Větné členy

Archivní diskuze převzatá z rvp.cz. Přidávání nových komentářů není k dispozici.

• Ondřej Hausenblas7. 10. 2010

  Moc bych se přimlouval u těch, kdo vytvářejí cvičení (pracovní listy) pro kterékoliv gramatické jevy, i u těch učitelů, kdo gramatiku s dětmi cvičí, zda by nemohli zkusit ve své třídě do cvičení dávat věty, které obsahem i syntaxí na sebe navazují - tedy dávají společně normální věcný smysl, mluví souvisle o nějaké situaci nebo příhodě. Nejen že taková zadání jsou pro žáka snadnější. Náš mozek totiž vnímá jazyk a vyjádření právě vždy v kontextu, pochopení se doplňuje z mnoha zdrojů (z věcných souvislsotí, ze stavby věty i vět kolem ní, a také z průběžného pochopení toho, co jsme už právě pročetl). Cvičení s větami, které tvoří kratičký "příběh", v němž někdo určitý něco vykonal, nebo v němž se s něčím něco určitého stalo atp., navíc pomáhají u dětí zvyšovat důvěru ve školu a v učení. Příběh, ať skutečný nebo pohádkově vypadající, nebo situace - ať reálná, nebo fantaskní, totiž podvědomě spouští v mozku pozornost a myšlení, a to se vyplatí i pro učení gramatice. A navíc: české děti potřebují brzy a vydatně podpořit své čtenářství (upadáme vůči Evropě!), a pro mnohé z nich budou taková cvičení s pěti či deseti navazujícími větami a smysluplným obsahem možná jednou z mála příležitostí, kdy si vůbec čtou! Ale i ty děti, které si čtou, potřebují vidět, že výuka češtiny není ani tak "procvičovat", jako "vyluštit a pochopit sdělení". A kvůli úspěchu v takovém sdělování - aby druzí chápali a přijali to, co jim chci říct, stojí za to se i nadřít pár gramatických pravidel a procvičit si doplňování i/y nebo rozpoznávání životnosti podmětu. Kde se valstně vzalo to, že ve většině učebnic i pracovních listů u nás jdou za sebou věty, které společně smysl nepřinášejí? Navykli nás na to sami naši učitelé kdysi? Prosím zkuste to: není to vůbec těžké vytvořit, a děti jsou rády. I když si myslíte, že se jejich pozornost sveze k příhodě, k situaci, namísto k slovnímu druhu nebo k rodu podmětu, snad vás potěší, že to spojení normálního myšlení s gramatickým úkonem dává naději, že si žák pravidlo, poučku nebo návyk uchová déle než do konce týdne!(Asi to znáte, ne? Proberete a procvičíte látku a za týden, za měsíc u mnoha žáků jako by se vše vypařilo...)

• Ondřej Hausenblas