Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Materiál vznikl v rámci projektu spolufinancovaného Evropským sociálním fondem (ESF).
Nedávno uplynulo pět let od chvíle, kdy první zájemce složil zkoušku z profesní (tehdy dílčí) kvalifikace. Umožnil to vznik Národní soustavy kvalifikací. Zpočátku byla tvorba Národní soustavy kvalifikací (NSK) frontálně směřována k tomu, aby nabízela paralelní cestu k získání úplné kvalifikace, tedy kvalifikace rovnocenné s absolvováním oboru počátečního vzdělávání. Nejprve se jednalo vesměs o obory vzdělání s výučním listem. Vznikly tak systémové základy NSK.
Mezitím začala být budována síť sektorových rad složených z reprezentantů zaměstnavatelů, jejichž smyslem je identifikovat a popsat kvalifikace skutečně žádané trhem práce a zaštítit je autoritou respektovanou jednotlivými firmami. Do popředí se tak jako hlavní cíl dostala maximální uplatnitelnost jednotlivých profesních kvalifikací. To upozadilo vytváření ucelených sestav pro úplné kvalifikace a naopak vedlo k rozvoji NSK v oblastech, pro které nepřipravuje počáteční vzdělávání a kde dosud neexistovaly žádné celostátně uznávané kvalifikace. Jestliže zpočátku se NSK uplatňovala především v oblasti služeb, v posledním období došlo k silnému nárůstu profesních kvalifikací pro průmysl. NSK se tak postupně rozšířila prakticky do všech sektorů národního hospodářství. Důležitým momentem ve vývoji NSK bylo přijetí novely zákona č. 179/2006 Sb.
Ta od dubna 2012 mimo jiné změnila název dílčí kvalifikace, který jí navozoval určitou „malost, neúplnost“ (i když byla plnohodnotná pro trh práce). Nový název – profesní kvalifikace – mnohem lépe odpovídá jejímu poslání. NSK se uplatňuje různými způsoby Významným krokem bylo vydání vyhlášky MŠMT č. 176/2009, která stanovuje, že existuje-li v určité oblasti profesní kvalifikace, bude akreditován jen rekvalifikační kurz zakončený zkouškou z této kvalifikace. To přineslo další aspekt ovlivňující přístup k profesním kvalifikacím, a sice použitelnost při rekvalifikacích.
Poslední dobou se do tvorby kvalifikací promítá ještě požadavek užší provázanosti mezi profesními kvalifikacemi a živnostmi.
Uplatňování Národní soustavy kvalifikací se tak rozbíhá více směry. Když se podíváme na pořadí profesních kvalifikací podle počtu zkoušek, vidíme, že v první dvacítce jsou rozprostřeny jak kvalifikace tvořící „skládačky“ umožňující získat výuční list, tak kvalifikace v oblastech, pro které nepřipravuje počáteční vzdělávání.
Nedá se tedy říci, že by jeden z těchto dvou hlavních směrů byl ve využívání NSK dominantní. Stejně tak je mezi nejfrekventovanějšími kvalifikacemi i řada takových, k nimž vedou rekvalifikační kurzy.
Je tedy zřejmé, že NSK je dnes už multifunkční soustavou, kde profesní kvalifikace mají různé role a slouží různým cílovým skupinám. Přitom všechny tyto role jsou relevantní, i když ne vždy úplně slučitelné. V souvislosti s touto multifunkčností se ukazuje velmi široká paleta potenciálních přínosů pro různé cílové skupiny. NSK samozřejmě slouží především občanům. Pro každého je příležitostí získat po úspěšném složení zkoušky, bez nutnosti školní docházky, celostátně platnou kvalifikaci. NSK však představuje zásadní bonusy i pro zaměstnavatele. Jednak je to transparentnost – předloží-li uchazeč o práci osvědčení o kvalifikaci NSK, zaměstnavatel podle standardu kvalifikace přesně uvidí, co všechno držitel kvalifikace musel prokázat u zkoušky.
Za druhé jsou to odborné záruky – standardy jednotlivých kvalifikací nevznikly na žádném úřadu, ale vytvořili je odborníci z praxe, kolegové z branže, pověření k tomu od zástupců zaměstnavatelů.
Za třetí je to příležitost k celkovému zkvalitnění pracovníkův dané oblasti – začnou-li zaměstnavatelé od zaměstnanců vyžadovat osvědčení o kvalifikaci NSK, zvýší se kvalifikovanost pracovníků v dané oblasti a zaměstnavatelé si budou moci vybírat z kvalitnější nabídky pracovníků.
Vzdělavatelé se mohou stát autorizovanými osobami a realizovat kurzy vedoucí k profesním kvalifikacím. S touto svou nabídkou se mohou ucházet i o realizaci rekvalifikací vyhlašovaných a placených Úřadem práce. Speciálně školám pak NSK tímto otevírá vstup do dalšího vzdělávání, cestu k transformaci do univerzální vzdělávací instituce, což není při dlouhodobém trendu vývoje populace vůbec zanedbatelné. Současně to lze využít i v rámci marketingu pro počáteční vzdělávání („děláme další vzdělávání podle požadavků trhu práce a umíme to promítnout i do počátečního vzdělávání“).
Příjemný efekt přináší NSK a zákon č. 179/2006 i ministerstvům. Mohou si totiž velmi zjednodušit přípravu právních předpisů zaměřených na odborné způsobilosti a jiné kvalifikační požadavky na různé činnosti, které se rozhodnou ve svých rezortech regulovat. Stačí se v příslušném předpisu jen odvolat na zákon č. 179/2006 a na standard vytvořený v NSK. To nejen zjednoduší příslušný právní předpis, ale v případě potřeby změny obsahu kvalifikace ani není nutné předpis novelizovat, stačí jen zrevidovat standard. Ministerstvo si pak jako autorizující orgán může obsah standardu detailně ohlídat.
Článek vyšel v příloze časopisu VZDĚLÁVÁNÍ, čtvrtletníku Národního ústavu pro vzdělávání, ročník 2, číslo 1/2013, ISSN 1805-3394. Ke stažení na http://nuv.cz/publikace-a-periodika/vzdelavani-1-2013.
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.
