Článek pojednává o možnosti místo na skutečný výlet či výpravu za poznáním jet na výlet virtuální realizovaný prostřednictvím technologií.
Školní výlety v našem pojetí mají většinou s výukou jen málo společného. Jedná se nejčastěji o akci realizovanou za účelem zbavení se žactva v době mezi konferencí a vysvědčením, jejímž výsledkem je v tom lepším případě utužení kolektivu. V cizině mají trochu jiný přístup. Děti můžete často potkat v muzeu či galerii, jak obcházejí exponáty s pracovními listy v ruce, a plní tak určitý předem daný úkol. Kapitolou samou pro sebe jsou Spojené státy, kde lze typické školní autobusy spatřit kdykoli a kdekoli. Výlety jsou značně oblíbenou moderní výukovou metodou umožňující spojit teorii s realitou a praxí. Je však třeba dát pozor, aby se z nich výukový rozměr nevytrácel. Od té doby, co do škol dorazil internet, existují pokusy realizovat aktivity metodicky podobné výletům virtuálně prostřednictvím sítě. Jak se postupně technické možnosti internetu zdokonalují a cena dopravy naopak stoupá, obliba virtuálních výletů se zvyšuje.
Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.
Hana Konrádová18. 1. 2021
Tak s tímhle tedy rozhodně nemohu souhlasit! Já jsem velkým fanouškem různých výletů a tůr a online výlety mě rozhodně nemohou dostatečně uspokojit. Teď k Vánocům jsem si přála krásné nové outdoorové vybavení, jako například boty a hole. Už se moc těším, až v nich někam vyrazím.
Petr Tišl22. 1. 2021
Digitální optimismus pana Brdičky je bezbřehý. Ale pokud jsme ochotní vzdát se i tak "svaté" věci, jako je exkurze, výlet, či jak tomu chcete říkat, v reálném prostředí, pak za mě jednoznačné ne. Jedná se pouze o náhražkové aktivity, které nemohou reálný život nahradit (byť využít je ve třídě může být dobré a zábavné). Můžete tomu říkat třeba "výlet". Jeho vzdělávací kvalita bude asi záviset na plánovacích a didaktických schopnostech pedagoga a ty mohou být různé. Jenže je tady spousta věcí, které jsou pro výchovu a život jedince nenahraditelné. Například pohyb v přírodě, dlouhodobější kontakt s kamarády, nutnost fungovat samostatně, přespat v neznámém prostředí bez maminky, ujít více než deset kilometrů a přežít, přežít vybití mobilního telefonu, koupit si sám svačinu, úpéct si buřt, zažít bouřku, mít "rozchod", povídat si po večerce .... Která aplikace mi(nám) to nahradí? Jaké dobrodružství zažiji na virtuální exkurzi (naprosto bezchybně naplánované)? Digitální optimismus ano, ale ne bez hranic!
Bořivoj Brdička22. 1. 2021
Pane Tišle,
vše, co píšete, je pravda a já naprosto souhlasím. Jen mě udivuje, že teď, v době zavřených škol a zákazu osobních kontaktů, nevidíte tu skutečnost, že takový naučný výlet se dá podniknout i online. Když jsem před 12 lety článek psal, byl americkým školám impulsem nedostatek peněz na naftu pro školní autobusy, které je na výlety běžně vozily. Mohu potvrdit, že tam je tato aktivita ještě mnohem běžnější, než u nás - viz Muzeum v USA a Kanadě jako "odborná učebna (http://www.spomocnik.net/1990/12/muzeum-v-usa-kanade-jako-odborna-ucebna.html)" (to jsem psal před 30 lety).
Samozřejmě je velmi důležité, aby učitel vše předem dobře připravil. Je-li na to sám, není to vůbec snadné. V takovém případě musí většinou vystačit s informacemi a materiály, které jsou běžně všem k dispozici. Je důležité, aby se žáci s úkolem, který dostanou, ztotožnili. Vhodným zadáním takového typu je například realizace virtuální cestovní kanceláře, která připravuje výlet pro jiné. Ve třídě může takových konkurenčních kanceláří být více a každá se může specializovat na jiný blízký či vzdálený kraj. Turistických informací včetně historie je na internetu dost a dost. Aktivity tohoto typu mohou mít třeba formu webquestu. Na našem portálu
podobných zadání najdete pro inspiraci hned několik.
Mnohem lepších výsledků se dá dosáhnout, pokud se na přípravě výukového virtuálního výletu podílí někdo zvenčí. Představte si například virtuální účast dětí na výpravě skutečné. Do určité míry je to možné i u výprav opravdu vědeckých (např.
a autor televizních reportáží Dan Buettner. Vycházel ze svých vlastních zkušeností získaných cestováním na kole přes 6 kontinentů. Dospěl při něm k poznání, že jsou prostí lidé na celém světě v zásadě dobří, a k přesvědčení, že naše civilizace ničí nejen přírodu ale též mnoho lidstvem dříve nashromážděných znalostí a schopností. Zjistil, že pomalé cestování spojené s poznáváním okolí je nejlepší formou učení. Proto se rozhodl zprostředkovat podobnou zkušenost žákům alespoň virtuálně. Čas od času zorganizuje výpravu na některé místo na Zemi, při níž se řeší určitý významný problém nebo hledá odpověď na zajímavou otázku.
– hledání odpovědi na otázku, proč došlo k náhlému kolapsu této starověké civilizace. Následovala celá řada dalších. V Číně se pokoušel zrekonstruovat cestu Marka Pola, v Austrálii pátral po znalostech, které má nejstarší existující civilizace tamních původních obyvatel, v Amazonii po tom, jak chránit ničené přírodní zdroje. V Ghaně zjišťoval, proč je tam jedna z nejnižších průměrných délek života na světě, a naopak na japonské Okinavě a v Kostarice odhaloval příčinu tamní dlouhověkosti. Nyní se připravuje další pátrání. Hledá se země, v níž jsou lidé se svým životem nejvíce spokojeni. Podle statistiky se zdá, že to bude možná Dánsko. Ale proč?
Dan Buettner si vždy na realizaci výpravy vybere tým specialistů vhodných oborů. Termín pro cestu je stanoven předem. Co přesně stanoveno není, je trasa a postup. Virtuální spoluúčastníci výpravy z řad školáků jsou zataženi do aktivity každodenním multimediálním vyprávěním o tom, co výprava zažívá, a referováním o výsledcích výzkumu. Děti přitom mohou navrhovat, co by měli skuteční účastníci podniknout dál a hlasují o tom. Druhý den se pak dozvědí, co nového tým, který vlastně sami řídí, zjistil. Každému je asi jasné, že takováto koncepce vede k povzbuzení zájmu žáků o zjištěná fakta i o související vědecké obory. Hlavním cílem je získání povědomí o zdravém životním stylu. Skutečnost hovoří za vše. Výprav Blue Zones se dosud zúčastnilo na 12 milionů žáků z cca 80 tisíc tříd nejen ze Spojených států.
V současné době dochází k tomu, že si většina organizací, které mají ve své náplni podílet se na vzdělávání, začíná uvědomovat potřebu umožnit dětem virtuální návštěvu. I naše muzea a galerie již začínají publikovat prezentace svých exponátů nebo dokonce animované virtuální 3D prohlídky výstav (např.
). Cílem je na první pohled hlavně podpora cestovního ruchu. Poněkud jinak to vypadá, je-li záměrem vytvořit materiál použitelný žáky ve výuce.
Jinde ve světě již podobné organizace běžně připravují pro děti specializované vzdělávací online aktivity. Tyto aktivity bývají často podporovány možností osobního kontaktu se specialisty daného oboru. Virtuální výlet tak může být po prohlídce realizované formou 3D vizualizace a návštěvě archivu digitalizovaných exponátů, kde žáci sami hledají řešení svého problému, doplněn třeba video-konferencí, během níž mohou klást otázky přímo odborníkům. Připravit takový program není jednoduché. Většinou také není zadarmo. Výukové možnosti jsou však značné. Důkazem zájmu amerických škol může být třeba
Připomeňme si na závěr pár základních pravidel, na něž by neměl učitel při přípravě virtuálního výletu zapomenout:
· Stanov si výukové cíle!
· Dej cíle do kontextu s reálným světem!
· Propoj obsah s mimoškolní činností!
· Snaž se věc příliš nekomplikovat!
· Spoj své žáky s jinými řešícími stejné úkoly!
· Buď si vědom limitů dané aktivity i žáků!
Virtuální výlety jistě patří, podobně jako třeba nedávno Spomocníkem zmiňované využití primárních internetových zdrojů, mezi velmi perspektivní inovativní výukové aktivity. Důležité je však i to, abychom nezapomněli, že by děti neměly pořád sedět u počítače. Skutečný výlet se nedá ničím nahradit!
