit proces učení a vzdělávání.
Celkem shodně jsou vymezovány nezbytné podmínky. Mezi ty nejdůležitější patří: zajištění všeobecné dostupnosti mateřských škol i v nejmenších a nejvzdálenějších lokalitách, zachování obsahu i metod předškolního vzděláváním v souladu s RVP PV, zajištění vzdělávacího procesu předškolními pedagogy, zajištění vysokoškolské přípravy předškolních pedagogů, snížení počtu dětí na jednoho pedagoga, zvýšení kapacit mateřských škol, zachování možnosti individuálního vzdělávání v rodině bez dalších podmínek, zavedení motivačních sociálně podpůrných programů pro sociálně slabé rodiny apod.). Jako další podmínka – zcela zásadní pro experty – je možnost řešení této otázky výhradně v rámci celého systému předškolního a počátečního vzdělávání. Nevyjasněná zůstává celá řada dalších otázek. Různí se názory na to, zda by měla být vyžadována pravidelná docházka. Přednost je dávána tomu, aby vzdělávání probíhalo ve skupině dětí stejného věku. Není zcela jasno, zda a jak by bylo možno sankcionovat rodiče za nedodržení této nově vzniklé vzdělávací povinnosti. Různé jsou také názory na možnost odkladu této povinné docházky.
Zavedení povinného předškolního vzdělávání v posledním ročníku mateřské školy dle výsledků diskuse nelze považovat v současné době za všeobecně přijatelné. Je považováno spíše za nadbytečné a z hlediska zapojení dětí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí za nefunkční. Rizika převažují nad očekávaným přínosem. Mnoho koncepčních i organizačních otázek není vyřešeno. Většina podmínek, které by bylo třeba vytvořit a zajistit, není v současnosti splnitelná. Kromě úpravy legislativy by si dřívější zavedení vzdělávací povinnosti vyžádalo i navýšení mandatorních výdajů. Adekvátní a obecně nejpřijatelnější řešení se v současné době jeví zachování současného stavu, perspektivní stanovení zákonného nároku na docházku dítěte do mateřské školy i dětí mladších (postupně od 5, 4, 3 let), zajištění reálné možnosti docházky všech dětí do mateřských škol a ponechání rozhodnutí o účasti dětí v předškolním vzdělávání v kompetenci rodičů.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
