Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
Odborný článek
Veverky a Veverčáci
4,0 (1 hodnocení)
Archivní obsah
Tento materiál pochází ze staršího archivu rvp.cz a už není součástí aktuální nabídky. Uchováváme ho, aby na něj dál vedly původní odkazy.
<p> Skautský tým "Veverky a Veverčáci" z Opočna byl oceněn v 1. ročníku soutěže <b><i>Brána k druhým</i></b>, která proběhla v rámci projektu NIDM <i><b>Klíče proživot</b></i>.</p>
Veverky a Veverčáci - to je oddíl skautek a skautů z východočeského městečka Opočna. Naprostá většina z nich navštěvuje sedmou třídu. Společně s dalšími šesti oddíly pro kluky nebo děvčata od první až do deváté třídy vytvářejí skautské středisko v Opočně. Jde o středisko značně podnikavé, které o sobě dává vědět řadou aktivit: například loni uspořádali společný tábor s dětmi z polského Opoczna, zapojili se do akce Miss Panenka, kdy děti šijí panenky a panáčky pro své kamarády v rozvojových zemích, zapojili se do charitativního projektu Čtení pomáhá nebo se zúčastnili festivalu Skautský muzikál. A kromě toho samozřejmě mají svou pravidelnou celoroční činnost s týdenními schůzkami, výpravami a táborem.
V soutěži Brána k druhým uspěli se svou podporou dětí hospitalizovaných na Dětské klinice v Hradci Králové: během roku pro ně zhotovovali různé hračky, pekli pro ně velikonočních dobroty a opět se zapojili pohádkou O červené karkulce a Tancem lidožroutů do charitativní akce Děti pro děti 2012, kterou pořádal Junák Opočno. Touto akcí, kterou dnes žije celé Opočno, skauti vydělali za jedenáct let 80 000 Kč. Tyto peníze byly použity k vybavení hematologického oddělení Dětské kliniky FN HK, kde se léčí děti s onemocněním krvetvorby. Veverky a Veverčáci na to mají významnou zásluhu. O čiinosti tohoto oddílu hovoří jeho vůdkyně Iva Vulasová.
Skautské středisko v Opočně patří k těm podnikavým, které stihne kromě tradiční skautské činnosti i řadu akcí pro veřejnost, pro děti z rozvojových zemí nebo pro nemocné kamarády. Odkud tahle vaše schopnost vyrůstá?
Tato naše skautská schopnost vyrůstá ze 3. bodu skautského zákona: Skaut je prospěšný a pomáhá jiným a pak také ze skautského slibu.
Jaké postavení mají podle vás skauti v Opočně?
Lidé nás registrují, ale jsou lidé a lidé.Někteří nám pomáhají, někteří se o nás nezajímají.Rodiče mých dětí jsou úžasní, dobře s námi spolupracují. Vychováte zapálenou světlušku, ale většinou s přechodem ke skautkám přestane na schůzky chodit, protože bohužel někteří rodiče stále vidí ve skautingu jen ztrátu času pro své dítě. A to mě hodně bolí.
V soutěži Brána k druhým jste uspěli hlavně se svou podporou dětí z Dětské kliniky v Hradci Králové, kdy jste během roku pro ně zhotovovali různé hračky, pekli pro ně velikonočních dobroty a zapojením do charitativní akce Děti pro děti 2012 pomohli vydělat skoro 80 tisíc Kč. Jak jste vůbec tuto spolupráci s Hradeckými navázali a co vám přináší?
Tuto charitativní akci pořádá naše středisko každý rok od roku 2000. Tenkrát jsme viděli v TV novinách záběry z motolské nemocnice, v jakých nevlídných podmínkách tam děti s leukémií byly, a tak jsme se na popud sestry Pavly Komárkové rozhodli uspořádat charitativní akci. Bylo to těsně před Vánocemi. Výtěžek jsme posílali do Motola pak asi 2 roky po sobě. Řekli jsme si, že i takovéto oddělení je v Hradci K
rálové, že je to pro nás blíž…oslovili jsme je a začala naše dlouholetá spolupráce. Těch 80000Kč jsme jim tam poslali během deseti let. Na naše benefiční představení každý rok přijíždí vedoucí lékařka oddělení doc. MUDr. Jiřina Chládková Ph.D., a přítomným v sále oznámí, co se na oddělení koupilo z vybraných peněz, psycholog dětské kliniky i některé sestřičky a také vyléčené děti se svými rodiči. Pro nás to je velký svátek. Vždyť už od podzimu pomalu vytváříme nové výrobky na výstavu, při vánočním pečení se ve skautských rodinách vyfukují vajíčka a po Novém roce se pomalu rozebíhá nacvičování našeho kulturního vystoupení, které zpříjemní odpoledne. Charitativní akci máme už po několik let před Velikonocemi. Pro veřejnost připravíme výstavku z našich výrobků, děti upečou velikonoční dobroty…je také skvělé, že nás přicházejí v tento podpořit i bývalí skauti. Děti se také byly podívat na oddělení Dětské kliniky FN Hradec Králové, aby se seznámily s prostředím, kde se léčí jejich nemocní kamarádi.
Na závěrečné konferenci projektu Klíče pro život jste se svými kroji nepřehlédnutelně reprezentovali skauty a skautky. Jak je to s nošením krojů u vás jinak? A co to pro vás znamená – nosit kroj?
Nosit kroj pro mě jako vůdkyni znamená svobodu a velkou radost. Nikdy nezapomenu, když jsem jako malá světluška v roce 1970 musela kroj schovat do krabice k babičce na půdu, aby ho snad nikdo nenašel. Nechápala jsem ,co dělám špatného, proč si svůj žlutý šátek už nemůžu vzít. Kroje nosíme při slavnostních příležitostech, na táboře při nástupu. Na výlety si bereme skautská trička a skautské šátky, aby se nám kroje nezašpinily. Pořizovací cena kroje je dost vysoká, a když je někomu kroj malý, prodá ho mladším skautům, aby si mohl pořídit kroj nový.
Jak vaše skautky a skauti si vůbec prožili ten den, kdy v Praze přejímali ocenění za úspěch v soutěži Brána k druhým a absolvovali další doprovodný program?
Veverky a Veverčáci si ten slavnostní den velice užili. Vždyť na takovéto konferenci se jistě ocitli jednou za život. Dopolední návštěva Českého rozhlasu s Mgr. Jiřím Zajícem byla jedinečná. Každý jsme do rozhlasu vezli zároveň i dárek pro nějaké dítě z dětského domova. Mgr. Daniela Brůhová se nám také velice věnovala, nahlédli jsme do studia Radiožurnálu a Studia Junior, kde si děti zkusily i hlásít. Líbilo se nám tam moc….jistě by tam děti zůstaly déle a po chodbách by rády potkávaly známé tváře a sbíraly jejich podpisy. Slavnostní vyhlášení bylo famózní….zájem České televize a televize Noe jsme tedy vůbec nečekali….byla jsem ráda, že jsem na konferenci zahlédla i známé tváře ze skautských řad. Děti byly překvapeny z odměny a z krásného modrého klíčku na krk. Odpoledne jsme pak jeli do Národního technického muzea, kde jsme si nadšeně mohli prohlédnout velký sál a pobesedovat si s Petrem Vackem, Danielou Brůhovou a Jiřím Zajícem. Děti překvapilo, že všichni tři měli zkušenosti se skautingem.
Zúčastníte se druhého ročníku této soutěže? Pokusíte se ji nějak zpropagovat?
Při cestě zpátky domů hned děti začaly přemýšlet, co by vykonaly dobrého, aby se mohly zúčastnit 2. ročníku. Jenomže naše celé středisko dělá tuto naši charitativní akci se zaujetím a děti i vedoucí tomu věnují veškerý volný čas, že jen těžko můžeme realizovat nějakou jinou pomoc. Také se účastníme šití panenek pro UNICEF. A děti chodí do knihovny a čtou, aby podpořily další charitativní akci Čtení pomáhá.
Veverky a Veverčáci jsou koedukovaný oddíl – tedy společný chlapců a děvčat, což není u skautů tak úplně běžné. Vy jste tak oddíl vytvářeli úmyslně, nebo se to spíš „vyvinulo časem“? A jaké má podle vás koedukovaný oddíl výhody – a nevýhody?
Naše družina se vyvinula časem. Světlušky a vlčata jsme řádně dodržovali odděleně, ale jak děti rostly, různě odcházely hlavně pro nedostatek volného času. A protože děti v naší družině jsou nejen žáci 7. a 8. třídy, ale také jezdí do gymnázií, najít vhodný termín pro schůzky, aby to všem vyhovovalo, se stalo nepřekonatelným problémem. Proto se nyní scházíme nepravidelně podle potřeby. Společné akce plánujeme s dostatečným předstihem, aby si každý na ni udělal čas. Výhodu vidím v tom, že děvčata přece jenom kluky usměrňují a kluci se před nimi snaží slušně chovat.
Vy jste se pustili to plnění nových skautských stezek. Jaké s tím máte zatím zkušenosti? V čem vám hlavně pomáhají? S čím jsou naopak potíže?
Abych řekla pravdu, tak jsem čekala, že nové Stezky budou děti více bavit. Jakmile si mohly našít na košili zelený krystal, pustily se s chutí do Cesty Země. Pak ale zjistily, že některé body prostě nikdy splnit nemůžou ,že na to nemají dost síly a vůle nebo se jim smějí spolužáci ve školách, kteří nikdy do skautu nechodili a jen málo kdo z nich tomu všemu má sílu čelit. A tak prvotní nadšení opadlo.
Co pokládáte za největší přinos skautingu v současné době?
Skauting je běh na dlouho trať. Pokuď se podaří zažehnout Pravdu a Lásku v nějakém dětském srdíčku, bude mít skauting následovníky. Dnešní uspěchaná doba je ale především o penězích a pak až někde na x-tém místě je slušnost, tolerance, laskavost, pomoc jiným. To se dneska bohužel nenosí. Já vyrostla v jiné době, skautovala jsem v letech 1968-1970 a ke skautingu mě přivedla moje drahá maminka a pak Jiří Zajíc a jeho sestra Ivana. Byla to doba plná zvratů, ale také doba kamarádství a soudržnosti. Jiří Zajíc – tenkrát student- nám otevřel dokořán do té doby zavřené dveře skautingu. Když jsem se odstěhovala z Prahy, už jsem ho pak nikdy neviděla, až tady na konferenci jsem se s ním setkala. Ale nikdy jsem na sourozence Zajícovy nezapomněla a pořád jim budu moc vděčná za to, že jsem mohla právě s nimi tábořit na Šumavě a chodit do klubovny na Zelenou Lišku. Myslím si, že naše společnost ale skauty potřebuje. Mělo by se o skautech víc psát, natáčet reportáže z jejich činnosti, aby se veřejnost dozvěděla, co za úžasné věci ledaskde dělají.
Co podle vás dneska nejvíc ohrožuje školní děti a jak je třeba tomu hlavně čelit?
Žijeme na malém městě a tady bych řekla, že mají děti dostatek příležitostí zapojovat se do kroužků ve škole, kluci chodí na fotbal nebo hokej, hodně dětí navštěvuje ZUŠ. Tady se spíše potkáváme s tím, že děti nemají čas. To jsou ale většinou ty akční děti, které baví snad všechno. Ovšem jsou také děti, které nechodí nikam a znají jen cestu do školy a ze školy. Pak se usadí k počítačům a z domu je nikdo nedostane. A to vidím já jako největší zlo. Ale to už jen a jen záleží na rodičích….
Autor díla: Svatava ŠimkováSvatava Šimková, NIDM - Brána k druhým
Foto: archív oddílu Veverky a Veverčáci
Tento materiál je publikován pod licencí Creative Commons – Uveďte původ – Neužívejte komerčně – Nezpracovávejte 3.0 ČR.