Vliv technologií na děti prudce roste
Článek upozorňuje na aktuální výzkumy zjišťující kolik času děti prostřednictvím technologií tráví s různými druhy medií a popisuje jaký vliv to na ně má.
Všiml jsem si nedávno, že i u nás již hromadné sdělovací prostředky zaznamenaly skutečnost, že soustavný kontakt s technologiemi má na děti určitý (pochopitelně hlavně negativní) vliv. Učitelský spomocník o výzkumech tento jev popisujících informuje opakovaně. Naposledy na začátku roku 2009 v článku Děti tráví denně 6 hodin před obrazovkou. Vzhledem k tomu, že novější odhady jsou na první pohled o hodně vyšší, měli bychom se na ně podívat podrobněji.
Spouštěcím mechanizmem světem se šířících zpráv byl článek v New York Times z 20.ledna 2010 s názvem „Jsou-li vaše děti vzhůru, pravděpodobně jsou online“. Byl reakcí na nedlouho předtím zveřejněnou výzkumnou zprávu Kaiser Family Foundation Generation M2: Media in the Lives of 8- to 18-Year-Olds. Jedná se o celkem seriózní výzkum, který byl prováděn v USA během roku 2009 na vzorku 2000 dětí ve věku 8-18 let. Výsledek předčil všechna očekávání. Stejný výzkum byl realizován již potřetí (1999, 2004, 2009) a ukázalo se, že nárůst je, hlavně díky mobilním zařízením, opravdu obrovský. Zde jsou hlavní výsledky, jak je zpráva uvádí:
Generation M2Oproti výše citovanému britskému výzkumu, který pracoval s daty získanými v roce 2008 a vyčíslil celkový čas kontaktu dětí s různými technologiemi podporovanými medii na téměř 6 hodin denně, je tento o rok novější a týká se nikoli britských, ale amerických dětí. Celkový čas ve studii Kaiser Family ovšem již v roce 2004 přesáhl 6 hodin. Nyní se dostal na neuvěřitelných 7 hodin a 38 minut. Pro novináře hledající co nejsenzačnější sdělení je ještě mnohem zajímavějším číslem o dva řádky výše celkový čas, kdy media na děti působí. Ten totiž do výsledku zahrnuje multitasking, tj. fakt, že dochází k současnému působení více různých medií najednou, a příslušným způsobem celkový čas zvyšuje. Pro rok 2009 je to o 29% víc, tedy 10 hodin a 45 minut. To už lze v bdělém stavu dítěte skutečně hovořit o téměř nepřetržitém působení, což musí nutně mít určité následky. Písmenka v indexu u výsledků se týkají shody v reliabilitě. Naše obecné závěry žádným způsobem neovlivňují.
Diskuze (4)
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
- Mgr. Martin Rusek2. 3. 2011
Díky za další inspiraci, pane doktore. Dovolím si ale nesouhlasit se závěrem článku. Kdybychom se snažili výuku pouze přizpůsobovat těmto podmínkám, školství se nikdy nevymaní z pozice stíhacího závodníka sledujícího čelo pelotonu, který navíc sice supí dopředu, ale tak nějak neřízeně, samovolně a kdo ví, jak efektivně (Warlic). Myslím, že by naší snahou mělo být spíše směrování žáků tím, podle nás nebo skupiny odborníků nejlepším, směrem - samozřejmě s využitím jim vlastních médií.
- Bořivoj Brdička2. 3. 2011
Tak nevím, Martine, ale mám pocit, že je na první pohled jasné, že nejsme v rozporu. Stanovíme si ty nejvhodnější cíle, tedy podle našeho nejlepšího přesvědčení, a ty se pak snažíme naplňovat metodami, které jsou přizpůsobené podmínkám, v nichž se nacházíme. Nikdy jsem to nemyslel jinak. Nenajdete u mě zmínku o tom, že by snad technologie přímo určovaly, co se má učit. Ovlivňují to pouze nepřímo díky posunu kompetencí.
- Mgr. Martin Rusek2. 3. 2011
Jsem rád za tuto odpověď. Zaskočila mě jen ta věta "je na nás, abychom výuku měnícím se vlastnostem dětí v maximální možné míře přizpůsobili". Dala se totiž vyložit i tak, že zkrátka podlehneme tlaku.
- Vladimír Helešic2. 3. 2011
Článek je nesporně zaujímavý a vede k zamyšlení. Koresponduje s mým tématem "Jak na mediální výchovu?" z loňského roku, jelikož media jsou také technologie, které nás, ale především děti, neustále a stále více, obklopují. Souhlasím s předchozím autorem komentáře, že když už je vývoj ve sledovanosti medií ( TV, PC ...) nazadržitelný, tak se ho snažme alespoň usměrňovat ve prospěchš výuky.
